T. Zana 13.1.2018 16:06

O.T. Pražení

Prosím mrkněte na Hady - 9. února pražíme!!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 12.1.2018 18:16

Před 28 lety

Jsem se nastěhovala do pavlačáku, do bytu po dědečkovi. Byl to moderní pavlačák, v bytě byl záchod v malinké koupelničce, kde se voda ohřívala v lázeňském válci. Celkem rychle jsme tu pidivanu (120 cm) předělali na vanu s karmou, protože tahat topivo do třetího patra a shánět uhlí nebyla moje idea bydlení. Ale ani po přestavbě se nikam nevešla automatická pračka a pralo se ve vířivce, ještě i plíny pro Kačku. Pak jsme byt vyměnili za byt ze stejné doby, ale pro bankovní úředníky. Koupelna byla velká, krásná, s kotlem ve sklepě, takže luxusní teplá voda tekla z kohoutku bez starostí (dokud v lednu nerupnul ten kotel, protože měl odslouženo a OPBH mělo vždycky jiné starosti). Do městských lázní jsme tedy nechodila, ale vím, že tam sociálka občas vezla dědečka z toho pavlačáku, protože tam byl i holič a pedikůra a vlézt doma do vany už nedokázal. Vím, že v Brně byly městské lázně na Kopečné a na Zábrdovické, ale uvnitř to prostě neznám.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 12.1.2018 17:06

Ještě se tu objevila poznámka o chatách

To je trošku něco jiného, tam asi veřejné lázně v okolí nebývaly, ale fakt je, že tam jsme ty hrnce s horkou vodou na plotně asi zažili všichni.

Většinou bylo třeba tu vodu vlastní rukou nanosit, případně zase vynést ven :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Hanča 12.1.2018 14:52

Když jsme se přistěhovali

do České Lípy na konci 70. let, městské lázně tu byly. Sídlila zde provozovna tzv. městského komunálního podniku s holičstvím a kadeřnictvím, manikúrou a pedikúrou a kosmetikou. Krom toho byl v budově malý bazének, na délku tak kolem 10 - 12 metrů, a sprchy. Oba moji synové chodili do plaveckého oddílu a museli dojíždět do bazénu ve Stráži pod Ralskem, protože pořádný bazén tehdy v Lípě nebyl. Jen někdy, už nevím, z jakých důvodů - jestli na začátku výuky nebo když nebylo ve Stráži volno, trénovali i v tom pidi bazénku. :-)) Mám dojem, že jsem tam s mladším dokonce byla i já. Ale jestli tam byly klasické vany, to si dnes už nedokážu uvědomit. Budova šla k zemi někdy v polovině 80-tých let, když se stavěl obchoďák.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Miháliková 12.1.2018 12:52

Verejné kúpele

km11: sme v našom historickom meste mali a boli známe ako parné kúpele. Ja som ich už zažila len ako bazén obložený mramorom, do ktorého sme sa ako detičky na prvom stupni základky chodili učiť plávať. Potom bola budova dlhé roky zatvorená a chátrala a dnes myslím patrí SPP, ale ľudia u nás stále označujú to miesto ako "pri parných kúpeľoch"... Druhú historickú plaváreň, čo bola kedysi aj verejnými kúpeľmi, som ešte zažila v Bratislave na Grösslingovej. Ešte cez moje prvé ročníky na výške bola v prevádzke a bolo to tam impozantné, aj keď už trochu ošúchané a zanedbané. Potom ju zatvorili a odvtedy chátra, pre nejaké vlastnícke spory s tým nikto nevie (a možno nie je ochotný) nič urobiť. Ja už som vyrástla v bytoch s kúpeľňami, ale jedna moja babička dožila na mestskom dvore, kde kúpeľňu mal len ich byt, ostatné partaje sa umývali v lávori na vodovej lavičke a chodili na spoločné záchody. Druhá babička bývala v starých, tzv. vozovkárskych činžiakoch (pamätám sa, že tam ľudia na dvoroch bežne chovali sliepky a králiky) a tam tiež kúpeľne neboli a záchody boli spoločné, jeden na chodbe. Druhý byt už dostali v tehlových činžiakoch v novej štvrti a tento som spolu s pidi kúpeľňou po nej "zdedila" :-). Jednou rekonštrukciou už prešla ale čoskoro jej hrozí druhá, asi svoju pidivaničku (dĺžka meter dvadsať) vymením za sprcháč...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 12.1.2018 11:40

Ve veřejných lázních jsem nikdy nebyla

Vlastně jsem se o jejich existenci dozvěděla, až když naši koupili u Liberce chalupu. V Liberci měli úžasné veřejné lázně, secesní nádheru s různými kategoriemi láznění od "lidových" po "nóbl", s nějakými službami navíc a s bazénem.

Fungovalo to ještě nějaký čas po roce 89 - teda hlavně ten bazén, pak to chátralo. Dnes to krásně zrekonstruovali na galerii.

Doma jsme měli koupelnu s kotlem na teplou vodu (to je ten kotel, co jsem před časem psala, že mamince v něm krátce po malování bouchly saze a bylo vymalováno znova, tentokrát černě).

Pak následovala karma, s kterou bylo sice snazší pořízení, ale zase moc vody najednou neohřála, takže do vany bylo třeba dolévat horkou z kamen (v kuchyni byl sporák na uhlí do mých pětadvaceti let).

Dneska máme v paneláku sprcháč a jsem s ním maximálně spokojená, máčení ve vaně mě nikdy nebavilo (a drhnutí vany už vůbec ne).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Janaba 12.1.2018 11:31

Vanu už ne

My jsme měli koupelnu v kuchyni. Tedy vanu zabudovanou v nábytku. Otevíralo se to jako peřiňák, seshora a jinak to byl maminčin pracovní kuchyňský stůl. Teplá voda se musela ohřát, studenou obstaral hadicí prodloužený kohoutek od umyvadla. Tatínek byl dost hračička. Např. jsme rozsvěceli nohou. Šlápli jsme na určité místo a budiž světlo! Velice populární. Spolu s vanou jsem tím u mých spolužáků získala jakýsi status.

Dneska do vany né, nemám ráda ležet, no ve vlastní špíně snad ne, ale preferuji sprchu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 12.1.2018 11:20

Doma jsme měli

ústřední topení a teplou vodu, u babičky přeslicové byl koupelnový válec a u babičky mečové plechová vanička a velký hrnec na kamnech. Na koupání u obou babiček vzpomínám ráda.

Ve veřejných lázních jsem nikdy nebyla. U nás nebyly a když jsem jako mladá přišla do Prahy, představa, že bych se nějak veřejně (rozuměj hromadně) koupala, mi nedělala dobře. Stačily mi veřejné sprchy na ubytovně! :)

Dobré téma, Renátko.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Verenka 12.1.2018 10:22

Kupanie a kúpeľne

Kupeľne.Začnem po poriadku. u Babičky sme mali za humnami rieku Nitru,vo dvore pumpu.V letnej kuchyni umývadlo a šporhelt,kde sa ohrievala voda.Keď strýko kúpil/alebo ukradol,alebo zohnal/vanu,ktorá sa dala na podstenie,susedia ju chodili obzerať a trúsili reči o "popanšťovaní sa".Doma sme už mali kupeľňu s vaňou a kotlom,kde sa muselo drevom zakúriť a zohriať voda.Poradie bolo pri kúpaní takto:najskôr mama,potom otec a až potom my so segrou.Vodou sa muselo šetriť.Po okúpaní nas dvoch sa do tej vody namočilo prádlo/(Vireny-pračky program na namáčanie nemali/K tomuto sa viaže jedna historka:Babička svoju dcéru-našu mamu uzkostlivo nabádali,aby sa nikdy nepriznala,že vie niečo navyše.A tak otecova povinnosť bola pripraviť drevoa nahriať cvodu.Až raz-otec prišiel neskoršie domov a mama sa "ukázala.odvtedy už vždy mala tuto povinnosť.babička len krútila hlavou.

Prve verejne kuple som videle v 1966 v Brne tak skríža od hl.nádražia.Nikdy som v nich nebola.

Mala som rada to starodávne kúpanie v detstve doma.Bol to taký proces.vymydlila nás mama,vlásky umyla,nechty ostrihala a natrela niveou. To bolo!!

A voliť choďte!/Doporučujem to,pritom sama k voľbám nechodím.Nenechám sa uražať tymi pablbmi,nech si tam žijú,vládnu,len nech mne dajú pokoj-ja im pokoj dávam/

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 12.1.2018 8:34

První sprchu

jsem viděla a zažila jako malá u tety na prázdninách. Teta dělala v drůbežárně a my děti jí tam chodily "pomáhat" sbírat vajíčka po hale. A mohly jsme se tam osprchovat, zaměstnankyně tam měly bíle vykachlíkovaný sprchový kout. Byl to prima zážitek a mladší sestřenka ječela strachy a utíkala, když na ni voda dopadla, sprchy se bála (vody ne, v Bečvě jsme se ráchali s chutí všichni.)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 12.1.2018 8:25

Ach veřejné lázně

tak to taky neznám! Kdepak u nás, v malé dědince na konci civilizace a veřejné lázně. Ani veřejný dům tu nebyl (:o))).

Ale já se už z porodnice dovezla do domku, kde byla koupelna s tekoucí vodou pitnou a dešťovou do umývadla (levý kohoutek pitná, pravý dýšťovka) a s lázeňskými kamny a velkou vanou

(a nebylo to zase tak běžné, jak by se zdálo!) Ale její dobrodiní jsme si užívali jen v sobotu - jinak se voda hřála na športheltě v černém hrnci, umývali jsme se na misi a malá děcka v plechové vanečce, postavené na dvou židlích.

Hmm - myslím, že tenkrát se to s hygienou zas tak nepřehánělo - a málokdo tenkrát měl nějaké kožní problémy a o epidemiích žloutenky jsme jenom slyšeli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Sulc 12.1.2018 7:40

Pamatuji verejne lazne na Zizkove v Praze,

pred 60 lety. Byl tam basena nahore byly koupelny. Fungovalo to docela dobre. Ted je pry uz davno po nich. Jenze na Zizkove ve starych bytech ty koupelny nebyly, a ty domy stoji dodnes. Jak to tam s koupelnami vypada, nevim, ty pavlacove byty moc mista na koupelnu nemely, takze asi dosti lidi lituje, ze verejne lazne uz neexistuji.Podobne bylo v 67 ve Vidni: bydlel jsem s manzelkou provisorne v pavlacovem byte, jeden vodovod a jeden zachod na patro. Nastesti ve fabrice byly sprchy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 12.1.2018 7:36

Městské lázně

pamatuje Bimbo v Kolíně a já v Praze, protože dědeček přes týden bydlel v Karlíně v rozděleném bytě spolu se třemi dalšími partajemi. Zemřel v roce 1981 a stále ještě byli v tom bytě dvoje uživatelé. Já v lázních nikdy nebyla, ale určitě tam byl holič a pedikůra.

Volit, volit půjdeme dnes, volit chodíme vždycky, nějak si nedovedu představit, že bych nešla k volbám. Nejen že je to mé právo, pociťuji to i jako povinnost k demokracii - Ty mě a já Tobě

• reagovat
• nahlásit příspěvek