Přinesli jsme si krásného pejska, chrta saluki. Měl uchystaný pelíšek v hale, nikam jinam nesměl. Po nějaké době lehával s námi v obýváku, packy natažené na třásních nového koberce. Po návratu manžela z nemocnice skočil k němu do postele a už nás měl v hrsti, tedy v pacce.

Od té doby si večer stoupl před televizi o zprávách, moc dobře věděl, kdy nám to bude vadit, a dožadoval se ustláíní postele. Rozestlali jsme a dali na naše deky deku jeho. Ležel tam jako drobeček do doby, než jsme šli spát my. Potom se rozvalil, natáhl nohy dlouhé jak chůdy a my jsme brousili bradou po zemi.Na zemi ležel pouze v horku, jinak střídal přes den sedačku a postele naše i dětí podle toho, kam dopadaly sluneční paprsky.

Už je v nebi a my na něj často vzpomínáme.