23.5.2024 | Svátek má Vladimír


Diskuse k článku

PTÁCI: Jeden smutný ptačí příběh

Občas se mi poštěstí být v přírodě v pravý čas na správném místě. Potom mám možnost buď pomoci, nebo jen sledovat šťastný konec. V obou případech hřejivé pocity ze zážitku přetrvávají ještě několik dalších dnů. Bohužel někdy...

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Z. Vave 2.11.2014 19:26

Maričko, jako vždy musím

obdivovat, jak umíš pozorovat přírodu a jak o ní umíš zajímavě psát. I když tohle opravdu je smutný příběh, který v člověku nějakou dobu doznívá.

Měla jsem tu chlapečky a dnes ještě další vnoučkovskou návštěvu, tak jsem sice stihla vyprávění přečíst, ale komentáři jsem se dostala až teď.

Přeju všem dobrý večer. <3

M. Crossette 2.11.2014 21:09

Re: Maričko, jako vždy musím

Dede a Vave děkuji. Vave, to víš, že jsme váhala "mám, nemám" tohle napsat, když sama mám také raději veselé příěhy s dobrým koncem. Bohužel tragedie k přírodě patří - jak píše i Dede. On je to vlastně jeden z důvodů, proč už se dost nerada dívám na dokumentární filmy o zvířatech. Nevyhnutelně do nich patří "způsob obživy", což znamená usmrtit (často uštvat) zvíře jiné (a já jsem na straně štvance). Vím, musí to tak být, je to normální, mláďata musí žrát, zvíře za to nemůže že takhle shání obživu pro sebe i své potomstvo. A my diváci a posluchači bychom o jejich životě měli vědět. Ale já bych asi těžko dokázala něco takového filmovat a "nezasáhnout" (ale to není vyčítka filmařům, je v tom spousta práce a odříkání). Když si o tom přečtu, mozek mi detaily "ztlumí", realný film ne, tak se raději už nedívám. Nějak, čím jsem starší, tím jsem citlivější - moje vada, já vím.