Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

koně, koníčci

jsou úžasná zvířata, tak jsem se nádherně pokochala tím vyprávěním a představou projížďky po krajině ... mamince taky vyjadřuji pochvalu a obdiv

Díky

za skvělé, dějové vyprávění. Na tuhle krásnou, vábivě zviditelněnou vyjíždku jsem se k vám v duchu přidala. Přávidím.

vyprávění nádherné

taková pohodová krásně popsaná projížďka, že jsem si skoro připadala na koňském hřbetě

Jinak hlásím, že dovolená byla úžasná, až na to cestování. Zpáteční cesta nás zcela zničila a časový posun způsobil, že už druhou noc spím jen cca 3 hodiny, takže vypadám jak chodící mrtvola a opálení už hrůzou z teplotního rozdílu zmizelo   

zážitků je moc - spousta kladných i několik záporných.

Takže ještě jednou zdravím, doufám, že se za dobu mé nepřítomnosti neudály žádné významně špatné události  

Re: vyprávění nádherné

Vítáme z cest. Těším se, že brzy bude sobotní pokračovací rozcestník z této cesty na druhý konec světa.

Přeji, aby se spánkový režim brzy vrátil do normálu

venku je krásně

učím až odpoledne a tak máme pondělní dopoledne procházkové. A dnešní počasí stojí za ty namrzlé uši. Zkoušela jsem fotit námrazu na kapradí, trávě... Betka mě nedůvěřivě pozorovala, proč nefotím jí, ale klečím v té namrzlé pasece. A i když je říjen, tak venku je tedy listopad - listí se nese k zemi při každém závanu větru. Už teď se mi do té školy nechce

Jiinak ze víkend zmizely ze zahrady 4 lojové koule a kilo slunečnice. Ptáci se chpou jak nezavření

Pro Dalmatin

Puntíkaté pomlouvají, ale neprávem. Oni mají svou hlavu, ale hloupí nejsou. Se starým psem jsme chodili na (tehdy Svazarmovský) cvičák. Uměl vše, ale dělal to po svém. Revír (vyštěkání) na cvičáku flákal, ale v lese se mu nikdo neschoval. Pravidelně vyštěkával dělníky, schované za boudou, až jsem párkrát dostala vynadáno.

A to, že se po pár dnech bez psa vlísávám ke každému chlupatci znám. To je psabsťák - abstinenční příznaky psomilce. Po první dávce vlastního psa to přejde.

Re: Pro Dalmatin

Ale ta dávka vlastního psa musí být koňská.

:-)))

Ap, to je nádhera! Normálně jsem to při popise viděla v živých barvách. To Tvé vyprávění mě koplo skoro 15 let zpátky - až na to, že já měla mladou potvůrku, co se snažila pod každé auto skočit a každý bažant vylétl z pole proto, aby ji zardousil - ale ta nádhera, když člověk projíždí volnou krajinou ... to se musí zažít

Vyřiď prosím můj velký obdiv mamině! Je dobrá! Jezdit bez sedla a takhle skvěle si to užívat! A jen pro zajímavost, je mamina koňákem "odjakživa", nebo tomu přišla na chuť až díky Tobě?

Re: :-)))

Aha, tak koukám, že jsi už níže uvedla, kdy mamina začala jezdit. Fakt je dobrá!

O.T. Tak vás zvu

na pomyslnou procházku po velmi dalekých končinách, nezapomeňte si s obrázkem zarolovat, je dost širokoúhlý.

Velká ty kráso...studená!!

Takže žádná Marťanská kronika, žádné kanály, žádné návštěvy dávných Marťanů, žádný dům Usherů II... no nic. Stejně díky, Rayi!

Přávidím,

já jezdila akorát na Šeráku na Stračeně - a jakej to byl spolehlivej a hodnej oř!

Na Pardubickou koukám už tradičně a strašně fandím. Je smutné, že to stálo dva koničky život, ale to by se už nesmělo dělat pomalu vůbec nic - při kdečem je možné se zranit, zmrzačit či zabít. Koně se na ten závod musí kvalifikovat, takže není možné, aby se tam dostal koník, který by na tu trať neměl. Ovšem neštěstí se stávají a někdy stačí malá chyba - to už je taková daň životu....

Koně - to je krásný koníček!

Sleduju dostihový sport jako pozorovatel a z letošní tragédie na VP jsem byla hodně špatná. Polárník byl můj oblíbenec - ecxelentní skokan, nikdy se nestalo, že by nedokončil dostih, nikdy nepadl na překážce - a pak se osudově zraní na rovině. Strašlivá smůla!

Díky, tyhle vyjížďky mi moc chybí,

aspoň jsem si zavzpomínala. Když mi naši jako 15 leté holce pořídili koně, nikdo z nich jezdit neuměl a o koních věděli houby. Ale mamina byla statečná - ve svých 55 letech se nechala posadit na koně a začala se učit jezdit. Dotáhla to až ke cvalu a má můj velikánský obdiv. Co si tak vzpomínám, na vyjížďkách jsem jí každou chvíli testovala, kolik vydrží.

Re: Díky, tyhle vyjížďky mi moc chybí,

Alespoň víme, po kom to máme, že?! Jsou prostě dobré . Akorát já mamču netestuju, já se o ní bojím. Třikrát spadla. Jednou se Zorky, ta ji vyloženě setřásla, ale to bylo už dřív, mamča přežila v pohodě. Předloni spadla i s Puncem. Povolila mu pří scházení z cesty noha a oba se sesunuli na čumák, naštěstí taky bez následků, ale mě skoro trefilo. Naposled spadla letos, rovnou na krovky na totálně vysušenou hlínu. Punc se prostě prudce otočil, ona nebyla ve střehu a sjela i s dekou. Hrdinně se nechala vysadit zpět, ale tuhá a modrá byla ještě tři týdny. Tak jsem jí zakázala padat, bo kdo se má na to dívat. Je to mnohem horší, než když  jeden křapne sám.