M. Crossette 6.5.2020 19:40

Moc hezká pohádka a takovéhle dobré konce člověk čte skoro s dojetím ! Ano dobří lidé ještě žijí.

Manžel také jednou ztratil mobil, vypadl mu z mělké kapsy. Nenašel se ale nakonec se jeho ztráta ukázala jako výhoda. Mobil to byl (a je) zcela obyčejný mám ho jen do auta a na procházky na nouzové volání. Číslo znají jen asi dva další lidé. Ale museli jsme do něho přes internet každý druhý měsíc dokupovat minimální sazbu na hovory.Sazba nepropadá a jak mobil fakt používáme minimálně, nahromadilo se tam pár stovek, což nám vlastně u té ztráty vadilo nejvíc. Naštěstí v obch. kam manžel ještě ten den zašel číslo okamžitě zablokovali a dali mu mobil nový. Při převodu dost překvapeně zjistili, jakou nevyužitou sumu tam máme, že je zbytečné dále dokupovat. TTď už asi čtvrtým rokem nic nekupujeme, sazba je nám automaticky odčítána z té nahromaděné sumy. Až to bude na minimu, začneme zase dokupovat, pokud si nepořídíme mobil jiný (zatím neplánujeme). Takže kdyby manžel mobil neztratil, platili bychom dál a peníze by dál hromadily.

Jednou jsem šla s manželem na delší procházku s fenkou Sadie. A někde jsem ztratila svoje oblíbené sluneční brýle. Jak jsem je v lese zašoupla za tričko a ohnula se (asi při focení) vypadly mi ani jsem si nevšimla. Sice jsme se kus vrátili, ale nenašli je. Mrzelo mě to, měla jsem je ráda. Manžel šel další den celou procházku už beze mne a když se vrátil povídá "koukej, co ti Sadie vyčmuchala". Ano moje brýle. Možná na obroučkách byl stale můj pot či co, nebo šla jen zvědavě očkuchat tu věc, co tam den před tím nebyla, těžko říci. Ale radost jsem měla velkou a při příštím setkání ode mne Sadie dostala pusu a sušenku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek