Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996
29.5.2024 | Svátek má Maxmilián, Maxim
Diskuse k článku
PSI: Asijská mentalita
Navázala bych na povídání o devateru řemesel, které mnozí pejsci ovládají. Náš pejsek, který nám bohužel loni zemřel a zcela určitě se odebral do psékovského nebe (ostatně tak jako každý pes na této planetě), popíral velkou část povahových rysů psa.
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Zobrazit příspěvky:
Všechny podle vláken Všechny podle času
|
Fallowa 13.2.2006 9:08Re: Psí chytrost naprostý souhlas! |
|
|
YGA 13.2.2006 9:36Tak, tak, Dokud jsem bydlela s rodiči na malé vísce, vždy jsme měli pouliční směsku a každý byl úžasně chytrý (až na jednoho - ten byl zase naopak úplný debil - asi spadl v dětství na hlavičku, jinak si to neumím vysvětlit). Přiznám se, že jako vesnické dítko jsem neznala žádnou psí rasu - jenom vlčáky, pardon německé ovčáky. Teď jsme si pořídili podvraťáka s papíry - malou kníračku - ta si s pravými ořechy v chytrosti nezadá.
Jo, jinak mě ten nadpis ze začátku zmátl - měla jsem strach, jestli se nejdná o thajskou kuchařku. Naštěstí ne a moc se mi povídání líbilo. Čau-čau je moc hezký a nepřehlédnutelný pes, ale osobně se s žádným neznám, tak jste mě potěšila. Jo a co se hloupých pejsků týče, slyšela jsem, aže jedním z nejhloupějších je dalmatin, ale majitelé dalmatinů nekamenujte mě, to je opravdu informace jedna paní povídala.
|
|
|
Kačer 13.2.2006 10:06Re: Tak, tak, To jsem taky slyšela, a naopak znám paní a ta má 2 greyhoundy a to jsou tuze poslušný berušky a ta starší se naučila v 5 letech několik podařených kousků...a pak, že jsou to úplně dutý psi. |
|
|
ri 13.2.2006 19:51Kamenovat nebudu, ale když porovnám naši dalmatinici a vořešici, tak akademický titul má jen vořešice.
 |
|
|
Lída Š. 13.2.2006 9:42Re: Psí chytrost Já bych řekla, že chytrost či hloupatost není záležitost plemenné příslušnosti či faktem jestli je pejsek fon či vořešina. Jde to po jednotlivcích bez ohledu na cokoliv
|
|
|
Kačer 13.2.2006 10:03Re: Psí chytrost Přesně tak! Voříšci jsou príma, v rodině taky jednu máme - kříženku českého fouska, a ta dělala nejen povahové veletoče :o)) |
|
|
Iva 13.2.2006 13:00Re: Re: Psí chytrost Kačere, okamžitě zpísemnit! :-) |
|
|
Fallowa 13.2.2006 8:44Kdysi jsem znala paní,která měla psa čau čau.Byl to světle rezavý krasavec,který neustále ležel za dveřmi a lustroval návštěvy.Když jeho panička po otevření dveří promluvila na návštěvu vlídným hlasem,zůstal ležet,ale jakmile postřehl v jejím hlase podrážděný tón,vstal a začal pouštět hrůzu.Věřte mi,že vzbuzoval opravdu respekt - temné,hluboké vrčení a štěkání spolu s obrovskou hlavou a ještě větší hřívou spolehlivě zahnalo od dveří všechny dealery různého zboží i členy náboženského spolku,snažící se obrátit paničku na jejich víru... :o))) |
|
|
Lída Š. 13.2.2006 8:29Osobně žádného čaučaa bohužel neznám ale moc se mi líbí. Patří mezi kandidátské plemeno, které si pořídím do důchodu:-) K článku mám jen jednu velikou výhradu - jakto že je prostý fotek??????? Ale jinak supr a díky
|
|
|
aira 13.2.2006 8:16čauové a jejich IQ Ačkoli jsem za svůj život poznala jen jediného čaua, o jejich inteligenci nemohu než pochybovat. Buď to jsou to opravdu takoví tupci, nebo jsou vycvičení a vychovaní k matení tělem Každopádně super článek 
|
|
|
Bláža 13.2.2006 7:26Mě se to povídání moc líbí, čau-čauové jsou sympaťáci |
|
|
Zdena bez psa 13.2.2006 7:12Zase musím souhlasit se Rputí Tak 1) o kočičí falešnosti si myslím své a rozhodně nesouhlasím
2) Měla jsem tu čest být seznámena s dámou této rasy. Říkali jí Káča, ale já bych jí dala spíš Eleonóra, nebo tak něco. Byla to psí dáma každým coulem. Rozhodně sebou nenechala na povel manipulovat, ale bylo na ni 100% spolehnutí. Největší malér nastal, když jí jednou páníček zapomněl na kempu její jídelní servis. Týden odmítala dlabat z čehokoli jiného. Jen pila. Tak páníček si musel vzít dovolenou a už ve čtvrtek svištět na kemp pro Káčino nádobí. To víte, že když dostala papů do své misky, tak se napucla
 a ještě se na páníčka tvářila jako na neschopného sloužícího. |
|
|
Zdena bez psa 13.2.2006 7:15Re: Zase musím souhlasit se Rputí Koukám, že ještě nemyslím. Se Rputí souhlasím a s falešností koček nesouhlasím. Kočky dokáží i žárlivě milovat a nejde o jídlo.
|
|
|
Rpuť 13.2.2006 8:12Zdeno, moje známá v Anglii našla kocourka, kterému se, asi po třech týdnech pobytu u ní podařilo najít domov v 30km vzdáleném místě. Trvalo 14 dní než našel cestu zpátky. Dorazil odraný a hubený, ale dorazil. Skočil své nejmilovanější paničce na klín a "zůstal" tam po celý svůj patnáctiletý život. |
|
|
Apina 13.2.2006 10:31Re: Zase musím souhlasit se Rputí Kočky jsou opravdu moc fajn. Zvláště pro lidi, kteří z nejrůznějších důvodů (zdravotní, pracovní, věkové, bytové a jakékoli jiné) nemohou chodit s pejskem na dlouhé procházky. Kočky po svém vlastním kočičím způsobu jsou naprosto věrné. Vidím to sama na kočkách mých rodičů. Když jsem čirou náhodou s nimi sama doma (ta čirá náhoda spočívá v mém značném pracovním vytížení a jejich důchodu a tudíž naprosto jiných časových možnostech), ta dvě zvířata se se mnou baví jen tak, aby se nedalo říci, že se mnou vysloveně nemluví. Zato kočka leží na pantoflích rodičů, oba i s kocourkem jsou vysloveně nesví, když ty jejich Velké kočky nejsou doma a čekají na jejich příchod. Naprosto předně poznají výtah i patro, ve kterém zastavuje, pak okamžitě zpozorní a běží ke dveřím. Prakticky jediné zdrhací pokusy z bytu jsou v momentě, kdy odejdou pryč. To je snaha je doprovázet. Pak to vítání, když přijdou. Ač kočka kocourka vysloveně nesnáší, najednou si i navzájem olizují čumáčky, otírají se našim okolo nohou, prostě vyslovená radost, že je vidí. Pak, že se nadá mluvit o věrnosti. |
|
|
Rpuť 13.2.2006 6:18Moc hezké! O kočkách se zase rádo tvrdí, že jsou falešné, což je naprostá pitomost. Já bych ty žebříčky brala s rezervou. |
