Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
MLSOTNÍK: Literární Mlsotník
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Zdena b.p. 6.4.2007 12:03ano, taky kuchařky ráda prohlížím, ale s přibývajícími lety nemilosrdně třídím recepty na 3 kategorie. 1. Velmi složité a časově náročné - pro mne nevhodné. 2. Kalorické bomby - jen vyjímečně použitelné 3. úprava fikfik - to udělám. Tedy, pročtu, zaklapnu a udělám variaci na dané téma. Podle návodu jen peču. Je pouze jediná kuchařka, která byla velmi ceněná jako beletrie. Muž v zástěře. To jsme si četli po večerech místo "Majora Zemana" |
terra 6.4.2007 9:35Re: Ano - kuchařky, taky jich mám plnou skříň!! Tak Zdeno, "rodinné stříbro" v podobě ručně psaných receptů jsme byli doma nuceni postupně přepsat a vypálit na CD, protože některé stránky bledly a stávaly se nečitelnými, a jiné se rozpadaly pod náporem užívání, ukápnutí, připálení... Byla to strašná práce, ale teď máme "Kuchařku babičky Livie" zálohovanou v digitální podobě... Protože dobré rady "jak zachránit uvařené brambory, které sládnou, nebo co se sraženou majonézou", ty se do exkluzivních kuchařek typu Vrabcovy teplé a studené kuchyně nedávají a některé recepty jsou opravdu jinde nedostupné a navíc nenapadobitelným způsobem "opoznámkované". |
terra 6.4.2007 9:28Ježkovyvoči, Renato, tedy Zeměplošský recept, který se dá jíst? To musíme co nejdřív vyzkoušet - nejlépe na kamarádech, a i s tou černou potravinářskou barvou. Příležitost se jistě najde. Nebo udělá. Díky za nápad. |
Zdena 6.4.2007 9:26Ano - kuchařky, taky jich mám plnou skříň!! Jste můj člověk - já si cením nejen starých kuchařek, mám dokonce jednu z r. 1903 - je to pracovní materiál pro dívčí školu s rukou dopsanými poznámkami pilné studentky, jedné z mých prapratet. Mám i některé sešitky - nejhezčí je z r. cca 195... a jmenuje se "Vaříme z přídělu". Je to o tom, jak cokoliv uděláte z čehokoliv jiného, zejména z brambor a fazolí a margarínu. Nové kuchařky jsou krásné, ale tu pravou "hodnotu" získají až tím, že se podle nich opravdu vaří a sem-tam do nich ukápne trochu mléka, kakaa nebo zapadne do nich kousek koření nebo rukou doplníte poznámku - takhle se nám dochovala Sandtnerka. Tu mi bohužel "ukradla" jedna z dcer. Už se těším, jak po mé smrti se budou holky hádat o můj tlustý pokydaný a potrhaný velký pracovní sešit receptů obsahující rodinné stříbro vaření. Ten "Vaňha" je také spíše na prohlížení, žejo? A máte "Zlatou knihu Mary Berry"? Podle toho se dají udělat skvělé věci, bohužel SAKRA kalorické. Nejoblíbenější jsou jakési "kuličky k pivu, vínu" - je to úžasná kombinace sladké a pepřové chuti. |
alimo 6.4.2007 9:26Kuchařky jsou zvláštní druh krásné literatury. Sice jich tolik nemám jako RenataE, ale občas si v některé čtu, málokdy podle nich opravdu vařím. Na vaření mám dva starý sešity, patřičně "používaný"- jeden po mojí mamince a druhý už můj- je sice novější, ale protože už taky hodně pamatuju (krásný eufemismus pro paní v letech, že dámy), tak je taky už dost "užitej". |
Vave 6.4.2007 7:31Kuchařky, tak to je moje, ráda je čtu a prohlížím se obrázky, jen je taky moc nepoužívám, protože nikdy nenajdu ten správný recept ve správný čas. Díky, milá Renato, za recept, který - možná - někdy zkusím! |