19.3.2024 | Svátek má Josef


PSI: Jak vybrat chovatele

15.4.2020

Je chovatel důležitý?

Pokud se rozhodnete pořídit si štěně (předchozí články o výběru štěněte najdete zde), dostanete mimo jiné radu, že je důležitý i výběr chovatele. Platí to především o psech s průkazem původu. Proč je chovatel důležitý, to se pokusím nastínit v následujících řádcích.

Co dává chovatel do vínku svému odchovu?

Genetická výbava

Genetická výbava štěněte je samozřejmě do značné míry dána plemenem, ale chovatel je ten, kdo volí rodiče a genetickou výbavu štěňat tím do určité míry ovlivňuje. Přístupy chovatelů se dost liší. Někteří studují rodokmeny předků, hledají případnou genetickou zátěž a sledují zdravotní stav předků, kam až dokážou dohledat. Jiným jde o počet šampionátů, jak krásní jsou rodiče a případně prarodiče a jaký mají výstavní potenciál. Někomu jde hlavně o pracovní vlohy. Další chovatelé se zajímají hlavně o zahraniční krytí, protože v cizině je vše lepší. A existuje i typ, který si vybere nejbližšího chovného psa, aby nemusel jezdit daleko, jen když mu poradce chovu schválí, že je dostatečně nepříbuzný.

Protože genetika je potvora, může se stát, že plán nevyjde a z partnerů s nejlepšími předpoklady se prostě štěně nepovede. Nebo naopak ze spojení s náhodně vybraným nejbližším psem se odchová vynikající štěně. To, že mají rodiče šampionáty, neznamená, že je musí mít i potomci. Není žádný dokonalý pes a v ideálním případě by měl jeden partner vyvažovat nedostatky druhého. Na to je třeba chovatelský cit, který se obtížně získává. Ale pokud chovatel kromě „svatebního oznámení“ s ozdobnými fotkami a doplňky dokáže dát informaci, proč zvolil na krytí své feny zrovna tohoto psa, co od spojení očekává, je vidět, že nad chovem přemýšlí a snaží se o kvalitní odchovy.

Primární by mělo být zdraví a povaha. Většina plemen má povinná zdravotní vyšetření, některé kluby doporučují i nepovinná vyšetření chovných jedinců.

Dobrý chovatel by měl tedy znát, jakými chorobami jeho plemeno trpí a jak jsou na tom rodiče štěňat, případně předchozí generace nebo předchozí odchovy. Vyskytne-li se opakovaně po stejném plemeníkovi stejná choroba, je to důvod k velké opatrnosti. Do určité míry mají výhodu chovatelé, kteří plemeno chovají delší dobu, mají odchovaných několik generací a znají své plemeno. Ovšem i u nich se může stát průšvih a mohou odchovat nemocné štěně. Někdy má nadšený začátečník víc štěstí. Před jediným typem bych si po letech zkušeností dala pozor: mladou chovatelkou (omlouvám se, ale většinou šlo o mladé dámy), která odchovala jediný vrh a všechno ví, na internetových fórech každému poradí s jakýmkoliv problémem a výborně kritizuje. Každý musí někdy začít, ale začínat pomluvami není dobrý start.

Povaha je dědičná jen částečně, ale určité předpoklady se dědí. Někdy může být riziko krytí zcela neznámým psem jen proto, že má spoustu titulů.

Jak volit původ štěněte závisí na tom, co člověk od pořízení psa očekává. Jistě, vášnivý vystavovatel si zvolí úspěšné chovatele výstavních psů. Jenže do genetiky člověk nevidí a rodiče-šampioni nemusí dát dokonalé štěně. Proto jako chovatel nemám moc ráda zájemce, kteří hledají budoucího šampiona. Zklamat takového zájemce je strašně snadné. Většina lidí chce zdravého psa s povahou typickou pro plemeno. Taková štěňata by se měl zodpovědný chovatel snažit odchovávat.

Časná adaptace u matky

Druhý základní kámen povahy psa je časná adaptace. Za první zkušenosti se světem je zodpovědná fena a částečně chovatel. Proto by každý chovatel měl ukázat matku štěňat, aby si nastávající majitel dokázal udělat představu o tom, co může očekávat. Povaha matky štěňata ovlivní částečně geneticky, ale hodně udělá i vztah matky ke štěňatům, její péče. Chovatel by měl se štěňaty manipulovat laskavě a jemně, aby měla na první kontakty s člověkem dobré „vzpomínky“. Novorozená štěňata mají jen čich a hmat. Vztah ke člověku si ale pravděpodobně začnou vytvářet dříve, než bychom čekali. A častá a šetrná manipulace se štěňaty k vytvoření vazby na člověka pomáhá.

Matka štěňat předává nejen svou genetickou výbavu, ale i vztah ke člověku. Proto si štěňata od matky, která se člověka bojí, budou jen obtížně budovat vztah s novým pánem.

Socializace

Socializace v prvních týdnech života, další důležité období v životě psa, kdy štěně už plně vnímá a objevuje svět, je už poměrně dobře popsaná. Chovatel a jeho rodina jsou první lidé, se kterými se štěňata potkají a podle kterého si udělají základ vztahu ke člověku. Existuje dokonce v Anglii hnutí „prvních 12 týdnů“, které se zasazuje o vzdělání chovatelů a správný postup při časné socializaci štěňat.

Chovatel je tím prvním, kdo štěňata s lidmi seznamuje. A tady opět pozor na předsudky. Pokud je matka se štěňaty v kotci, většina lidí má pocit, že je něco špatně. Vůbec to tak být nemusí. Spousta chovatelů tráví se štěňaty dlouhé hodiny, celá široká rodina se podílí na socializaci, ale matka se štěňaty bydlí v kotci. I chovatel, který odchovává doma, je část dne v práci, v noci spí. Proto mohou být hodiny strávené se štěňaty stejné. Do bytu se i kotcová štěňata naučí rychle. Moje „kotcová“ zakladatelka chovu je báječný pes. Doma odchovaná štěňata lépe znají běžné ruchy domácnosti a třeba mixer nebo vysavač je neznepokojí. Ale záleží především na chovateli, co štěňatům dopřeje.

Velmi snadno se dá na internetu chovateli nálepka „množírna“, protože se komusi nelíbil způsob odchovu. Ale znám několik chovatelů, kteří dávají z kotce vymazlená, perfektně socializovaná štěňata, a zažila jsem štěně z „domácího odchovu“, které zřejmě trávilo většinu času jen se sourozenci v ohrádce, a vztah se s ním pracně navazoval. Měli sice hromadu hraček, ale lidé se jim moc nevěnovali. Vše je v člověku a nevěřte moc ani chvále, ani pomluvám na internetu. Dejte víc na dojem z návštěvy u štěňat a z rozhovoru s chovatelem. Řiďte se vlastním rozumem. Ale v každém případě si dejte pozor na chovatele, který vám neukáže nic než roztomilé štěně. Může jít o strach ze zavlečení nákazy, ale může se za tím skrývat i problémový přístup.

Naopak otce vám většina chovatelů neukáže. Málokdo má psa ve svém chovu, většinou hledá jinde, občas i stovky kilometrů daleko. Ale dobrý chovatel o otci ví. Ví, proč si ho vybral, co od chovu čeká. Proto se ptejte.

To je tedy výčet toho, co štěně formuje od početí do předání novému majiteli.

Majitel vstupuje do života štěněte od 50. dne věku (podle chovatelského řádu), ideálně od 8-9 týdnů věku štěněte. Zde platí, že co si člověk udělá, to má. V této fázi už chovatel může radit, ale ovlivní jen málo.

Na co si tedy dát při výběru pozor?

Štěně by před odběrem mělo být prohlédnuto veterinářem, několikrát odčervené a alespoň jednou očkované. Samozřejmé je, že by nemělo mít blechy, ale někdy se může stát, že zahradu navštíví ježek nebo toulavá kočka a problém je tu. Proto blechy nejsou jednoznačnou známkou špatného chovu, jen důvodem k opatrnosti.

Chovatel má mít tolik psů, aby stačil poskytnout všem fyzické i psychické zázemí. U velmi zaměstnané osoby to může znamenat, že i jeden pes je příliš, kdežto člověk, který pracuje doma a žije v širší rodině, která pomáhá, může mít i o dost více než 10 psů, kterým poskytne vše potřebné. Navíc ve skupině se psi zabaví i mezi sebou, štěňata vychovávaná člověkem i smečkou jsou výborně socializovaná.

Je důležité, jak často feny rodí. Podle chovatelského řádu může mít fena štěňata 1x v kalendářním roce. Někteří chovatelé tuto klauzuli využijí i tak, že má fena jeden vrh na podzim a další na jaře dalšího roku. Podle chovatelského řádu je to v pořádku, ale nesvědčí to o velkém citu pro zvířata. V některých zemích se snaží prosadit, aby byla mezi vrhy pauza minimálně 12 měsíců. Chovatelé, kteří na feně chovají každý rok, nejsou necitelní mamonáři. Uchovnění feny není úplně levná záležitost, je třeba absolvovat povinná a někdy i nepovinná vyšetření, základní výstavy nebo bonitaci a spousta chovatelů si nemůže dovolit na feně odchovat jen 2-3 vrhy. Anglický Kennel Club sice pro většinu plemen doporučuje 2-4 vrhy, ale i tam hodně chovatelů má od jedné feny vrhů více. Proto při výběru chovatelské stanice se sice podívejte, jak často tam feny rodí, ale hlavně sledujte, jak se chovatel ke svým zvířatům chová. Samozřejmě začátek chovatelského využití feny v chovu a intervaly mezi vrhy jsou dost významným ukazatelem vztahu k feně.

Další otázka je, zda je lepší prvochovatel nebo zkušený chovatel. Na internetu si přečtete největší „moudra“ od mladých dam, které už možná dokonce odchovaly svůj první vrh. Kdo nemá zkušenosti, snadno kritizuje. Zkušenější chovatel si snáz dokáže ohlídat případné komplikace, má více kontaktů, aby se vyhnul problematickému spojení, ze kterého by mohly vzniknout vrozené vady. Na druhou stranu štěňata pro něj nejsou takový zážitek a jeho přístup je často profesionálnější a zdánlivě chladnější.

Velké nadšení a desítky srdíček a smajlíků na webu nejsou zárukou správného odchovu. Nejsou ovšem ani překážkou. Každý někdy začínal, a pokud si nechá poradit, může i začátečník odchovat perfektní vrh. Dejte spíš na svůj pocit z chovatele a z toho, co vám je schopen nabídnout. Nedejte na pomluvy ani chválu, přesvědčte se sami. Nákup štěněte není jako koupě chleba a chovatel by si na vás měl udělat čas. Není výjimka, že rozhovor se zájemcem o štěně trvá přes hodinu, píšeme si řadu mailů, telefonujeme.

Pochopitelně i v době odchovu štěňat musí člověk jíst, spát, jít nakoupit nebo případně jít do práce, tak nečekejte, že bude mít čas, když si zrovna vzpomenete. Kolem štěňat je hodně hodin práce a proto se dopředu domluvte, abyste nepřišli nevhod. Ale dobrý chovatel je trpělivý. Odpoví vám i na zdánlivě hloupé otázky (když začínal, také toho spoustu nevěděl), na něco vám řekne, že neví nebo že se něco nedá u malého štěněte poznat. Protože ani dobrý chovatel není vševědoucí. Ale čím víc bude o plemeni vědět, tím spíš vybere dobré rodiče a půjde mu hlavně o zdraví a dobrou povahu štěňat. Bude vděčný za další kontakty a zprávy o štěňatech a bude vám schopen poradit s péčí, výchovou případně výcvikem. Pro dobrého chovatele prodejem štěněte zájem o jejich osud nekončí. Někteří dokonce nabízejí, že v případě, že se situace změní a vy budete pro psa hledat nový domov, pomohou nalézt vhodné umístění i pro dospělého psa z jejich chovu.

Dobrý chovatel vás nechá se seznámit s matkou štěňat, řekne vám o otci štěňat. Někdy se chovatel, který má více vrhů současně, bojí nákazy a nenechá vás prohlédnout si chovatelské zařízení. Nemusí to být chyba, jen opatrnost. Pokud ale vidíte matku a štěňata v jejich přirozeném prostředí, je to výhoda. A ještě mám jeden tip. Podívejte se, jak zachází chovatel se svými veterány. Je krásné se pyšnit šampiony, ale i šampion zestárne. Pokud starý pes zůstane členem rodiny a vede co nejplnohodnotnější život, i když už nenabízí výkon ani prestiž, je u chovatele vztah ke psům v pořádku.

Samozřejmostí by měla být kupní smlouva, která by měla obsahovat i informace o rodičích, zdravotním stavu, případných vadách štěněte, možnosti vrácení štěněte (většinou do 6 týdnů od odběru). Podmínky, jako je povinnost se se štěnětem zúčastňovat výstav nebo práce, nemají právní podklad a jsou jen obtížně vymahatelné. V současné době se běžně dávají i informace o výživě případně i krmení na první dny v novém domově. Někteří chovatelé dávají zevrubný „návod k použití“, jako jsou informace o výchově, zdravotních rizicích a podobně.

Průkaz původu může chovatel dostat z plemenné knihy později, ale pokud ho majiteli nepředá, mělo by to být výslovně uvedeno v kupní smlouvě. Předání štěněte by mělo být vždy u chovatele doma, nikdy ne na parkovišti nebo u benzínové pumpy. Někdy štěně dostane i napachovanou textilii z domácího pelechu, aby bylo po cestě a v prvních chvílích v novém domově jistější. Vždy by mělo štěně dostat očkovací průkaz se záznamy o odčervení a očkování s informací, kdy je nutné přeočkovat. Bez tří základních dokumentů – kupní smlouvy, očkovacího průkazu nebo pet pasu a průkazu původu si raději štěně neberte (alespoň ne štěně takzvaně čistokrevné).

Štěňata bez průkazu původu jsou sice levnější, ale chovatel nebyl ochoten splnit ani poměrně jednoduché podmínky pro uchovnění feny, nemá žádná zdravotní vyšetření a většinou kryje náhodně psem, o kterém ani neví, zda není příbuzný. V horším případě rozmnožuje jedince s vadou, která vylučuje z chovu. Nebo dokonce došlo k nežádoucímu nakrytí psem jiného plemene nebo křížencem a výsledek je jak exteriérově, tak povahově nejistý. Proto „čistokrevná“ štěňata bez průkazu původu jsou nejhorší volbou. U kříženců se pak ani nedá mluvit o cíleném chovu. Důvodem nakrytí může být pověra, že by fena měla mít aspoň jedenkrát štěňata. Není to pravda. Ani v přírodě se nerozmnožují všechny samice, jen ty nejkvalitnější, které si vydobydou „právo“ se rozmnožovat. Ty ostatní nevedou o nic méně kvalitní život. Ani zdravotně není fena, která rodila, zvýhodněná. Proto je tento přístup nezodpovědný.

Vybírejte tedy pečlivě plemeno, které vám bude dělat společnost na řadu let. Ale neméně zodpovědně vybírejte chovatele. Chovatel je ten, kdo dá štěněti základ pro budoucí život, kdo by vám měl být schopen poradit nebo pomoci s problémy a měl by se radovat z toho, že je váš pes pro vás potěšením. Pro řadu chovatelů se s novými majiteli rozroste jejich psí „rodina“ o další známé a stýkají se s některými i po řadě let. Pokud bude z jeho odchovu šampion, bude šťastný, ale nejdůležitější by mělo být, že jeho odchov dělá někomu radost.

 Autorka souhlasí s dalším případným šířením článku, mimo komerční média.

Původně publikováno v Pes přítel člověka.

Eva Ž. Neviditelný pes