E. Žampachová 17.4.2020 14:11

Je možné pro budoucí páníčky použít na media, která nejsou komerční. Dávám ho k dispozici.

EvaŽ

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Červená 16.4.2020 10:13

Skvělý článek, moc díky za něj! Zrovna se snažím něco podobného sepsat pro potenciální páníčky a takhle nějak by se mi líbilo, aby to vypadalo na konci mého snažení. Laťka mi tímto byla nasazena značně vysoko :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 15.4.2020 16:02

Moc pěkně napsané, jen víc takových článků (a lidí, kteří si z nich něco odnesou).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 15.4.2020 15:39

Obdivuji Tvůj přístup a souhlasím s ním. Svůj sen, pořídit si svoje vlastní fousisko, jsem si už splnila, takže jsem ochotná už také najet na další útulkáře. Griffíček byl škola života. S tím jsme si zkusili "snad všechno", co člověk může čekat od útulkového psa, takže už bych se toho vůbec nebála. U útulkáře bych hodně dala na ten prvotní dojem psa ze mne, jak by na mne a mou rodinu reagoval. I v útulku je mnoho štěňátek, takže já bych se tam asi poohlížela po mladším pejskovi, ale nebránila bych se ani veteránovi. Teď podmínky na druhého psa zatím nemáme, ale pokud by někdy byly příznivější a fousisko si i s nějakým starším útuláčkem či útulačkou sednul, pak klidně taky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Rgova 15.4.2020 14:00

Aby nedošlo k omylu. Plně podporuju dobré CHS i správně vedený chov.

Byť si přeju minimalizaci chovu jako takového. Pejsani nežijí zase tak dlouho, kdyby se na pět let potlačilo štěníkování a koťátkování, rapidně by se změnil počet potřebných zvířátek. Tolik rozumu, ale od lidí asi čekat nelze. Že se rozhlídnou a poučí :o)).

Nepředpokládám, že bych pořizovala jakékoli štěně. Při stavu věcí jak jsou, počítám nadále se staršími psími přírustky :o)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Rgova 15.4.2020 13:35

Taky chválím článek a doufám v jeho mnohočtení.

Taky jsem o chovech mnoho nevěděla, ale chtěla jsem buď psa z útulku. Pokud to ne, pak štěně s PP a s Argem měla velké štěstí na chovatele. Argo byl podle mého přesně takový jaký má strakáč být. A pravda, já ho navíc považuju za jednoho z nejhezčích ČSP co jsem potkala :o)).

Šmudla (oběť množírny) byl odebraný divňousovi co ho koupil na parkovišti od množitele, zjevně byl mixem boloňského psíka a westteriera. Daník (oběť nezodpovědného chovatele, co ho prodal jako hračku) byl mětaj z Liberce, odložený rodinou, když "čekali miminko". K nám přišel jako nevycválanej trochu hysterickej tvrdej pacholek ve dvou letech. Mmch ten jeho rod tu musí mít pokračování, už jsem podobné pejsky zahlídla víckrát a před týdnem potkala slečnu s téměř identickou fenečkou, tu měla z útulku. Pejska byla nalezenec z Frýdlantu.

Každému plemeni moc přeju, aby se nestalo módním.

Za sebe nepředpokládám, že bych ještě někdy pořizovala psa s rodokmenem. Snad jedině psa, který se po letech vrátil do CHS, protože mu třeba zemřel pán.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 15.4.2020 13:26

Ahoj všichni,

Evi, výborně napsáno a shrnuto vše do jednoho článku. Taky jsem toho názoru, že by to měla být povinná četba pro každého, kdo vybírá psa, resp. štěně konkrétního plemene.

Z mých 4 psů byli (a je) s PP jen dva. První knír byl bez PP od známých. Pán měl feny dvě a od té jedné byl náš Ferda. Znali jsme ty feny i pána, věděli jsme, že se o psy dobře stará. Náš Ferda se dožil 15,5 roku a neduhy(artróza, hluchota, postupná slepota) ho začaly trápit až na opravdové stáří, jinak byl zdravý jako řípa. Akínek - choďák byl s PP, chovatelka měla jediný vrh od své feny a napsaný na chovku své kamarádky, která chovala GR. Nakryla psem, kterého jí doporučila poradkyně chovu. Povahově to byl docela zmetek, ale to bylo spíše jeho rozmazleností, než geny :-P. Oba rodiče měli DKK 0/0, ale Akímu vyšly trojky na obou kyčlích. Naštěstí projevy DKK nikdy netrpěl a zemřel na rakovinu jater v 10,5 roce. Ale až v průběhu jeho života jsem třeba zjistila, že mezi sourozenci ze strany otce byly vyšší stupně DKK a dokonce prokázaná epilepsie. Akiho otec měl spoustu potomků. Tehdy jsem si říkala, že to byla velká nezodpovědnost dále toho psa používat, když se vědělo, že v jeho rodu jsou vady, i když on sám do chovu prošel....Ale dnes už si říkám, že kdyby se takováto selekce dělala všude a hlavně se to všechno vědělo a kontrolovalo, tak asi nikdo zodpovědně neodchová vůbec nic :-/.

Griffču jsme měli z útulku a až zase Eda je s PP a tentokrát již opravdu pečlivě vybraný. S chovatelkou se znám dobrých 15 let a vím, co odchovává. I když ona sama se věnuje především výstavám, psi z jejího chovu jsou úspěšní i na jiných frontách - např. policie, záchranáři, sportovka, agility. Taky razí zásadu, že na feně ty max. 3-4 vrhy, ne víc. Kdyby se podařilo prosadit ten "strop" na max. počet vrhů za život feny, určitě by to bylo ku prospěchu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Asteris 15.4.2020 12:13

Moc pěkný a poučný článek. Prvního psa jsem měla z útulku a pak jsem si vybrala strakáče, nic z toho, o čem se tu píše jsem nevěděla, ale měla jsem štěstí i na chovatelku i na Arinku. Tehdy moc strakáčů nebylo, a tak tohle vlastně v tu chvíli byla jediná možnost. A u strakáčů jsme si "uzákonili" 4 vrhy za život feny. A jsem po delší době první den v práci, tak můžu psát, z domova mi to nejde, ale je to asi chyba nastavení počítače, tak vás všechny zdravím! Doufám, že jste všichni v pořádku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Žampach 15.4.2020 11:38

Měli jste kliku. Zodpovědných chovatelů bezpapíráků je jak šafránu, možná ještě méně... Teď jsou hitem Borderky a stafosdshirští bulteriéři. Pro obě plemena neskutečný průšvih. Nemluvím o jedincích, spíš o trendech. Jedinci se dají najít skvělí.Ale každá móda je průšvih.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Žampach 15.4.2020 11:34

EvaŽ

Jde to i bez smlouvy. My máme spolumajitelství na Edu také bez smlouvy (rodokmen samozřejmě v pořádku má, jinak by nemohl krýt). Ale teď už radši píšu smlouvu i s kamarádem. Co kdyby se se mnou něco stalo... A potvrzuješ můj názor - záleží na vztahu chovatele ke svým psům. Pro mě jsou docela důležití ti veteráni jako ukazatel vztahu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Žampach 15.4.2020 11:28

EvaŽ

Záleží na klubu, u retrívrů je to jeden vrh v kalendářním roce, v obecném kynologickém řádu jsou to 3 vrhy za 2 roky, to máš pravdu. Kéž by novela prošla a počet vrhů by byl zastropován. Některé kluby to už mají, klub může pravidla zpřísnit. Tohle je přes 3 roky starý článek, tak jsou tam drobné chyby z nznalosti. Vyznění je ale i dnes platné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Maya 15.4.2020 11:10

Hezký článek. Jen bych podotkla, že podle chovatelského řádu má fena bohužel povoleny 3 vrhy za dva roky. Ale jestli projdou teď ty změny, bude to 5 vrhů za život.

Vzhledem k tomu, že já obvykle kupuju raritky, tak se mě toto ani moc netýká, to je člověk rád, že sežene vůbec nějaký štěně a chovatel už ani tak nehraje roli. :D

Ale souhlasím se vším, i když podle mojí zkušenosti dost lidí, kteří kupují štěně prvně, i po takovýhle radách stejně ani nevědí, po čem mají u chovatele koukat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 15.4.2020 10:51

Evo! Výborný článek!Měli by si ho povinně přečíst,ti co chtějí psa. Bohužel to tak v mnoha případech nebude a stará klišé a nepravdy budou produkovány nadále, což mně strašně vytáčí.Jsem nepříčetná, když slyším o té téměř povinnosti mít štěňata a podobné nesmysly.My jsme vybrali dobře jak malou tak větší kalamitku a mám z nich jenom radost a jako odpovědný majitel, množit nebudu, na to mám Páju.Na ruské barevné bolonky jsem si udělala svůj názor taktéž,povaha výborná,je to malý turista, nožičky jako špalíčky a jde a jde a je fakt chytrá. Kerrynka taky a jako teriér je neskutečný mazel a vítač,což se docela divím. :-) Díky!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 15.4.2020 10:50

Mohu potvrdit, že vybrat si psa od zodpovědného chovatele je výhra. Moje zkušenost je letitá a od té doby se to prý zlepšilo - soužití s nervním kokršpanělem, nevypočitatelným a v nejistotě agresivním, navíc trpícím separační úzkostí, to bylo utrpení pro všechny. Ale poučila jsem se, že mít psa, to chce prostě svoje a nic není automaticky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 15.4.2020 10:22

Evi, protože už neodebírám ani nečtu Psa, tak jsem článek přečetla jedním dechem! Je to úžasně čtivé a odborně napsané.

Já sama měla vždy psy od vynikajících chovatelů a jsem za tyto lidi vděčná, že jsem měla tu čest mít od nich pejska. I dnes, kdy sama jsem zestárla a mí staří chovatelé, kteří už nechovají, mám Ajvi od mladé, ale již velmi zkušené a zodpovědné chovatelky a navíc mám to štěstí, že se znám i s další mladou a velmi zodpovědnou chovatelkou. Obě se Ti velmi podobají, i když jsou odbornice v jiném plemeni.

Mám to s chovateli takhle od svého dětství, asi proto, že jsem mohla pomáhat ve vyhlášené chovatelské stanici dog. To mne naučilo si chovatele vybírat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 15.4.2020 8:42

Tohle by měla být povinná četba pro všechny, kteří si chtějí pořídit psa. Z bývalé práce znám přesně ten případ, kdy se štěně nabízené přes inzerát předávalo někde na benzínce. Údajně s úžasným rodokmenem, ale ten jsem nikdy neviděla, přestože ona osoba jinak byla velmi chlubivá. Fenka bohužel o malička trpěla (a trpí) spoustou potíží, mj. mnoha alergiemi. Já měla od (jiné, dřívější) kolegyně z práce jedno něžné nechtěňátko od rodičů ze sousedních zahrad, kteří se do sebe zamilovali, a jedno paličaté nechtěňátko z krabice, kterou někdo položil ke dveřím psího útulku.

O dalším psu uvažuju jen teoreticky. Vzhledem ke starým kolenům bych nejspíš volila čistokrevnou fenku s rodokmenem, ale bych měla co největší garanci povahy i vzrůstu. A kdybych vybírala, určitě bych dala na Tvé rady, Evi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 15.4.2020 8:38

Zlatá slova do kamene tesat... I když my jsme byli z tohoto hlediska úplní pohani. Nemluvím o Gastonech, tam to byla prostě štěňátka od kamaráda. Ale fudláci, to byl opravdu zásah vyšší moci. První z útulku, druhý čistokrevné štěně bez papírů. Ty bezpapíráky udělali majitelé jejich maminky velmi odpovědně a Mimi toho bylo dokladem. Třetí papírová princezna od maminky uchovněné za hranicemi naší republiky...... Budoucí zakladatelka rodu neprošla bonitací a byla prodána pro neschopnost. Byli jsme třetí majitelé a nevybrali jsme my ji, ale ona nás. Jo a Mimi si nás vlastně taky vybralo, přibatolilo se k nám při první návštěvě a už se od nás nehnulo, ani podruhé to nebylo jiné.

Nicméně velmi si vážím chovatelů odpovědných, kteří opravdu nechovají na jedincích, kteří sice projdou bonitací, ale mají například povahové chyby. Když se lidé hroutí nad cenou štěněte 25 tisíc a výše, snažím se jim vyčíslit, kolik ten vrh chovatele stojí a co mu asi tak "zůstane" doma

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 15.4.2020 6:39

hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům :o)

Vždy jsme měli kliku - všechny čtyři dosavadní dogy byli (a jsou) skvělé dogy. Každá jiná, ale všechny pohodové (tu povahu si zamilujete), aktivní (spíš radioaktivní), zdravé (jak jen to jde u krátkověkého plemene napsat).

I každý chovatel byl jiný - od prvního a jediného vrhu, přes větší chovnou stanici, jediný vrh odchovaný na "cizí" chovku, až po zahraniční "fabriku" na dogy... Štěňata odchovávaná doma i v kotci, jako skorojedináčci (Betka měla jen jednoho brášku Banderase) i jako součást obří smečky desítek dog různého věku (neuvěřitelný zážitek - všechna zvířata byla nesmírně pohodová a smečka fungovala od miminek po veterány)

Všichni chovatelé milovali svá zvířata - a bylo jedno, jestli tu jednu vymazlenou fenečku a nebo stádo. A na všech těch maminách a tetičkách a babičkách to bylo vidět.

Jen tedy s "papíry" to úplně dokonalé nebývalo - na Betku jsme smouvu neměli (ale znali jsme chovatelku) a Night neměl ani smlouvu, ani vystavený exportní PP (ehmmm 2200 kiláčků daleko a ve španělštině to nebylo snadné řešiti :o) ) - ale vše dobře dopadlo a nemáme nejdražšího bezpapíráka v Evropě :o)

• reagovat
• nahlásit příspěvek