Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pěkně jsem se rozesmála

při čtení článku. Vzpomněla jsem si na náš příběh s Mikim. Miky byl kříženeček malých pejsků. Matku jsme znali, ale otce nikoliv. Miky se narodil fence našich známých a my se rozhodli udělat radost našemu synovi a tak jsme si jedno štěňátko zamluvili. Věděla jsem, že náš syn má rád psy, ale žádného neměl. Štěňátko jsme mu dali s poučením, aby ho nerozmazloval a vychovával k pořádku. To znamená, aby ho hlavně nebral do postele. To se káže....Odjeli jsme na chatu a štěňátko s námi. Mělo svůj košíček na spaní, ale on vykuk si lehnul podle mojí postele a tak dlouho kňučel, až jsem vyndala ruku zpod deky a štěně si vzala k sobě. To se ke mně schoulilo, přitulilo a veškerá kázání, napomínání se obrátilo proti mně. Ráno bylo v chatě veselo, každý se mi smál.....A od té doby Miky vždycky s někým spal v posteli.....Mám radost, že nejsme sami v takovém rozhodování, ale ruku na srdce.....Kázání je jedna věc a skutek je druhá věc. Vybrala jsem si to až do dna, smáli se mi a měla jsem tento výchovný efekt na talíři dost často.......

Bobeškovi od sudičky

Bobešku, drobečku ať máš krásný život u zlatých páničků, buď veselý jak je ti pro tuto rasu dáno a ať si navzájem s celou Tvojí smečkou dobře rozumíte. Ája měla ve městě kamaráda drsňáka jmenoval se Borýšek, měli se moc rádi. Borýšek uměl při potkávačce skákat typuju, že to bylo spoň metrdvacet nahoru ze všech čtyřech , jako tenisák. Moc na něho vzpomínáme.

Víte co je mi divný?

Proč štěňátka dělají loužičky je jasné a mě se osvědčila metoda, že jakmile mimí otevře jedno očíčko - popadnout ho a letět ven - na nic nečekat. A po splnění povinností chválit a chválit a zbláznit se radostí jak je to štěnisko hodné a chytré a jaký je to pašák. Pokud probuzení prometu, pak nic mimču nevyčítám, dělám že nevím Fakt to fakt funguje Ale co je mi divný - odchovala jsem pět vrhů a vždy to bylo stejné - pokud se o bříškové záležitosti stará máma, je vše ok. Jakmile miminka prokouknou už se sama snaží o čistotnost. Loužička v pelíšku vzniká tak, že štěně nestačí někam jinam dojít. Jak stárnou, louže z porodní bedny mizí a člověk si na hovínkách namele hubu před bednou a jak jim začnou sloužit klíčky - tedy nožičky, už se svou potřebou makají ven. Pak tedy loužičky v pelíšku u nových páníčků musí být fakt jen truc

Re: Víte co je mi divný?

LídoŠ, myslím, že to není truc, ale snaha mít svoje území - dřív pelíšek u mámy, teď leknutí z neznámého prostoru! Až se ujistí, že jsou doma TADY, přestanou.

Tak jsem právě našla psa

v Praze na Palmovce - vypadal tak trochu jako bílý švýcarský ovčák a běhal mezi tramvajema, jedna paní se ho už snažila odlovit, ale nedařilo se, možná se ho trochu bála. Mě se ho podařilo chytit za zadek, je to hodný pes, i když s cizíma lidma nechce mít nic společného. Nechaly jsme ho tam na policii (nemůžu si ho vzít domů kvůli Samovi), doufám, že se páníček najde..

Bobíšku, jsi prima psík

a Tvoje smečka s Tebou zažívá spoustu legrace.

U nás to s loužičkami bylo tak, že Alf pochopil vcelku brzy, že se nám jeho louže a bobky doma nelíbí - taky jsme měli výchovný proces usnadněný možností vynášet štěníka na zahradu. Ale - když už tedy pochopil, že se páníci čertí, řešil to občas tak, že zaběhl zcela nenápadně za křeslo a vyrobil louži tam. Zkrátka hned od počátku to byl takový hledač neotřelých řešení.

Dokončení své výchovy v tomto směru završil rovněž ve velkém stylu. Když už to vypadalo, že si pejsa zafixoval, kde dělat loužičky a kde ne, pozvala jsem pana kobercočističe, aby nám příbytek uvedl do obyvatelného stavu. Pán se činil a když v potu tváře ukončil svou činnost, Alf zaběhl za křeslo .......asi mu nový odeur koberce nevoněl a chtěl si ho trochu zútulnit. Ten pohled, co na mě vrhl pan čistič, stál za to - byl ostrý jako dobře nabroušená dýka.

Když jsme u těch miminek

včera jsem si pochovala 2 měsíčního salašníka, hééééč Ten byl sladký, puťinka měkounká

Re: Když jsme u těch miminek

Nojo, se máš (začínám zelenat závistí - ty si chováš salašnické mimo a já ještě naživo neviděla ani dospělého), ale hečheč, já se zase mazlila s dvouměsíčním foxteriérem - a to je teda živé stříbro - a jak se ke mě měl, a kdyby se páníčci nedívali, určitě by si to zamířil i k nám domů, ale oni mu to zatrhli.

cesta na výstavu v Mladé Boleslavi

Včera se tu někdo ptal, jak se najde psí výstaviště v Boleslavi. Myslím, že chtěli jet povzbudit Dráčkův babinec. Mapka s popisem je na http://www.interdogbohemia.com . My nepojedeme (nemáme koho vystavovat), ale budeme držet palečky.

Re: cesta na výstavu v Mladé Boleslavi

Jednou jsme to tam s kamarádkou hledali a našli, ale kdyby mně zabili neuměl bych to popsat. Kdo nezná Boleslav, pro toho to není nic jednoduchého.

Jujda to je krásné povídání:-)

Příště o vnučkách...

Jestlipak mají vnučky taky tak pěkné fousy?

psí mimča

Aronka byla z osmi sourozenců, Xerda ze šesti. Oba měli kliku na perfektní maminy, milující chovatele a na podnětné šťastné prostředí. Přestože byl každý úplně jiný, oba příchod k nám zvládli na jedničku. Oba začínali na pelíšku vedle postele (do postele se přesunuli až časem). Neplakali, chrupali. Pokud začali v noci opouštět pelíšek, ihned jsem startovala a se štěníkem v náručí jsem klusala na trávníček. Brzy vydrželi spát až do rána. Oba byli úžasně čistotní. Xerda se dokonce nikdy nepočůral doma, o bobku ani nemluvě...Aronka byla větší živel, ale ani ona toho moc nezničila, Xerda nic....Jsme zvědaví, co nás čaká ve dnech příštích. Je jasné, že Xerda nebyl "normální" štěně, Arona byla mnohem temperamentnější (i ostřejší). A pokud jsme zvládli ji (s nulovými zkušenostmi, před ní jsme doma neměli ani morče), tak snad přežijeme my i naše domácnost i příchod Bety

Vždyť říkám, že Xerda byl můj favorit

Náš Rony si mě vybral, měli jsme ho od jeho šesti týdnů a vůbec nebrečel. Vůbec a nikdy. Každé vysvětlení pochopil a akceptoval. Je to pošuk a blázen divokej, ale neposlechl jen v případě hárající fenky. To by bylo na dlouhé povídání, jak jsem ho hledala v noci po vesnici a okolí, tahali jsme ho ze za plotu cizího domu, kde ho majitelé psí dámy zavřeli apod. Teď je to dědek a je malinko, opravdu jen malinko klidnější. Ale to je spíš tím, že špatně vidí.