M. Crossette 18.1.2022 18:37

No jó hadi, ti jsou tu pro nás problém. Tedy ráda se na ně podívám na obrázcích, případně někde v přírodě, v dostatečné vzdálenosti od mne. Zato na naší zahradě...ne, ne. V dětství jsem mockrát měla na dlani slepýše či užovku (zachraňovali jsme je na chatě před naší tehdejší kočkou), zmiji jsem myslím viděla jen jednou trochu z dálky. Jenže to bylo v Evropě, tady je to jiné kafe. Tedy ne jako v Australii, ale jedovatých druhů (i těch smrtelně) tu máme podstatně víc, než co jsem znala. Nikdy si nezvyknu na to, že pro místní je půl metrový had stále jen "baby" a raději se všech zdejší hadů preventivně bojím (bojíme oba). Bohužel jsem až příliš často slyšela přímo z úst lidí, kterým uštknutí chřestýše zabilo psa (přes všechnu lékařskou snahu a spoustu vydaných peněz) . Nebo o psech, kteří měli štěstí přežít, ale mají trvalé následky. Navíc i ušktnutí některým nejedovatým hadem může zabít kočku. A nám po zahradě běhají hned tři.

Ovšem tihle vodní australští hadi jsou opravdu krásně vybarvení. Je to stejně zázrak přírody, podobně jako u ptáků, kolik se sladí barevnosti na jednom živočichu a jak k tomu vůbec došlo

Kdysi dávno jsme byli v bostnoské ZOO a v oddělení plazů tam měli v obrovském akvariu elektrického úhoře (docela šereda) a byla to atrakce. Protože úhoř chvilku pokojně plaval, ale pak s sebou mrsknul a ocasem narazil do skla, nebo se o něj jen otřel. Na zdi vedle byl nějaký elektroměr či jak se to jmenuje, který zaznamenával, jaká to byla síla voltů (kolik už si samozřejmě nepamatuji, ale bylo to hodně). Hlavně děti tam postávaly a když úhoř plesknul o sklo, s výkřiky odstakovaly (no nejen děti)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vosicky 18.1.2022 11:34

O te australske prirode je svet velmi povrchne a vystrasene informovan. Tak to bylo i v pripade toho slavneho reportera Stevena Irwina, toho ktery rad drazdil krokodily. . . Pry se potopil a stingray po nem cosi vystrelila a trefila ho primo do srdce. Takove nesmysly tady vsude projdou, z vydesene neznalosti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 18.1.2022 11:22

Díky za hady! Jsou zajímaví,nevyhledávám je ,oni mne taky ne. Poznám užovku,zmiji,slepýše,ty jsou doma tady. Ty jeduhady z Klokanie,to bych měla strach ale člověk si asi zvykne . Dobré je,že jsou přátelští a nečekají vyloženě na mně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 18.1.2022 10:40

Hady mám taky ráda a tihle australští vodní jsou úžasní! Tvor, který vnímá světlo i ocasem . Had, který dýchá pod vodou, ale ne žábrami...

Díky, Georgi .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 18.1.2022 10:05

Hady snáším asi líp než pavouky, ale to bude tím, že s nimi nepřijdu tolik do styku. Ale ve vodě jsem jednou potkala užovku, hezky plavčila s hlavou pozvednutou, no a ve mně se probudily nějaké atavismy a jak neumím kraula, bleskově jsem pádlovala do bezpečí, asi aby mě nesežrala.

Díky za zajímavosti, Georgi. A napadá mě, že Austrálie má nejjedovatější potvory na světě, ale zároveň taky nejroztomilejší. Asi aby se to srovnalo trochu

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 18.1.2022 8:10

Hadi jsou velmi zajímaví a ti mořští zvlášť. Jinak nebezpečnost je daná útočností. I když někteří jsou hodně jedovatí, nejvíc úmrtí má asi na zsvědomí indická kobra a zmije růžkatá a Russelova. Nejčastěji se dostanou do blízkosti lidí a jsou dost naštvávací. U nás smrtelně jedovatý had není, Naše zmije je pro člověka smrtelně nebezpečná jen výjimečně, buď musí uštknout víc než jedna, nebo musí mít člověk nějakou třeba srdeční vadu. Nebo to může být u malého dítěte. Kupodivu ani u psa většinou není uštknutí smrtelné. Ale je nesmírně nebezpečné.

Austrálie má asi největší koncentraci jedovatých potvor vůbec. V moři bych se víc bála čtyřhranek, než hadů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 18.1.2022 7:38

Děkuju za zajímavé hadí povídání - i já mám hady ráda a setkání s nimi považuju za štěstí - teda v naší mírné krajině. Jednou jsem v Chorvatsku byla nadšená z hada, který měl tmavou hlavu a světlé tělo. Když jsem o něm vykládala Slavěnce (domácí), pokoušely se o ní mdloby - prý tááákový jedovatý had. Ale co to bylo zač jsem se nedozvěděla...

Jeden čas jeden bydlel u našeho paneláku v díře pod antoníčkem. Ale měla jsem strach, aby ho někdo nezabil, tak jsme tu užovku nakonec naložili do kýble a odnesli k lesu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 18.1.2022 7:30

Krásný den a díky moc Georgovi za dnešní hadí téma. Já hady miluju a v TV nebo na internetu vítám každý dokument či čtení o hadech. Nedávno jsem viděla nějaký právě o mořských vodnářích a vlnožilech. Jsou to úžasná stvoření, hadi jsou prostě překrásní a fascinující. Člověk má před nimi jakousi posvátnou "hrůzu" a úctu. Na chalupě jsme kdysi mívali mnoho zmijí a užovek. Teď už je to mnohem vzácnější tam hada potkat....mizí i ti suchozemští. Kdysi jsme měli zmijí díru přímo za chalupou ve stráni a manžel tam jednou v létě seděl celé dopoledne, aby si počkal na "nejlepší foto". Dočkal se, zmijka vylezla, ale on se pekelně spálil, neb seděl nenamazán a do půl těla Ale za to foto mu to stálo. Ani ty naše zmije neplýtvají jedem na lidi. Strejda si dokonce jednou "pohladil" mladou zmijku, co se vyhřívala na slunci...nechala ho, ani nehnula "brvou" (Ale přitom živá rozhodně byla velice. Jakmile to, co strejda dělá totiž viděla moje mamka, "přidusala" a zmije okamžitě zmizela v trávě).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 18.1.2022 6:34

hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům

krásné povídání o mořských hadicích. Dík

• reagovat
• nahlásit příspěvek