Totiž inspirovalo mě toto video jednoho kanadského veterináře (ten jeho kocour je „služební“ :-)

Když si vzpomenu na jména psů svého dětství, byl to Alík, Punťa a Bela.

Vím, že psi z chovatelské stanice mají v papírech své jméno - ale říkáte jim tak opravdu? Zkomolíte je nějak nebo jim říkáte úplně jinak?

Zajímalo by mě také, jaké psí jméno je zde nejčastější. V Americe je to prý dodnes Bella (anketa mezi veterináři :-) A u nás? Fousek? Míša? Azor Pozor? Možná Rex? Projevuje se vliv televize? Jednou jsem slyšela jednu slečnu, jak přivolává psa: „Řízku, ke mně!“

Abych se vrátila ke kočkám. Ten veterinář upozorňuje na fakt, že kočky lépe vnímají vysoké zvuky, že jejich ušiska, blízko k sobě položená, jsou k tomu dobře zařízená. Takže je lepší vybrat kočce jméno, které končí na íííí.

Když tak zavzpomínám, měla jsem a mám kočky vždy z útulku, mohla jsem jim tedy, teoreticky, říkat, jak bych chtěla. Ale stejně jsem se dost držela útulkového jména. Takže jsem měla černou Žofinku (Žofíííí), skoro bílého Sněhuláčka (původně Sněženka, než se přišlo na to, že je to kluk, a ten slyšel i na toho Sněhuláka, velmi empatický kocour, často jsem mu říkala i Hulhulůů), pak Myšánka (tomu jsem říkala My-šuuuu šušu, taky na to slyšel :-), pak Sazinku-Suzinku (Suzíííí) a Čendu, což je Čendík a slyší hlavně na Čendííí.

Takže na tom písknutí na konci asi něco je. Když chci fotit některou malebně rozloženou kočku a přikradu se s foťákem, načež se kočka odvrátí a strne, opravdu stačí vyloudit ze sebe něco jako nininííí, a kočka se na mě podívá (asi si říká, co to má zase být). Kupodivu jsem nikdy nečíčala, na čičiči se mi kočky vždycky leknou.

Jo a ještě perlička: z jedné knížky Ludvíka Součka mám v hlavě utkvělou myšlenku, že kočky mají rády jméno, které připomíná předení, a jako příklad uvedl jméno Murra, což je prý švédsky (norsky?) kominická štětka. No, guglila jsem, až se ze mě kouřilo, ale tohoto slova jsem se nedopátrala. No jo, když on ten Souček psal sci-fi :-)

Přeji pěkný den a vlídné a trefné oslovování :-)

Foto: Lika