Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Byt s pečovateli

kočka Cézar

Cézare, aby Ti CD přidělila co nejdříve byt pečovateli.

P.S. Před lety jsme měli vrh koťátek  od C. Jeden kocourek dostal mužné jméno Cézar. Moje sestřenice si prosadila, že ho chce. Odvezli do Vsetína, byl milovaný koucourek. Cézar se za péči odměnil.... Měl koťátka. ..Prostě došlo na počátku k omylu. :-)

Re: kočka Cézar

To my jsme taky meli kotatko; mysleli jsme si, takova pekna holcicka. Kdyz prisel cas kotata upravit, aby se nemnozila, tak jsme ji predali v okresnim utulku do oddeleni damy, rozrizli ji brisko a ono - hele, je to kluk. Tak chudak Glen mel zakroky dva.

Tohle je šílené

Nevzít si zvíře po matce? A vyhodit ho z domu na ulici? Teda tohle není jen nedostatek ve výchově, tohle je snad duševní porucha! A klidně bych jim to řekl do očí!

Re: Tohle je šílené

To ho vyhodili jen tak na ulici? To snad není možný!  Do očí bych jim teda řekla mnoho zajímavýho! A do zadku bych je nakopala.

:(

Cesarku hned bych te brala... Ale nase 3clenna kocici a 2clenna psi smecka by byla na tvou citlivou a bolavou dusicku asi trochu silny kafco :( Preju Ti, abys nasel panicku hodne podobnou te tve, kterou jsi ztratil, a velice nepodobnou jejim detem! :( Tem naopak preju, aby se k nim jejich deti a blizci v zivote zachovalyipodobne, jako se oni sami zachovali k tobe. Protoze takhle bezcitne a nelidsky se umi chovat jen lidi... at zijou paradoxy.

Re: :(

Nerada se moc opakuju, tak jsem pod takovéhle články přestala psát.

Já bych ho brala hned, ale nejde to. Tuhle jsem se MLP ptala, jestli bychom toho tetinýho toulavce nemohli vzít na chvíli sem (btw, zatím se nikdo neozval) a on odpověděl: Klidně, mně kočky nevadí, ale ty se pak měsíc nevyspíš. A měl pravdu, osypala bych se já i Rysík :(. Což já, já bych to klidně vydržela, ale Rysíkovi bych to neudělala. Takže si musím nechat kožíšek hebounký jen zdát. Ona je pravda, že já se už bojím i kočku/psa pohladit. A když, tak se mažu umýt dřív, než si omylem sáhnu na obličej.

Ale koukala jsem na jejich stránky a mají tam obchůdek a v něm úžasné věci. Tak až budu potřebovat nějaký dárek, tak vím, kam se kouknu ;).

tak toto je mi strašně líto

Ten popis, jak César jen tak přežíval, to mě vzalo za srdce. Chudáček malý. Já viděla, jak náš kocour měl strašlivou depresi potom, co se mu tak strašně změnil jeho dosavadní svět, a to mu přitom zůstala máma a já. Co asi musel prožít chudák César, když přišel o všechno. Přiznám se, kdybychom neměli našeho starouška, asi bych o něm vážně uvažovala, už pro tu jeho povahu. Ta by byla ta pravá pro mámu. Jenže Micánek si teď s mámou utvořil velice silné pouto a kromě toho jsme zjistili, že ho mladé zvíře bez problémů přepere a on se nedokáže účinně bránit. To nechceme riskovat, i submisivní mlaďoch se může rozhodnout, že převezme vládu. Zvažovaly jsme to hodně dlouho. Nakonec jsme se dohodly, že Micánka necháme v klidu dožít bez dalších stresů (občasné návštěvy psů našich příbuzných úplně stačí). A doufáme, že to dožití bude ještě hodně dlouhé. Kromě toho u nás jakékoli zvíře bude muset zvládnout pravidelné přesuny z bytu bez výběhu do domečku s volným výběhem a zpět. Naše kočky na to byly zvyklé od koťat.

Achjo

Plyšáčku, tak ty bys potřeboval domov, ve kterém by byl třeba jen jeden dvounožec, ale s velikým srdcem.

César je tak krásný!

A zas úplně jiný, než moji kosourci. Kdyby to tak jen šlo si ho vzít! Stále si myslím, že by se k nám vešly kočenky tři + Anka, ale přednosta si trvá na svém; tři zvířata dohromady a dost.

A taky možná by bylo pro Césarka lepší, kdyby přišel do trošku menší smečky, kde na něj bude víc času než u nás. Ty šrámy na těle i na duši je třeba z kožíšku důkladně vyhladit. :o)

Držím palce, určitě je někde teploučký pelíšek, kde právě takového kouzelného a čisťounkého kocourka potřebují.

Až mne z toho mrazí

protože tu muckám Melíška-závisláka a představuji si, co by tak asi dělal on, kdyby se něco takového stalo! Auto nehrozí, ven ho nepustím. Ale osud si s lidmi mnohdy různě pohrává....... nebudeme raději strašit! Taky by byl nešťastný. Césare ani netušíš, jak moc Ti přeji hodnou novou maminku a možná i tatínka, drbacích a hladicích rukou nemá kocouří kožíšek nikdy dost!!! A neztrácej víru v lidi, přeci jen tak špatní nejsou a když už jsi jednou jednu hodnou paničku poznal, tak se určitě někde najde jiná s laskavým srdcem i hebkýma rukama, teplým pelíškem a dobrým papáním, abys už nikdy nemusel plakat v zimě u opuštěného domu. Moc Ti to přeju a mňoukni, jak to dopadlo!