Moje asociace o původu jejich názvu vycházela z praxe francouzského stolování, kdy se před jídlem servíruje tzv. "aperitiv", a to v salonu, kde jsou hosti usazeni na kanapi a v křeslech. Popíjí se např. pastis, porto či martini a přikusují se "canapés". Teprve potom se všichni přesunou do jídelny, kde pokračuje vlastní jídlo.

RenatěE zase název evokuje podobnost čalounění na kanapi... a tak mi nasadila brouka do hlavy a zde je výsledek našeho rozhovoru: malá úvaha na dané téma a na závěr nechybí ani receptík na jedny z nejtypičtějších provensálských "canapés la tapenade".

Co nám o kanapi řekne slovník:

Kanape - delší čalouněné sedadlo s opěradlem, na které si může sednout (položit se) společně několik osob, a které může sloužit též jako postel k odpočinku - siestě.

Z toho analogicky byly odvozeny "canapés" - plátky chleba, na které se pokládají různé pokrmy a oblohy.

Dále jsem ve slovníku našla synonyma slova kanape: sofa, sedadlo, divan, postel, pohovka, otoman, fauteuil (RE - tedy po česku fotel), křeslo, lenoška, lehátko a některá, pro něž ani v češtině nemáme překlad a musí se opsat: cosy - rohový gauč, důvěrný rozhovor "hlava u hlavy" neboli česky přibližně z očí do očí, confident - důvěrník, convertible - rozkládací pohovka, clic-clac - kanape s polohováním opěradla a možností rozložit ho na postel pomocí mechanismu, který při rozkládání vydá zvuk "klik-klak".

Francouzi mají daleko více výrazů pro "kanape" - pravděpodobně to, co se na něm může odehrávat, mělo a má pro Francouze daleko větší význam... Ostatně říká se, že ve Francii se všechno točí kolem lásky a jídla - a vice versa. Proto snad i toto homonymum slova kanape pro jídlo?

Když už jsem odbočila od tématu, tak udělám ještě jednu vsuvku a přidávám definici jednoho francouzského rčení: "promotion canapé" - povýšení přes kanape - profesionální postup, a v rozšířeném smyslu slova i jakákoliv výhoda či prospěch, dosažený - jak se hezky česky řekne "přes postel".

Ze synonym pro "canapé" k jídlu uvedu pro zajímavost alespoň dvě: roti - topinka, nebo amuse gueule - pobavení (obveselení) huby. Ne, nejsem vulgární, jenom jsem napsala doslovný překlad, i když jsem nejdříve chtěla napsat spisovně "pobavení hrdla", ale vždyť i v češtině jsou "jednohubky" a nikomu nepřijde, že je to slovo složené ze slov "jednou do huby".

Pozn. RenataE: V Čechách se používá francouzský výraz amuse bouche. Setkáte se s ním v dobrých restauracích, kde pod tímto názvem čekejte velmi vymazlené chuťovky. Mají sice rozměr jedohubek, ale s tím, co chystáte na silvestra, nemají obvykle mnoho společného.

K mojí velké radosti se ve Francii na Vánoce nepeče cukroví, takže když něco upeču, je to něco vítaného navíc, ale nikdo to ode mne nepožaduje. Zato se v době vánoční pořádají nejrůznější rodinné sešlosti a na nich se právě servírují "canapés". Výhodou je, že se dají koupit jak čerstvé, tak mražené, v případě větší oslavy i objednat u výrobců - restauratérů. Pro inspiraci jedna adresa takového dodavatele je tady. 

V Čechách nám "canapés" nejvíce mohou připomínat chlebíčky, které jsou ovšem mnohem větší a bohatěji obložené, v duchu tradice české kuchyně, která je vydatnější a porce jsou větší. Je to dáno pravděpodobně i klimatickými podmínkami, kdy v Čechách bylo třeba se pořádně nasytit (proto u nás máme jako typická jídla knedlíky s omáčkami) a také proto, že ve francouzské kuchyni se jídlo skládá z více chodů, minimálně předkrm, hlavní jídlo a zákusek. Tak tomu jsou zvyklé francouzské děti již od školní jídelny v mateřské školce. K tomuto menu se pak ještě může přidat na závěr jídla salát s dresingem a sýry.

Jak mě ovšem RenataE poučila, i v české gastronomii je známý pojem "kanapátka", který označuje přibližně totéž, co ve Francii. V Polsku se pak jednohubky jmenují "kanapki" - původ obou slov je jednoznačný.

Když jsem poprvé byla u své tchyně a neznala jsem ještě jejich způsob stolování, už při předkrmu jsem si nabírala vydatné dávky. Pak přišel hlavní chod a já, zvyklá na české poměry, jsem si nabrala "normální" porci. Jenže pak přišel ještě salát, sýry a dezert... Po týdenním pobytu jsem stěží zapnula kalhoty. Posléze jsem vypozorovala, že si všichni od všeho berou menší vzorky (a také nikdo v rodině nebyl obézní), a tak jsem se snažila také brzdit, ale můžu vám říci, že to bylo a stále ještě je nesmírně obtížné.

A teď už konečně ten slíbený recept:

Tapenáda má původ v Provence (od slova tapeno - kapari) a je to pomazánka, jejímž základem jsou rozmixované černé nebo zelené olivy a kapari. Dá se koupit hotová, ale můžete si ji sami doma připravit. Dnes je škála tapenade široká - existují i variace na bázi ančoviček, tuňáka, rajčat, lilků atd. Také následující recept je jen jeden z mnoha a můžete si ho vylepšit podle vlastní chuti (přidat česnek, provensálské koření atd.)

Na přípravu cca čtyř tuctů (4 x 12) kanapátek:

12 plátků sendvičového (toastového) chleba

150 g vypeckovaných černých oliv

50 g ančoviček

50 g tuňáka v oleji

75 g kapari

1 kávová lžička dijonské hořčice a špetka směsi 4 pepřů

1 dcl olivového oleje

2 polévkové lžíce koňaku (brandy postačí, rum tam nedávejte - pozn. RE)

Rozmixujte olivy, ančovičky, tuňáka a kapari. Přidejte hořčici a koření. Pomalu přilévejte olej a nakonec koňak. Opečte plátky toastového chleba, rozkrojte na čtvrtky a namažte je připravenou směsí. Ozdobte nastrouhaným vejcem natvrdo nebo kousky oliv. Můžete pro zvýšení efektu použít vykrajovací formičky - viz fotografie. Zbytky po vykrojení nepatří do koše 8)))

Pokud nepoužijete všechnu tapenádu, můžete ji uschovat v ledničce celý týden a servírovat ji později, například jako náplň do vařených vajíček (žloutky můžete zamíchat do tapenády) anebo jako základ do "košíčků - paniérs" - ale to už je zase jiný recept.

Canapé s tapenádou