Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ahoj, v noci jedu do Počeunic,

do (asi) nedělního odpoledne. Akorát nevím, jak zpátky. Nedá sa - nadiktovali si to takhle, nějak se sem zas dostanu.. Piráti mi předvedou, co naučili své speciálně pro ně objednané a dodané zvířátko Zuzu. Budeme uvidět.

Ale ovšomž v PC mají počítač, dokonce snad u něj budu spát, v pracovně nepřítomného domácího pána v patře. Ráno předpokládám mě vzbudí dvě bomby a pak to začne. Vydržať, Eržika, vydržať.

Ale houby...

...v HP mají PC. A je. A bude.

Jako sladký bonbónek před spaním

bylo pro mě, milá Vave, Tvoje povídání o klucích kočičích a andělsky hodné pejskové!

Vavísku a opžděně Terro

moc děkuji za  kočičí povídání - přávidím chlupatou smečku a dar o nich tak

nádherně psát

R O Z V E R N Í Č E K .

Pan Kukačka si zajde s kolegou na módní přehlídku, když po molu jde modelka s velkým dekoltem. "Viděl jsi už něco takového?" - "Jo, ale v době, kdy jsem byl kojenec!" praví smutně Pepa.Dobrou noc a hezké sny.

Re: R O Z V E R N Í Č E K .

OT hlavně pro moravskou sekci

Od 15.11. je v Olomouci výstava Victora Vasarelyho. Nebyli jste tam někdo, stojí za to vážit cestu z Prahy?

VASARELY?!

Ježíš - ! Pojedu na ni. Byla tam velká jeho výstava v muzeu v horním patře tuším před dvaceti lety, nádherná - nemůže být jiná. A zapůsobila dokonce i na mého tehdy prepub. nejmladšího. Viděli aji se sestrou (byli sme tam s rodinou, navštívit diecési - mám tam známého, no... kafe v biskup. paláci, no... a palác a cukrárny a kašny a orloj a tak) ke svému překvapení geometrické chytré srandy, falešné obrázky, rebusy vypadající jinak než na první pohled je zřejmé, do sebe zapadající zebry atd. atd., a v čisté grafické a dokonalé technické podobě. Renato, oplatí sa!

Olomouc byl(a) v těch idylických dobách dětství mých potomečků jedním z našich výletních nedělních měst. Pak ovšem Kroměříž, časem Brno - a třeba aji Prágl, a tam Tom už v sedmi viděl ve Státní opeře krásný balet - a líbil se! A o půlnoci napříč městem k řece a noční Karlův most pod úplňkem. Tož tak vypadá dětství potomků dvou historiků...

Dotaz na kočičí lidi:

Jak píšete, když mám před monitorem a po klábosnici pochoduje kočka? A taky vám loví kurzor?

Re: Dotaz na kočičí lidi:

Těžko - vůbec nejlepší je, když si mi lehne na ruce Ale už jsem to přestala tolerovat - nenapsala bych vůbec nic. Musím jen konstatovat, že přemisťování kocourů mi zabere dost času...

Tak Lízince padá další zoubek - to by mě zajímalo jak je ta chudák holka vlastně stará....

Od posledních koťat je to už 1,5 roku, živená je dobře.......

fotečky z nového domova

Drákulky a Knedlíka jsou TADY

Jinak mě dnes moc potěšilo, že se za mnou přišel pomazlit i Diblík (první musela řijít Klárka, jinak by se neodvážil). To je pokrok!

Re: fotečky z nového domova

Štětinko, ty teda opravdu nestrádaj

Všechno bylo řečeno

tak jen děkuju Vave, za krásné počteníčko. Jen nevím, jestli je víc nakažlivý Terra s jeho úžasnými kočičáky nebo ty...ach jo, už jsem testovala  přednostu, zatím () s nulovým výsledkem.

Ale poraďte mi, kočičí lidi, jak by to bylo s kocourkem- koťátkem domácím, když my fakt od časného jara do pozdního podzimu jsme pravidelně o víkendy na chalupě? Včetně dovolené a pod...Přece ho nenechám doma- jak by snášel to cestování?

Re: Všechno bylo řečeno

Já Scarlettu na jaře odvezu na Sázavu a na podzim ji zase dovezu zpět. Totéž jsem provozovala s kocourkem co jsme měli předtím. Ani jednomu adaptace na nové prostředí nijak nevadila. Řvali vždycky jenom po cestě v přepravce, ale pak vesele očuchali staronový domov a vrhli se buď nadšeně do přírody nebo v bytě do postele.

zase jeden vydařený výlet...

Jak známo, Betka je poměrně silně falešně březí. A tak po mém příchodu domů, rychle převléknout (žádný oběd), přednáška na zítra musí taky počkat a hurá ven, ať se jí hormony vyplavují...

Beta si v lese zamířila ke strmé stráni, neboť tam ráda sbíhá do údolíčka k potoku. A já blbec jí ten seběh povolila. Ona se totiž tryskem přemístila dolů, zatímco já usedla do dřepu, že opatrně po sněhu sjedu za ní. Pod drsným firnem se skrývala kluzká vrstva listí - nohy mi podjely a já se rozjela. Ihned jsem začala cítit vlhko na zadní části těla (upozorňji, že zvenku). To nejlepší přišlo vzápětí, nohy se zadrhly o nějakou ve sněhu ukrytou větev, setrvačnost udělala své a já dolů dojela po břiše marně se snažíc ústy nerýt do sněhu... Kosatka z toho měla úžasnou srandu, a mně rozmrzá pozadí ještě teď...

Opravdu není nad procházky s nejlepším přítelem člověka...

Re: zase jeden vydařený výlet...

Mohlo to dopadnout hůř. Tam dole je potok, že?