Vzpomínám si na rok 2006 na leden, kdy jsme byli na výstavě "GASTRO" v Bratislavě a slovenský zástupce nás pozval na ochutnávku huspenin do nedaleké vísky u Bratislavy. Měli jsme ten den ještě časnou večeři s jinými obchodními partnery ve slavné "husací hospodě", kde jsme se neuvěřitelně nacpali husími dobrotami, lokšemi a dalšími specialitami a doslova "přežraní jak hadi" jsme jeli na ochutnávku sulců.

Myslela jsem, že do sebe nedostanu ani gram, nicméně šeredně jsem se spletla! Večeře začínala v 17:00, v 19:00 jsme skončili s plnými pupky a zalili vše hojně slivovicí, meruňkovicí a dalšími kořaličkami, aby nám aspoň trochu vytrávilo. To nám nabídl zdarma přímo majitel té vyhlášené hospody, neb si je sám pálil a měl obrovskou radost, že nám chutnají! Mírně přiopilí a neuvěřitelně nacpaní jsme se vydali nějakou limuzínou do další vsi na další opulentní žranici!

Byli jsme na té ochutnávce čestní hosté, ještě ke všemu zahraniční, takže na nás ta sláva čekala, i když jsme dorazili se zpožděním. Bylo to oficiální soutěžení, pořádané v rámci té výstavy, které se dostalo i do televize, rázem ze mne byla slavná osobnost. Byla jsem totiž zvolena předsedkyní té celé hodnotitelské komise, následně jsem i vyhlašovala výsledky soutěže.

Bylo tam asi 27 vzorků, které byly v různých fázích tuhosti i přísadovosti, vše se muselo ochutnat a ohodnotit. Bodové hodnocení zahrnovalo tuším: konzistenci, chuť, obsah masa, obsah zeleniny... už si to moc nepamatuju, ale bylo těch hodnotících aspektů docela dost. Huspeninky byly vyloženy na talířcích, v rendlíkách, v pekáčkách, jak to kdo donesl, ale jejich hlavní zásadou bylo, že je musel vařit muž!

Autoři této krmě postávali víceméně skromně opodál a těšili se na bohatou výhru - sud piva.

Každý jsme obdrželi kousek hodnocené dobroty (což v cca 50 % vůbec toto slovíčko nesplňovalo), ochutnali a do připravených tabulek zapsali své dojmy. Já měla za úkol vše sjednotit, spočítat a vypsat konečný výsledek. Dodnes si myslím, že mi to všichni udělali naschvál, protože nikomu se po těch husích specialitách a kořalkách, po kterých se nám kompletně "odkrvil" mozek a energie i inteligence přešla do trávicího systému, nechtělo počítat a něco někam zapisovat!

Milí zúčastnění, pokud jsem nevědomky někoho ošidila, dodatečně se omlouvám, taky jsem nebyla moc při smyslech.

Nakonec vše dobře dopadlo! Nikdo z nás se nepoblinkal, vše se odehrálo v příjemné, milé a veselé atmosféře, odměnění se podělili mezi sebou o své výhry, vesměs pivního charakteru, já si odvezla nejlepší vzorek huspeniny až do Prahy a někdy nad ránem jsme se vraceli zpátky do Bratislavy bohatší o jeden krásný zážitek, chudší o pár mozkových buněk a hlavně s novými bezva přáteli.

Tak to jsem začala zeširoka hlavně z toho důvodu, že není huspenina jako huspenina a sulc jako sulc, každý ho dělá jinak a každému se jinak povede! My máme zkušenosti s tím sousedovým a je to opravdová mňamka:

5-6 vepřových nožiček + 1 koleno (pečlivě očištěné - Honza to dělá skalpelem) vaříme v první vodě jen chviličku, aby se srazila krev a vodu slijeme. Ve druhé vodě vaříme spolu s 10 kuličkami černého pepře, 10 kuličkami nového koření, lžičkou tymiánu a 4 bobkovými listy až maso změkne a jde od kosti. Trvá to dost dlouho! Vyndáme z vody, vykostíme a maso i s kůžemi nakrájíme na větší kousky - nemeleme! Vodu slijeme přes síto, osolíme ji cca 1 polévkovou lžící soli, lepší je ochutnat. Přidáme nakrájené maso, nakrájenou mrkev, celer, petržel a vaříme do změknutí zeleniny. Přidáme cca 3 dcl octa, nadrobno nakrájenou cibuli a okurku a necháme už jen přejít varem. Můžeme i připepřit, my ale "dopepřujeme" až na stole čerstvým mletým pepřem. Odstavíme a necháme vystydnout. Z vychladlého sulcu setřeme vrstvu vysráženého tuku a můžeme krájet.

A nyní slova samotného slovutného tvůrce této dobroty: "je s tím dost s.r.a......, takže obzvláště dámy mají občas nutkání něco během přípravy ošidit - v tom případě následně za stálého míchání vléváme obsah nádoby do hajzlu"!

Takže nic nešiďte, já mu to i věřím, protože kdykoliv vaří sulc, je to práce na den a půl! Ale výsledný produkt stojí za to, takže se dělá z mnohem většího množství masa a zeleniny, neboť se sleze celá osada. Každý jsme něčím pověstný v těch chalupářských specialitkách, takže se dobře doplňujeme!