První katastrové procházky najdete zde.

Když nám zvětšili povolený výběh z katastru obce na okres, možnosti víkendových delších výletů se také výrazně zvětšily. Za humny v zastíněných částech lesa stále ještě ležel sníh. Psisko ho miluje – přesto lítání v hlubokém těžkém sněhu ideální pro stárnoucího dogouna není. I proto jsme pokračovali v průzkumu Ještědského hřebene.

Rašovka 28. března 2021, pyžamko jsme zapomněli, psovi to nevadilo, i když mrzlo

Výlet první – cesta po Rašovském hřbetu. Bylo krásné mrazivé ráno. Od rozhledny Rašovka jsme jen došli ke kamennému stolci U Šámalů.

Rašovka, u kamenného stolu

Výhledy byly jak na Liberec...

Liberec pod námi

... tak na stranu druhou – do kraje na Ralsko, Bezděz…

Rašovka, výhledy "za kopec" - tedy do kraje na druhou stranu od Liberce

Krásně tam bylo a s ohledem na časnou hodinu jsme nepotkali ani živáčka.

Rašovka 28. března 2021, místy stále leží sníh

Výlet druhý na Velký pátek – okruh kolem Panenské Hůrky. To je vesnička na konci světa, i silnice tam končí. Zaparkovali jsme u opravené kaple Nejsvětější Trojice...

Kaple Nejsvětější Trojice v Panenské Hůrce

... a vyrazili po modré značce kolem smutného opuštěného hřbitůvku do mlžného lesa. Ze značené cesty jsme se po čase vydali lesním stezníkem (mapy se tváří, že je to cesta – ale není to cesta) kolmo na vrstevnice krásnou bučinou.

Smutný osud Sudet

Mlha přede mnou...

A stoupali jsme mlhou a stoupali. Společnost nám dělalo velké stádo jelenů. Rašily jim parohy ukryté v lýčí – a ani moc před námi nespěchali. Night je pohodář, nějaký ten kopytnatec ho z klidu nevyvede. Když jsme vysupěli konečně na širokou cestu kolem Obří strže, mlha ještě zhoustla.

Daleké výhledy do kraje

Výhledy do kraje byly úchvatné – jednolitá šeď. A najednou v mlze před námi na cestě stojí prase. Divoké prase. Chytla jsem Nighta za obojek (přeci jen u prasátek raději opatrně) a nahlas volám: „Prase, prosím, uhni nám z cesty!“ A nic. „Prasáku, vypadni!!“ Pohnul se, vyrazil strmým břehem do lesa – a za ním další a další a spousta malých pruhovaných čuňátek a další prase… Asi dvacet kousků.

Setkání s čuníky

Zbytek cesty již proběhl klidně. Night měl veselou náladu, mokro v kožichu mu nevadilo a tak jsme zpátky do Hůrky dorazili spokojení (a zabahnění). S ohledem na konec světa a ne zrovna hezké počasí nikoho nepřekvapí, že jsme nepotkali živáčka.

I na konci výletu je stále psisko veselé

Výlet třetí – cesta na hrad Roimund (někdy se píše i Raimund). Parkovali jsme kousek před Jítravou a po lesní silničce jsme stoupali kolem skal Havran a Malý Havran.

11. dubna 2021, výhledy do kraje

Bučiny blízko Západní jeskyně

Díky těžbě dřeva jsou vidět, dřív je ukrýval hustý les. Smrčinu nahradila bučina v rezervaci Velký Vápenný. Kvetly kyčelnice, bažanky, lýkovce, podběly, devětsily, lítali motýli, byl krásný teplý jarní den.

Nádherně kvetou lýkovce

Kyčelnice devítilistá

Do Západní jeskyně se vstoupit nedá (největší jeskyně široko daleko), ale cesta lesem byla i tak moc hezká. Na Raimundu jsme byli již několikrát – ale zbytky zdiva, zachovalý val kolem celého pahorku, krásné staré buky, výhledy kousek před hradem nás k malé hradní zacházce zlákaly.

Zřícenina hradu Roimund (někde Raimund). 11. dubna 2021

Žízeň je veliká

No a po neznačené široké lesní cestě jsme se pomalu vraceli. Opět kolem nás kvetly lýkovce, všechny prameny mohutně tekly. Sluníčko svítilo, pes tahal klacky a byl velmi spokojen s docela dlouhým výletem. Nad kamennými Havrany jsme se napojili na silničku a výlet byl u konce. Byl překrásný den, většinu výletu jsme šli po značených cestách, tak bylo poměrně překvapivé… že jsme opět nikoho nepotkali…

Bylo krásně teplo. 11. dubna 2021

Závěrem obou dílů: Ještěd není jen Ještěd. Hezké procházky se dají najít i v okolí. Jen musím napsat, že na Ještěd jde vyjet lanovkou. Ty ostatní stráně se holt musí zdolat pěšky…

Foto: Xerxovi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie!