7.5.2024 | Svátek má Stanislav


Diskuse k článku

MLSOTNÍK: Huspenina neboli sulc

Huspenina neboli sulc je vlastně úžasně zdravá záležitost! Klasická "dělená strava" - maso + zelenina, to se může! Ještě ke všemu je v tom želatina, zdravá na klouby a také to báječně chutná, pokud se to tedy umí!

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Jakub S. 27.3.2009 9:30

Re: Karolino, diky cast 2

Sakra! A já jsem to nikdy nevěděl. No, pozdě bacha honit...

YGA 27.3.2009 9:30

Re: To je radostné, sulcově radostně se třepající povídání, krása!

Podotýkám, že v Lanžhotě byli taky Rumuni. A v tom pralese to byla drobet černá tragikomedie - ráno se přišli zeptat Němci, jestli tam v noci nebyli Rusi, večer zas Rusi, jestli neviděli přes den Němce ... jeden Rakušák dezertoval, vyprosil si civil a snažil se dostat přes frontu domů. Takových drobných příhod ...

Zajímavé, že na Vrbici - o týden pozdějí a třicet kilometrů dál do vnitrozemí - už byly jenom Rusy (nebo Ukrajinci 8-o - II. ukrajinský front).

Ejška 27.3.2009 9:23

Re: Nožičkový sulcík

VV(schází mi smajlík s pusinkou) nó Karolíno, já měla tu samou myšlenku, ale neměla jsem odvahu ti to nabídnout, ale vím, že koprovku jíš taky lžicou do bezvědomí:-D;-DVV jdeme do toho (vařím i dobré knedle) a jsem pojízdná, bereš mně?

Jakub S. 27.3.2009 9:20

Re: To je radostné, sulcově radostně se třepající povídání, krása!

To jsem nevěděl!! No tomu říkám sousedská výpomoc v časech nejhorších!

První se přes Moravu nepřeplavila Rudá (tehdy ještě) armáda), nýbrž  R u m u n i  - ano, a to těsně pod Rohatcem, čili 3 km  nad Hodonínem. Je tam malý pěkný pomníček, u pískové cesty na tom vysokém břehu, v místě, kde jsou studny na vodu pro Hodonín. Čili proti Skalici, která je za úzkým lesem na uherském/slovenském břehu. Jiný pomníček Rumunům, kteří přišli jako první, ja např. v Kroměříži.

A rohatečtí a hodonínští komanči byli tak po*raní úslužností a podlízáním Mockbě, že když se před 30 lety rozhodli v parku postavit velký pomník osvoboditelům, tak to mělo být a bylo jenom ruské dělo. Ačkoliv by jim zajisté nikdo nebránil v pomníku Rumunům, dyť byli v jednom bloku s náma. Tzv. - to je takový překladatelský oříšek: tzv.  předposranost. - Matyldo - whatś the English for this IYHO, sím?! - Tý brďo: našel jsem v tom zlatém Fronkovi!! Jako undue selfcensorship. Částečně sedí, jakkoli tu snad ne. On je dokonalý!!

A dochází mi, že takové mizivé drobnůstky bez velkého dosahu charakterizujou ten režim bez úrovně a jakékoliv hrdosti líp než kdovíco většího dosahu. Souhlas? Fakt, zajímají vás tyhle drobnosti ze života chatrného intelektuála?

Karolína 27.3.2009 9:15

Re: Karolino, diky cast 2

Vařené krevety - jen tak lehce, vhodit do vroucí vody s kořením a hned tahat cedníkem ven! I s krunýřky! Pak polít máslem v obrovské míse a sedět na terase se šumícím mořem a zapadajícím sluníčkem a lovit tu dobrotu z mísy a loupat a cpát do pusy, máslo teče po rukou až k lokti, kolena upatlaná od toho, jak prosakuje utěrka, do které se otírají mastné prsty, boule až za ušima. K tomu řádně upatlaná sklínka s růžovým nebo bílým lehkým vínkem, druhá, řádně upatlaná s vodou bez bublin a člověku je tak krásně, jakoby se vznášel! I když je přecpaný jak žok! A POZOR! S sebou nějakou osobu hodně blízkou, krevety jsou afodisiakum!!!

YGA 27.3.2009 9:13

Sulc neboli drkotina

se u nás nedělával z velice prozaického důvodu - nožky z prasátka (u nás jedině kotky) se hezky očistily, daly do láku s polu s ostatním masem a nakonec vyudily. Při zavařování masa se kousek kotku (taťka ho řezal pilkou na železo) dával do sklenice, aby vzniklá šťáva při zavařování pěkně zhoustla do "uzeného" sulcu - a polívka z takového uzeného byla mana nebeská - tu jsem milovala přímo nekriticky a talířek jsem ještě vylízala dočista do čista

Jinak aspik nemám ráda - teda mimo želatiny na sladko na ovocných dortech. A tlačenku taky ne (nevím proč, když jitrnice miluju a tlačka a jitrnička je vlastně totéž, jenom v jiné konzistenci 8-o).

Matylda 27.3.2009 9:09

Re: Sulc

Já jich nabarvím třicet, což rozdáme, Kuba přinese 40 a můj muž tak deset. A teď babo raď. Šiknul by se receptík na nějaký salát, ale fakt dobrý, vaječnou tlačenku znám, plněná vejce taky nejsou od věci. Vždycky mám pocit, že po velikonocích je to na otravu chlesterolem:-)

Karolína 27.3.2009 9:09

Re: Nožičkový sulcík

Já mám ze svých cest opravdu zážitků na knihu! A mám nápad: jednou si tu koprovku uvaříme spolu a strašně se nacpeme!!!! Kopr budu mít (už má asi 3 mm!) tak jdeme do toho?

YGA 27.3.2009 9:05

Re: Drkotina

Drkotina se říká i v té "horské" vesnici, co je od vás coby kameněm dohodil a zbytek doběhl. ;-)

Jakub S. 27.3.2009 9:04

Re: To je radostné, sulcově radostně se třepající povídání, krása!

Vlastně. To máš povinné, jasně!

YGA 27.3.2009 9:01

Re: To je radostné, sulcově radostně se třepající povídání, krása!

Jo - Jakube, Záhoří a Podluží si jsou velice blízké krajiny - však je jenom Morava odděluje. A víš  (tedy ty určitě víš), že když se na konci války Rusové konečně dostali přes Moravu do Lanžhota, lanžhotští obyvatelé, kteří boje o Lanžhot přečkávali v pralese, přešli do osvobozených slovenských vesnic Brodské a Kúty a bratři Slováci si je rozebrali do chalup a živili je tím, co po válce a Rusech zbylo, víc jak týden? Já to vím, protože mezi uprchlíkama byla moje tchyně (třináctileté děvče) a Terka o tom teď píše práci k maturitě.

Ejška 27.3.2009 8:54

Nožičkový sulcík

Tak na sulci jsem vyrostla a vařím ho přes zimu tak, jak ho vařívala babička mečová, a to jen z nožiček, koření a zeleniny. Maso nemelu, zeleninu do hotového sulcíku nedávám, ale chuťovka to je;-P Je to však taky dřina, na tu se hned při konzumaci many zapomíná, a proto jí můžu zhruba 4x za zimu podstoupit;-D Karolíno, tu koprovku taky miluji, baštím jí s bramborem na loupačku nebo s knedlou, ale doma se mi nad ní taky frní, tak si jí vařím, když hlavní frňák není doma. Karolíno, dík za krásný článek, opravdu tvé cesty jsou rozkošně poznávacíVV

YGA 27.3.2009 8:52

Re: Karolino, diky cast 2

Mila Hano - trošku jsem se lekla, že jsi ty krevety zaprasila, až jsem si posléze přidala háčky, tak jsem pochopila, že jsi je zaprášila paprikou ;-D;-D. I když - když já jím krevetky (v Chorvatsku jenom tak lehce na oleji šmrncnuté a jíme je místo buráků), tak jsem sama zaprasená až za ušima ;-)

Karolína 27.3.2009 8:47

Re: To je radostné, sulcově radostně se třepající povídání, krása!

Milý Jakube, poklony od Tebe si opravdu cením! A ty končiny, které popisuješ, mám moc ráda, ráda tam zavítám a cítím se tam jako u nás doma v Kerkonoších. A jako správná členka Klubu přátel Vizovické slivovice ten vztah i mít musím, ne!

Bubu 27.3.2009 8:44

Re: Tak na tenhle mlsotník jsem byla hodně zvědavá

My jsme též "sulcoví".  Mlsný Junior se ofrňuje, ale libovou tlačenkou k večeři Mého nejdražšího vždy potěším a sulc můžu i já. Chutná mi, že je nakyslý - klasická tlačenka s octem a cibulí je na mne moc drsná. Chutě mají být harmonické, lahodné a ne rejžák do krku. Sulc je sám o sobě nakyslý a když je dobře ochucený - lahůdka. U nás zelenina patří do hrnce při vaření, ale do sulcu pak už ne, maso se krájí, část kůže se pomele. Jo jo sulc!

Včera si Junior zadal utopence, tak budu dnes večer nakládat.

Karolína 27.3.2009 8:43

Re: Sulc

K těm vajíčkům - zkusím poslat pár receptíků, přednosta už moc nekoleduje, dříve chodila na chalupě parta přerostlých dorostenců po údolí vyprášit sousedky, popít nějakou tu kořalečku, splknout o novinkách, pojíst co hospodyním zbylo a donést s tou opičkou i nějaká ta vejce při té příležitosti. Takže plato jsem jich nabarvila, plato jsem jich rozdala a plato jich donesl v různě polorozbitém stavu přednosta zase zpátky. Prvobytně pospolná společnost, aneb vzájemná sousedská výměna hospodářských přebytků! Nezapomenutelný byl soused, Holanďan, který tam koupil penzion a strašně se snažil mezi nás zapadnout. Učil se česky a chtěl mermomocí dodržovat všechny české zvyky, tudíž i velikonoce. Takže s chlapama chodil, naučil se českou koledu a strašně si to užíval. A aby se nějak odvděčil, že ho vzali s sebou do party, tak na poslední "štaci", na zápraží u horního Tomáše u ferneta pronesl větu, která se zapsala do dějin údolí: "Tak a ted se de k nam, my mame misa chlebicek, cely 80 chlebicek, to musela snedla všechno všichni"! Dodnes, když k někomu jdeme, první otázka je: "Mas 80 chlebicek? Musela snedla"! Nicméně bylo to milé pozvání, takže jsme mu je opravdu sežrali. Dneska už někteří nejsou mezi námi, někteří tak brzy na chalupy nejezdí a vůbec se to nějak vytratilo, je to škoda!

Karolína 27.3.2009 8:35

Re: Tak na tenhle mlsotník jsem byla hodně zvědavá

Díky za poklonu, to pomaloučké pečení v kachlových kamnech opravdu nemá chybu a udělá z každé pečeně přímo manu nebeskou! Teď jsem v Praze zkusila upéct srnčí se smetanovou omáčkou v klasické elektrické horkovzdušné troubě a ve srovnání s tím, jak by to vonělo, chutnalo a vůbec i vypadalo po pomalém nočním pečení tam to moc jedlé nebylo! Já už se těším na velikonočního králíka s bůčkem a přes noc pečené koleno........

Emteska 27.3.2009 8:32

Drkotina

U nás (v Uherském Brodě odkud pocházím) sa sulcu říkalo drkotina, protože sa to drkotalo (třáslo), a já ze zabijačky mohla a můžu všechno kromě téj drkotiny. :-D Zato přednosta si na ní pochutná vždycky. :-)

Alča 27.3.2009 8:29

Zajímavý recept

kdyby ta příprava nebyla tak zdlouhavá, tak bych to i zkusila.

Přiznám se, že unás doma máme raději želatinu na sladko, s ovocem. Ale tlačenka taky není špatný vynález...:-P

Karolína 27.3.2009 8:27

Re: Sulc

Matyldo, ty mi děláš chutě!!! Koprovku miluju už od dětství, jenže přednosta to nejí, takže využívám každé možnosti, jak se k ní dostat!!! Ale v hospodách ji mívají jen v těch venkovských, takže to jen tak občas mám tu možnost, já ji nevařím, neb ji jednak neumím a jednak bych ji konzumovala sama. Vař jednu porci! Tolik času nemám, abych vařila pro každého extra! Ale je to moje oblíbené jídlo a maminka ji vařila tak dobře!!!!

Louk 27.3.2009 8:25

Tak na tenhle mlsotník jsem byla hodně zvědavá

jelikož a protože jsem sulcová. Asi si tělo žádá a kloubům tahle krmě dělá dobře. Po sulcu se můžu utlouct, ale jen po vlastní výrobě. Ochutnala jsem ledajakou nabízenou variantu a nebylo to ono, zejména nehovím přidané zelenině a mleté variantě. Nedělám žádný kulinářský zázrak, povařím dvě nožičky a koleno s novým kořením, celým pepřem a bobkovým listem, scedím, podělím se se zvěří a tu trochu masa a kůží co zbydou vrhnu nakrájené do vývaru. A jelikož bohužel postrádám kachláky, na elektrice si barbarsky pomáhám papiňákem. A pak mám problém neujídat dřív, než sulc ztuhne.

Karolíno, díky. Tvoje recepty jsou fantastický a týrací. Když si představím vůni zvolna pečeného masa v tvých chaloupkových kamnech, nestíhám naprázdno polykat :-).

Zdena 27.3.2009 8:25

Sulc = základ psího dortu

Sulc nejíme, ani tláču moc nemusíme. Vývar z nožek jde do polévky - čočková, hrachová, kroupová s houbami...

Ze silného vývaru je PRIMA PSÍ DORT - jen se nesmí podávat tam, kde je nebezpečí, že do sbajznou páníčci, chichi...

Jakub S. 27.3.2009 8:22

To je radostné, sulcově radostně se třepající povídání, krása!

A eště z jedné stránky mi čtení dělalo moc dobře - a ta tě asi tobě nenapadne: beru to vlastně (Yva Pitrýsek už vědí, o čem píšu) jako chválu mé končiny, té mýtické globální "Moravy" v ústech a představách typických čížečků - ona je to totiž duševně, zvykově, gastronomicky, dialekticky jedna končina, po obou stranách Moravy - jak na Záhoří (tedy nom. Záhorie, že) pod Malýma Karpatama, tak pod Buchlovem či Javorinou. Ovšem v Horních Uhrách k tomu přistupuje(přistupovala?) ještě navíc podvědomá ctižádost (ze starých dob) vyrovnat se aspoň v něčem těm oslnivým frajerským vyšňořeným  maďarským grófům. Což je/bylo ovšem dobře. Jako tady byly dřív nejrozvinutější oblasti se smíšeným obyvatelstvem - je to motor...

A předposlední odstaveček - opět, opět nečekaný útok na mou pobřišnici a všecko okolo. Představoval bych si, že po nějakou dobu byste mohli psát: Pozor J! Teď přijde chtip!! Prosím za svou rozbolavělou břišní stěnu.

Matylda 27.3.2009 8:00

Sulc

jsem jedla jednou u tchýně a nechutnal mi. Ve srovnání s tlačenkou mého táty to bylo mdlé a nedokořeněné. Ale nevím, nevím, jak bych se poprala s výrobou- nad většinou ingrediencí (nožičky, koleno) se šklebím a dělám Bléé. Ale věci s eželatinou můžu, třeba s etěším na velikonoce proto, že si uděláme vaječnou tlačenku (Kuba určitě zas přitáhne tak 40 vajec natvrdo...) Což by možná nebyl špatný předvelikonoční Mlsotník- co s vejci natvrdo? Kromě toho, že je člověk strčí ke koprovce?

Karolína 27.3.2009 7:18

Re: Karolino, diky cast 2

Milá Hanko, těší mne, že houbičky chutnají a že je používáš! Až se zase uvidíme, přinesu Ti ráda další! Přednosta na houby chodí rád, já je ráda čistím, krájím a ráda se s nimi "mazlím". Intenzivní vůně je způsobena přirozeným sušením a jejich kvalitou - suším pouze suchohříbky, hříbky, klouzky a vůbec houby hřibovité, nesuším nic jiného. Musí být naprosto zdravé a dobře a rovnoměrně pokrájené. Zavařuju je, dávám do sádla, zamrazit, suším, houby my jíme rádi. Dokud jsem kvůli své noze nemohla do kopců a do lesa, tak chodil sám, ale letos už budu chodit také, zjistila jsem, že už noha snese i lehčí podklouznutí a kotník je stabilní, takže dobré boty, bandáž pro jistotu a nic nepřehánět, ale hurá do lesa!!!

EvaŽ 27.3.2009 7:16

Přiznám se bez mučení

že sulc jsem nikdy nemohla. Ani aspikové dobroty, ani želé na dort nejsou mé oblíbené. Tlačenku jen výjimečně. Zabijačkové pochoutky jako jitrnice, jelita, prejt,  nemusím vůbec (ku podivu s výjimkou zabijačkové polévky, tu můžu). Asi jsem podvržená, zbytek rodiny to jí i když kromě mámy to nikdo nemiluje.

Možná jsme nedostali správnou ochutnávku. Po slivovici ve větším množství bych možná jedla i sulc.;-P

Xerxová 27.3.2009 6:48

tlačenka a sulc

u nás doma se dělaly vždy - hlavně v zimě. Tlačenka byla úplně libová - krásné kostky měkkého masa v čirém rosolu - ňam, ňam. Sulc ale byl poněkud nestandardní. Nemusíme doma v sulcu zeleninu - a tak to vlastně byla rychlejší obdoba tlačenky - maso se pokrájelo drobněji, kůže se namlely a nalilo se na pekáč.

Sama jsem dělala zcela výjimečně (jako jeden svatební dar na objednávku...), ale jakmile se tatínek zmíní, že vaří maso na tlačenku - hned se chystám na cestu k našim ;-D

HanaW 27.3.2009 1:19

Re: Karolino, diky cast 2

Za druhe dekuju s Chetem za krkonosske houby. Uz jsem z toho neco navarila - jako kubu - to my radi, taky kulajdu, ale minuly vikend si Chet liboval a prosil, abych ti slozila poklonu. Nejak nevedomky jsem spachala dobre jidlo. Udelala jsem dost hustou omacku z tmavsi jisky zalitou vodou z hub a dobrym vyvarem, vymackane houby ve vetsim mnozstvi kratce podusila na masle a primerenem mnozstvi cesneku - v tomto pripade s lehkou rukou. Na chvili do omacky pridala ty podusene houby. Idea byla, aby ta omacka byla hustejsi a intenzivne houbova. Mezitim jsem jenom kratoucce podusila na masle krevety, aby jeste zustaly krehke a rozumne zaprasila vybornou madarskou sladkou paprikou, kterou jsem koupila v Olomouci. Chtela jsem to podavat na kukuricne kasi (grits) - neco jako polenta, ale nebyla, ovsem byl ve spajzu kuskus. Dohromady to cele byla takova parada a to proto, ze ty houby od tebe jsou opravdu intenzivni - a hned zde byla mezinarodni fuze. Mame pozvane lidi na veceri pristi vikend, tak to zopakuju. Asi k tomu dostanou obrazek Krkonos;-)

HanaW 27.3.2009 1:12

Karolino, diky na 2X

Za prve za recept. Ja huspeninu rada a zadnej slusnej a osvedcenej jsem nemela po ruce. Pamatuju huspeniny velmi dobre a pamatuju huspeniny chuti mdle a pak takova blee, co nebyla k zr**adlu. No, ono i obycejna veprova pecene muze byt hnusna, kdyz kuchar nevi, co dela. Ma to pro mne jednu vadu - temer jedine ceske jidlo, ktere si Chet hnusi, je prave huspenina, tlacenka a veci v aspiku. Vadi mu, ze se to tak klepe8-o

Pridam ideu, co delal moje babicka nmecova - nadherny zlaty, leskly aspik. Hlavne ho pouzivala na svatky, jako vanoce nebo jine velke bubnovani - treba na ozdobu obkozenych mis. Mam jen zhruba ideu, jak se to delalo. varilo se maso a nozky a zelenina a nejake slupky od cibule - to pro barvu. Pak se to cistilo bilkem a potom nastala show. Kuchynske stokrle se obratilo vzhuru nohama, na nohy se uvazala plena nebo neco takoveho, pod to se pripravil skopicek a tam ta zlatava tekutina odkapavala. Bylo to absolutne cire, nadherne barvy - a chutne. Vychladle se to krajelo na male kostky a kdyz tim babicka na vanoce oblozila salaty a jine veci, tak na tech kosteckach se odrazela svetla z lustru a svicek a bylo to efektni. Anebo se tim zalevala ruska vejce apod.