S. Rehulka 19.6.2016 12:24

Zdravím přátelé !

Jsem rozený Vinohradák z Tyláku. Kina mého mládí byl Beránek a Valdek. Později, samozřejmě kina na Václavském náměstí, vlastně i to poslední, když jsme byli v Blaníku na "Všichni dobří rodáci", vyšli jsme z kina (bylo to 21.8.1969.) a tam u Sv.Václava pendrekovali lidi né Sovětčíci, ale Čsl.Vnitřní Stráž ! Ani ne za měsíc, už jsme byli ve Vídni. Ted tady, v Sydney - Mirandě, chodím s pensistickou slevou (za $8.5o)každý měsíc, těším se, že budou dávat volné pokračování Indepandent Day (Dne Nezávislosti) z roku 1996.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 16.6.2016 19:15

Re: Kina mého dětství

No jasně, to čtvrté byla Bruska! Dík :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 16.6.2016 18:56

Krásné téma

Žitná, kde jsem vyrostla, byla jen hop a skok od Václaváku, takže tamní kina, stejně jako řada "vedlejších" byla snadno dostupná. A chodili jsme často a rádi. Stáli jsme frontu, nebo koupili lístky na film předem. Ano, pamatuji i telefonickou rezervaci. Také se běžně volalo, zda lístky ještě jsou, aby jeden nešel (nejel) zbytečně. Do ZDŠ jsem chodila do Štěpánské. Cestou domů jsem šla kolem zdi, s plagáty kulturních programů a seznamem filmů všech kin. Stačilo se zastavit, prohlédnout a vybrat si kam "jít do kina". A odebírali jsme "kulturní program" a mohli si vybírat doma "z křesla".

V kině jsem naposledy byla v Praze, když přišel do kin "Tmavomodrý svět". Šla jsem s bratrem do Slovanského domu. Hráli v jednom z malých sálů. Film se mi líbil, prostředí už tak ne. Křesla pohodlná, řady dokopečka, plátno široké, lidé zticha. Ale já si připadala trochu jako v kobce, raději jsem měla atmosféru velkých kin plných lidí, nebo naopak malé vesnické biografy, kde by počet návštěvníků sotva zaplnil jednu řadu.

V americkém kině jsme nebyli už přes dvacet let a návštěvu neplánujeme. Důvodů je řada. Děsně hlasité, film už dávno běží a lidé se dál courají sem a tam se svým popcornem a pitím, hlučně rozbalují sáčky atd. A jako naschvál je to naše řada, nebo ta před námi, takže nám film uniká. Rodiče s sebou smí brát maličké děti,nikdo jim to nezakáže. Bylo to myslím při našem posledním (večerním) filmu, kdy za námi seděl jeden takový pár a malým chlapečkem u tatínka na klíně. A když se dítě při hrůze na plátně rozplakalo, "tatík" se mu ještě smál a uklidňoval ho tím, že to "není opravdové" a ať se tedy nedívá. Vůbec nejevil snahu jít s děckem ven. Naštěstí zvonění mobilů jsme tenkrát ještě nezažili a prý i to je tu děsné. Jak jsem slyšela, tady u nás chodí důchodci jedině na dopolední promítání (se slevou), ta večerní patří hlavně mladým, kteří tam chodí "pro tmu" a ne pro obsah filmu.

Jo, jo biografy, kina - to je nostalgické téma na dlouhé povídání. Díky za ně Aleši.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Bernsteinová 16.6.2016 18:48

Re: Kina mého dětství

Milá Zano, a co kino Bruska? Já bydlela nad Orlíkem (v koleji) od narození do 5 let. Teď už léta do kina nechodím, musela bych si nějak ucpávat uši.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 16.6.2016 18:14

Kina mého dětství

Byla tři - Orlík, Svornost, Kyjev... a ještě jedno:P

Naposledy jsem v kině byla na Hvězdných válkách, zklamaly mne. Před tím na Pánovi prstenů.

Hezký článek, díky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 16.6.2016 14:05

já vzpomenu spíše ta kina

než filmy. Naposledy jsem pravidelně jednou za rok chodila s oddílem, poslední jsem myslím viděla jednu Dobu ledovou, s Bimboušem Kopytem sem.... Jsme rádi, když alespoň občas do divadla.

Kina jsem milovala a tak si uvědomuji, že jsem za ně asi proměnila značnou část svého kapesného. Třeba na předělu Vinohrad a Vršovic bývávalo kino, které se snad jmenovalo Pilotů, byla to neuvěřitelná blešárna, fakt jsem si nějakou tu blechu domů donesla a můj tatínek pravidelně. Ale dávali tam filmy, které jinde nešly. Já tam viděla Žlutou ponorku a Pernej den a spoustu jiných. Blaník, se svými filmy pro pamětníky, celej Václavák plnej kin, kina s nepřetržitým promítáním, já to fakt milovala. V Náchodě jsme chodívaly se setřenkou každý víkend, tam jsem viděla dvoudílnou Kleopatru. Chybí mi hlavně ta přístupnost, i v Plaňanech kino bylo v sokolovně

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lída 16.6.2016 13:30

Kina mého mládí...

jo, to jsou vzpomínky! Jako malá jsem se chodila řehtat na grotesky do kina Alma, kousek od nás. Později kino Světozor, Alfa, Blaník, Jalta a spousta dalších. Samozřejmě, že jsme chodili i se školou na ta povinná představení. Shlédla jsem "Májové hvězdy" , opakovaně "My z Krondštatu" a podobné perly. Ale tam se na plátno moc nekoukalo, tam byla důležitější ta tma :-)) Jo a "Starci na chmelu" jsem viděla v kině patnáctkrát.

Dneska už do kina nechodím, nevydržím s křečákama sedět dvě hodiny bez pohybu. A taky mi vadí ta hlasitost - a to jsem nahluchlá! A kdy jsem byla naposled v kině? Nebudete věřit, ale na kladenské premiéře filmu "S tebou mě baví svět" :-)))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 16.6.2016 12:00

kino Svět v Chrudimi a kino Sněžník v Děčíně

kina mého dětství a mládí.....

a filmy promítané v letech 1973 až 1988...

(pohádky, dobrodružné,sci-fi i školní, k MČSP, ve filmovém klubu, premiéry i spatřené po několikáté )

můj poslední film letos, bylo Osm hrozných ( The Hateful Eight ) od Tarantina.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 16.6.2016 11:55

je čtvrtek- tak Bedím:

http://www.vave.biz/index.php/105-x148/-2016/448-predprazninove

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 16.6.2016 10:21

Jo kino

Taky se u vás říkalo "to je teda kino"? Do patnácti jsem chodila do kina jednou týdně a vzpomínám si, že na mě někdy v deseti udělal mocný dojem Spielbergův film Duel a potom snad venezuelský film Poznamenaná, jestli si dobře pamatuju název - to byla jakási romance plná džungle, mačet a rozsekaného milence. Panečku, takhle oči navrch hlavy jsem neměla ani v Imaxu.

Do kina teď chodíme na přenosy nebo záznamy z Metropolitní opery v New Yorku. To je opravdu něco úžasného. A dává se to v těch starších kinech, žádných multicinexech a spol. - v těch vždycky chytnu nějakou rýmu z klimatizace a leze mi krkem ta vytočená volume. Proč to nemůžou trochu ztišit? Nebo je to jako s klimatizací, že nesmí klesnout pod určitý výkon, neb by přestala fungovat?

Jo a teď jsem si vzpomněla, že relativně nedávno jsem byla v kině (no, pár let to bude) na Kapitánu Phillipsovi a ten se mi líbil tedy ohromně.

Díky, Aleši, za moc pěkný článek, co se jednomu postupně nevybaví... teď jsem si třeba vzpomněla, že z 3D mi šly oči šejdrem a viděla jsem postav dvakrát tolik (za stejné peníze, no stěžujte si:-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 16.6.2016 9:24

Re: hezký den

Xerxová, dnes jsi to řekla přesně za mě:)) Kina samozřejmě pamatuju, ta moje byla na pražských Vinohradech, tedy Flora, Květen a Bio Ilusion - samozřejmě kousek byla i kina na Václaváku. Jen to pro mě zase tolik neznamenalo - a už vůbec jsem tam nechodila pravidelně. Zato do knihovny jsem si pro tu svoji náruč čtiva chodila pravidelně každý týden:)) No a tak nějak to i zůstalo.

Díky Aleši za další prima článek!

PS: Tráva je letos vysoká a bujná. Jen teď, když by bylo třeba sekat, pořád prší... no, zemědělci si s počasím nevyberou:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 16.6.2016 8:41

Do kina jsem chodila jednou za čas,

rozhodně ne každý týden. Nejblíž bylo mrňavé kino Mír s tvrdými sedadly, ale bylo levné, zatímco v centru Brna lístek stál až třeba 10 korun! To v Míru byl nejdražší za šest :)

V současné době chodíme do kina málokdy. Je to hodně drahé a navíc tam bývá zvuk opravdu hodně nahlas a je nemám po ruce ovladač, abych ho ztlumila.... :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 16.6.2016 8:19

První film

Vzpomínám si na první film - byl promítán na naší obecné škole ve třídě, já chodila asi do druhé třídy (tady si nejsem jistá), seděla skoro pod plátnem a tam bylo to kouzlo - barevný dobrodružný film o vykopávkách v Egyptě. Dokonce si trošku pamatuje děj - dvě party, jedna úspěšná, druhá neúspěšná. Pak ta neúspěšná narazila na poklad, a ta úspěšná jim jej chtěla vyfouknout - a nějaké ty techtle mechtle tam byly, ale ty se mi vykouřily z hlavy. Ale dodnes mám před očima ten okamžik, když se vyvalilo to zlato - až oči přecházely nad tím blyštivým proudem. Ani jsem nedýchala ...

Jinak my chodili do kina do vedlejší vesnice vždy v neděli poobědě (ve tři hodiny) - tam se šlo dobře, z kopce, zpátky to bylo achichouvej.

V Břeclavi byla kina dvě - Oko a Mír + kinosál v kulturáku. Z toho všeho se zachoval ten Mír, ovšem již přejmenován na Korunu (stojí vedle bývalé staré hospody Koruna, ze které je nyní vietnamská tržnice - ó sodoma-gomora - sice ta hospoda za mých mladých let byla už pajzl, přece jenom to byla historie, protože tu stála už za císaře pána). Zrovna před chvílí mne kolega lákal na film Ve znamení tygra (teda ne, že bych tam měla jít s ním - on už na něm byl včera) - prý se celý večer chechtal. Tak nad tím přemýšlím ... neb si musím povzdychnout spolu s mámou z Pelíšků "Já v kině nebyla už dvacet let!"

Jo - a článek je moc hezky, doufám, že se tady bude dneska mile vzpomínat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 16.6.2016 6:43

hezký den

hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp

tak kino mě nelákalo ani jako malou, ani jako mladou, ani teď... Jsem divná - raději čtu, než se dívám. Ani televizi nepotřebuji k životu

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 16.6.2016 6:39

Krásné vzpomínání, Aleši.

Z nedostatku času teď přidám jen vzpomínku na kino Hvězda v Praze (doufám, že jsem název nepopletla). Bylo na Václaváku a promítalo nepřetržitě. Byla to laciná možnost, jak přežít dobu, kdy člověku ujel vlak, byla to skvělá zašívárna a místo na randění, kdyč člověk neměl na vysedávání v kavárně. :)

Přeju všem dobrý den. :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek