8.6.2024 | Svátek má Medard


Diskuse k článku

PŘÍRODA: O hnědé koze a srnce

Tak jsem si onehdy četla to krásné Alčino povídání o kozách jejího dětství a trochu mi přišlo líto, o co jsme byli my, městské děti bez příbuzných na vesnici, ochuzené. A zároveň mi to připomnělo historku, která asi bude pro všechny, kdo při té příležitosti vzpomínali na svoje kozí kamarády, lehce neuvěřitelná.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Vave 25.7.2006 8:15

Paráda!

Je to tak milá a úsměvná vzpomínka, děkuju za ní. :-)

Já jsem měla v nejútlejším věku štěstí na babičku s malým hospodářstvím a na sousedy druhé babičky, jejichž rovněž malé hospodářství jsem si užívala ve věku starším. Takže jsem šťastně pokousaná, potrkaná, poklovaná, shozená a pošlapaná od vší možné havěti a dodnes na to s láskou vzpomínám. :-)

YGA 25.7.2006 8:12

Milá Zano,

ač jsem do svých pětadvaceti žila ve velmi zemědělské vesničce, kozu v té době tam měla pouze jedna stará paní (70 - 80 léta). Protože kozel byl až ve třetí vesnici, když se koza prčila (terminus technikus), musel její syn naložit kozu i maminku a za kozlem je zavést. Ale za tu kozu se dost styděl, takže když přijeli na místo samé, přes celou ulici volal na vlastní matku "Paní, sundejte si tu kozu!" Od té doby, když jsme chtěly něco sundat, tak jsme na sebe pokřikovaly - Paní, sundejte si tu kozu! a děsně se u toho chlámaly (Okolo jdoucí známí si museli myslet, že ta děvčata Michnova už definitivně pozbyla rozum). Jojo, kdeže loňské sněhy jsou.

Lidoš 25.7.2006 8:06

Zano!

Děkuju za krásné ranní povídání;-) VVChechtám se tu jak blázen, když si představím jak ses plížila po indiánsku ke koze - ta musela  čubrnět;-D;-D;-D Jaké to má pokračování? Pokamarádila jsi se s ní?

Xerxová 25.7.2006 8:04

krásná vzpomínka

Taky jsem se plížila s nasliněným prstem....ale pravdou je, že jsme stopovaly s kamarádkou nejen srnky, ale dokonce stádečko muflonů... Na chalupě známých (kousek od Plání pod Ještědem) jsme se hodně vyblbly - celý den jsme lítaly po lese, jedly pupavy (já vím, že jsou chráněný:-() a vracely se poškrábané od ostružin, modré od borůvek, špinavé od bahna, ale spokojené.

I když jsem dítko městské, měla jsem rodiče, kteří nás "tahali" neustále po výletech  (pouze tuzemských- do zahraničí jsem se podívala až o dost později) a hlavně tatínek měl velké znalosti o přírodě, které tak nějak plynule přecházely na mě i sestru. No a na kozy a jinou domácí havěť jsme měli příbuzné na Náchodsku, kam jsme jezdili na kus prázdnin.

Mirka - Houston 25.7.2006 2:48

Koza....

Zano, jestli toto vse, co jsem cetla je pravda, tak te tedy jako dite lituji! Ale nic si z toho nedelej. Ja pochazim z vesnice a v patnacti jsem se divala na Narodni divadlo, jako ty na hnedou kozu  ;-D Tady to je stejne... kohouta jsem neslysela kokrhat, nekolik let. Pro deti z tohoto velkeho mesta jsou zakladany male vesnicky, kde ziji domaci zvirata. Alespon tak deti zavitaji na vesnici, kdyz zrovna deda s babickiou nevlastni ranc. ;-) Moc se mi libi / jak je videt / opravena chalupa a vubec, dik za  pekny clanek! Smichu, neni nikdy dost! Ty si to nyni castymi vylety do prirody vynahradis, tak at se ti dobre slape a zase napis !!