Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
MLSOTNÍK: Svačina
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
karakal 10.2.2010 9:28Re: Maminka Téda Karolíno, to Tě lituju. Já musím jablka sice pečlivě zkoušet a očichávat, ale nakonec nějaké snesitelné najdu (maximálně po něm svědí v krku). U třešní musím trefit správný okamžik zralosti a tak je to s většinou ovoce. V nejhorším jednou kousnu a dojdu zajíst rohlíkem. Snad jen papriku nemužu vůbec, ale tu ani tepelně zpracovanou. Lidi já tak miluju mrkvový salát. Kolik let jsem ho už neměla? No a rysík tohle podědil po mně. Jablka mu ovšem dávám, přestože mu na ně vyšla slabě pozitivní reakce. On je totiž strašně miluje. No a k svačinám jsem dostávala rohlík nebo chleba se sýrem, nebo salámem, paštikou. Pod to vždy máslo. Pamatuji se, že když jsem byla malá, tak šly jíst i salámy. Junior bych dneska nevzala do pusy, naposled chutnal jako brousek, kolik v něm bylo namleto kostí. Kupodivu jsme většinou nedostávali ovoce. No a když byla nějaká sláva, tak i něco lepšího. Kousek bábovky, po velikonocích beránka či mazanec. OT: Dneska nám tu neteče voda. Ač bylo plánováno, nikdo nevaroval. A kdy jsem na to přišla? Když jsem po snídani chtěla umýt rysíka. Už 14 dní jí sám lžičkou, ale dneska měl kaši řidší, takže ji měl i ve vlasech. |
|
|
zana 10.2.2010 10:43Re: Maminka Děvčata, lituju moc, lity, lity... Co se těch ořechů týče: jak jste na tom s ovsem, teda vločkama? Protože když se vločky lehce osmažej na másle, daj se použít místo ořechů (kdysi mi babička říkala, že to tak dělali za války. Já to taky používala, když jsem za totáče nemohla sehnat ořechy). |
|
|
Karolína 10.2.2010 10:58Re: Maminka Vločky jsem nezkoušela, ani syrové ani opražené, já ty různé "mysli" fakt nemusím! Hlavně koupené, když jsou tam oříšky, to ne! Nicméně - vločková polévka, jak ji dělala moje maminka, to bylo žůžo labůžo. Bohužel, jako tu klasickou rybí, když jsem ji zkusila já, nikdy mi tak nechutnala! Ale prostě jsou jídla, která sice uvařím, ale s tou úžasnou chutí od maminky nemají nic společného, tak je raději nedělám! Nebo od tchyně! Ta vařila skvěle, ale několik věcí bylo úplně úžasných - např. rýže, pečená s vepřovými kousky a s paprikou, většinou kapií, krájenou na velké kusy. Nevím, jak to dělala, ale bylo to fantastické, chodila jsem to užírat i zastudena na lodžii! Její hovězí maso na zázvoru, to byla lahůdka, přitom ona vše dělala pořád stejně, nikdy neimprovizovala, jako já. To bylo: "švacnu tam tohle a pak tohle a je to". Něco jsem taky nemusela, např. když pod už tak tučné kuře ještě nalila dvoudecku oleje! Ale časem jsme jí to vymluvili a už to bylo lepší. |
|
|
Matylda 10.2.2010 9:01Svačina je veledílo. Musí být dobrá, musí jí být dost, ale ne moc, zároveň musí být rychle ke snězení a nejlépe se s ní v ruce dá konverzovat a chodit po třídě. Takže je to obvykle rohlík nebo chleba s pomazánkou, ochucenou Lučinou, někdy s máslem a tvrdým sýrem (žádná rama, jen máslo "z papírku"). Může být buchta, lépe dvě. Půlka "vykostěného" jablka může být přiložena. Když zbydou tousty z večera, lze použít. Nejvíc mě pobavili u nás v nové pekárně, kde nabízeli ždibíček docela dobré buchty asi za deset korun. Prý na svačinku dítěti. Tak to bych musela být brzy milionář. Koblihy dva, buchty jeden velký koláč nebo dva menší. A určitě má lepší svačinu někdo z vedlejší lavice, co si koupí od školníka pět trvanlivých krosánků nebo pytlík chipsů a donese si dvoulitrovku coly. |
|
|
Bubu 10.2.2010 8:50Svačinky, to je umění Ano umění. Zvlášť když máte nežravé dítě. Junior jako dítě menší školní nejedl svačiny. Nejedl nic. Prostě očistec. Mohla jsem pořádat veletoče a chystat šunku, pomazánku, masíčko, sýr, buchtu.... a on si dvakrát ukousnul. Nakonec jsme se domluvili na nějakém tom pišingru a krabičce džusu. A dnes by svačinová krabička musela být velká jako škatule od bot. Třeba dnes jsem mu zabalila 2 rohlíky se šunkou, 2 rohlíky s eidamem, 2 kousky mramorované bábovky, 3 oškrabané mrkvičky a láhev vody. Velmi oblíbený je chleba s vajíčkem natvrdo (když se pod vajíčka lehounce mázne hořčice a zastrouhne se to pepřem). Někdy nestíháme (a nebo je vyžraná lednice) a pro sváču se zastavujeme cestou - v pondělí to byly 2 koblihy, 3 celozrnné kaiserky, hermelín a zelená paprika (správný muž má svůj nůž). Prostě svačinka - to moje každodenní ranní rozcvička. |
|
|
YGA 10.2.2010 8:55Re: Svačinky, to je umění To mi moje sestra vyprávěla, že její kolegyně se už s rohlíky nematlá - koupí rovnou veky, rozkrojí na půl, naplní vším, co jí padne pod ruku a takto vybavení její mladí muži (má tři syny) mohou čelit nástrahám školního dne. |
|
|
Bubu 10.2.2010 9:44Re: Svačinky, to je umění Chápu.... ta představa, že rozkrajuju místo 4 rohlíků 12 kousků.... stačí, že k svačině nakrájím půlku chleba - dva a půl lepeňáku jsou záchovná dávka. Nicméně na plněnou veku jsem se dozvěděla, že na něm chci šetřit, protože prý by to bylo samá buchta a málo šunky. Tři rozežraní mladíci v domácnosti - kolegyně vaří v prádelňáku a na knedlíky zadělává v lavoru, ne? |
|
|
Matylda 10.2.2010 9:51Re: Svačinky, to je umění Vzhledem k tomu, že chystám dvě svačiny do školy a pro Káju jídlo na celý den- to je ještě větší lahůdka než svačiny- vyzkoušela jsem bagety, abych nemusela pořád lepit chleby nebo rohlíky. Prý se to špatně kouše, že je to moc vysoké- u nás mají dobré vločkové se zrním všeho druhu, ale jsou macatější. |
|
|
YGA 10.2.2010 8:28Jo svačiny mého mládí Tak já nosila do školy chleba se sádlem - teda ne že by to bylo za trest, ale já nic jiného nejedla. Jenom v pondělí to byl chleba s pečínkovým sádlem a nakrájenou pečínkou (zbytek nedělního oběda). Když mi mamka chtěla něčím přilepšit a dala mi něco jiného, dle jejího soudu lepšího, se zlou se potázala - donesla jsem to zpět. Posléze na měšťance byla nová vymoženost - houska se salámem. Jak jsem to doma nejedla, tam jsem si na ní pošmákla - za kačku čtyřice rozkrojený rohlík, šmrnclý lehce máslem a někdy až čtyři kolečka turistického salámu - o velké přestávce je prodával ve školníkově kukani číšník od Kaňů. Jo - jabko muselo být denně. To mé sestry mívaly svačiny rozmanitější - a každá s ní naložila dle své nátury - zatímco Mánička snědla všecko do posledního drobečku, Danuška ji pro jistotu hned ráno mrskla za tihle před naším - aby se s ní do školy nemusela tahat (ten vztah k jídlu jim zůstal do dneška, akorát ty tihle zmizely v propadle dějin - chich). A Terezka - na základce měla ke svačině stejný vztah jako Dana, na gymplu jako Marie - zatímco do devítky jsem byla nešťastná, že mi umře na podvýživu, na střední jsem nestačila tahat různé druhy pečiva a mazat a mazat a mazat. Teď už si maže sama - chich. Na to, co sní, jejích devětačtyřicet kilo neukazuje - zaplaťpambu za to. |
|
|
Fallowa 10.2.2010 7:46Jó svačiny - za mého mládí (dávno tomu) byly svačiny skvělým obchodním prvkem - daly se vyměnit za lepší (z pohledu žáka),nebo za tahák k očekávané písemce,eventuelně za extra pero,tužku,atd.Svačinové boxy neexistovaly,svačina byla v pytlíku i s jablkem.Většinou to byl chleba s máslem a salámem,nebo vejcem natvrdo,sýrem a někdy se sádlem a škvarkama.Občas koláč,před vánoci banán nebo pomeranč,když byly jednou v roce k dostání... |
|
|
Jenda 10.2.2010 13:25Re: Jó svačiny - On si mladeznik toho bananu jinak vazil, kdyz si ho musel vystat dve hodiny na mraze pred zeleninou. Kilo bananu NEBO pomerancu na osobu, jedine pred vanoci. Take se vam styska? |
|
|
RenataE 10.2.2010 14:19Re: Jó svačiny - Ne. |
|
|
zana 10.2.2010 14:39Re: Jó svačiny - NE |
|
|
Jakub S. 10.2.2010 19:48Re: Jó svačiny - NE! |
|
|
YGA 10.2.2010 22:38Re: Jó svačiny - Neeeee! |
|
|
Zdena b.p. 10.2.2010 20:27Re: Jó svačiny - Ani náhodou. Nikdy jsem nebyla frontová bojovnice. |
|
|
Xerxová 10.2.2010 6:56hezký den hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům. Těm co dneska něco slaví, přeji vše nej nej Děláš to moooc dobře - žádný automat nenahradí svačinu od maminky :o) |
|
|
Marička 10.2.2010 2:29krájená jablíčka Milá Renato, nemáme děti a tak ani zkušenost s denní přípravou svačin, ale asi by mi po pár dnech také došla fantazie. Já už se vlastně nepamatuji, co (a jestli vůbec) jsem si na svačinu do školy nosila já. Asi jen nějaký rohlík či dalamánek šoupnutý do aktovky, nebo ovoce, rozhodně to nebylo v žádném boxu a takhle krásně naservírované. S chotěm jíme téměř každý večer jablka. To že můj drahý jablka vůbec jí je zcela moje zásluha a už tehdy jsem mu je "vnutila" vábně předkrájené - přesně, jak to popisuješ - rozčtvrcené a vykrájené. A dělám to tak dodnes, dokonce jsem si na to už tak zvykla, že jsem už hodně dlouho nesnědla jablko jen tak vcelku. Než večer zasedneme k DVD, udělám pro nás čaj (yerba maté nebo řebřiček) a pak ještě rozkrájím do misky 3-4 velká jablka, která pak během filmu přikusujeme. Zmizí do posledního kousku - a sníme každý poctivě svoji polovinu. Také když někam jedeme, vezu s sebou v autě jablka, nožík a ubrousek na klín a servíruji za jízdy. Když nám maminka během víkendu mazala k svačině chleba s máslem, rozkrájela ho na "rybičky" - tedy asi na prst silné proužky. Nevím čím to bylo, ale mnohem rychleji v nás ten chleba vždy zmizel. A já si ještě dneska takhle rozkrájím chleba u snídaně, ty kousky nějak lépe padnou do ruky. Možná bys tak mohla svoje děti také jednou překvapit, jen by ty chleby holt musely být dva na sobě. |
|
|
zana 10.2.2010 10:50Re: krájená jablíčka Jé, Maričko, to jsi mi připomněla, jak tatínek vyprávěl, jak jeho maminka dělávala rybičkovej chleba (s máslem a na každým tom proužku byl kousek olejovky - taky to miluju). Jo, jablka jsem takhle naučila synka. Já s tím začala, když jsem se bála o přední zub s velikou plombou, no a usoudila jsem, že je to fakt takový lepší. Kluk snad ani nikdy celý jablko v ruce neměl :-) |
|
|
Zdena b.p. 10.2.2010 14:43Re: krájená jablíčka Tak tohle musím zkusit. Nenapadlo mě, že by chlapečkové jedli jablíčka jedine takto jednohubně připravená. Jak dítko z Polabí jsem vyrůstala mezi poli s okurkami, kedlubny, rajčaty květákem hráškem a kukuřicí. To všechno jsme konzumovali naprosto samozřejmě a ani nás nikdo nenaháněl, že si bereme cizí. A ovoce bylo taky po cestě. O prázdninách šla tlupa děťátek k Labi pod strom a kdo co potkal, to přinesl. Kedlubny jsme si loupali zubama a květák byl hodnocen nad kedlubny. Jablka jsme jedli zásadně i s ohryzky, protože jadérka byla MŇAM. Prostě jsem vyrůstala jako barbar. Ještě že to mamka dohnala pedantským stolováním (příbory se dávaly na prst od hrany stolu :o)) a lokty se stolu a nemlaskáním a nabíráním na vidličku. Byla to věda, ale tím kompenzovala naši zvlčilost. |
