K jedněm mým známým přijela takhle jednou paní Maruška, osoba poněkud staropanenská a trochu zvláštní, jinak majitelka ovčandy Rity. Paní Marušku čekal nějaký drobný lékařský zákrok a Douskovi se uvolili, že Ritu ty tři dny pohlídají.

Nastala noc, všichni už dávno spali, když přiblížila se fronta a na obzoru to bouřkově zabrblalo. Prásknutí hromu paní Douskovou probudilo. Otočila se na druhý bok a hodlala spát dál, když v tom zaslechla zvláštní zvuk.

„Auuuuuuuu, vauuuu...“ A znova: „Auuuuu, vauuuuu...“

Paní Dousková zatřepala manželem: „Táto, slyšíš?“

„No je bouřka,“ zabrblal pan Dousek rozespale. „Co má bejt?“

„Poslouchej!“ přikázala paní Dousková.

„Auuuuuu, vauuuuu,“ rezonovalo dvojhlasně nočním tichem a nepřestávalo.

„Jéžišmarjá,“ konstatoval pan Dousek a navlékl pantofle. Paní Dousková se plížila za ním.

V podkrovním pokojíku naskytl se jim zajímavý pohled. Paní Maruška s Ritou seděly na zemi proti sobě, hlavy zakloněné a svorně vyly: „Auuuuu, vauuuu!“

„Ona se Rita hrozně bojí bouřky,“ vysvětlovala paní Maruška druhý den. „A dokáže při tom i hrozně panikařit. Ale když vyju s ní, tak se uklidní a nic se nestane.“

Uplynuly dva klidné dny, paní Maruška už byla ve špitále, když vtom dostavila se další noční bouřka. „Táto,“ zacloumala zas paní Dousková s manželem. „Co budem dělat? Víš, co říkala Maruška, že Rita hrozně panikaří!“

„Budeš s ní muset výt ty,“ vzdychl pan Dousek a opět nazul pantofle. Podkrovní pokojík byl podivuhodně prázdný. Rita nevyskytovala se ani pod postelí, ani pod židlí, ba ani pod stolem. Všude ticho, jen z postele se ozvalo něžné zachrupání. Rituška, přikrytá až po bradu, hlavičku na polštáři, spinkala spánkem spravedlivých pejsků.

Bouře sílila, blesky se křižovaly a hrom bil na všechny strany. Paní Dousková si klekla k posteli. „Auu,“ zkusila potichu a opatrně. Nic! „Auuuu ... auuuuuuuu,“ přidala.

Jedno psí oko se pootevřelo. „Vau,“ odvrkla Rituška a zavrtala se ještě hlouběji, dávajíc intenzivně najevo, že na ty blbosti teda fakt nemá náladu...

Pan Dousek ukládal se už ke spánku, když ho něco napadlo: „To by mě zajímalo, co s tou Maruškou ve špitálu při bouřce dělaj, když tam tu Ritu nemá...“

Zdraví Rpuť.