Z. Yga 4.12.2020 8:53

Přástky bylo spřádání lnu do nití - znám z literatury, nikoli ze života. Za to draní peří jsem ještě zažila...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 4.12.2020 8:52

Maričko - pekanové ořechy jsou u nás už známé a mám je ráda, i když vlašák je vlašák .

Strojové předlouskávání ořechů u nás nemáme - dokud byli moji rodiče, tak byli hlavními rodinnými lupači. Moje mamka, pilná jako vaše veverky, nashánčila ořechů každoročně vždy minimálně dva pytle - nejprve je sušila na zelených zeleninových bedýnkách, posléze zbavila zelených slupek a suché nasypala do pytlů. A v tuto dobu, kdy by ven ani psa nevyhnal, pytle snesla z půdy, taťku vyzbrojila dubovým prkýnkem a půlkilovým kvichtem (tedy závažím z decimálky) a kuchyň se rázem proměnila na lupárnu ořechů - taťka s citem mlátil do špičky ořechů a házel do mísy, mamka ony ořechy vylupovala ze škořápek a házela do další mísy. Mezitím už měla nachystané omniovky a víčka - vyloupané ořechy nasypala do sklenic, zavíčkovala a přenesla do taťkovi dílny, kde byl kompresor a vakuovací zvon - tímto forichtungem ze sklenic vysála vzduch a ořechy byly nachystány k další distribuci po rodině... vloni jsem spotřebovala poslední sklínku...

Poznámka 1: kousíčky skořápek jsme nacházely ještě při jarním velikonočním úklidu

Poznámka 2: mamčina ořechovka je u nás ceněna více než její diamanty (které teda neměla, ale kdyby měla)!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 4.12.2020 8:51

To je pěkné, to společné louskání :-) Jako když se drhlo peří. Nebo se chodilo na přástky - to vlastně přesně nevím, co je, ale soudím, že to bude taky piplavá práce u stolu, kde se povídalo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 4.12.2020 8:50

Doma jsme vždy louskali v dlaních - ořech o ořech, nejlíp šly "papíráky", pak byla jakási prostřední sorta tvrdosti, a v rukou vůbec nešly louska "kameňáky", poměrně malé, opravdu tvrdé ořechy. Na ty se šlo nožem a z půlek se oříšek vydloubával.

Dnes mám sice louskáček, vypadá jako formička na cukroví úl s dvěma pákami. V něm jdou sice rozlousknout i opravdové "oříšky", ale nevýhodu to má - z těch otvorů na obou koncích létají ořechové šrapnely do neuvěřitelné dálky a výšky, a šlápnout na takovou střepinu, ojoj!

Maričko, moc děkuji za zajímavý a poučný článek. Pekanový strom je moc krásný, majestátní. A ty oprsklé veverky! Jen aby si nepozvaly příbuzné a nebylo to pak, jako když se na třešně snese hejno špačků!

A nad těmi kýbly úrody mohu jen vzdychat. Babička říkávala - když máš u domu ořech, nebudete mít hlad.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Iva 4.12.2020 8:35

Louskám louskáčkem, jak jinak. Vždy si pomačkám větší množství ořechů najednou, vyberu jádra, vysypu skořápky a znovu, až do zblbnutí. Loni jsem postupně nalouskala dvě zelinářské přepravky, letos to na mě ještě čeká,

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 4.12.2020 7:50

Také všem přeji krásný pátek i nadcházející víkend....Maričko, díky za užitečné info o pecanech. Mám tyhle ořechy moc ráda, chutnají mi mnohem víc, než klasické vlašáky. Vlašáků jsme teda měli letos úrodu velmi slušnou, ale tak 3/4 už jsme sežrali Mně osobně to vůbec nebaví loupat. Já to vždycky posbírám na zahradě, donesu manželovi, ten si pustí k tomu hudbu a louská. My se mu pak na to s dcerou vrhnem jako kobylky Máme ořechy nejradši ty čerstvé, oloupané a zbavené slupek... To, co se už nedá loupat pak schovávám sušené do pečiva. Letos toho ale právě do toho pečiva moc nezbylo anebo už jsem to spotřebovala. Ten pecanový koláč vypadá opravdu moooc lákavě

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Fialová 4.12.2020 7:17

Maričko, obdiv jak máš krásně zfotodokumentováno. Sedmiletá ořechovice - joj, mlaskla bych si.

Louskání vlašských ořechů... Dogička sice ráda louská, ale jen čerstvé, skořápky vyplivuje, jadérka konzumuje.

S louskáčkem se mi to jeví moc pracné, takže suché ořechy tu dostávají dobře mířené rány kladivem. Při špatném zamíření holt někdy i palec

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 4.12.2020 7:00

hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům

Žádné předlouskání, vždycky večer si sedneme s mísou ořechů a louskáme a louskáme (já raději místo louskáčku používám malá nožík na oddělení dvou půlek vlašáku). Několik večerů po sobě - aby všechna jádra byla vysvobozena. Nejrychleji to jde, když jsou u nás mládežníci - sedíme večer u vína, povídáme si a louskáme do noci všichni čtyři. Jen Trpajzlíci nelouskají... ti spí

• reagovat
• nahlásit příspěvek