Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
PŘÍRODA: Kozy
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
jiný Honza 1.6.2006 10:57Nezničitelný bohužel osmipérák není A zažil jsem to na vlastní kůži. Kdysi, před lety jsme měli pronajatou chalupu na Starých Hamrech. Hned vedle bydleli místní s kluky stejně starými jako já. A ti měli tenhle kočár. Kolem obou chalup vedla cesta z kopce dolů, zatočila v pravém úhlu a pokračovala kolem dalších chalup. Tam bydleli dolňáci - naši nepřátelé. Válčili jsme urputně. Naším trumfem byl právě kočár. Jeden do něj sedl jako střelec a zbývající dva tlačili. Střelec měl k dispozici zásobu šišek a těmi zasypával dolňáky při rychlém průjezdu. Oni stihli tak akorát sem tam nějakou chytit a vrátit. Vraceli jsme se pěšinou z druhé strany - teď už nevadilo, že nás vidí. Oplácet nemohli, kopec byl jednak dost prudký a navíc my na ně viděli, takže jsme se stihli připravit. Jenže nám to bylo málo. Chtěli jsme házet všichni. I vymysleli jsme fintu - cesta byla kamenitá, takže nebyl problém z volných kamenů udělat násep - jakousi klopenou zatáčku. Cesta byla dost široká, takže naše klopení nevadilo ani vejtřaskám lesáků. A my trénovali jízdu ve třech, házení totiž nebylo tak jednoduché - 3 kluci v kočárku, za jízdy... No, jakž takž to fungovalo. I jakési zatáčení náklonem jsme zvládali. Pak přišel den D. Naložili jsme zásobu šišek, nasedli a odrazili. Jenže... Kočár byl těžší o zásobu šišek a hlavně včera jel zatáčkou lakatoč (nikoli příslušník jistého etnika, takto se označoval obrovský traktor na stahování dřeva - mám dojem, že měl označení LKT). Lakatoč měl totiž široké gumy a byl vůbec o kus širší než vejtřaska, takže nám násep v zatáčce zničil. Nevím, jakou rychlostí jsme jeli - nikdy jsme celý kopec nesjížděli, protože jsme chtěli protivníka překvapit. No, bylo to hodně rychlé. A pak přišla zatáčka a v ní místo náspu hluboká kolej. A my do ní. A obloukem z cesty do pole. A kočár na nás. Byl to masakr, skoro hodinu nám maminka dolňáků ošetřovala odřeniny a zatláčela boule. I pár stehů bylo potřeba (naštěstí jen na trenýrky a tílka). A kočár? POKRAČOVÁNÍ |
|
|
jiný Honza 1.6.2006 11:04Re: Nezničitelný bohužel osmipérák není II. Ten byl na šrot, takže nám ho dolňáci pomohli dotáhnout domů, kde nás čekal samozřejmě výprask. Jednak kvůli kočáru a pak kvůli tomu, že naše klopená zatáčka byla klopená tak moc, že si ji lakatoč musel radlicí urovnat - tak nám to bylo alespoň prezentováno. A to byl konec našich bojů s dolňáky - bez kočáru, naší útočné vozby, jsme byli namydlení a válka tak skončila remízou. Mohlo mi tehdy být tak 5-7 let, ale ten let a dopad cítím ještě teď. 8-))) |
|
|
lenka s. 1.6.2006 12:11KRÁSA APOVÍDÁNÍ SPÍŠE NA TITULNÍ STRANU ČLOVĚČIN. NO, OSMIPÉRÁK BYL OSMIPÉRÁK. DNES SE VYRÁBÍ CIC KOČÁRKY KRÁSNÉ, ALE JEN PRO TRPASLÍKY. NORMÁLNÍ DĚTI NEMAJÍ ŠANCI SE V NICH ANI OBRÁTIT. |
|
|
jiný Honza 1.6.2006 12:30Re: KRÁSA APOVÍDÁNÍ SPÍŠE NA TITULNÍ STRANU ČLOVĚČIN. NO, OSMIPÉRÁK BYL OSMIPÉRÁK. DNES SE VYRÁBÍ CIC KOČÁRKY KRÁSNÉ, ALE JEN PRO TRPASLÍKY. NORMÁLNÍ DĚTI NEMAJÍ ŠANCI SE V NICH ANI OBRÁTIT. DĚKUJI, OD VÁS POCHVALA POTĚŠÍ DVOJNÁSOB |
|
|
JoVo 1.6.2006 14:59Re: Re: KRÁSA APOVÍDÁNÍ SPÍŠE NA TITULNÍ STRANU ČLOVĚČIN. NO, OSMIPÉRÁK BYL OSMIPÉRÁK. DNES SE VYRÁBÍ CIC KOČÁRKY KRÁSNÉ, ALE JEN PRO TRPASLÍKY. NORMÁLNÍ DĚTI NEMAJÍ ŠANCI SE V NICH ANI OBRÁTIT.
|
A když byla na osmi pérech pletená košatina, tak to také nebylo k zahození. Vozil jsem v ní svojí o 7 let mladší sestru. |
|
lenka s. 1.6.2006 19:21JOVO, JÁ JINÝ OSMIPÉRÁK, NEŽLI TEN S KOŠATINOU ANI NEZNALA. MOC BY SE MI HODIL, TEN STABILNÍ A BEZPEČNÝ OSMIPÉRÁČEK,KDYBY NĚKDE NA PŮDĚ PŘEŽIL. MOC RÁDA BYCH HO VYMĚNILA ZA STAROU, PROSTORNOU, ALE VRATKO U LIBERTU, VNÍŽ JSEM VOZILA MLADŠÍ DCERKU. TA SE ZVRHLA PO MNĚ A NEJEDNOU JSME JI JÁ NEBO NĚKDO JINÝ LOVILI NA POSLEDNÍ CHVÍLI ZA KŠÍRY ZPOD PŘEVRACEJÍCÍHO SE KOČÁRU. ČASTO TAK VYVÁDĚLA, ŽE JSEM JI TAHALA VŠUDE S SEBOU A V NÁRUČÍ. JEN ABY NEPŘIŠLA K ÚRAZU. PROSTĚ GENY JSOU GENY A OSMIPÉRÁK BY BYL DOKONALE BEZPEČNÝ VOZÍTKO PRO TU NAŠI ČERTICI . |
|
|
YGA 1.6.2006 8:23Milá Alčo moc hezké povídání o kozách. Dodnes nemůžu našim odpustit, že si kozy pořídili, až když jsem vyletěla z rodného hnízda. Protože jsem žili na malé vesnici, měli jsme samozřejmě hospodářství - prasata (vždy dvě, a když se to sešlo - krmňáci ještě nebyli reinkarnováni do špeku, uzeného, klobás, tlačky atp., ale selata se už musela koupit - byla ve chlívku čtyři), slepice, králíky, kačeny, husy, ale zvíře, na kterém by se dalo jezdit (sestra zkoušela prase, ale NENÍ TO ONO!, říkala po potupném pádu) žádné. Dodnes při rodinných oslavách mamince říkám - Vždycky jsem si přála koně, ale i ty kozy jste si pořídili, až jsem byla z domu. Kozy už nemají - ač maminka je vesnická holka, a nevadí ji zabít zvíře k následnému požití, ta malá kozlátka zabít nemohla - musela si vždy pozvat na vraždění neviňátek souseda - a tatínek je nemohl následně ani pozřít, tak byl smutný. |
|
|
Alča 1.6.2006 9:00Děkuji za uznání a přesně jak říkáš - ani u nás se kozlátka nezabíjela i když jich bylo požehnaně, protože většina našich koz měla trojčátka, vždycky se rozprodala a jen občas se nechala následovnice, to když bylo babičkou posouzeno, že stará koza už patří do klobás. V naší rodině byl tou citlivou dušičkou můj tatínek (chystám vyprávění, kterak se proti své vůli stal vrahounem mileného zvířátka), který se ani neúčastnil zabijaček. Roli obecného zabíječe zdatně plnila moje maminka a dodnes zbožňuje mého manžela také za to, že jeho příchodem do rodiny našla spřízněnou duši. Hlavně když jsme zabíjeli králíky, to jich spolu zvládli i 40 denně, my ostatní jsme jen vykošťovali, mleli a míchali. Také ukončením života staré kozy byl pověřen vždycky můj chlap a byl chválen, jak rychle a bez bytečného trápení zvířátka svou práci udělá. On ale tuto činnost nedělal moc rád, zajména stahování kůže ze staré kozy bylo hodně náročné. |
|
|
Lída Š- 1.6.2006 8:12Teda Alčo co mi to děláš?-) Chtěla jsem si Tvoje povídání klasicky vytisknout a četbu nechat na klidovou chvilku, jenže jak jsem očima řádky přejížděla - začetla jsem se |
To je nádherný povídání, skvěle napsaný
Děkuju za krásné ráno a těším se na další Tvoje vyprávění
|
|
Alča 1.6.2006 8:48Děkuji moc, milá Lído a už se těším na povídání o koloušcích, které chystáš - to bude unikátní a určitě moc pěkné! |
|
|
Mirka - Houston 1.6.2006 6:54To se Ti Alco povedlo.... moc pekne cteni. A hlavne povidani o kozach, neni na Zviretniku, tak casto. Dobra prace!!! |
|
|
Alča 1.6.2006 7:14Děkuji, Mirko, za chválu, my měli spoustu zvířat a možná se vzmůžu na další povídání ... |
|
|
Hana Williamson 1.6.2006 2:01To je parada Alco: To je parada. Ja jsem jako dite male jezdila obcas na prazdniny do Veseli nad Moravou (pro vas anglicky mluvici Zviretniky chci dodat, ze manzelovi obcas prekladam ceska jmena do anglictiny - takze Veseli je Joy over Moravia; pri te prilezitosti Smichov je prelozen jako Laughing Town) k tete Malce. Malka vlastne vubec nebyla teta, ale byla dobra jak teta. Malka a Ludva meli hospodarstvi, coz zahrnovalo taky kozy. Kozy se dojily a dukazem toho, jak Malka a Ludva me meli radi bylo, ze me ucili dojit kozenky - coz se mi jako tvoreckovi tak sedmi - osmi letemu moc libilo, ale tem kozenkam asi ne, protoze jsem je spis tahala za ta veminka. Strasne se mi libily jejich ksichtiky, jako by se furt smaly. Ale to kozi mliko jako dite jsem nemohla - i kdyz ted platim velke penize za dovazeny francouzsky kozi syr. V Joy over Moravia bylo fajn. Jezdilo se s volkem zaprazenym do povozu na sena, decka cestou zpatky sedely nahore a Ludva kociroval. Taky jeste dodnes citim vuni takovy ty sekany travy - asi to nebylo trava, ale cosi zeleneho - tak navecer. Myslim, ze to bylo pro kraliky. Tojefuk by vedel co to bylo. A delali taky takovy jakysi smesky pro prasata, ktery sestavaly castecne z varenych brambor ve slupce, ktery jsem vzdycky mela rada, a tak jsem to potaji uzirala - teda ne z praseciho chlivku, ani ne z tech skopiku, ale zrovna kdyz ty brambory byly rozpatlany na hrubo. A kdyz bylo pekny pocasi, tak me nechavali spat nahore na seniku a tam jsem prvne videla kocicky. Tam jsem taky pochopila, co je chodit spat se slepicema. Malka mela velmi starickou maminku, takovou riznou hubenou ministarenku a ta fakt kazdy vecer nakrmila slepice a sla spat hned po tom. A hudrovala, ze nikdo jiny nespi. A vstala, kdyz kohout zakokrhal. A, hec, meli postel nad kamnana (peci) a tak jsem pysna nato, ze jsem spavala za peci. Jediny, co mi vadilo byly mucholapky - takovy ty lepici pasky nad jidelnim stolem |
|
|
Hana Williamson 1.6.2006 3:11Re: To je parada (2) Je zajimavy, kdyz porovnam svoje vesnicke vzpominky (u nas primo doma se spis doktorilo a apatykovalo, ale vyrostla jsem ve visce u Olomouce) s tema, co ma muj manzel, ktery vyrostl na tabakove farme mezi primornima bazinama - tak akorat, aby se rodina obzivila a osatila, protoze penize sedely v traktorech, pluzich, semenech, a podobnych vecech. Je to v mnohem podobne a v mnohem jine. Rytmus je stejnej, pocit je stejnej, akorat, ze nemaji tu vesnickou hospodu a naves. Ale zas maj jiny. Tady jedna pro vas vesnicany. Vite, jak se ziska jmeli v bazinach Jizni Karoliny na Vanoce? Sestreli se ze stromu. Muj manzel takhle odstreloval jmeli od 11 let. Ale klid, ted uz to kupujem na trhu. Tak to jsem se zas vykecala po dnu ve spitale, o kterem se mi v zadnem pripade nechce mluvit. takze to zamlouvam. |
|
|
Hana Williamson 1.6.2006 3:13Re: Re: To je parada (3) tady v blouznivem povidani o sobe chci jste jednou rict - bezva pocteni, krasne vzpominky a paradni fotky. |
|
|
Alča 1.6.2006 7:08Děkuji, Hano, za uznání a i když Ti teď asi není nejlépe, co takhle ty krásné vzpomínky na dětství napsat samostatně a poslat paní Dagmar? Jak tady píšeš občas o svých vzpomínkách, je to moc pěkné - určitě by to bylo pár hezkých samostatných příběhů! A navíc - když se tak člověk vrátí vzpomínáním do dob svého dětství, tak alespoň na chvíli zapomene na ty bolesti a problémy, které má v současnosti ... |
|
|
zana 1.6.2006 8:40Re: Re: To je parada (2) Hanko, držím palce, aby se kloub polepšil |
. A připoměla jsi mi chalupu u Liberce, kterou naši koupili, když mi bylo patnáct. Tam jsem poprvé zažila sudetské Němce, hlavně skvělou starou Hildu - no, řekla bych, že stará Hilda byla v té době nejvýš v mém současném věku, ale jednak mi bylo těch 15 a druhak byla děsně sedřená. Měla nanicovatého manžela, s ním devět synů s IQ houpacího koně (nejchytřejší z nich se vyučil zedníkem, sousedům dělal na chalupě a každé okno bylo jinak vysoko. I když jinak to byl moc hodnej kluk, po Hildě... Její češtinu léta nevylepšila, ale byla strašně milá a vstřícná i na lufťáky Pražáky. Připomněla jsem si, jak říkala:"já vám to mlíko přines, až šla s volkou kolem." |
|
zana 1.6.2006 8:43Re: To je parada Ovšem Joy over Moravia, to jsem poprskala monitor Taky mi vždycky přišlo nespravedlivé, jak Španělé umí prodat svoje místní názvy - automobilka Seat jeden čas měla modely Granada, Toledo ... vždycky jsem měla pocit, že by se mi to líbilo u škodovek - třeba Škoda Česká Třebová |
|
|
LENKA S. 1.6.2006 8:52MILÁ HANKO. JÁ SIC NEJSEM TOJEFUK, ALE VÍM Z DĚTSTVÍ, ŽE KRÁLÍKŮM SE VŽDY SERVÍROVALO LUPENÍ Z PAMPELIŠKY( SMETÁNKY LÉKAŘSKÉ) SPOLU S TÍM NEJSLADŠÍM JETELÍČKEM, KTERÝ SE V OKOLÍ NAŠEL. JÁ NA TO VŠE CHODILA PEKELSKÝM KRÁLÍKŮM SE SRPEM TAKY . VŽDY SE PO TÉ SMĚSCE JEN ZAPRÁŠILO.PAMPELIŠKU A JETEL MILUJÍ VŠECHNA HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA. A NEJEN ČTVERNOHÁ. RVOU SE O NI TAKY SLEPICE, HUSY A KAČENY. PROSTĚ JE TO PRO NĚ POCHOUTKA A LAHODA. NĚCO PODOBNÉHO, ČÍM JE PRO NÁS- LIDI- ČOKOLÁDA. |
|
|
jiný Honza 1.6.2006 12:29Re: To je parada Laughing Town a Joy over Moravia jsou super, překládáte i jiné názvy? Dovedu si to představit třeba u Dobré, ale co Suchdol nad Odrou nebo jak přeložit třeba Ostrava (prý to vychází z ostrve - krajový výraz pro dřevěný kůl, na který se kupkuje seno na poli)? |
|
|
lLENKA S. 1.6.2006 12:47TEDY HANKO, JÁ MÁM TĚCH PODNĚTŮ PRO PŘEKLA D DALEKO VÍCE, I KDYŽ ANGLICKY FAKT NEUMÍM COŽ TAKHLE TŘEBA PRČICE, VEJPRTY, ONEN SVĚT,DALSKABÁTY, VALAŠSKÉ KLOBOUKY,...... TO BYCH MOHLA TAK TO DÁL POKRAČOVAT DONEKONEČNA A BYL BY Z TOHO ZAJÍMAVÝ "ANGLO"-ČESKÝ ATLAS , VESNIC, VESNIČEK, MĚST A MĚSTEČEK. |
|
|
Hana Williamson 1.6.2006 16:05Re: Re: To je parada Obcas i jine - kde to jde. Takove pekne hanacke visky jako Bruchotin nebo Hnojice ... |
|
|
LENKA .S 1.6.2006 22:06Re: Re: Re: To je parada A COŽ TAKHLE KVEJPRNICE,OZOJEDY, ČERNÝ VŮL, SKVIŘÍN, KOZOLUPY,HOLOSTŘEVY.... A TO BERU JEN NEJBLIŽŠÍ NAŠE OKOLÍ . TY LIDI DŘÍV MĚLI FANTAZII PŘI HLEDÁNÍ NÁZVU PRO VZNIKAJÍCÍ VESNIČKU. VÍM, ŽE JEDNU MOJI ZNÁMOU Z ARABSKÝCH EMIRÁTŮ POBAVILA MOJE POVÍDÁNÍ O PEKLE. ONA NECHÁPE, JAK TI LIDÉ MOHOU O PEKLE HOVOŘIT ZCELA BĚŽNĚ A O TOM, ŽE JE TO TŘEBA JEJICH RODNÉ MÍSTO. AMERIČANI SE TÍM PRÝ NÁRAMNĚ TAKY BAVÍ, KDYŽ NĚKDO PROHLÁSÍ, ŽE JDE DOMŮ, DO PEKLA. |
|
|
LENKA .S 1.6.2006 22:10A MIMOCHODEM. HNOJNIC JE VÍC. JÁ SAMA VÍM O TŘECH. |
|
|
WWW 1.6.2006 1:32Mila Alco. Napsala jsi moc pekny pribeh.Tak mi napada, ze i na konci zivota, at zvireciho, ci lidskeho muze byt neco krasneho. Kdyz uz ten konec musel prijit. Napisi ti sem o nejkrasnejsim pohrbu v nasem mestecku. Vid, ze dovolis ? |
|
|
Hana Williamson 1.6.2006 3:25Re: Mila Alco. Napsala jsi moc pekny pribeh.Tak mi napada, ze i na konci zivota, at zvireciho, ci lidskeho muze byt neco krasneho. Kdyz uz ten konec musel prijit. Napisi ti sem o nejkrasnejsim pohrbu v nasem mestecku. Vid, ze dovolis ? Pis WWW. Uz se nemuzu dockat |
|
|
lLENKA S. 1.6.2006 12:54WWW. TAK TU SEDÍM MU BEDNY JAK PŘIVÁZANÁ ŘETĚZEM A Č.EKÁM NA TEN NEJKRÁSNHĚJŠÍ POHŘEB DOUFÁM, ŽE TO POUHÉ POSTESKNUTÍ NAD PARÁDNOSTÍ DŘÍVĚJŠÍCH POHŘBŮ( JÁ JE DOBŘE PAMATUJU TAKY A SE VŠÍ PARÁDOU LE HLAVNĚ NA MORAVĚ) NEBYL TE SLÍBENÝ A SLAVNÝ POHŘEB. TAK SE NEULEJVEJ A PIŠ. VŠAK TVOJE MAGDA HLADY NEUMŘE. ZDRAVÍM A TĚŠÍM SE. |
|
|
Alča 1.6.2006 7:03Milý WWW, děkuji, pochvala od mistra potěší! A na Tvoje vyprávění se už určitě všichni nedočkavě třeseme, to zase bude počteníčko! |
|
|
LENKAS. 1.6.2006 19:26Re: Milý WWW, děkuji, TAK TO TEĎ ANI NEVÍM, JESTLI SE NEMÁM RADĚJI NĚKAM SCHOVAT PŘED TOU SAMOU CHVÁLOU. ANI SI JI NEZASLOUUŽÍM. |
