Znáte to, navaříte víc, než dokážete během oběda zbaštit, a na večeři si zpovykaná rodina už radši namaže chleba, než by si ohřívala zbytky od oběda. A teď, co s tím?! Nemluvím tady o rodinách v majetku pejsků, kočiček či dokonce prasátek, kteří veškeré zbytky (zejména masové) s radostí zlikvidují za vás.

Nejprve se podívejme, CO nám nejčastěji zbývá – třebas u nás je to pečené či vařené maso a přílohy – uvařené brambory a těstoviny. Takže vám připomenu, co se s tím dá dělat – i když nepochybuju, že většinu z toho doma děláte také – anebo něco podobného – anebo něco úplně jiného.

Vařené maso z polévky – s tím většinou problém nemám, pokud nevařím celou slepici. Pečlivě oberu, to hezké hodím do polívky, to míň hezké pejskům, kosti olíže Jeník. Ale když se někdy stane, že je ho opravdu hodně a nesní se hned, když se vytáhne z polívky, je na druhý den u nás rýže s masem. 

Rýže s masem

Na oblíbeném tuku (máslo, sádlo, olej) zkaramelizuju cibulku, přidám nakrájené vařené maso, dodám koření – mletý pepř a buď drcený kmín nebo kávovou lžičku kari – a podleji (vývar, bílé víno, voda – co je zrovna po ruce) a ještě dusím. Mezitím propláchnu rýži a uvařím dle zvyklostí. Až je rýže hotová, smíchám s masem a posypu zelenou petrželkou nebo pažitkou, přidám zeleninový salát nebo kyselou okurku a všichni si šmakují.

Další upotřebení vařeného masa – pomelu na masmlýnku spolu s cibulí a česnekem a slaninou či kouskem tvrdého sýru (pokud se něco takového v lednici najde), přidám koření do mletého masa, hrstku strouhanky, rozšlehané vejce a krapet solamylu, uplácám karbanátky a usmažím – k brkaši výborné a nikdo nepozná, že to jsou zbytky. Jo a stejně tak používám i zbytek masa pečeného – kuře, kačenu, krkovičku – zkrátka, co se najde.

Zbude-li mi uzené vařené maso, dělám na druhý den zapečené brambory – SYROVÉ oloupané brambory nakrájím na kousky (nikdy nepoužívám vařené), smíchám s uzeným nakrájeným na kousky, dám do vymaštěného pekáče, zaleju rozšlehaným osoleným mlékem a vejci a zapeču v troubě. Moc dobrý oběd.

Tak to by bylo masiko, teď jdeme na přílohy. Brambory – uvařené brambory ve slupce oloupu, nastrouhám a přidám tolik hladké mouky, aby vzniklo těsto – vyválím placky, upeču na suché pánvici, pomastím omastkem, mažu povidly – zkrátka udělám přesňáky. Je to sice trošku náročné na čas a je po celé kuchyni rozsypaná mouka, ale výborné.

Pokud času tolik není, nebo máme-li chuť spíš na slano, nasypeme zbylé vařené brambory (ty ve slupce nejprve oloupu a nakrájím na kostičky) do mísy, promíchám s kapkou kořeněného oleje (sůl, sekaný rozmarýn, drhnutý tymián, dobrá mletá paprika, grilovací koření – co kdo má rád a co se najde), nasype na plech vyložený pečícím papírem (ten je fakt dobrý, aby se zemáky nepřichytovaly), vloží do trouby a opeče – mňam. 

Pečené brambory

Zbude-li mi náhodou brkaše, vezmu železnou pánev, rozpálím a pak ji dělám „na škraloupek“ – prostě tu kaši naplácám do vymaštěné pánve a opeču, až vznikne kůrčička. K tomu nasekaný česnek a večeře jak vyšitá.

Ještě mi semtam často zbývají vařené těstoviny – i ty se dají na dobrou večeři zpracovat. Zase vrhnu do hrnce cibuli a osmažím na růžovo, přidám vařená kolena (prosím, neplést s vepřovými) či jiné tvary, cvrknu mlíka a rozmatlám nějaké taveňáky (které se najdou snad v každé lednici). Až je každé druhé koleno obalené touto hmotou, přidám ještě celá vejce a po jejich zatuhnutí ihned servíruju se salátem (tady je nejlepší klasický listový, ale v podstatě je to jedno, i zakysané zelí je dobré).

Nakonec se zmíním o nejklasičtějším zbytkovém jídle, z kterého se však u nás postupem času stalo jídlo nezbytkové, neb základní surovina – knedlík – je u nás už velmi vzácná a tudíž, když chci udělat knedle s vejci, musím tu knedlu nejprve zakoupit. Nebudu tu psát postup, každý zná (na kousky knedle opečené dokřupava naplácáme vejce, necháme zatuhnout a pak to zbaštíme), ale malou vzpomínku na doby dávné.

To se takhle stalo, že naši odjeli na nějaký ten vícedenní výlet a já doma osiřela. Leč jsem byla již děva dospělá a tudíž jsem si povolala k sobě přítele, aby mi nebylo smutno. Taky jsem tak nějak nepočítala s vyvařováním, chtěli jsme vyrazit po snídani na výlet, leč člověk míní, sestra mění. Přijela s celou rodinou z Brna na svoje latifundie, a aby jim práce šla lépe od ruky, vrazila mi své mladší dítko, ani ne tříleté, že večer se pro ni staví.

Což o to, s děckem bych se popasovala, ale doma k jídlu nic, co by takováto holčička mohla obědvat. I sláva – ve špajzce je knedla a vajíčka (to bylo ještě v dobách, kdy jsme měli knedlík pětkrát do týdne a vlastní slepice) – tak k obědu budou knedle s vajíčky a zavařené meruňky! Když mne Jeník viděl, jak do dítka peru tu knedle s kompotem, tak se orosil – prý co je to za kombinace! Ke knedlíkům jedině kyselou okurku! Toto by on nikdy nejedl. 

Čemuž jsem se zase divila já, neboť my to jinak nejedli (protože meruňkového kompotu jsme měli každý rok na sto flašek, mamička naše spořivá zavařila všecko, co nešlo do škopku). No, ale i přes tuto frustrující zkušenost si mne vzal (:o)) – dokonce i když na jiný oběd (kdy jsem zase byla sama doma) dostal namazaný krajíc chleba se sádlem a náš Ríša (pejsek) čerstvě uvařenou dršťkovou z konzervy (ale to už je jiný příběh).

Tak přeji dobrou zbytkovou chuť a čekám na nové příspěvky, kterak si pochutnat na tom, co už vlastně nikdo nechtěl – vaše YGA

Foto: autorka