M. Crossette 19.2.2024 17:41

Lenko, moc pělný výčet dětských her, radovánek a pokladů v kapsách.

Ano, hnědé punčocháče a jejich vytahané nohavice a vytlačená kolena též pamatuji, bílé jsem asi neměla, nevzpomínám si. V dětství můj (ani bratrův) šatník nebyl nijak bohatý, běžně jsem chodila do školy řadu dní ve stejném. Takže nového kusu oděvu (koupeného, ušitého, upleteného) bylo třeba si vážit. V Praze stejně nebylo moc možností něco roztrhat, tak jsem z toho spíše vyrostla, než to zničila. A extra obnošené věci se přesouvaly na chatu. Tam jsem nosila hlavně tepláky (a bundu), které jsem dokázala spíše pořádně zašpinit než roztrhat. Nejvíce trpěly prodřená koleny, kterým maminka prodlužovala životnost čtvercovými záplatami.

A chrousti ! V letní době tu létají - někdy dost hustě - tzv. májoví či červnoví chrousti (May or June Bugs). Nejsou nijak velcí ale létají velice nemotorně, takže občas narazí i do člověka. Dost běžně je lovím ze sudu na dešťovou vodu. Často v létě slyším takové zvláštní "cvrnkání" a vím, že tihle chrousti narážejí do vinylového obložení domu. Protože mají dost tvrdé krovky, zní to jako házení hrachu na zeď. Samotní chrousti jsou docela hezcí, zato jejich (o dost větší) larvy jsou odporné bílé housenky, které dokáží podhryzat kořeny sazenic na záhoně (proto jich vždy sázím o dost víc, započítávám "ztráty"). Při každém jarním rytí manžel těhle housenek vyrýpe pěknou hromádku (má za tím účelem při ruce větší plechovku).

• reagovat
• nahlásit příspěvek