5.3.2021 | Svátek má Kazimír


Diskuse k článku

POVÍDKA: Stařec a pes

Jsou chvíle, kdy autor vymýšlí a jeho fantazie nebere konce. Toho je vždy dobré využít a psát a psát. Ale i na toho největšího fantastu přijde občas chvíle, kdy dá zavděk svým reálným prožitkům a zkušenostem a vezme si z nich námět na prosté vyprávění. Zvláště, je-li na to zrovna ta pravá nálada.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
veram 5.2.2007 12:55

Re: Re: Připomněl jste mi,

Ta povídka Krambambuli je napsaná už v roce 1882, napsala ji Marie von Ebner-Eschenbach. Byla to rakouská spisovatelka, ale pocházela ze starého rodu Dubských a narodila se a dětství prožila ve Zdislavicích u Kroměříže. Povídka Krambambuli byla v době druhé světové války s úspěchem zfilmovaná

Xerxová 5.2.2007 7:45

Moc krásně dojemné

Je pravda, že pro spoustu starých lidí je pejsek nejen největším kamarádem, ale i prostředníkem k světu ostatních. Vždyť s kolika důchodci se zdravím a ptám se na Žofinku a Blekinku... a Žolíčka... A jim se rozzáří oči  a rozpovídají se.... a já si pak někdy nadávám, že jsem si začala....;-);-D.

LENKA S. 5.2.2007 9:49

JINDRO, MUSÍM JEN SOUHLASIT

MÁM JEDEN TAKOVÝ PŘÍPAD  V NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ. JE TO VELIKÝ ZNALEC PŘÍRODY, SKAUT A NÁRAMNÝ PŘÍTEL VŠECH DĚTÍ, DNES U Ž VÍCE NEŽ 80LETÝ "MEDVĚD". TAKHLE  HO OSLOVOVALY SKORO VŠECHNY DĚTI(OD TĚCH MALÝCH PRVŇÁKŮ AŽ PO SKORO DOSPĚLÉ TEENAGERY), KDYKOLIV  HO UVIDĚLY NA ULICI. A ON SI JE PAMATOVAL  VŠECHY JMÉNEM A,VŠEM VESELE ODPOVÍDAL, SE VŠEMI PROHODIL TŘEBA JEN PÁR SLOV NEBO  JEN  POSLAL NĚKOMU POZDRAV.. MĚL TAKY PEJSKA. MOC CHYTRÉHO,   ALE NA ULICI NALEZENÉHO KŘÍŽENCE. OBA HO S  MANŽELKOU MILOVALI. ON S BORKEM CHODIL DENNĚ DO SVÉHO KRÁSNÉHO SKLENÍKU,PLNÉHO PŘENÁDHERNÝCH KA KTUSŮ, KTERÉ SBÍRAL SNAD UŽ OD 4 LET, JEHO PANÍ  SE S NÍM  STŘÍDALA  A CHODILA BOREČKA VENČITVEČER. SKORO DENNĚ JSME SE SPOLU S OBĚMA STAŘÍČKY POTKÁVALI A VŽDY JSME SI MĚLI O ČEM  POVÍDAT. VŽDYŤ JSME  VŠICHNI TŘI  BYLI PEJSKAŘI!!

PEJSEK BOREK ALE  VLONI NAPODZIM  ONEMOCNĚL TAK STRAŠNĚ A SMRTELNĚ,, ŽE HO  NEBYLO MOŽNÉ ZACHRÁNIT ŽÁDNÝM ZPŮSOBEM.UŽ SE PROHÁNÍ ZA DUHOUB A ZŘEJMĚ  NETRPĚLIVĚ  ČEKÁ N A PŘÍCHOD SVÝCH PÁNÍČKŮ. MÁM VELIKÉ OBAVY, ŽE SE BOREČEK DOČKÁ BRZY.  NÁŠ MEDVĚD SI JEŠTĚ TĚSNĚ PO  BOREČKOVĚ ODCHODU ZLOMIL  KRČEK NA  SVÉ  JEDINÉ ZDRAVÉ NOZE A PROŽIL SI TAKY SVOJE. DNES  UŽ  VŮBEC NIKAM NECHODÍ ANI ON , ANI JEHO PANÍ. ANI  MILOVANÉ KAKTUSY HO DO  NEDALEKÉHO SKLENÍKU NEVYTÁHNOU. JAKO BY JE OBA  A  NARÁZ    PO ODCHODU  JEJICH MILOVANÉHO PSÍKA  ZA DUHU, ZDEJŠÍ SVĚT  UŽ DOCELA PŘESTAL ZAJÍMAT. OBA JEN NETRPĚLIVĚ ČEKAJÍ, KDY JIM BUDE DOVOLENO, ABY SVÉHO BOREČKA SMĚLI NÁSLEDOVAT.  ON BYL TOTIŽ  JEDINÝM , ALE VELICE PEVNÝM POUTEM SE  ZDEJŠÍM SVĚTEM . ONI  DNES  ZTRATILI  MOTIVACI. PRÝ UŽ JSOU NA PSÍKA STAŘÍ , POHYBOVAT SE NEMOHOU A UŽ JINÉHO ODMÍTAJÍ  MEZI SEBE PŘIJMOUT. NEVÍM SAMA, JAK BYCH TĚM  DVĚMA STAROUŠKŮM POMOHLA, I KDYŽ BYCH TO  MOC RÁDA UČINILA.

Dede 5.2.2007 10:24

Re: JINDRO, MUSÍM JEN SOUHLASIT

LENKO, A NEPOMOHLA BY KOČIČKA? (VIZ VEDLE?) POKUD NEJSOU VYSLOVENĚ NEMOCNÍ, TAK BY TO MOHLO FUNGOVAT... VŽDYŤ Z ÚTULKU MOHOU MÍT KLIDNOU STARŠÍ KOČKU... CO KDYBY SES ZAPTALA? :-)

Zdena b.p. 5.2.2007 11:24

Re: Ještě než jsem sjela níž,

napadlo mne totéž. Čičina je mnohem samostatnější a lidé  se špatnou pohyblivostí její servis dokážou zvládnout. Ale nechtělo by to kotě, protože to, než se uklidní, tak to trvá 1,5 až 2 roky. Nehledě na to, že by si byli vědomi, že je starší čičina opravdu potřebuje. Nemusejí ji pouštět ven. Kočka, když není sama doma, tak je v bytě docela pohodářka. Jen ten začátek by se musel zvládnout. Pořídit WC (já ho ani nemám, plně postačuje pro marody umělohmotný kartán) , mističky a občas přátelsky navštívit, jestli nepotřebují pomoci.

LENKA S. 5.2.2007 14:15

MILÁ DEDE, POKUSÍM SE NĚCO VYSONDOVAT.DÍK ZA TVOU RADU.

MÁM JEN NEBLAHÉ TUŠENÍ, ŽE MEDVĚD JE TĚŽKÝ ASTMATIK. TEN PSÍK BYL  HLADKOSRSTÝ, SRT SKORO NELÍNALA.PRO NĚ DVA BYL  OBROVSKÝM  ZÁŘÍCÍM SVĚTÝLKEM A  VYTÁHL JE NA PROCHÁZKU VŽDY. ČASTO TAM ZABÍHÁM, JSOU TO PŘÁTELÉ CELÉ NAŠÍ RODINY, ALE HLAVNĚ MÝCH DCER. DÍK ZA RADU. DNES TAM ZAJDU A VYSONDUJU VÍC.

Jaryna 5.2.2007 11:32

Re: Moc krásně dojemné

Děláš moc dobře, jen se ptej na jejich pejsky, já to také dělám....A když se dozvím, že pejsek už nežije....neptám se, oni začnou sami povídat a tak mají možnost si zavzpomínat na svého kamaráda a určitě se jim uleví.....

Fallowa 5.2.2007 6:54

Milý pane Růžičko,

přes slzy nevidím na klávesnici - i já měla psa,který mi pomohl v těžké životní situaci,ale tak krásně jako Vy bych to neuměla popsat.Díky!

Zuzka 5.2.2007 2:54

Ach, pane Růžičko!

Co mi to děláte? Já musím ráno do práce a tam uvidím celou řadu podobných osudů a konců...Já mám být lidem v těžkých chvílích oporou a povzbuzením a ne uzlíčkem vlastních emocí. A jak to mám asi udělat, když tady brečím jako želva?

Jinak povídka je to opravdu tuze krásná, přímo bere za srdce. A všechny mé otázky jsou vskutku pouze řečnické!

LENKA S. 5.2.2007 0:46

MILÝ PANE RŮŽIČKO,

TEĎ PRÁVĚ JSEM  DOČETLA. SLZY JAK HRÁCHY SE MI KUTÁLEJÍ PO TVÁŘÍCH, PLÁČ  SE NEDÁ  ZASTAVIT NIČÍM. DÁ SE ŘÍCT, ŽE TU  PLÁČU JAK ŽELVA ČI KROKODÝL. VAŠI POVÍDK U JSEM  PŘEČETLA JEDNÍM DECHEM AŽ DO KONCE. JE SICE VELICE SMUTNÁ, ALE NESKONALE  KRÁSNÁ, A LIDSKY PRAVDIVÁ.  I KDYŽ NEBUDU MOCT  DNES USNOUT, PŘESTO VÁM Z CELÉHO SVÉHO SRDCE DĚKUJI.  VAŠE  POVÍDKA JE NÁDHERNÝM  , VELICE CENNÝM   A JISTĚ  VŠEMI  ZVÍŘETNÍKY  OCENĚNÝM SKVOSTEM.  JAKO BYCH TY DVA VIDĚLA  ŽIVĚ A BYLA U VŠEHO SAMA PŘÍTOMNA.

Lucka V. 5.2.2007 9:45

Re: MILÝ PANE RŮŽIČKO,

To je krásné povídání, lidské a smutné, ale přesto dávající naději, že svět není špatný..

O Vánocích vyhasl život jednoho báječného hafíka... moc to bolelo... Teď už vím, že nevyhasl. Jeho pokračování mi spokojeně a důvěřivě spí s hlavou položenou na noze a vím, že až se probudí, vím, že se na mě podívá nadhernýma očima svého dědy Buffyho...

Jaryna 5.2.2007 11:41

Re: Re: MILÝ PANE RŮŽIČKO,

Lucko, cos to napsala, zase něco smutného ? Já také prožila smutnou událost s mladým pejskem, který dostal, nebo měl leukémii...Bylo to moc smutné, ale moje rodina mi pomohla s novým štěnětem o které jsem se musela starat a přestat plakat zamilým kamarádem, který odešel v plné síle pěti let do psího nebíčka, i když jsme dělali s veterinářem všechno možné, abychom ho zachránili.....Už mám dva roky nového, zlobivého útulkáře Bennyho, ale stejně  na Ajaxe vzpomínám......Tak Zvířetníci dost smutku......! ! ! Nebo se ubrečím......

Lucka V. 5.2.2007 13:34

Re: Re: Re: MILÝ PANE RŮŽIČKO,

Asi jsi tu nebyla, psala jsem to po Vánocích. Buffíček nám tehdy odešel za Duhový most, postihl ho nějaký šíleně agresívní kostní nádor a řešení bylo jediné... Strašně jsem to obrečela a trvalo to dlouho... naštěstí Buffyho dcera, Xena, nečekala, až jí najdeme ženicha a pořídila si potomstvo s náhodným kolemjdoucím. No a jedna z těch hafulek je zřejmě Buffákovo převtělení, vzhledem i chováním. Od pátku má tedy Argus zase kamarádku a my se zase máme čemu smát! je jí 8 týdnů a je skvělá!R^

zana 5.2.2007 19:45

Re: Re: MILÝ PANE RŮŽIČKO,

Lucko, jsem ráda, že to takhle dopadlo, v duchu jsem Buffince moc fandila. VR^ Tak ať z ní máte velkou radost, ať si Argus užije novou kamarádku a vůbec - že o ní brzo napíšeš?:-)