Doma na mě volají: Bonyyyy, Bonďo, Bonďáku, Boninko a někdy Čučko a potom taky Cotohryžeš!

Ke žrádlu dostávám: granule, konzervy, vařené kuře s rýží

Ale já mám mnohem raději: všechno co jí moje malá panička, žebrám pod stolem, dloubu tlapkami, ale lidi jsou povětšinou lakomí. Mojí malé paničce nevadí, že jí při jídle vyskočím na klín a strkám ňufák do talíře. Taky mám ráda dráty od nabíječky, hřebínky do vlasů, bačkory, ale pak všichni hrozně řvou.

Oblíbená činnost (hračka, hra): Razítkování. To je taková hra, při které člověk jde vpředu a já co chvilku vyskočím a obtisknu mu tlapky zezadu na nohavice. Čím světlejší kalhoty, tím lepší. A taky hraju na štěkací peřinu. Spím s malou paničkou, a když někdo vleze do pokoje, hrrrrrrozně štěkám, ale zpod peřiny nevylezu. S tenisákem si moc nehraju, Gwenda mi ho nepůjčí, ale můžu se honit s kotětem i po gauči a po stole, teda když se nikdo nedívá.

Já a moji lidičkové žijeme: v Hradci Králové

A nejzajímavější na mě je: Chodila jsem s malou paničkou na cvičák i na výstavy a všude jsem byla děsně dobrá… teda říkala to panička. V každém případě mě to bavilo, doufám, že začneme chodit zase.

Jak jsme se našli?

Moje malá panička si vymyslela, že potřebuje svého psa na výstavy. Gwenda dalmatinice stejně chtěla nějakého kamaráda na běhání a poskakování, tak doma nikdo nic nenamítal, dokud panička nepřišla s nápadem, že nejlepší bude vlkodav. Když se velká panička vzpamatovala ze šoku, nanosila veškerou dostupnou literaturu o různých malých pejscích a tahala mladou z výstavy na výstavu tak dlouho, až si malá panička zamluvila mě. Dojeli pro mě autem daleko, předaleko a já jsem byla hodná a jen jsem seděla v autě a dívala se. Pak jsem uviděla svou malou paničku a byla z toho láska na první pohled. Nevěděla jsem, že existujou dlouhé vycházky, dalmatini a bojová koťata na hraní, cvičák, ježdění vlakem, spaní ve stanu, déšť a spousta dalších báječných věcí. Teď už to vím a čekám co dalšího se naučím, protože jsem pudlíček, a to je skoro to samé co akademik a miss universe v jednom, že jo. (Cha, cha, cháááá. ….pozn.velké paničky)

Čím se mohu pochlubit?

Jsem Bond, James Bonďa a nebojím se ani velkých koček, i když jsou mnohem těžší než já. Nebojím se ani paní veterinářky a mám slíbeno, že až budu agiliťák, nebudu se bát ani tunelu. Jenže pořád nevím, co to je.

Můj člověk je:

Bětka Kubelová (malá panička), ri a smečka