Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996
26.4.2024 | Svátek má Oto
Diskuse k článku
PSI: Bejvávalo (1.)
Než se pustím do vyprávění o pejscích, kteří prošli mým životem, musím vám říct, že jsem patřila k té šťastnější skupině dětí, kterým zvířátko doma rozhodně zakazované nebylo.
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Zobrazit příspěvky:
Všechny podle vláken Všechny podle času
|
maggie 22.3.2006 13:48Re: Moc hezké vyprávění. Zdravím, tak to by se Vám líbil náš Toníček - pravej hladkosrstej foxík z Velvar! A je hlídací, cizí lidi nemá vůbec rád. Ale jinak moc velkej mazel. |
|
|
tojefuk 22.3.2006 11:24Re: Re: Lído, A dostala prosím protitetanovku? Nezmínila jste se o tom a je to dost aktuální! Věřím, že to berete jako samozřejmost a že ji dostala hned! |
|
|
Hana Williamson 21.3.2006 19:55Prekrasny pes Zapomnela jsem rict, Lido, ze ty fotky jsou uplne fantasticky. Na tom je jasne poznat, ze to musel byt pes vzacne povahy. A ty nadherny bily kolecka nad ocima. |
|
|
MS 21.3.2006 15:07Moc hezké vyprávění. Moc hezké vyprávění. Taky jsem jako malá holka měla u babičky svého pejska (nebyl tedy úplně můj, byl babičky - ale skoro) a byla to fenka - napůl hladkosrstá foxteriérka. Každé léto jsme se na sebe těšily a pak se od sebe nehnuly. Chodily jsme všude spolu, třeba vítat k autobusu tetu se strejdou. Nalakovala jsem jí drápky a ona důležitě vykračovala. Zajímavé bylo, že byla velmi ostrá a cizí lidé se jí báli, naprosto neúplatně hlídala. Nikdy na ni nezapomenu. Jsem ráda, že se tihle foxíci začínají zase objevovat, jsou to prima psi. |
|
|
Lída Š. 21.3.2006 15:02Moc moc děkuji za krásné komentáře  
|
|
|
Lída Š. 21.3.2006 14:52Re: Kolie Paní Hano, Vy jste úžasný vypravěč
Začetla jsem se a vše vnímala jako film. Děkuju |
|
|
Vave 21.3.2006 14:43Re: Kolie Milá Hano, jak Vás tak čtu, najednou mi tady voní letní pole a slyším všechen ten letní bzukot ... jak jsme chodívaly polem u babičky. Je to moc příjemné. Díky. |
|
|
Hana Williamson 21.3.2006 14:21Kolie Ja miluju kolie od detstvi. Jedny z nejlepsich vzpominek na detske leto.Dedecek mel chatu/vilku z dob predvalecnych na Beleckem Mlyne(kousek od Prostejova, Drahanska Vrchovina), a coby ditka jsme tam byly cele leto s dedeckama, tetou, a rodicema, pokud nemuseli pracovat. V blizke vesnici Pteni byl staricky farar, ktery mel 2 kolie (holky) a casto s koliema chodil na navstevu. Kdyz pocasi dovolilo, tak sedeli panove na terase, pan farar kouril dlouhou fajfku s porcelanovou hlavickou, pivo se chladilo ve skopiku, vedly se reci (o komunistech hlasem tissim aby to ty deti nevykecaly). Pro mne to byly vrcholne spolecenske udalosti, pri kterych jsem vkusne ozdobila teplakovou soupravu koralkama, musela jsem mit v ruce babicky kabelku a trvala na maslich ve vlasech (tak veku 5 - 7 let). Reci mne prestaly bavit brzo, ale byly tam byly ty kolie, takovy mirny, krasny, heboucky, hodny. Pripadali mi jak kralovsky psi a nechaly se hladit. A kdyz jsme panu fararovi sli navstevu oplatit, tak se slo pesky pres psenicna pole a nejake kopecky, a ta psenice se diteti malemu zdala strasne vysoka, na kraji kvetly vlci maky, tata mne je nechal nasbirat, abychom je polozili k sose Sv. Florianka, ktery tam stal nekde v tech polich a chranil urodu pred ohnema, no a pak se seslo dolu do Pteni do obchodu, kde byla kad s nalozenejma okurkama, dostala jsem jednu a slo se na faru a pan farar kouril zas tu fajfcicku a vedli s tatou reci a ja jsem si jedla "kvasak" a hrala si s tema nadhernejma koliema a pak jsme sli s tatou zpatky a udelali odbocku k pani s kozim chlivkem a zakoupili mleko primo od vemena, bylo to teply a obcas v tom plavaly i chlupy a to jsem nemela rada, ale stejne jsem to musela vypit. To vsechno dodnes vidim, a jsou tam v tom i ty mile nadherne kolie. Jak clovek nemuze vstoupit 2x do stejne reky, mozna by si taky nemel brat zvirata, ktera neco pripominaji, protoze by nas mohla zklamat,aniz by za to mohla. |
|
|
Hanča 21.3.2006 13:56Moc hezky jste to napsala, Lído a skoro Vám závidím, kolik pejsků prošlo Vaším životem. Mně ta láska k pejskům postihla až ve středním věku, asi trochu zapracoval syndrom prázdného hnízda ( i když u nás přesněji poloprázdného) a s mužem jsme si říkali, že jsme si Alfa pořídili namísto třetího dítěte nebo prvního vnoučete. No co vám zbyde, když už se ani jeden ze dvou habánů k vám nechce přitulit..
Těším se na čtvrteční pokračování a jsem napnutá, s kterýmže plemenem jste se rozhodla zvládnout všechny nástrahy výcviku.
|
|
|
Lída Š. 21.3.2006 13:48Re: Lído, Potíž je ale v tom, že tenhle malér neřeší předchozí pokulhávání:-( To, že zrovna Boomča našlápne hřebík je náhoda jedné ku kolika? Nevím kde se jí to stalo:-( U nich ve výbězích určitě ne! Na farmě teď pracují truhláři, ale jsou safra opatrní, aby tam neostal nebezpečný předmět mezi zvířaty! Mohla ho našlápnout někde mimo.. A zrovinka ona a do zadní tlapky!
Uvidíme co bude dál, až se ťapinka zahojí.
|
|
|
Kačer 21.3.2006 13:30Ještě, že tak ty vazy by byly daleko horší. Tak ať se to kavkazí berušce brzy zahojí :o) |
|
|
Lída Š. 21.3.2006 13:10Tak Já se uťápla:-( Psala jsem komentář k článku Alče a to o Boomince jsem chtěla dát sem, ale tak nějak myšlenka nula a je to tam:-((((((( Čímž se Alče omlouvám
|
|
|
jenny 21.3.2006 13:03Re: Re: vzpomínání Moc děkuji. |
|
|
Medvídek 21.3.2006 12:58Re: Lído, Hřebík v pacce. Paní Lída to píše myslím o článek níž. Nebo výš.... |
|
|
Eva Š. 21.3.2006 12:34Těším se na čtvrtek... na pokračování. A přidávám se k "jé kolie". To mi připomělo, že můj oblíbený první pes byl taky kolie - Barry. To mi mohli být tak 2 - 3 roky a pamatuju si ho dodnes. Stejně jako Kazan, ovčoun našich příbuzných. Tenkrát se mi zdál strašně obrovský. U mě psi vedli vždy, ale prvního toho jen svýho mám až teď a bez něj si to už nedovedu představit. |
|
|
Hela S. 21.3.2006 12:13Re: vzpomínání jenny, to chce nového psího kamaráda. Pro Vás i pro Áju. Snáší se to pak líp. Robinkovi je teď dobře. Odešel za svojí paničkou Nic je nebolí a jsou zase spolu. Přejme jim to oběma :-) |
|
|
Kačer 21.3.2006 11:01Lído, to je tak hezký až jsem se z toho dojala! Moc se těším na čtvrtek na pokračování. A co Boomiška? |
|
|
jenny 21.3.2006 10:57vzpomínání Krásné vzpomínání i když někdy jde na člověka smutek. Jako dítě jsem se zvířátky vyrůstala a nebyli to jenom pejsini, měli jsme číču Mikina, kterou jsem se tehdy snažila nacpat do kočárku, kocour to byl pořádný, asi si mně zapamovatoval protože mi skočil ze skříně rovnou do obličeje, přesto jsem ho i nadále milovala . Pak naši foxíci drsnosrstí, ty zbožňovala maminka, otec měl vlčáka. Já jsem nosila domů co se dalo, dokonce mi říkali Jana ježková, což jsem se dozvěděla až hodně popzději, opatrovala jsem totiž ježky, než jsme je na jaře vypustili. Pak se maminka po druhé vdala a se zvířátky byl utrum. Až jsme zase zůstaly samy, vypuklly zvířecí orgie nanovo. Po odchodu naší druhé fenušky boxerky jsme si s mamkou přísahaly , že skončíme, protože jsme to nemohly nervově ustát. Jakmile však maminka našla pod mostem u řeky Robinka, kterého pojmenovala podle Robina Hooda, bylo po předsevzetí. Robinek byl něco mezi špicem a jezevčíkem.Pak po nějaké době si moje rodina, samozřejmě úplně náhodně pořídila boxerku III. aby Robinkovi nebylo smutno. Ája Robinka milovala, Robinek na Aju žárlil, největší ponížení pro něho bylo , když ho přerostla , postavila se nad něho a vodila ho pod sebou, škoda že to nemám na videu.
Je to rok co maminka zemřela a teď nás opustil i Robinek, nevíme kolik mu bylo přesně roků ale asi kolem patnácti. Pro Robinka to bylo vysvobození , špatně mu fungovalo srdíčko a díky babičce byl tak tlustý, že když čůral a zvedl nožičku,celý se převráti nabok ,muselli jsme ho zase postavit. Ája ho pořád hledá .
|
|
|
Vave 21.3.2006 10:30Moje milá Lidunko, měla jsi dětství o dost složitější, než jiné děti, ale také - díky své mamince - mnohem bohatší. To jsi ale jako malá holka určitě ještě nevěděla, to víš až teď.
Na Tvoje povídání jsme si sice počkali, ale stálo to za to. Píšeš krásně! Už se moc těším na čtvrtek.
Měj krásný den! A dej Boomče za mě pusu na čumák a ať je trpělivá, že bude zase dobře. :o)
|
|
|
Lída Š. 21.3.2006 10:28Hanko to mě mrzí, že jsem Vás naštvala. Ale je to přesně tak jak píše YGA a Hela. NO rozhodně nepovažuji za ošklivé psy!!!!! Měla jsem a mám mezi nima bezvadné psí kámoše:-) Ale netáhlo mě to k nim - těžko hledám správná slova...Rozhodně jsem však chtěla být "cvičáková", snila jsem o závodech, výstavách, viděla jsem se na republikovém mistrovství, náš výcvikář byl v mezinárodním závodním družstvu, takže jsem šilhala i výš:-) Jenže k těmto snům vedl tenkrát pes služebního plemene a musel mít průkaz původu |
|
|
Rpuť 21.3.2006 10:09Dětské psí lásky zakládají naše pozdější vztahy - pro mne to byl slovenský čuvač Kony a kříženec mopsličky a kokra jménem Voříšek - pravý to Vořech Vořechovič se zakrouceným ocáskem a černou krabatou drštičkou - k zulíbání. Bylo by co psát - jen sakra ten čas, kdyby byl.
Co nového z Boominkou?????
|
|
|
Jarka F. 21.3.2006 9:52Re: Re: Moc hezké čtení, K tomu aby i k "přesnému opakovi" člověk přilnul stačí prostý fakt, že zmíněného opaka někdo donese domů. (Důkaz: náš bladhaund...) |
|
|
Iva 21.3.2006 9:41Re: Re: Lído móc pěkné ještě mě napadlo, zkuste mi prosím poslat jenom nějaký zkušební mejl. Jestli dojde i z druhé strany. Jsme marodi, tak to můžu pohlídat. a já na to zkusím jen něco plácnout. |
|
|
Iva 21.3.2006 9:36Re: Re: Lído móc pěkné Už je to na cestě. Překonala jsem se. Hrozně ráda píšu, ale nerada, když to píšu vícekrát a já si nikdy nic neukládám. Tak to se pak můžu uvztekat. Teď jsem si to schovala. :-) Tak to dojde :-D |
|
|
ri 21.3.2006 9:25krásné povídání a já - ach - jsem taky koliová.
Black na obrázku jako by vypadl z oka našemu Avíškovi, když měl asi rok. Potom z něho narostl veliký a huňatý koliák, cvičákoval s mou sestrou, ale zakousnutí rukávu ... na to kolie nejsou stavěné.
I tak strašil opilce potácející se z hospody třináct let (i když kdo ví, jestli se ten první a poslední dají počítat).
|
|
|
Zdena bez psa 21.3.2006 9:17To je krásné vyprávěníííí A pro mne obzvlášť . Opravdu jsem na psa, nebo číču nemohla ani pomyslet. Moje maminka by je v domácnosti neunesla. Tak si to vynahradím teď.  Vidět to moje máma, tak to nepřežije. Přineseme suché prádlo ze dvora a rovnou na vrch dávám už při sběru něco postaršího. Jen odložím škopek s prádlem, tak se tam ubytuje Mína. Ona miluje čerstvé prádlo a výhružky naprosto neslyší .
|
|
|
Hela S. 21.3.2006 9:15Re: Moc hezké čtení, Hanko, ale Lída neřekla, že Ti NO byli oškliví, pouze, že ji nezaujali exteriérem a to je dost velký rozdíl :-)) Já taky nejsem milovník čistokrevných psů. Mojí slabostí jsou kříženci . Psa si nevybírám podle vzhledu, ale většinou se k nám dostane nějaký potřebný pes a už tam zůstane. Když se podívám na Potvora kriticky, tak je to (vzhledově) velmi ošklivý pes. Nesouměrný (úzký zadek, velký hrudník), malý, křivé nohy, ježatý čumák ... ale je to pes s úžasnou osobností a přestože k nám přišel "dočasně" (třeba se podaří najít někoho v důchodu, kdo by ho chtěl a měl ho rád), zůstal a už zůstane!!! Ale ono je opravdu něco jiného, pokud si člověk pejska vybírá za určitým účelem. Každý preferuje ve vzhledu něco jiného. Já třeba nemusím "placaté čumáky", ale vím o jedné fence brabantíka v útulku a to je tak úžasný pes, že bych si ji hned vzala domů. Prostě, pokud Vás pes nezaujme povahou, koukáte na vzhled. Jakmile Vás chytne za srdce, berete ho i když je to vzhledově přesný opak toho, co byste chtěla. Já to chápu tak, že Lída nenarazila na žádného NO, který by se narodil "pro ni". :-) |
|
|
Fallowa 21.3.2006 9:15Dík za hezké vyprávění a těším se na pokračování!Jako dítě farářky jste to dětství určitě měla těžké - ještě že maminka vám dopřála zvířecí kamarády;těžké to určitě měla i ona a odvahu poprat se s nepřízní osudu jste určitě zdědila po ní. |
|
|
Hela S. 21.3.2006 9:00Re: Re: Re: Pro pani Hanu Williamson.... Mňam, takové rajče utržené přímo z keříčku. Zvlášť, když dozrálo na slunci .... Mňam! Ale při průměrných teplotách 5°C si ještě musím počkat :-))) Tak se omlouvám za vpadnutí, ale představa zralých rajčat mě k tomu přinutila :-)) |
|
|
Hela S. 21.3.2006 8:54Krásné povídání Lído, napsala jsi to nádherně. Krásná vzpomínka na pejsky z dětství. Živě jsem si představila úsměv cvičitele, když mu na cvičiště přijde dítě s pejskem, který není v trávě vidět. To byla krásná formulace ... ale jistě, ale až bude pejsek v trávě vidět :-))) Zažila sis na vlastní kůži, jak dovedou být děti a lidé zlí, ale nezlomilo Tě to a to je dobře. Co nás nezabije, to nás posílí. Tvoje povídání je milé pohlazení po duši hned po ránu. Díky :-)) |
