Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
POVÍDKA: Soudnička rozvodová, skoro pravdivá
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Eva B. 21.3.2007 18:44díky, Elo krásně napsané... člověk s takovým velkým srdíčkem nemůže dělat soudce ...to by za čas nebylo na panáka, ale na padnutí. právničina je někdy na pozinkovaný žaludek a molitanové nárazníky kolem sebe...vymáhala jsem pohledávky v pojišťovně...dnes a denně jsem četla podrobnosti u dopravních nehod. nakonec už toho bylo dost:-( teď pracuju v realitce a dělám lidem radost :-) a sobě vlastně taky :-) |
|
|
WWW 21.3.2007 15:13Mila Elo Uz tak dlouho jsi nic nenapsala na Zviretnik. Mam radost. A takovy zajimavy clanek. Cetl jsem pozorne a dvakrat. To se mi stava malokdy. Dik, ze jsi napsala, je te tak malo videt. Skoda. |
|
|
Ela 21.3.2007 18:00Re: Mila Elo Milí přátelé, všem děkuji za uznání, říkala jsem si, jestli to nebude na vás trochu moc nezvířetníkové, a jestli jsem to s tou zásadou materiální pravdy trochu nepřehnala... Jsou to takové střípky poskládané k sobě, něco se stalo mě, něco kolegyním, rozváděla se moje kamarádka, ale pochopitelně ne u mě, já jsem působila u soudu ve městě, ale pro jiný okres, zkrátka tak. Tu práci už nějaký čas nedělám, nemohla jsem ji dělat tak poctivě, jak jsem sama chtěla, a stres mi působil zdravotní problémy. S alkoholem má problém spousta právníků, a chutě na panáka mají snad všichni. Podle mých zkušeností nejsou nejhorší samotné rozvody, ale spory o děti. Jsem tu s vámi každý den, jen mám často pocit, že nemám co dodat (a taky kolikrát přes den není čas), tak jenom čtu. Hezký večer ! |
|
|
WWW 21.3.2007 18:19Re: Re: Mila Elo Vis, mila Elo,ja si zase myslim, ze clovek jako ty, ma nejen co dodat, ale i napsat neco, k cemu budou ostatni dodavat. Hezky vecer a pis casteji !! |
|
|
MaRi 21.3.2007 18:29Re: Re: Re: Mila Elo zlatá slova, milý WWW, bezvýhradně s tebou souhlasím |
|
|
zana 21.3.2007 20:45Re: Re: Re: Mila Elo Taky se přidávám, tohle je napsaný naprosto skvěle |
. A moc ráda tě potkávám, tak snad zase někdy
|
|
PetraK 21.3.2007 21:14Re: Re: Re: Re: Mila Elo Přidávám se k Zaně - WWWéčko to napsal skvěle. |
|
|
jiný Honza 21.3.2007 21:05Re: Re: Mila Elo Elo, napsalas to srdcem a je to znát. Být všichni soudci jako ty, tak by se spoustě lidí žilo líp. Ono občas to rozhodování srdcem bývá spravedlivější. |
|
|
evam 21.3.2007 21:27Re: Mila Elo Moc zajímavé a velice pěkně napsané. Díky, Elo ! |
|
|
dalmatin 21.3.2007 14:54Kolik je takových zaměstnání, kde by člověk čas od času potřeboval frťana? Nevím, ale hlásím se do fronty. Každý den se setkám s nějakou tragédií - onkologická diagnóza, vrozená vada, těžká operace. Ale i naopak - veliký stres na porodním sále a následný šťastný konec - uf, to je taky na panáka. Asi jdu poděkovat všem, že nejsou dosud alkoholici. |
|
|
Zuzka 21.3.2007 21:05Re: Kolik je takových zaměstnání, Podepisuji! |
|
|
alimo 21.3.2007 14:45Tak čtu tuhle povídku už po třetí.... a nezbývá mi než souhlasit se všemi, co vyjádřili svoje pocity přede mnou, zejména s Jakubem a Vave. Lépe bych to určitě nenapsala. Jen dodávám - dík a piš dál, umíš to.... |
|
|
Lucka V. 21.3.2007 13:19Když je soudce zároveň i člověk, je to pro něho asi všechno mnohem těžší. A pokud se při svém rozhodování snaží především pomoci a pak zjistí, že to asi nejde, toho panáka opravdu potřebuje. Ono je to v životě někdy těžké. Člověk se zoufale zamiluje a teprve časem poznává, s kým to vlastně žije. A snad není tak odsouzeníhodné ukončit vztah, který se stane trápením... I já jsem tím kdysi prošla. A paní soudkyně pochopila... Teprve s odstupem doby vidím to, co jsem byla ochotna přehlížet, vidím ty strašlivé chyby, co jsem dělala... ale nelituji, postupně mě to vše dovedlo tam, kde jsem teď a kde je mi dobře. Takže dík všem soudcům, kteří se řídí i srdcem |
|
|
Kačer 21.3.2007 13:00Taky nevím co bych k tomuhle napsala.... život není peříčko (jak říká můj šéf), ale kdyby bylo všechno děsně snadný a bez překážek neuměli bychom se radovat z důležitých maličkostí...si teda myslim. Komplikaci v podobě rozvodu se velmi ráda vyhnu, aspoň ti nebudu přidělávat práci |
|
|
PetraK 21.3.2007 13:24Re: Taky nevím co bych k tomuhle napsala.... Kačere ono je ale podstatné, jestli vás nejdřív na tý cizinecký vůbec oddají. |
|
|
Kaštan 21.3.2007 12:19Piš dál Elo, piš... skvěle napsané a podané |
|
|
PetraK 21.3.2007 13:33Re: Piš dál Elo, piš... souhlasím a taky se přidávám. Piš, piš. Je to vážně dokonalý |
|
|
PetraK 21.3.2007 11:56Tedy Elo! Tohle je třída. Začala jsem číst tenhle článek jako první a nevím co jinýho k tomu dodat, než že je to hezký čtení. I když pochopitelně se to moc lehce nečte. Je to ale krásně napsaný a člověk jen kouká, jak ten život člověku občas tu cestu nalajnuje. |
|
|
Vave 21.3.2007 11:28Lidské vztahy, nikdy mě nepřestane udivovat jejich složitost, nikdy by se neměl člověk odříkat ničeho, život plyne někdy velice netušenými zákrutami. Onehdy se tu mluvilo o zázracích, já přidám pokoru, úctu, důstojnost a lidskost, pak možná člověk dokáže přejít přes svou propast jako ti dva ze soudničky; můžeme je litovat, ale závidět jim musíme. |
|
|
Jakub S. 21.3.2007 11:15Mé uznání! Milá přítelkyně, máte v tom všecko: vážnost až osudovost, absurditu, vědomí, že člověk prostě většinou nevidí dovnitř kauzy, psychologii... pozvolna narůstající tragedii z náhlého zjištění jinakosti... a bezbřehý smutek s ochotou udělat cokoliv, jen když... i (smutně) komické momenty... pročpak asi tolik soudkyň odtud přechází časem radši na trestní?! Já bych o tom mohl napsat román. Rád bych věděl jenom, a to snad s anonymitou nekoliduje, kdy zhruba to bylo - ? A ještě: oni byli z velkého města - nebo z malého, resp. z dědiny? Tam by to bylo zásadně jiné... tam je to (aspoň na jižní Moravě) pořád jiné. Má to + i - . A už zas tu někdo krájel cibuli nebo co. |
|
|
Ela 21.3.2007 17:48Re: Mé uznání! V Praze v polovině devadesátých let - ale stejně to byla pořád exotika ! |
|
|
Zuzka 21.3.2007 10:54Lidské osudy Ty se občas tak divně zamotají... Ale když jsem svého času viděla své zaláskované vdávající se kolegyně(spolužačky, příbuzné...)a po několika letech poslouchala, co se stalo z jejich lásky |
. Sledovat celé dny jen tuto stranu vztahu, tu destrukci, leckdy až nenávist, to se nedivím, že je někdy ten panák jako první pomoc potřeba. A někdy je potřeba se svěřit jiným. |
|
Heduš 21.3.2007 9:53... jééééžiš já chtěla tolikrát něco podobného napsat o své práci toho panáka si občas dám po práci držím palce, ať ti tvá opravdu nelehká práce jde od ruky - statistiky znáš - bude jí jen přibývat. |
