Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
KOČKY: O mých kočičkách
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Velká kočka 27.1.2009 13:26Re: Prubezne hlasani - Glen Taky nestíhám všechno číst a zaskočím vždy jen na chvilku uprostřed nějakého dění. Palce a drápky tedy držíme ! |
|
|
Velká kočka 27.1.2009 13:18Re: Otisky tlapek Měla jsem ještě přidat otisky kopýtek a pařátků a ploutviček a co já vím čeho ještě. Na kráse vzoru to nic nemění. |
|
|
Alex 27.1.2009 13:15Re: MIMO MÍSU Karolíno, já všechny věci, které jsou ještě k použití shromažďuji během roku do velké krabice. Jednou za rok, na podzim, je na obecním úřadu sběr těchto věcí pro charitu. Je to věc výborná, nemáme žádné problémy s dopravou a tak. |
|
|
Karolína 27.1.2009 12:37Re: MIMO MÍSU Kontakt na mne: |
|
|
veram 27.1.2009 12:33tak jaké je u vás počasí? Nic moc, že? To někde v Indonézii je asi větší teploučko a navíc - podívejte se, co tam v roce 1992 viděli. A včera zase! To je pro Evropu ale nespravedlivé.... |
|
|
zana 27.1.2009 12:27Re: Prubezne hlasani - Glen
|
|
|
zana 27.1.2009 12:22Vzkaz od Dede Ahoj, vyřizuju vzkaz od Dede - nejde jí net a nemůže odpovídat na maily. Zítřejší vydání už je naštěstí hotové. Pozdravuje |
.|
|
jenny 27.1.2009 12:04Re: Prubezne hlasani - Glen Teprve dočítám minulý týden, takže ještě nevím co se děje, ale i tak držíme všichni všechny tlapky. |
|
|
veram 27.1.2009 12:00Re: Prubezne hlasani - Glen
|
|
|
dalmatin 27.1.2009 11:57Re: Náhradní Filípek! Na babiččině dvoře byla také zvířátka pojmenovaná. Kohout se jmenoval Fešák (První, Druhý..), protože to byl opravdu fešný kohout, barevný. Slepice měla jméno jen jedna, nebyla to vlaška, takže vypadala jinak a jmenovala se Krákorka. Kocour Mourek, matka králičího rodu byla Princezna, ovce Baluna. Už jsem slibovala, že najdu dopis, který mi psal strejda jménem všech zvířátek jednou na Vánoce. Nad všemi ale vynikala samozřejmě fenka hladkosrstého foxteriéra, Ivina. Moje nejlepší zvířecí kamarádka, na kterou nikdy nezapomenu. |
|
|
Hanka 27.1.2009 11:50Re: MIMO MÍSU Karolino napiste na sebe nejaky kontakt KAM JAK kde KDY atd. Diky Hanka nemame toho moc ale obcas neco vyhodime, takze neni problem obcas donest potrebnym |
|
|
Karolína 27.1.2009 11:36MIMO MÍSU Doufám, že písání o této kočičí smečce dnes nekončí, moc se těším na další povídání, já jsem totiž taky kočičí! Bohužel ne doopravdy, ale to se jednou taky poddá!!! Prosím o pomoc Zvířetníky, kteří likvidují kuchyňské přebytky - hrnce, pánvičky, funkční vařiče, konvice, příbory, talíře, pekáče a další tomu podobné věci. Dneska jsem byla v Charitě s věcmi od Zany, těchto věcí je stálý nedostatek a je o ně stále zájem. Dále je potřeba spodní prádlo a ponožky. Tady je dost nutné, aby to bylo čisté, vyprané. Pokud byste cokoliv z těchto věcí vyhazovali, prosím, vyhazujte směrem ke mně! Děkuji všem. |
|
|
Velká kočka 27.1.2009 11:19Otisky tlapek Milá Jano, naše srdce a mysl jsou plné kočičích a psích stop. Je to ten nejkrásnější vzor jaký znám, život je výborný designer. |
|
|
Velká kočka 27.1.2009 11:00Slepičí jméno Bydleli jsme na konci města a měli jsme na dvorku za domem slepičky a králíky v králíkárně, kterou tatínek vyrobil s mou pomocí. Jako nejstarší jsem se kolem něho stále motala a "pomáhala" mu. Ostatně jsem měla zatěžko příjmout svůj úděl, to jest úděl holky a budoucí ženy. Snažila jsem se být jako táta a když jsme spolu šli městem už jako osmiletý prcek jsem natahovala nohy při chůzi abych dělala stejně dlouhé kroky jako on. A že to nebylo snadné, můj otec byl vysoký mužský. Když byl taťka zavřený, tak jsem doma štípala dříví a snažila se dělat "mužské" práce. Zkrátka jsem všude viděla že to jsou mužští kdo rozhodují v rodině i ve společnosti. Nechtěla jsem být někdo, kdo jenom poslouchá druhé. Ale jak už to bývá, nakonec jsem nemohla ovlivnit svůj život ani v nejmenším. Ale abych se vrátila k tématu. Měli jsme na jaře kuřátka a jednou ráno jsme našli všechna zardoušená lasicí nebo kunou. Jen jediné kuřátko přežilo, malé neduživé že ani té lasici nestálo za to je zakousnout. Z kuřátka vyrostla malinká bílá slepička a stala se naší panenkou. Jak jsme ji my děti stále tahaly ani chuděra víc vyrůst nemohla. Položily jsme si ji do kočárku pro panenky pěkně na záda a ona pokojně ležela a tiše si pokvokávala. Říkaly jsme jí něžně Tilinka. Co se s ní stalo potom už mi v paměti neuvízlo, vyrostly jsme a už si hrály jiné hry. Asi jsme ji nic netušíce nakonec snědly. Ach jo, nevděk světem vládne. Taky tatínek pořizoval na velikonoce kůzlátka místo jehňátek. Pochopitelně přibyla na našem dvorku živá tak týden před velikonocemi a my děti jsme se do nich okamžitě zamilovaly a hopkaly jsme s nimi o závod po dvoře. Proti jejich zabití jsme s pláčem protestovaly, ale marně. A tak jsme odmítly je o svátečním obědě jíst. Bylo to za války a my děti byly stále hladové. Ten náš protest to byla tedy síla. Mnohem později se ze mne stal vegetarián, ale protože jsem vyrůstala na živočišném proteinu, něco mi stále chybělo a po 15 letech jsem se k požívání masa vrátila. Jo to jsou osudy. :) |
|
|
rada 27.1.2009 10:58Re: Prubezne hlasani - Glen
|
|
|
terra 27.1.2009 10:49Re: Vendelín vypadá moc pěkně Pomoooc! Ne, vážně, už se na tom pracuje... prosím o trpělivost a mávám |
|
|
Alča 27.1.2009 10:32Re: Vendelín vypadá moc pěkně a já se, s dovolením, přilepím. Těším se na pokračování, doufám, že bude stejně zajímavé a pěkné! A také už celkem nedočkavě vyhlížím další povídání z kočičího hnízda Terrových - slíbili jste, že v zimě, až bude více času.... |
|
|
Alča 27.1.2009 10:30Re: Náhradní Filípek! Bohužel musím, Jakoubku, potvrdit, že u nás se pojmenovávali jen psi a kozy. Kočičky byly beze jmen, možná proto, že jich bylo na rozsáhlém hospodářství opravdu hodně a s ohledem na blízkou silnici a trať se často obměňovaly. Tatínek volával ráno a večer po dojení "míííc" a všechny věděly, že je bašta. Systém mu narušila až moje dcera asi ve věku čtyř let, když prostě oznámila, že ona kočky pojmenovala a od teď se nebude na Blaženku, Mourka, ... volat mííc, ale hezky jejich jmény. Samozřejmě si to tatínek nepamatoval a navíc jak říkával, neměl "čas na blbosti", takže vše nakonec zůstalo při starém. |
|
|
terra 27.1.2009 10:20Vendelín vypadá moc pěkně - a zase černobílý s pěšinkou... Kocour a Filip prostě byli starodávní venkovští rváči, ti mívali asi opravdu krátký živůtek. Nedá mi to a musím tu vzpomenout Kulicha I. Bojovného - jako by Kocourovi z oka vypadl: velký revír, věčné rvačky, harém a potrhané uši, skvělá kondice. Jenže Kulich I. byl taky patřičně patriarchální a vracel se domů pro podrbání a do teplého pelechu. Alespoň občas, a byl docela zázrak, že tenhle život mu vydržel dlouhých 16 let... A toho "náhradního" Filipa naprosto chápu, kdykoliv se něco přihodí některé z našich chlupatic, mám pocit, jako bych za to mohl. I když vůbec nemůžu. |
|
|
terra 27.1.2009 10:13Re: Prubezne hlasani - Glen Glene, Hanko a šikovný pane drvete, bojujte, co to dá, moc na vás myslíme |
|
|
MaRi 27.1.2009 9:41Re: Prubezne hlasani - Glen inu, když někdo umí..... |
|
|
Eva B. 27.1.2009 9:36Re: Prubezne hlasani - Glen Hani, držíme tlapky a drápky...a posíláme Glenovi pohlazení všude možně, nejvíc na zadní tlapičky!!! btw: zase jsem dneska spala půlku noci na pohovce, nechtěla jsem odehnat Martinku, která se mi nakvartýrovala s noblesou do rozestlané postele :-) ještě si musí zvyknout na to, že v posteli je dost místa pro všechny a že nemusí utíkat, když se tam vecpe panička :-)) už ale aspoň neutíká, když sedí u misky a panička projde nebo leží na pohovce a panička si tam jde vzít notes :-) naše Neviditelná kočka :-) |
|
|
Dede 27.1.2009 9:00Re: Prubezne hlasani - Glen Hanko, pořád držíme |
|
|
Zdena 27.1.2009 8:29Vendelín vypadá jak naše Bobina! Mívala jsem kočku Bobinu, zanechala jsem jí rodičům (historie se opakuje) a vylétla z hnízda; Bobina se dožila skoro 18ti let... Jak ten čas letí... když jsem byla s dětmi na mateřské dovolené, měla jsem kočku Bobinu vždycky s sebou (zase nafasováno zpátky) a kočka svědomitě hlídala spaním v kočárovém košíku. Jak sebou začalo dítko mlít a budit se, kočka znechuceně vylezla a přišla za mnou... Kdykoliv jsem si po obědě - když děti spaly - vytahla ven deku a uvařila kafe, tak než jsem přišla s tou kávou, vprostřed deky, pokud možno na knize, ležela pevně stočená Bobina s výrazem "spím tu už půl den, nebudit" ... Díky za hezké povídání a vyvolání vzpomínek |
|
|
Xerxová 27.1.2009 7:39Re: Prubezne hlasani - Glen
|
|
|
Rpuť 27.1.2009 7:26Re: Prubezne hlasani - Glen Aspoň, že ta naděje .... moc držíme drápky, co jich máme! |
|
|
EvaŽ 27.1.2009 7:19OT ke včerejší diskusi Kaštane, je fakt, že se fleti neurážejí. Občas dovedou sice někoho sjet ublíženým pohledem, ale je fakt, že trucování, jako u jiných psů, nebo urážení se na smích jsem u žádného fleta neviděla. Dík, a zdravím. Matyldo - s Borůvkou vydrž. Opravdu se snaž ji pouštět tam, kde nemůže auto nikdy. A pak, když neposlechne, jí klidně utíkej. Aby zjistila, že si ona musí hlídat tebe, ne ty jí. To pochopí, neboj. Jen to chce od tebe pevné nervy. Děvenka bude samorost a pochopila, že může zkusit co vydržíte. Kde leží, jestli může do postele apod. není podstatné. Ale bez přivolání a základní poslušnosti venku nelze zajistit psovi příjemný život. Buď poslechne, nebo bude trávit život na vodítku. Tady musíte zvítězit vy. Držím palce. |
|
|
Ejška 27.1.2009 7:17Re: Prubezne hlasani - Glen
|
|
|
EvaŽ 27.1.2009 7:08Milé vzpomínání. Jak Kocour, tak Filip museli být osobnosti. Dřív, hlavně na venkově mívali těžký život (a nejen kočky, i psi). Někde to přetrvává, ale zlepšuje se to. No naši mazlíčci by tyhle podmínky snášeli těžko. Je fajn, že se vaši měli dobře i třeba krátce. Doufám, že bude pokračování. |
|
|
LA 27.1.2009 7:06Jednoduchými počty jsem se dobrala k tomu, že toto je první díl. Už se těšíme na další. |
