Z. Jitur 16.12.2014 8:54

Myslím, že nejste sama:

Mám pocit, že to prostě tehdy jen moc "neřešil". Ale mám pozdější osobní zkušenost, když se zvířatům dá prostor "k úniku" a čas, dopadá to dobře - nebo jsem měla štěstí na vzácně přizpůsobivé jedince...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 16.12.2014 7:47

Myslím že nejste sama

kdo má s sebou příběh se špatným koncem. Zvířátko, které nás poposunulo v komunikaci dál, ale možná třeba doplatilo na naše zatím špatné chápání jeho přirozenosti.....

Uměla jsem to s krávama a koňma, těm jsem rozuměla hodně, zvláště krávy mi učarovaly. Psy jsem od dětství milovala, ale stále zjišťuji, že do dokonalosti mi hodně chybí. I když se všema třema fufákama jsem komunikovala výborně, teprve s Mařkou je to taková ta vyšší dívčí. Kočky pro mne vždycky byly svobodná stvoření, myslím, že k jejich chovu jsem vždy přistupovala spíše jako klasický vesničan. Teprve Brášulka s Princeznou mi dali mnoho lekcí a přivedli mne do kočičího světa. Dříve bych asi taky vypustila kočku mezi jiné kočky a ani by mi na tom nepřišlo nic tak strašně divného. Každý, kdo dlouhou dobu žije se zvířaty a snaží se jim udělat spolužití maximálně příjemné se musel někde učit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 16.12.2014 7:08

To je hodně smutná a bolavá

vzpomínka, milá Jitur. Ale jak už přede mnou napsala Xerxová, je moc důležité, že jste ji napsala. Zvláště teď, před Vánoci.

Filip musel předčasně odejít za Duhový, ale otevřel tím velkou bránu do Vašeho kočičího srdce. Je dobře, že jste mu svou vzpomínkou vystavěla tento pomníček. <3

Přeju všem dobrý den. <3

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 16.12.2014 6:51

hezký den

hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp.

Smutné, bolavé vyprávění. A já moc děkuji, že jste ho napsala. Filip si tu vzpomínku zaslouží.

• reagovat
• nahlásit příspěvek