Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
POVÍDKA: Soudnička rozvodová, skoro pravdivá
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Eva B. 21.3.2007 18:44díky, Elo krásně napsané... člověk s takovým velkým srdíčkem nemůže dělat soudce ...to by za čas nebylo na panáka, ale na padnutí. právničina je někdy na pozinkovaný žaludek a molitanové nárazníky kolem sebe...vymáhala jsem pohledávky v pojišťovně...dnes a denně jsem četla podrobnosti u dopravních nehod. nakonec už toho bylo dost:-( teď pracuju v realitce a dělám lidem radost :-) a sobě vlastně taky :-) |
WWW 21.3.2007 15:13Mila Elo Uz tak dlouho jsi nic nenapsala na Zviretnik. Mam radost. A takovy zajimavy clanek. Cetl jsem pozorne a dvakrat. To se mi stava malokdy. Dik, ze jsi napsala, je te tak malo videt. Skoda. |
Ela 21.3.2007 18:00Re: Mila Elo Milí přátelé, všem děkuji za uznání, říkala jsem si, jestli to nebude na vás trochu moc nezvířetníkové, a jestli jsem to s tou zásadou materiální pravdy trochu nepřehnala... Jsou to takové střípky poskládané k sobě, něco se stalo mě, něco kolegyním, rozváděla se moje kamarádka, ale pochopitelně ne u mě, já jsem působila u soudu ve městě, ale pro jiný okres, zkrátka tak. Tu práci už nějaký čas nedělám, nemohla jsem ji dělat tak poctivě, jak jsem sama chtěla, a stres mi působil zdravotní problémy. S alkoholem má problém spousta právníků, a chutě na panáka mají snad všichni. Podle mých zkušeností nejsou nejhorší samotné rozvody, ale spory o děti. Jsem tu s vámi každý den, jen mám často pocit, že nemám co dodat (a taky kolikrát přes den není čas), tak jenom čtu. Hezký večer ! |
WWW 21.3.2007 18:19Re: Re: Mila Elo Vis, mila Elo,ja si zase myslim, ze clovek jako ty, ma nejen co dodat, ale i napsat neco, k cemu budou ostatni dodavat. Hezky vecer a pis casteji !! |
MaRi 21.3.2007 18:29Re: Re: Re: Mila Elo zlatá slova, milý WWW, bezvýhradně s tebou souhlasím |
zana 21.3.2007 20:45Re: Re: Re: Mila Elo Taky se přidávám, tohle je napsaný naprosto skvěle. A moc ráda tě potkávám, tak snad zase někdy |
PetraK 21.3.2007 21:14Re: Re: Re: Re: Mila Elo Přidávám se k Zaně - WWWéčko to napsal skvěle. |
jiný Honza 21.3.2007 21:05Re: Re: Mila Elo Elo, napsalas to srdcem a je to znát. Být všichni soudci jako ty, tak by se spoustě lidí žilo líp. Ono občas to rozhodování srdcem bývá spravedlivější. |
evam 21.3.2007 21:27Re: Mila Elo Moc zajímavé a velice pěkně napsané. Díky, Elo ! |
dalmatin 21.3.2007 14:54Kolik je takových zaměstnání, kde by člověk čas od času potřeboval frťana? Nevím, ale hlásím se do fronty. Každý den se setkám s nějakou tragédií - onkologická diagnóza, vrozená vada, těžká operace. Ale i naopak - veliký stres na porodním sále a následný šťastný konec - uf, to je taky na panáka. Asi jdu poděkovat všem, že nejsou dosud alkoholici. |
Zuzka 21.3.2007 21:05Re: Kolik je takových zaměstnání, Podepisuji! |
alimo 21.3.2007 14:45Tak čtu tuhle povídku už po třetí.... a nezbývá mi než souhlasit se všemi, co vyjádřili svoje pocity přede mnou, zejména s Jakubem a Vave. Lépe bych to určitě nenapsala. Jen dodávám - dík a piš dál, umíš to.... |
Lucka V. 21.3.2007 13:19Když je soudce zároveň i člověk, je to pro něho asi všechno mnohem těžší. A pokud se při svém rozhodování snaží především pomoci a pak zjistí, že to asi nejde, toho panáka opravdu potřebuje. Ono je to v životě někdy těžké. Člověk se zoufale zamiluje a teprve časem poznává, s kým to vlastně žije. A snad není tak odsouzeníhodné ukončit vztah, který se stane trápením... I já jsem tím kdysi prošla. A paní soudkyně pochopila... Teprve s odstupem doby vidím to, co jsem byla ochotna přehlížet, vidím ty strašlivé chyby, co jsem dělala... ale nelituji, postupně mě to vše dovedlo tam, kde jsem teď a kde je mi dobře. Takže dík všem soudcům, kteří se řídí i srdcem |
Kačer 21.3.2007 13:00Taky nevím co bych k tomuhle napsala.... život není peříčko (jak říká můj šéf), ale kdyby bylo všechno děsně snadný a bez překážek neuměli bychom se radovat z důležitých maličkostí...si teda myslim. Komplikaci v podobě rozvodu se velmi ráda vyhnu, aspoň ti nebudu přidělávat práci |
PetraK 21.3.2007 13:24Re: Taky nevím co bych k tomuhle napsala.... Kačere ono je ale podstatné, jestli vás nejdřív na tý cizinecký vůbec oddají. tomu fakt říkám výběr místa na svatbu |
Kaštan 21.3.2007 12:19Piš dál Elo, piš... skvěle napsané a podané |
PetraK 21.3.2007 13:33Re: Piš dál Elo, piš... souhlasím a taky se přidávám. Piš, piš. Je to vážně dokonalý |
PetraK 21.3.2007 11:56Tedy Elo! Tohle je třída. Začala jsem číst tenhle článek jako první a nevím co jinýho k tomu dodat, než že je to hezký čtení. I když pochopitelně se to moc lehce nečte. Je to ale krásně napsaný a člověk jen kouká, jak ten život člověku občas tu cestu nalajnuje. |
Vave 21.3.2007 11:28Lidské vztahy, nikdy mě nepřestane udivovat jejich složitost, nikdy by se neměl člověk odříkat ničeho, život plyne někdy velice netušenými zákrutami. Onehdy se tu mluvilo o zázracích, já přidám pokoru, úctu, důstojnost a lidskost, pak možná člověk dokáže přejít přes svou propast jako ti dva ze soudničky; můžeme je litovat, ale závidět jim musíme. |
Jakub S. 21.3.2007 11:15Mé uznání! Milá přítelkyně, máte v tom všecko: vážnost až osudovost, absurditu, vědomí, že člověk prostě většinou nevidí dovnitř kauzy, psychologii... pozvolna narůstající tragedii z náhlého zjištění jinakosti... a bezbřehý smutek s ochotou udělat cokoliv, jen když... i (smutně) komické momenty... pročpak asi tolik soudkyň odtud přechází časem radši na trestní?! Já bych o tom mohl napsat román. Rád bych věděl jenom, a to snad s anonymitou nekoliduje, kdy zhruba to bylo - ? A ještě: oni byli z velkého města - nebo z malého, resp. z dědiny? Tam by to bylo zásadně jiné... tam je to (aspoň na jižní Moravě) pořád jiné. Má to + i - . A už zas tu někdo krájel cibuli nebo co. |
Ela 21.3.2007 17:48Re: Mé uznání! V Praze v polovině devadesátých let - ale stejně to byla pořád exotika ! |
Zuzka 21.3.2007 10:54Lidské osudy Ty se občas tak divně zamotají... Ale když jsem svého času viděla své zaláskované vdávající se kolegyně(spolužačky, příbuzné...)a po několika letech poslouchala, co se stalo z jejich lásky . Sledovat celé dny jen tuto stranu vztahu, tu destrukci, leckdy až nenávist, to se nedivím, že je někdy ten panák jako první pomoc potřeba. A někdy je potřeba se svěřit jiným. |
Heduš 21.3.2007 9:53... jééééžiš já chtěla tolikrát něco podobného napsat o své práci nedělám tedy soudkyni, ale ono je to asi všude stejné toho panáka si občas dám po práci občas je to fakt nutnost držím palce, ať ti tvá opravdu nelehká práce jde od ruky - statistiky znáš - bude jí jen přibývat. |