Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
KOČKY: Vaska
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Medvídek 17.5.2006 11:09Re: Tak to svámi vřele souhlasím. Tohle bylo za komunistů, před zhruba přistihla. Pak už uvěřila.dvaceti roky. ale je to pravda pravdoucí a nebýt několika statečných rodičů, kteří se ke mně přidali, ta nána by tam snad ty nebohé drobky takhle děsil Ale jo, já Vám věřím. Úchylní jedinci se najdou všude. Úplně mně z toho mrazí protože když by někdo mučil moje dítě (a to co líčíte nic jiného není), byl bych s velkou pravděpodobností schopen i něčeho čeho bych potom litoval. To mám po tatínkovi, ten jednou držel ve vzduchu za krk učitele tělocviku školy kam chodila moje sestra, protože ji nutil k takovým výkonům na které zjevně nestačila a vyčerpáním zkolabovala. |
|
|
Lenka S. 17.5.2006 13:33Tehdy tohle bylo zcela běžné a všude. Naše Věrka sice ve školce spala jen jednou, ale stačil jí ten strašlivý zážitek na celý život a to nebyla na místě toho nešťastného drobečka ona sama. Jen slyšela pláč a ten úzkostný nářek. Ta baba asi nebyla docela normální a k dětem vůbec nepatřila. ty následky.... |
|
|
Lenka S. 17.5.2006 8:22pokračování Tam se naše Vaska stěhovala spolu se svou rodinkou 4 koťátek, aby si na nové prostředí dobře a rychleji zvykla. Navštěvovali jsme ji tam často a byli jsme šťastni z toho, jak její adoptivní rodina Vasku miluje a chválí ji za to veliké množství ulovených myší a potkanů. Bylo jí tam opravdu líp, než v tom těsném bytě v panelové krabici od bot, kde by nikdy neměla takovou volnost pohybu venku v zahradách tak, na niž byla až doposud zvyklá. Vaska žila ještě spoustu let a my vždy věděli o každém jejím kotěti i životním příběhu. Kdykoliv jsme za ní se setrou přijely, užívaly jsme si jejího veselého vítání a předení vždy do sytosti. |
|
|
Iva 17.5.2006 8:21Lenko Tak jsem ráda, že jste podlehla žadonění a poslala ty mejlíky paní Ruščákové |
. Vaska byla statečná číča.|
|
Bláža 17.5.2006 7:45Krásný příběh se šťastným koncem! Opravdu je na místě se s pokorou zamyslet nad schopnostmi našich zvířecích kamarádů. Existují studie přímo vědecké, které dokazují , jaký má příznivý vliv soužití člověka se zvířetem například na vysoký tlak, na deprese, na uvolnění po obrnách....je toho moc. Vaše Vasilisa byla super kočka! |
|
|
Lenka S. 17.5.2006 10:45Blážo, ani nevíte, jakou máte pravdu. Já nepotřebuji číst vědecká pojednání. Mé osobní zkušenosti s čičinou v dětství a se psíkem uličníkem z útulku hovoří za všechna ta vědecká pojednání Já totiž před 11 roky , kdy jsem "byla odejita" uprostřed učitelské dráhy a zcela bezpodmínečně postavena mimo jakoukoliv výdělečnou činnost , téměř slepá a stále sama mezi čtyřmi stěnami bytu došla až na úplný okraj propasti. A právě tehdy k nám přibyl náš Hoki. Už jsem tam netrčela sama. Byla tu živá bytost, která sice nemluvila naší , člověčí, řečí, ale svým chováním a zjevem zcela dostatečně vyjadřovala , že mi rozumí a že mne bezmezně miluje. Léčivé účinky našeho psíka na deprese a smutky byly zcela prokazatelné. Já jsem se tehdy s pomocí Hokiho odrazila ode dna a zase žiju vesele dál, i když ten život opravdu lehký jak peříčko není. Nestěžuji si ale. Děkuji Jarce- Jaryně z Měšic , která mne sem přivedla a nasměrovala na mail paní Dagmar, děkuji samotné a nesmírně laskavé paní Dagmar a všem Zvířetníkům za krásné chvíle strávené v tak nádherné společnosti. |
|
|
Bláža 17.5.2006 11:04Re: Blážo, ani nevíte, jakou máte pravdu. Já nepotřebuji číst vědecká pojednání. Mé osobní zkušenosti s čičinou v dětství a se psíkem uličníkem z útulku hovoří za všechna ta vědecká pojednání Je nám tu na Zvířetníku dobře, že? Taky je to taková malá "psychoterapie" s příznivými účinky |
na lidskou duši 
|
|
Lenka S. 17.5.2006 13:40Ano, ANO´, ANÓ JE MI TADY S VÁMI VŠEMI BÁJEČNĚ. Taková skvělá, slušná a vybraná společnost se hned tak někde nenajde. Bývá to pohlazení pro duši, ale i pro mé oči a já děkuji všem. |
|
|
Alča 17.5.2006 6:54Ano,ano, kočičky jsou velmi šikovné léčitelky a hlídačky. Možná si vzpomenete, jak jsem psala, že moje dcera dostala od přítele k MDŽ kočku (už starší po nemocné paní). Teď o víkendu jsme se viděly po dlouhé době a byla jsem nadšená, jak se dcera srovnala a zklidnila - má hodně stresovou práci a byla pořád dost nervozní. Když jsem ji chválila a ptala se po příčině, řekla mi, že za to vděčí své Micce. Ta čeká celý den, až přijde dcera z práce, počká, až si uděla to nejdůležitější a pak si dcera lehne na gauč, Micka se jí stulí na břiše a vrní a vrní ... Je to prý báječné na uklidnění a uvolnění. I když u nich doma ještě zatím nedošlo k takové dramatické situaci jako v tomto příběhu, věřím, že by i Micka dokázala něco vymyslet a pomoci ... |
|
|
Lenka S. 17.5.2006 8:08Re: Ano,ano, nejen hlídačky a léčitelky, ale i neskutečně veselí klauni a všemi mastmi mazaní vykukové. Však jsem o Vasčinu veselou povahu a její hravost taky popsala v jednom z dalších povídání. Už je u paní Dagmar. vaska taky byla veliký vykuk. Když měla poprvé koťata, narodilo se jich 8 a narodila se doma. Protože to však byl počet veliký, můj otec je ihned po narození zbavil skoro všechna života. nechal Vasce jen jediné, ato to nejsilnější. Tehdy jsme se setrou nechápaly , jak se mohlo stát, že je kotě jen jedno. Táta později ale vrdil, že kočičinec mít doma nectěl. My se setrou jsme o tom ale nevěděly zhola nic. Porod proběhl někdy nad ránem , kdy jsme všichni ještě spali a otec se ke svému činu velice dlouho nepřiznal, aby nebyl námi všemi považován za kruťase, kterým ale v našich očích by později l stejně. Když totiž Vaska čekala koťata podruhé, už se po první a velice kruté zkušenosti s domácími zařídila dle svého. Narozená koťata ukrývala vždy a pokaždé kdesi venku ,v rozlehlých zahradách. Nikdo však nezjistil, kde to místo je. Kočka zkrátka několik dní nepřišla domů a my jsme všichni doslova umírali strachem, co s ní je a nestalo-li se jí něco zlého.Ale poak to překvapení, když Vaska přivedla poprvé ukázat svoje,tehdy již vidoucí koťátka. A byla to pěkná řádka dětiček. Bylo jich šest a jedno krásnější druhého. A začal pak úplně stejný proces, jaký jsme všichni viděli v seriálu Ranč u Zelené sedmy. Veliké cestování koťat v aktovkách nás obou a nekonečné nabízení a udávání velkého počtu krásných koťátek. A tehdy se tatínek musel po našem velice dlouhém výslechu ke svému zločinu přiznat. Nepochopily jsme žádná z nás, ženských. A opravdu nikdy. Koťatat se sice udávala stále hůře, ale nikdy jsme už podobnou tragédii nedopustily. A že těch koťat opravdu byla pěkná řádka do doby, než jsme se museli ze starého Mostu odstěhovat do 5. patra sídlištního paneláku. Tam s námi už Vaska nešla. Vyjednali jsme jí adoptivní rodinu na blízké vsi. pokračování |
|
|
Zdena bez psa 17.5.2006 9:15Re: Re: Ano,ano, I já se moc těším na Vaše vyprávění. A co se týká koťat líbí se mi "hláška" jednoho mého kamaráda. Člověk má víc koťat, než dobrých přátel. Vždy má velké starosti komu toho plyšáka svěřit. |
|
|
Lenka S. 17.5.2006 8:40Re: Ano,ano, kočičindu sice dávno doma už nemám, ale toto její místo opravdu skvěle zastoupí můj psík Hoki. Hlídá mne tak , že to až bývá občas sousedům dost nepříjemné. Taky je o něm už nejeden pravdivý příběh u paní Dagmar. Nemůže na Zvířetníku však být jen samá Svobodka. Takže až přijde ten čas, dozvíte se všechno. Jsou tu i jiní a tisíckrát lepší vyprávěči, než jsem já. Nebylo by proto vůbec správné, ani spravedlivé, kdyby pro jejich příběhy a kvůli mně nezbylo na Zvířetníku místo. Mám soudnosti dost a musela bych přestat se psaním, kdyby se zrovna tohle mělo stát. Takhle bych to tedy nikdy nechtěla. |
|
|
jiný Honza 17.5.2006 8:58Klidně pište dál Lidí jako vy, kteří mají co říct a nemlátí prázdnou slámu, je málo. A když to navíc umíte tak pěkně. Moc se těším na další povídání. |
|
|
Lenka S. 17.5.2006 10:21Díky, jiný Honzo, za pochvalu, ale jsou tu i jiní a daleko lepší kosi, co nechci, aby chodili bosi a ostrouhali kvůli mně mrkvičku.To by mi bylo neskonale líto a Zvířetníkům určitě taky. |
|
|
Rpuť 17.5.2006 6:46Kdysi, při očkování, chytila moje, tehdy čtyřměsíční ,dcera salmonelozu. Já teplotu považovala za reakci na očkování. Jen kocour Mulisák, který se pasoval do role pěstouna nového kotěte, věděl, že je zle. A tak dlouho řval a vodil mě k postýlce, až jsem to pochopila taky..... |
|
|
Mirka - Houston 17.5.2006 3:52Mila Lenko! Mas pekne vzpominky na sve detstvi a umis o nem krasne psat. Je dobre, ze jsou z nami na spravnem miste, ve spravny cas |
|
|
PetraK 17.5.2006 2:05Babička nemohla tušit netušené schopnosti zvířecích kámošů. Díky za hezké počteníčko. |
