Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
PŘÍRODA: Chrousti
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
vAVE 11.4.2006 15:11Re: Re: Milá Lenko, Jejda, to jsem ráda, že jsem někoho potěšila! On mě totiž nikdo nechtěl hlídat, protože mě každý vždycky mamince vracel nejak poškozenou, samozřejmě ne vlastní vinou.. :o) Ale vzpomínám, jak na mě vyzrál strejda Vašek, mladší bratr maminky. Když se o mě musel starat při rodinné výpravě na houby, vždycky zapíchnul do země klacík a nechal mě ho hlídat a já jsem vždycky přičapla a zodpovědně na klacík civěla libovolně dlouhou dobu. Později to strejda Vašek vylepšil a nechával mě hlídat kamínek před hospodou. Bohužel naše spolupráce skončila jednoho dne, kdy Vašek zapomněl, že mě pověřil hlídáním. Když přišel domů beze mě, byl podroben přísnému výslechu a jako nezodpovědný strýc byl zbaven cti mě hlídat, zatím podmínečně. Ale asi po roce mu ta podmínka skončila a tak jsme se jednoho jarního dne ocitli na vycházce, i s jednou slečnou. Zatímco Vašek balil slečnu u rybníka, já jsem házela do vody kameny. Když jsem se jednou příliš rozmáchla a následovala kámen, Vašek málem omdlel a musela mě vylovit ta slečna. Za to následovaly pro strejdu Vaška dva doživotní tresty: už nikdy mě nesměl hlídat a tu slečnu si musel později vzít. |
|
|
WWW 11.4.2006 16:34Re: Re: Re: Milá Lenko, No to je pekny ! Uz tomu rozumim, proc ctete me historky, jsme tak trochu ze stejneho testa. Strejda Vasek zaslouzi hlubokou poklonu za vyreseni problemu vaseho hlidani. Velice takticky postup. Ja jsem musel casto hlidat nejmladsiho bratra a za odmenu jsem jako dostal pytlik bonbonu. Jenze jsem se s nim mel delit a to se mi nechtelo! Tak jsem mu ten bobon dal vzdycky zabalenej a on se mohl ucucat. Dodneska na to vzpominame ! |
|
|
Beňa 11.4.2006 10:29Milá Lenko, to je tak krásné vyprávění, moc jste mi vylepšila náladu a připomněla mi moje dětství - ty příšerný punčocháče, co se krabatily, jsem také hrozně nesnášela. A nerada nosila sukýnky . Tepláky, to bylo moje nejoblíbenější oblečení, já jsem totiž taky kamarádila s klukama a měla nejradši klukovský hry. A toulání přírodou. Měla jste štěstí, že jste měla takovou báječnou babičku, která Vám umožnila prožít všechna ta dobrodružství v Pekle - krásné dětství, ke kterému se nyní můžete vracet...Je hezké, že jste se s námi podělila. Přeju Vám hlavně co nejvíce zdraví a hodně radosti ze života Jinak chrousty jsem ve velkém zažila loni v létě, to jich u nás bylo nějak moc, docela to bylo nepříjemné, jak bzučeli kolem uší a motali se do vlasů. |
|
|
Hela S. 11.4.2006 10:24Kráásné povídání moc pěkně se čte. Je to nádherná vzpomínka, díky za ni |
|
|
Jaryna 11.4.2006 10:15Vzpomínka je jediným rájem, z něhož nemůžeme býti vyhnáni.......A když se jedná o krásné vzpomínky z dětství, jsou dvojnásobné krásné.... |
|
|
aster 11.4.2006 10:05chrousti Pekla jsou hned dvě blízko sebe,to v Orlických horách a za Novým městem co o něm píše Jirásek. Hezké to je v obou. Pamatuji chroustí invaze ,kdy doslova sežrali na co přišli.Nosili jsme jich domů plné kbelíky a dávali je slepicím,mohli se po nich utlouct a měli po nich silné skořápky na vejcích.Pak se postupně ztráceli a teď už jsou jen na přestupný rok/mají čtyřleté vývojové stadium/v malém množství.Ne ale ti velcí,ale chroustíci,kteří jsou sotva poloviční. |
|
|
Hanča 11.4.2006 10:51Re: chrousti Peklo máme také u České Lípy. Není to vesnice, ale údolí Robečského potoka, který protéká mezi pískovcovými skalami, a nejkrásnější je teď na jaře, protože tam kvetou lány a lány bledulí. |
|
|
Lenka Svobodová 11.4.2006 11:29Re: Re: chrousti Těch Pekel je v naší valsti moc a moc.Ale to moje Peklo je jen jedno a je právě 2 km od Vamberka. Byl to můj ráj dětství a malin nezralých, jak by řekl básník. Ale pro moji zlatou bábrlínku to bylo Peklo v pekle. Čert se nedá uhlídat. |
|
|
Eva Š. 11.4.2006 11:31Re: Re: chrousti Tak to je jako to u Nového Města nad Metují |
, tam je to teď asi stejné. Home sweet home....|
|
Lenka Svobodová 11.4.2006 14:00Re: Re: Re: chrousti To Peklo je na trati mezi Ústím nad Orlicí a Doudlebami a staví tam taky motoráček, kterým jsme s babičkou vždy přijížděly. To jsem hořela nadočkavostí a zastávku ze zatáčky vytahovala doslova očima . Když jsme však Peklo opouštěly, bylo mi smutno až k pláči... |
|
|
YGA 11.4.2006 11:40Peklo taky znám - byla to špeluňka v mojí rodné vísce, kde se pořádaly různé mejdany a čochy - jojo, taky tam bylo pěkně, ale bledule tam nekvetly. |
|
|
Medvídek 11.4.2006 9:25Jé, to by se mi líbilo, vypustil bych je tady v práci..... |
|
|
YGA 11.4.2006 10:02Medvídku, jako dítko si pamatuji teplé jarní večery prosycené bzukotem chroustích křídel - metlou jsme je sráželi a házely do kýblů s vodou - krmili jsme jimi káčata (ti citlivější nečtěte dále - chrousti se prostě spařili horkou vodou a na špalku nasekaly obuškem /sekerkou/ a káčata se mohla umlátit, jenom nás uviděla s kýblem). Chroustů bylo jako nasr.. éé naseto. A najednou se ztratili - teď semtam vidím takové ty malé světlehnědé chrousty, ale ty velké velmi zřídka. Jo, jinak předevčírem jsem viděla první vlaštovky - ne jednu, ale hned pět. A včera prvního netopýra - nádherně poletoval a vykružoval zatáčky mezi paneláky. Ale dnes se dost ochladilo a prší. |
|
|
Lenka Svobodová 11.4.2006 13:27Re: Medvídku, Tak tohle Vám věřím. Touhle dobou už normálně přilétají. Ale nějak moc jich ubývá. Nemají kde hnízdit. A musím ještě něco dodat. Každoročně jsem několik let posobě ve spíži chovala jako oko v hlavě jejich blízké příbuzné- rorýse. Jedni bydlili ve větracím otvoru spíže, druzí zase v průduchu vvětráku na záchodě. Téměř denně jsem je vysvobozovala ze špajzu nebo ze záchoda. Štěstí,že to nebyli vrabci. Ti by tak snadno jako rorýs chytit nešli. Vloni u mne vyvedli rorýsi dvoje mladé. Odlétali proto velice pozdě. Jakoby věděli dopředu, že letos budou mít smůlu a chtěli se rozloučit s bejvákem. A se mnou . Byli milí, ale musela jsem po nich hořejší část spíže neustále uklízet. Byl tam neustálý nepořádek, prach a pírka z hnízda. A taky roztoči a jiná ptačí havěť.Rodina se ale až letos začala bát ptačí chřipky, takže jim nemohu azyl poskytnout. Upřímně ale musím uznat, že mně samotné ten binec vadil, i když jsem hořejší oddělenou část spíže pro jistotu celé ty roky nepoužívala. Letos si trochu oddechnu, rorýsi musí jinam. |
|
|
Lenka Svobodová 11.4.2006 10:07Re: Jé, to by se mi Přijeďte si je nasbírat k nám do Bělé nad Radbuzou. Tady jich lítají v červnu helna. Jsou to nálety. |
|
|
Lenka Svobodová 11.4.2006 10:17Re: Re: Jé, to by se mi Máte pravdu, jsou to prťavečkové. Nějak zakrněli, ale rámus vydávají stejný. Jen vzrůstem jsou poloviční a tu barvu mají taky jinou. Já s nimi krmím našeho psa. Chytá je sám, ale z ruky je žere jak vzteklý. Jsou tu každý rok. Možná proto zdegenerovali. |
|
|
krakonoš 11.4.2006 10:41Re: Re: Re: Jé, to by se mi Omyl. Chroustů jsou dva druhy. Ten velký, chroust obecný je skutečně na pokraji vyhynutí. To malé čeho je o něco později ještě o malinko víc je chroustek letní. |
|
|
Lenka Svobodová 11.4.2006 11:48Re: Re: Re: Re: Jé, to by se mi Děkuji za poučení. To jsem nevěděla. Já ale vypustila ty velké a pořádné. Ne žádné ty dnešní prcky. Bylo to rodeo lepší než ve Španělsku. |
|
|
YGA 11.4.2006 11:35Už je nesbírám, protože už nemáme kačeny. A chrousti jsou náhodou moc hezcí a sympatičtí brouci a vždycky mám radost, když nějakého uvidím. A včera jsem zachraňovala majku - štrádovala si to po silnici, tak jsem ji odnesla do trávy, ať si toho života trochu víc užije. |
|
|
Heduš 11.4.2006 9:17perfektní povídání
|
|
|
Lenka Svobodová 11.4.2006 9:23Re: perfektní povídání To jsem ráda, že se líbilo a že mohu sama někomu svítit, i když já sama skoro nevidím. Děkuji vám. |
|
|
YGA 11.4.2006 7:57Juj, to bylo hezké vzpomínání na dětská léta. I já měla radši klučičí hry než holčičí - sedřená jsem byla jako kozí bok (jako v té pohádce - a já koza rohatá, do půl boku odratá), ale doma jsem ani necekla. Naštěstí měli rodiče pro mě pochopení a do punčocháčů mě ani necpali a většinu svého života jsem odchodila v kalhotách. |
|
|
Alča 11.4.2006 7:32Hezké povídání! |
|
|
Hana Williamson 11.4.2006 4:38Chrousti No to je pekny cteni. Ja jsem taky byla spis neco jako klukoholka. Ale s tema chroustama jste ne teda dostala. Kluci zkraje leta na rodne visce nam holkam ty chrousty patlali do vlasu, a protoze mam vlasu strasne moc a jak hrebiky, tak to byla morda. Dodnes tyhle brouky nemam rada. |
|
|
Lenka Svobodová 11.4.2006 8:42Re: Chrousti Víte, že jsem opravdu bita nebyla? Paní řídícíse jen smála a zachovala klidnou důstojnost přesně tak, jak to líčím. Babičce nikdo nežaloval. Nebylo to tady zvykem. Ti chrousti stejně nebyli z mé hlavy. Ten nápad mi vnukli o hodně starší dva synové majitelů statku, kde jsme s babičkou pobývaly .Paní řídící byla skvělá žena a učitelka zároveň. Já však epocházím z Pekla, ale ze severočeského Mostu. Sem jsem nzačala chodit do školy jen proto, že byl ten rok nádherný podzim a babičce se nechtělo zpátky z letního bytu v Pekle. Proto jsme spojenými silami přemluvily mamku, aby mne tam nechala chodit i do školy. Byla to vesnická jednotřídka. Odjížděly jsme tehdy až začátkem listopadu a já chodila chvíli do 1. třídy zase chvíli v Mostě. Já totiž plynule četla a sčítala a odčítala do stovky i s přchodem přes desítku,takže jsem se velmi nudila. Psací písmena jsem uměla přečíst, jen psát jsem je nedovedla. V. Uměla jsem ale pozorně poslouchat, co se učí starší žáci vyššího ročníku. V Pekle byl klid. Do Pekla jsme se s babičkou vrátily už v polovině března, takže jsem tam 1.třídu ještě dochodila. V Mostě se mne učitelka ráda zbavila a oddechla si. S milou paní řídící jsem se setkala na sklonku jejího života, když jsem se do Pekla vrátila až po dlouhé době 11let , coby studentka 3. ročníku střední školy. Babička byla už na druhém břehu a paní řídící byla už velmi stará, nemocná a už neučila. Poznala mne ihned, jakmile jsem vstoupila do místnosti. Chviličku na mne hleděla a bylo jasně znát, že VÍ. Pak se ihned zeptala. Ty se jmenuješ Lenka, viď? No ,tys sem ke mně chodila do 1. třídy, že? Tys byla ale strašné číslo a dalas mi pořádně zabrat. Stačilas mi rozbourat svým uličnictvím celé vyučování. a pak jsme seděly a povídaly skoro až dorána. Já jí vylíčila Mosteckou prvňáckou anabázi a ona se smála tak srdečně, že se za břicho popadala. Ptala se mne, kam po gymnáziu. |
|
|
Lenka Svobodová 11.4.2006 8:57Re: Re: Chrousti-pokračováníodpovědi Když jsem se svěřila, že se vydám na dráhu učitelskou, náramně jsme si popovídaly. Naše řeč se točila kolem vzpomínek na mou docházku a ona mi dala tolik cenných rad do života, že jsem z nich čerpala moudrost i nejen pro výchovu dětí vlastních, ale i pro dobu, co mi zdraví dopřálo učit. A učila jsem stále 1.,2.,1.,.....Víckrát jsem se k ní ale už nedostala. Zemřela hned ten podzim po mé návštěvě. |
|
|
Mirka - Houston 11.4.2006 4:19Tedy to je MOC PEKNE CTENI... a dokonce se v nekterych situacich poznavam. Ostatne misto Peklo take znam! Dekuji, za pekny clanek - vzpominky! |
|
|
Lenka Svobodová 11.4.2006 9:21Re: Tedy to je MOC PEKNE CTENI... a dokonce se v nekterych Mirko, vy opravdu znate vesničku Peklo nad Zdobnicí?! Těch Pekel je v republice víc. To by byla nádhera, moci se tam zase vrátit. Ty vzpomínky jsou mi tak drahé.. Víte, já skoro ztratiala zrak vinou mozkové příhody v prosinci 2000.Na Peklo mi zbyly ty nejnádhernější a dosud živé vzpomínky. Já všechny své příběhy z dětství zaznamenávám proto, aby jednou mé dcery chápaly, že geny jsou geny a ta uličnictví se dědí z generace na generaci. Tak aby nebyly nemile překvapené lumpárnami svých dosud nenarozených ratolestí. Nevím totiž, kolik času mi ještě zbývá a jestli se vůbec vnoučat dočkám.Chci jen, aby měly ony pochopení a ratolesti netrestaly tak tvrdě, jako to činili moji vlastní rodiče. Nebýt babičky, byla bych bita denně několikrát. Není už nikdo naživu, aby jim to dědictví připomněl. Ta příhoda se mi vybavila vloni v červnu, kdy se tady u nás vyrojily mraky chroustů, ze kterých sousedovic synek přímo strachy šílel. |
|
|
Lenka Svobodová 11.4.2006 10:05Re: Re: Tedy to je MOC PEKNE CTENI... a dokonce se v nekterych Omlouvám se, musím opravit špatný údaj. Ta mozková příoda byla v dubnu 1995. V prosinci 2000 přišel těžký infarkt. Musím si po sobšěnapsané věci číst pozorněji, než je odešlu. Je to ale dost těžké. S počítačem jsem začala teprvě tehdy, když mi bylo 50 a já si mohla koupit tiskárnu. A to je teprv 3 roky. |
|
|
Veram 11.4.2006 13:22Re: Re: Re: Tedy to je MOC PEKNE CTENI... a dokonce se v nekterych Milá Lenko, to je opravdu nádhera, že takhle uchováváte vzpomínky na všechny čertoviny dětství a věřím, že celý zvířetník Vám přeje, ať jste dlouho a dlouho v pořádku a zdravá, ať můžete ty příhody povídat vnukům, až budou. Těšte se, s vnuky je to senzace a taky pěkný záběr A jinak se v těch lumpačinách taky poznávám ... |
