Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
MLSOTNÍK: Jak se s věkem mění i obliba jídel
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
A. Zemanová 3.11.2023 20:29Jako dítě jsem toho jedla pramálo. Každý řízek jsem oloupala a odkrajovala všechno tučné; toho bylo vždycky hodně, protože u nás za mého dětství libové maso nebylo k dostání. Milovala jsem španělské ptáčky "ze skla". Totiž, naproti přes ulici byly polotovary a tam tyhle skvělé konzervy prodávali. Rovnou se k nim koupil knedlík a bylo uvařeno. U nás se totiž vařilo málokdy. Máma dělala na směny v děcáku, i přes víkend, takže jsme jedly často tam. Nějaké mleté maso a bramborová kaše v mých vzpomínkách dominují. Chodila jsem jsem sice do školní jídelny, ale maso tam bylo příšerné a spousta jídel tak škaredých, že jsem je nejedla. Asi jsem byla taky příšerná. Ale třeba čočku, rajskou, lečo a spoustu dalších jídel jsem začala jíst až v dospělosti, kdy jsem je začala vařit. Protože jako vdaná jsem vařit musela. Což byl docela problém, protože když nevíte, jak má rajská chutnat, tak ani recept vám moc nepomůže. :) Krupicovou kaši mám ráda dodnes. Sama si ji neuvařím, ale když jsou tu vnoučata na delší dobu, tak na ni přijde řada. Jinak máme víkendový jídelníček stálý, protože mě přestalo bavit zjišťovat, co kdo jí a nejí. :) Mám ji ráda bohatě sypanou kakaem, zasněženou cukrem, se zlatavými jezírky rozpuštěného másla... Problém ale je, že pro děti míchám kaši z litru a půl mléka a už jim to sotva stačí. No a já zase mám problém takové množství umíchat a víc bych určitě nezvládla. Pravá to nedá a levá to moc neumí a za chvíli se taky vypne. Dnes vařím víceméně bez receptů. Mrknu na internet, jak se zpracovává ta či ona surovina a pak si z daných receptů sestavím svůj vlastní. |
|
M. Crossette 3.11.2023 21:05Vave, díky za hezká dlouhý komentář. S manželem jsem při našich cestách v Čechách hodně jedli v rest. A když byl na lístku řízek, dávala jsem si ho vždy "přírodní", právě proto, abych nemusela trojobal odlupovat a vykrajovat tlusté maso. To po jedné zkušenosti, když jsem kus ukrojila, sousto dala do pusy, skousla a s odporem rychle spolkla (v rest. jsem se jaksi žinýrovala ten tučný kus vyplivnout na talíř). Tak jsem to řešila tím přírodním, když už jsem měla chuť na maso. Myslím, že tohle už je také dávno pryč, že dnes už by se v čes. rest. neodvážili takhle "zakrýt" tlustým prorostlý řízek obalem. |
|
|
Z. Hanča 3.11.2023 18:04Krupicovou kaši bych si zrovna nedala, ale úplně jsem se zasnila při čtení o nudlích. Doma jsme sypání na nudle střídali, mák patřil k mým nejméně oblíbeným, raději jsem měla nudle s ořechy nebo s perníkem, to byla dobrota! Anebo i naslano se sýrem nebyly špatné. Teď ale sladká jídla vařím čím dál méně, není zájem. Jen občas, když přijedou děti, udělám nákyp nebo palačinky. Spíš si upečeme něco sladkého k snídani. Posledně jsme s Aničkou pekly brownies, to budeš, Maričko, znát. Velká dobrota! |
|
|
M. Crossette 3.11.2023 18:40Hančo, nudle jsou výborné na všechny způsoby. Já je měla vždy ráda, ale jako malá jsem byla nimra a s jídlem se loudala. A tak jednou maminka ztratila trpělivost a jestli prý si nepospíším, tak mi ty nudle hodí na krk. No myslela jsem, že to nemyslí vážně a loudala jsem se dál. Maminka dodržela slib, vzala talíř a skutečně mi ho vyklopila se zbytkem nudlí za krk. Ano, brownies znám, myslím, že jsem o něm i psala v článku. Manžel ho miluje velice převelice, takže já ho kupuji v prášku v krabičce, jen pak vylepším spoustou sekaných pecanových ořechů. No vlastně ono to "v prášku" je zavádějící. Jsou to vlastně jen odměřené a smíchané suché suroviny, stejně musím přidat vajíčka a olej. Ale brownies jsou výborná, oba jíme jen tak, nebo - a to častěji - do misky s kopčekem vanil. zmrzlina a šlehačkou |
. To tedy byl pocit, jak klouzaly po zádech. Ale pomohlo to, přestala jsem se s jídlem loudat. 
|
T. Zana 3.11.2023 20:08Nudle miluju velmi, ale zjevně jinak, než, Hančo, píšeš - naslano s tvarohem (červeným z vaničky |
). Tedy ne že bych to solila, ale ani nesladím.
|
Z. Jitur 3.11.2023 16:45Tak jako malé mi dělala problém rajčata, vždy mi po nich bylo zle. Vůbec jsem nemusela španělské ptáčky. Obojí teď miluji. Vzhledem k tomu, že moje domácnost beze mne se skládá aktuálně ze smečky 4+1, vařím málokdy. A pokud tak asi právě jídla s omáčkou. |
|
|
M. Crossette 3.11.2023 18:41Jitur, zajímavé s rajčaty a šp. ptáčky. Vůbec jsou tu dnes zajímavé věci jak kdo co měl nerad a teď má a naopak. Omáčky miluji též. |
|
|
T. Zana 3.11.2023 20:11Jo! Po rajčatech jsem měla kopřivku. Našim někdo poradil, aby mi rajčata dělali na sladko - pokrájená a zasypaná piškoty. Měla jsem to ráda. Pak už téměř jako dospělá jsem zjistila, že je můžu jíst i normálně, od té doby jsem už sladkou variantu nejedla. To je teda jedna věc, kterou bych už dnes asi nejedla. |
|
|
T. Zana 3.11.2023 13:44Ještě O.T. - kdo se chcete se mnou ohlédnout za říjnem, tak tady: https://www.rajce.idnes.cz/album/I6cOOgaEp956CDQu |
|
|
T. Zana 3.11.2023 14:00Pardon, to není ono |
|
|
T. Zana 3.11.2023 13:44Maričko, přesně jak píšeš - sytá, bezmasá jídla našeho dětství. Vařím je dodnes a mám je nejspíš nejraději. protože maso mám ráda, ale nepotřebuju ho často. Řekla bych, že chuť se mi moc nezměnila - jen jsem asi přestala být tak zaťatá proti kopru. Ne že bych ho vyhledávala, ale sním ho, když ten talíř přede mne někdo položí Jinak jím všecko, tedy všecko, po čem mi nic není - vyhýbám se tučným jídlům. |
.|
|
M. Crossette 3.11.2023 15:35Zano, to je fakt zajímavé s tím koprem (píši dole u Alex). Tvoje historka je skvělá A s poslední větou plně souhlasím |
|
L. Lika 3.11.2023 13:39Jsem ráda, že jsem se od mala učila jíst luštěniny, ty můžu dodnes. Krupici jsme mívali často a pamatuji, jak dozorující učitele vytáčelo, když si ji někdo na talíři celou promíchal |
|
|
M. Crossette 3.11.2023 15:32Luštěniny mám také ráda. Jedině hrachovou kaši mi dost znechutili právě ve školní jídelně. Kuchařka do středu před podáním sběračkou udělala důlek, do které z té sběračky vylila máslo. Jenže, když jsem měla hlad, tak jsem jí část snědla, ale opatrně jen z okrajů a dávala si bacha, abych nenarušila ten důlek a mastnota vytekla, to jsem pak jíst přestala. Teď kupuji sáčkovou polévku, jako směs vícero luštěnin, tedy i s hráchem, po uvaření rozmixuji a je to moc dobré. Krupicovou kaši maminka sypala skořicí, nebo, když bylo kakaem. A také jsme jí míchali. Teď v Praze jsme se o tom bavili s bratrem. Já si pamatovala, že jsme jí rákali mramorová, on tvrdil že borová (byla pak jako kůra stromu) a asi měl pravdu, ten název jsem zapomněla. |
|
Z. Jenny 3.11.2023 13:04Ano, vařím čím dál jednodušeji. krupici ne, na tu nemám dobré vzpomínky. Někdy to také pěkně odbydu nějakou rychlovkou. Mám doma vděčného strávníka. Hlavně mám ráda,když jsou dobré domácí suroviny. |
|
|
T. Zana 3.11.2023 13:46Já odbývám pomocí hutných polívek |
|
|
M. Crossette 3.11.2023 15:23Zano, v zimě v mé kuchyni husté polévky převažují |
|
|
M. Crossette 3.11.2023 15:22Také mám ráda rychlovky, ale i ty dělám spíše ve velkém, protože mi vůbec nevadí, když zbyde, skoro s tím počítám. Jednak máme rádi přihřívané (různé omáčky jsou pak dokonce lepší) a jednak pak nemusím další den nebo ob den vařit, jen přihřívat |
|
|
M. Crossette 3.11.2023 15:43Jenny, tohle paří pod tebe |
|
|
J. Ptáček 3.11.2023 10:54Změna obliby jídel s věkem tolik nevadí. Horší by byla změna obliby politiků. |
|
|
Z. Jenny 3.11.2023 12:45Bohužel jsou někteří hodně nejedlí asi jako kdysi ten Nejedlý. :-) |
|
|
M. Crossette 3.11.2023 15:19Jenny, trefné |
|
A. Lex 3.11.2023 18:31
|
|
A. Alimo 3.11.2023 10:23Já taky vařím tak, jak jsme vařili doma, i když je teď, co jsem doma, náš "repertoár" určitě rozsáhlejší. Na rozdíl od mamky se nebojím experimentovat a mám na to čas. Ale tu krupičku si pro sebe jednou za čas uvařím. S troškou másla, s medem, žádné kakalo nebo čokoláda, to mi nechutná. MLP se mi odjakživa do vaření plete a já mu to občas s chutí přenechám. Vaří výborně, jen ne klasiku a nikdy dvakrát to samé, už se mu nepodaří přesně zopakovat , co nám minule tak chutnalo |
|
|
M. Crossette 3.11.2023 15:19Můj manžel vařit vůbec neumí, ale zase se nestalo, aby mi něco "na talíři" pohanil, ba naopak. Ale jinak je fajn, když muž v rodině umí vařit , má to spoustu výhod. |
|
Z. Iva 3.11.2023 18:25Hmm, já tedy vařím v podstatě jen jedno jídlo, a to plněné papriky se smetanovou rajskou omáčkou. Asi máti uměla vařit, ale vzpomínám si, jak často mi bylo po jídle špatně - vše mastné, syrová strouhaná cibule do omáčky ke španělským ptáčkům, česnek přidaný k masu na česneku až do hotové šťávy, to samé do bramboračky, jíška z loje... Moc stravitelné to tedy nebylo, několikrát jsem měla katar žaludku |
|
|
M. Crossette 3.11.2023 21:11Ivo, je škoda, že vzpomínky na jídlo nejsou nejlepší. Maminka dělala z vody z loupaných brambor "skleněnou polívku-česnečku". A tam byl česnek také téměř syrový - utřený na dno prázdného talíře a na něj horká voda z brambor, někdy třeba i kousek brambory, ale spíše bez, proto se jí říkalo skleněná. Nesmírně jednoduchá, ale měli jsme ji moc rádi, protože nejen zahřála, ale navíc "desinfikovala střeva". |
|
|
Z. Janaba 3.11.2023 10:17Jestli jsem to sem už jednou psala, tak se omlouvám, ale jednou jsem si takhle v Praze vyšla na večeři, Národní kavárna kousek od domu, šup tam! Na stole přistála dvoudecka bílého, co k večeři, no? Brouzdám jídelním lístkem, snídaně nic - jé, oni měli krupičnou kaši, ha!, co kdyby... Pan vrchní byl starší, přiměřeně komunikativní, byla by i teď? Byla, smáli jsme se oba a tak se chodcům na chodníku naskytla podívaná na starší dámu, ulizující krupičnou kaši a zapíjející ji bílým vínem. Btw, pusu jsem si spálila stejně jako v dětství |
|
|
T. Zana 3.11.2023 13:52Jano, to je krásná historka Mám štěstí, že oba tyhle věci můžeme s Frantou oba. Já teda asi raději krupicovou, Franta ovesnou. Měla bych ráda rýžovou, ale nebaví mě ji vařit |
|
|
Z. Iva 3.11.2023 18:34Poradím ti s tou rýžovou - rýži normálně uvař, tedy ne osolenou, dej vařit mléko, vsyp tu uvařenou rýži a dovař do požadované konzistence, oslaď až na konec. Dá se použít i zbylá rýže, případně postupně dolévat to mléko, aby byla kaše lepší. |
