JoVo 1.6.2006 9:53

Kozy

Velmi hezký článek. Já jsem sice z města, ale jako malý kluk jsem jezdil ke známým na venkov. Měly tam taky kozy a pro nás děti to byl nezapomenutelný zážitek, když jsme se snažili na těch kozách jezdit. Pište dál.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

JoVo 1.6.2006 9:47

Re: TOJEFUKU SOS

Pokračování.

 Když jsem se v roce 1989 rozhodl, že v zahradě musí být pořádek, založil jsem si sešit s názvem „Pepánkovo kytkologie“. Poctivě jsem zapisoval pod číselným označením botanické, nebo obecné názvy, domnívaje se, že v tom budu mít pořádek. K rostlinám jsem si dával jmenovky, maloval plánky, kde co je. Ovšem, jak léta běží vážení, jmenovky vytahuje mráz, kosové a občas straky. Také pěstitel, to jako já, při přesazování po létech zjistí, že jmenovka je nečitelná, nebo jí zapíchne někam jinam. Potom to dopadne tak, že přijde nějaká návštěva a říká: Jééé, to je hezkej stromeček, jak pak se jmenuje. Já na to odpovím, jóóó to je hezkej stromeček. Protože si už sám nepamatuju jak se ten stromeček jmenuje. Poznám sice, že je to smrček nebo modřín, ale to je asi tak „fšechno“.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lída Š- 1.6.2006 9:47

To jsem celá já:-(

Slintám tady při vzpomínce na puding z kozího mlíčka Lepší neexistuje! Taky jsme s kamarádkou dělávaly zrmzlinku - ochucenou rumem, mňam

• reagovat
• nahlásit příspěvek

JoVo 1.6.2006 9:44

TOJEFUKU SOS

No počkej zajíci, už je tady!Zajíček v své jamce sedí a spí, sedí a spí, ubožáčku co je ti, že nemůžeš skákati, hudě skoč, hudě skoč a vyskoč! Jak můžu skákati, když nevím co je to hudě. To za prvé. A za druhé, mám v zahrádce a ve hlavě ten správný guláš smíchaný s galimatyášem. (Nebo galymatiášem)? Do včerejška jsem si myslel, že ta ruj vlasatá je COTINUS COGGYGRIA „Royal Purple“. Nedalo mně to spát, sáhl jsem na „infernet“, našel obrázky a zjistil jsem, že RHUS TYPHINA je ŠKUMPA OCETNÁ.  Takže tojefuku, to s těmi adventními pupeny platí i u COTINUSU? Nyní nastolím další problém. Mám v zahradě LARIX DECIDUA „PENDULA“. Každým rokem se na tom modřínu objevují takové malé bílé chomáčky. Snažím se je ničit Sumithionem Super, po několika dnech to pak ostřikuji vodou. To mně poradili různí poradci. Na nějaký čas to zmizí, ale zase se to opakuje během roku několikrát. Na normálním modřínu se to nevyskytuje. Nemá tojefuk nějaký nápad nebo radu co s tím. Něco podobného jsem měl i na PINUS ARISTATA . S tou Aristatou si už nelámu hlavu. Po návštěvě arboreta v Plzni – Bolevci jsem se dozvěděl, že Aristaty roní takovou nějakou pryskyřici, to prý je normální. Původně jsem to taky stříkal tím Sumithionem. No, jsem laik a tak se v tom všelijak motám.Takže volám: Tojefuku S-O-S; …/---/…! Jsou na tom modřínu mšice nebo co?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jenny 1.6.2006 9:36

Dík za kozenky.

Moc hezké povídání. My měli taky u domku ve městě zvěřinec, zvlášť v chudobných letech po válce se to velmi hodilo našim praktickým babičkám a tetičkám. Měla jsem oblíbenou slepičku, říkali jsme jí Qvasimodo, trochu kulhala a celá byla taková zvláštní, chodila za mnou jak pejsek. pak mi řekli, že uletěla na svobodu a já tomu do teď věřím. Kozenek jsem se vždycky jako dítě bála, jak se ke mně blížila řvala jsem jak pardál, dospěláci z toho měli bžundu, hodně jsem si toho užila v Horním Žlebu u Šternberka, kam jsme v létě jezdili na prázdniny. Někde doma mám foto s kozou, musím pohledat a zavzpomínat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Alča 1.6.2006 9:26

Děkuji, milá Fallowo

a moc děkuji za připomenutí - ona fakticky většina našich koz také zbožňovala cigarety!

Nejsmutnější byla jedna Líza, která měla tu smůlu, že právě v době její přítomnosti na tomto světě a na našem hospodářství se tatínek rozhodl, že přestane kouřit. Opravdu asi byla na tabáku závislá, protože dlouho chodila jak tělo bez duše a oba se s tatínkem vzájemně podporovali, když měli abstinenční příznaky - to tatínek trávil hodně času  venku, občas zašel za Lízou na pastvu a plácaje ji po hřebetě mumlal cosi o tom, že má vydržet, čerstvé povětří jí zajisté udělá dobře ...

Tatínek si zvykl a je to už skoro 40 let co nekouří,  Líza nebyla schopna smířit se se životem bez cigaret, tak šla do klobás - inu, to je život!  

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Alča 1.6.2006 9:15

Děkuji zano,

já jen sem tam něco, nejsem velký psavec. Moc mě mrzí, že vlastně všichni tady na zvířetníku se občas v komentářích projeví jako velmi dobří vypravěči. Určitě by se dala sepsat spousta hezkého povídání, jen najít odvahu. Máme tady teď i člověčiny, mlsotník a další rubriky, takže to povídání nemusí být jenom o zvířátkách ..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Alča 1.6.2006 9:09

Děkuji, milá Lenko

A TAKÉ SI MYSLÍM, ŽE BUDEME STEJNĚ MLADÉ

TEN OSMIPÉRÁK JE NEZMAR - ODVOZIL MOJI SESTRU A MĚ, MOJE I JEJÍ DĚTI A V DOBĚ NEDÁVNÉ I MOJI VNUČKU. JE STÁLE V NEJLEPŠÍ KONDICI, NELZE JEJ PŘEVRHNOUT I KDYŽ V NĚM ROBÁTKO ŘÁDÍ JAKO DIVÉ, DOBŘE SE UDRŽUJE A NAVÍC JE VELMI POHODLNÝ A PROSTORNÝ. MOJÍ VNUČCE SE PAK NIKDY NECHTĚLO NAZPĚT DO TOHO DNEŠNÍHO, MODERNÍHO ...  I DNES ,KDYŽ UŽ VNUČKA KOČÁREK NEPOTŘEBUJE, CHODÍ HO NA PŮDU OBHLÍŽET A STÝSKÁ SI, ŽE BY SE JEŠTĚ RÁDA SVEZLA

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Fallowa 1.6.2006 9:07

Re: Dobré ráno, Zvířetníci!

Prosím,ale brzy,jo

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Fallowa 1.6.2006 9:05

Milá Alčo,

dík za hezké vyprávění a fakt je mi líto,že já,coby městské dítě jsem o takové dobrodružství přišla - ze zvířátek jsme měli doma jen rybičky,protože když v 1+1 bydlí pět lidí,tak pro nějaké zvíře už není prostor.S kozou jsem se setkala na chatě;byla místní a říkali jsme jí Nikotinka,protože denně obcházela frontu před místním krámem a kdo měl navrch v tašce cigarety,tomu je sežrala,sbírala i vajgly po zemi a jednou jsem jí viděla sežrat ještě kouřícího vajgla!Takže to bylo civilizací zkažené zvíře...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Alča 1.6.2006 9:00

Děkuji za uznání

a přesně jak říkáš - ani u nás se kozlátka nezabíjela i když jich bylo požehnaně, protože většina našich koz měla trojčátka, vždycky se rozprodala a jen občas se nechala následovnice, to když bylo babičkou posouzeno, že stará koza už patří do klobás. V naší rodině byl tou citlivou dušičkou můj tatínek (chystám vyprávění, kterak se proti své vůli stal vrahounem mileného zvířátka), který se ani neúčastnil zabijaček. Roli obecného zabíječe zdatně plnila moje maminka a dodnes zbožňuje mého manžela také za to, že jeho příchodem do rodiny našla spřízněnou duši. Hlavně když jsme zabíjeli králíky, to jich spolu zvládli i 40 denně, my ostatní jsme jen vykošťovali, mleli a míchali. Také ukončením života staré kozy byl pověřen vždycky můj chlap a byl chválen, jak rychle a bez bytečného trápení zvířátka svou práci udělá. On  ale tuto činnost nedělal moc rád, zajména stahování kůže ze staré kozy bylo hodně náročné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

tojefuk 1.6.2006 8:58

Dobré ráno, Zvířetníci!

Tojefuk je dneska nějak šejdrem. Kozy - co já s těma bestiema milovanejma zažil!  Až jindy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LENKA S. 1.6.2006 8:52

MILÁ HANKO.

JÁ SIC NEJSEM TOJEFUK, ALE VÍM Z DĚTSTVÍ, ŽE KRÁLÍKŮM SE VŽDY SERVÍROVALO LUPENÍ Z PAMPELIŠKY( SMETÁNKY LÉKAŘSKÉ) SPOLU S TÍM NEJSLADŠÍM JETELÍČKEM, KTERÝ SE V OKOLÍ NAŠEL. JÁ NA TO VŠE CHODILA PEKELSKÝM KRÁLÍKŮM SE SRPEM  TAKY . VŽDY SE PO TÉ SMĚSCE  JEN ZAPRÁŠILO.PAMPELIŠKU A JETEL MILUJÍ VŠECHNA  HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA. A NEJEN  ČTVERNOHÁ. RVOU SE O NI TAKY SLEPICE, HUSY A KAČENY. PROSTĚ JE TO PRO NĚ POCHOUTKA A LAHODA. NĚCO  PODOBNÉHO, ČÍM JE  PRO NÁS- LIDI- ČOKOLÁDA.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Alča 1.6.2006 8:48

Děkuji moc, milá Lído

a už se těším na povídání o koloušcích, které chystáš - to bude unikátní a určitě moc pěkné!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zana 1.6.2006 8:46

a Alčo

ten článek je opravdu moc krásně napsaný, určitě piš dál

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zana 1.6.2006 8:43

Re: To je parada

Ovšem Joy over Moravia, to jsem poprskala monitor. 

Taky mi vždycky přišlo nespravedlivé, jak Španělé  umí prodat svoje místní názvy - automobilka Seat jeden čas měla modely Granada, Toledo ... vždycky jsem měla pocit, že by se mi to líbilo u škodovek - třeba Škoda Česká Třebová

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LENKA S. 1.6.2006 8:41

NÁDHRNÉ POČTENÍČKO!

MOC MNE POTĚŠILO TVOJE POVÍDÁNÍ O KOZENKÁCH, PROTOŽE I V MNOU MILOVANÉM PEKLE JE MĚLI. NIKDY MNE ALE NENAPADLO, ABYCH O NICH NAPSALA. BYLA TO JAKSI  ÚPLNÁ SAMOZŘEJMOSTV HOSOPODÁŘSTVÍ, KDE CHOVALI PRASÁTKA. PODLE  KOČÁRKU OSMIPÉRÁKU NA FOTCE BUDEME URCITĚ VRSTEVNICE. OBĚ SE SETROU JSME HO MĚLIY BYL VELICE BYTELNÝ, I KDYŽ TĚŽKÝ A NÍZKÝ. A ZA  " KOZIČKOVÉ "VYPRÁVĚNÍ MOC DĚKUJI. ZAS JSEM DÍKY JEMU BYLA  NA MALOU CHVÍLI V DĚTSTVÍ.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zana 1.6.2006 8:40

Re: Re: To je parada (2)

Hanko, držím palce, aby se kloub polepšil. A připoměla jsi mi chalupu u Liberce, kterou naši koupili, když mi bylo patnáct. Tam jsem poprvé zažila sudetské Němce, hlavně skvělou starou Hildu - no, řekla bych, že stará Hilda byla v té době nejvýš v mém současném věku, ale jednak mi bylo těch 15 a druhak byla děsně sedřená. Měla nanicovatého manžela, s ním devět synů s IQ houpacího koně (nejchytřejší z nich se vyučil zedníkem, sousedům dělal na chalupě a každé okno bylo jinak vysoko. I když jinak to byl moc hodnej kluk, po Hildě... Její češtinu léta nevylepšila, ale byla strašně milá a vstřícná i na lufťáky Pražáky. Připomněla jsem si, jak říkala:"já vám to mlíko přines, až šla s volkou kolem." 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

YGA 1.6.2006 8:23

Milá Alčo

moc hezké povídání o kozách.

Dodnes nemůžu našim odpustit, že si kozy pořídili, až když jsem vyletěla z rodného hnízda. Protože jsem žili na malé vesnici, měli jsme samozřejmě hospodářství - prasata (vždy dvě, a když se to sešlo - krmňáci ještě nebyli reinkarnováni do špeku, uzeného, klobás, tlačky atp., ale selata se už musela koupit - byla ve chlívku čtyři), slepice, králíky, kačeny, husy, ale zvíře, na kterém by se dalo jezdit (sestra zkoušela prase, ale NENÍ TO ONO!, říkala po potupném pádu) žádné. Dodnes při rodinných oslavách mamince říkám - Vždycky jsem si přála koně, ale i ty kozy jste si pořídili, až jsem byla z domu.

Kozy už nemají - ač maminka je vesnická holka, a nevadí ji zabít zvíře k následnému požití, ta malá kozlátka zabít nemohla - musela si vždy pozvat na vraždění neviňátek souseda - a tatínek je nemohl následně ani pozřít, tak byl smutný.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lída Š- 1.6.2006 8:12

Teda Alčo co mi to děláš?-)

Chtěla jsem si Tvoje povídání klasicky vytisknout a četbu nechat na klidovou chvilku, jenže jak jsem očima řádky přejížděla - začetla jsem se To je nádherný povídání, skvěle napsaný Děkuju za krásné ráno a těším se na další Tvoje vyprávění

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Alča 1.6.2006 7:14

Děkuji, Mirko,

za chválu, my měli spoustu zvířat a možná se vzmůžu na další povídání  ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Alča 1.6.2006 7:08

Děkuji, Hano, za uznání

a i když Ti teď asi není nejlépe, co takhle ty krásné vzpomínky na dětství napsat samostatně a poslat paní Dagmar? Jak tady píšeš občas o svých vzpomínkách, je to moc pěkné - určitě by to bylo pár hezkých samostatných příběhů! A navíc - když se tak člověk vrátí vzpomínáním do dob svého dětství, tak alespoň na chvíli zapomene na ty bolesti a problémy, které má v současnosti ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Alča 1.6.2006 7:03

Milý WWW, děkuji,

pochvala od mistra potěší!

A na Tvoje vyprávění se už určitě všichni nedočkavě třeseme, to zase bude počteníčko!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Mirka - Houston 1.6.2006 6:54

To se Ti Alco povedlo....

moc pekne cteni. A hlavne povidani o kozach, neni na Zviretniku, tak casto. Dobra prace!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana Williamson 1.6.2006 3:25

Re: Mila Alco. Napsala jsi moc pekny pribeh.Tak mi napada, ze i na konci zivota, at zvireciho, ci lidskeho muze byt neco krasneho. Kdyz uz ten konec musel prijit. Napisi ti sem o nejkrasnejsim pohrbu v nasem mestecku. Vid, ze dovolis ?

Pis WWW. Uz se nemuzu dockat

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana Williamson 1.6.2006 3:13

Re: Re: To je parada (3)

tady v blouznivem povidani o sobe chci jste jednou rict - bezva pocteni, krasne vzpominky a paradni fotky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana Williamson 1.6.2006 3:11

Re: To je parada (2)

Je zajimavy, kdyz porovnam svoje vesnicke vzpominky (u nas primo doma se spis doktorilo a apatykovalo, ale vyrostla jsem ve visce u Olomouce) s tema, co ma muj manzel, ktery vyrostl na tabakove farme mezi primornima bazinama - tak akorat, aby se rodina obzivila a osatila, protoze penize sedely v traktorech, pluzich, semenech, a podobnych vecech.  Je to v mnohem podobne a v mnohem jine. Rytmus je stejnej, pocit je stejnej, akorat, ze nemaji tu vesnickou hospodu a naves. Ale zas maj jiny. Tady jedna pro vas vesnicany. Vite, jak se ziska jmeli v bazinach Jizni Karoliny na Vanoce? Sestreli se ze stromu. Muj manzel takhle odstreloval jmeli od 11 let. Ale klid, ted uz to kupujem na trhu. Tak to jsem se zas vykecala po dnu ve spitale, o kterem se mi v zadnem pripade nechce mluvit. takze to zamlouvam.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana Williamson 1.6.2006 2:01

To je parada

Alco: To je parada. Ja jsem jako dite male jezdila obcas na prazdniny do Veseli nad Moravou (pro vas anglicky mluvici Zviretniky chci dodat, ze manzelovi obcas prekladam ceska jmena do anglictiny - takze Veseli je Joy over Moravia; pri te prilezitosti Smichov je prelozen jako Laughing Town) k tete Malce. Malka vlastne vubec nebyla teta, ale byla dobra jak teta. Malka a Ludva meli hospodarstvi, coz zahrnovalo taky kozy. Kozy se dojily a dukazem toho, jak Malka a Ludva me meli radi bylo, ze me ucili dojit kozenky - coz se mi jako tvoreckovi tak sedmi - osmi letemu moc libilo, ale tem kozenkam asi ne, protoze jsem je spis tahala za ta veminka. Strasne se mi libily jejich ksichtiky, jako by se furt smaly. Ale to kozi mliko jako dite jsem nemohla - i kdyz ted platim velke penize za dovazeny francouzsky kozi syr. V Joy over Moravia bylo fajn. Jezdilo se s volkem zaprazenym do povozu na sena, decka cestou zpatky sedely nahore a Ludva kociroval. Taky jeste dodnes citim vuni takovy ty sekany travy - asi to nebylo trava, ale cosi zeleneho - tak navecer. Myslim, ze to bylo pro kraliky. Tojefuk by vedel co to bylo. A delali taky takovy jakysi smesky pro prasata, ktery sestavaly castecne z varenych brambor ve slupce, ktery jsem vzdycky mela rada, a tak jsem to potaji uzirala - teda ne z praseciho chlivku, ani ne z tech skopiku, ale zrovna kdyz ty brambory byly rozpatlany na hrubo. A kdyz bylo pekny pocasi, tak me nechavali spat nahore na seniku a tam jsem prvne videla kocicky. Tam jsem taky pochopila, co je chodit spat se slepicema. Malka mela velmi starickou maminku, takovou riznou hubenou ministarenku a ta fakt kazdy vecer nakrmila slepice a sla spat hned po tom. A hudrovala, ze nikdo jiny nespi. A vstala, kdyz kohout zakokrhal. A, hec, meli postel nad kamnana (peci) a tak jsem pysna nato, ze jsem spavala za peci. Jediny, co mi vadilo byly mucholapky - takovy ty lepici pasky nad jidelnim stolem

• reagovat
• nahlásit příspěvek

WWW 1.6.2006 1:32

Mila Alco. Napsala jsi moc pekny pribeh.Tak mi napada, ze i na konci zivota, at zvireciho, ci lidskeho muze byt neco krasneho. Kdyz uz ten konec musel prijit. Napisi ti sem o nejkrasnejsim pohrbu v nasem mestecku. Vid, ze dovolis ?

• reagovat
• nahlásit příspěvek