Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Rputi, zasmála jsem se

a také jsem čekala, že Douskovi pro uklidnění Rity půjdou svorně výti :). A ono to bylo nakonec úplně jinak :)). No co by oddaná pejska pro svoji paničku neudělala, když ji to udělá radost, nebo v tomto případě pomůže přečkat bouřku :)).

Vhledem k tomu, že naše Trixie byla od štěněte ponechána samotinká venku, tak ji chudince nic jiného nezbylo, než si na běsnění živlů zvyknout (naštěstí bez následků). Takže teď ji sebesilnější bouřka a hřmění nerozhází. Ale dlouho pak už u nás odmítala jít ven do deště (nebo jen mrholení), než si byla tutově jistá, že my ji "nevyháníme pryč". Párkrát kvůli dešti zůstala spát na naší verandě. Teď už si jistá je a ví, že stačí do deště vystřelit, co nejrychleji doběhnout do svojí garáže a je v suchu a pohodě (a my ráno přijdeme). Jednou se s manželem vraceli autem z procházky (to já byla zrovna v Praze, tak mi to pak vyprávěl)a zastihla je šílená bouřka. Nebylo kam se s autem uchýlit (vše co připadalo v úvahu už bylo obsazené jinými auty), měl to domů asi 2km a tak jel. Blesky protínaly nebe, burácely hromy a na auto padaly kroupy tak silně, že omlátily barvu z lemů kolem oken (byly černé, pak stříbrné, teď jsou olepené černou izolepou). Střecha naštěstí získala jen pár ďolíčků, asi proto, že auto bylo v pohybu. Choť prý při každé pedardě naskočil, zato Trixie na vedlejším sedadle ležela úplně v klidu - holt z mládí vytrénovaná, protože jižanské bouřky stojí za to.