Z. Lika 12.11.2020 11:41

Alex, bude to tím, těžká technika rozryje vlákna podhoubí. Ono tam někde je a ožije, ale bude to trvat. Tihle "hospodáři" by se měli podívat na Španělsko - to bylo kdysi zalesněné celé, ale stromy se vytěžily na stavbu loďstva - na jednu loď padlo patnáct set dubů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 12.11.2020 11:40

Husička bude ale až v sobotu.Přes týden se držíme na uzdě,bez opulentních jídel. Zatím si hoví v mražáku ale máme jen součástky, jak píše Matylda Husy bývaly běžnou součástí i některých městských dvorků,jakož i jiná drůbež. Pak nedaleko od mého rodného města byla i farma a měly tam husky krásný rybníček, všude kolem to vypadalo zasněženě i v létě. Kolem 70. let jsem k husám neměla kladný vztah, nejen že nebyly ale slovo husa se přestalo užívat aby nezpůsobilo nekalou újmu našemu soudruhovi Gustíkovi,ten byl na to háklivý i můj syn a to jsem už psala si myslel že se jmenuje Busák Busák, tedy žádná drůbež. Milá dnešní úvaha, která mne taky hned napadla po otevření včerejší nabídky dnešního téma na FB,mne uvrhla do vzpomínek a taky do sbíhajících se slin . Díky Vave.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hlavsová 12.11.2020 11:01

Mám na husy u babičky podobné vzpomínky. Housátka se hřála ve spodním šupleti kuchyňského sporáku, pak byla umístěna do chlívku a jak odrostla, byla vypouštěna na dvůr. Husy též plnily hlídací roli skoro lépe než pes. My jsme se museli naučit se jim vyhýbat, když jsme šli sami ven. Po oškubání jsem babičce pomáhala drát peří do prošívaných dek určených do mé výbavy. Bohužel jsem deky dala vyčistit. Po jejich navrácení jsem z jednoho špatně zašitého rohu zjistila, že drané peří skoro zmizelo a bylo nahrazeno nedraným hnědým, asi kachním.Tak jsem ze vzteku věnovala deky Charitě a s draným mi též zůstal jen polštářek, na kterém dodnes spím. Kromě peří se husy samozřejmě chovaly i na maso - klasika na Boží Hod.

Taky mám jiný zážitek z páté třídy. Jediná škola ve městě nestačila, tak jsme jednotlivé třídy národky absolvovali různě po městě. Do páté třídy jsme chodili do bývalé dvoutřídky v městské části, dříve samostatné vesnici, vzdálené asi dva kilometry přes luka. Běžně se jezdilo autobusem, občas jsme chodili přes luka pěšky. A jednou jsme se s kamarádkou zdržely v šatně a když jsme vyšly, spolužáci pryč a na cestě hejno husí, které nás odmítlo pustit. Stály jsme tam hodnou chvíli, než přiběhli spolužáci, které vrátila učitelka, když jsme je na lukách nedohonily.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 12.11.2020 10:53

Jarko, my jsme měli předevčírem husí hody z "okénka" v Globusu. Dvě barevná zelíčka a dva druhy knedlíčků jistily vypečená stehýnka....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Janaba 12.11.2020 10:52

S láskou chovaná a s láskou zabitá... Xerxová! Nevylučuje se to ?

Husu s láskou chovanou a... jsem jídávala u babičky, potom s našima v restauracích. Maminka ji nepekla, asi jsme měli malou troubu . To vše ovšem v minulém století. Húú, to je děsivý časový skok!

V Norsku husy nevidět, prodávají se jen kachny a krocani. Naštěstí s tím nemám problém, maso neoblibuju, takže martinského u nás nebylo nic. Vlastně ani ten sníh!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 12.11.2020 10:48

Šiš, do jakých lesů to na houby chodíte? U nás (asi kvůli vytěžení tak tříčtvrtin lesů) i přes vydatné deště nic!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 12.11.2020 9:24

No, Evo, jestli přestaneš snášet i česnekovou vůni, tak to bude jasné Houby moc ráda sbírám a moc ráda je házím do polívky nebo pod kuře garam masala, ale to čištění, to je bolačka. Kór když jsme jich donesli nůši a půlka toho musela na kompost. Mimochodem jistý druh klokánků houby miluje :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 12.11.2020 9:21

Copak husa, ale všimli jste si těch malin?? To je krása.

U nás se bude péct až o vánočních svátcích. Loni jsme ji začali shánět koncem listopadu a bylo pozdě, všechny větší kousky padly na Martina. Takže letos jsem při spatření macandy v chlaďáku nezaváhala, přinesla ji domů, z dálky ukázala MLP a zašoupla do mražáku Tolik k svatomartinské huse u nás. Vlastně ji taky máme!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 12.11.2020 9:15

Dnes je doba krabičková, třeba má v úmyslu založit si novou živnost. Nebo chce roznášet výslužky po obci. Mně by teda taková krabička potěšila.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 12.11.2020 9:13

Matyldoooo! To zní skoro, jako bys byla pozvána k nám.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 12.11.2020 9:12

Domácí jsou úplně jiné, mňam. Třeba i kuřata, která mají větší stehna a menší prsa - na rozdíl od těch z velkochovů, protože ty chudinky tam nohy skoro na nic nepotřebují.

Což mi připomíná, že se budu muset stavit v nedaleké obci v trafice a objednat si tam domácího králíka. Takhle my si tu žijeme.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 12.11.2020 9:07

Co pamatuju, měla babička jen ten párek husí, pak už snad ani housata nemívaly. Jen když jsem byla úplně malá. Peří na pozemku bývalo zejména v době přepeřování hojnost. Když jsem byla starší, pokoušela jsem se psát brkem, ale moc mi to nešlo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 12.11.2020 9:04

To mě moc mrzí, Jarko. Asi mi nezbude než Ti poradit, abys takhle zkusila uvařit nějaké jiné náročné jídlo. Neboj se to, chce to jen trochu odvahy - a ono to půjde.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 12.11.2020 7:39

Krásný čtvrtek všem. A jéje, husa. Já včera přišla domů a už voněla v troubě. Manžel měl volno, takže voněla nejenom husa, ale i houby. Šel si vyvětrat hlavu do lesa a přinesl zas dva koše. Když jsem přišla domů, úplně mě ta kombinace hub a husy praštila přes nos, ale musím říci, že ne zrovna příjemně. Nevím, ale v poslední době (snad je to tím, že to nejím) mi ty tučné pachy a ten houbový vyloženě vadí. Nemohli jsme to z baráku vyvětrat do půlnoci. Chvíli jsem uvažovala, zda si nejít lehnout do předsíně na pelech k Edovi a jeho naopak "za trest" (páníčkovi nikoli psovi) poslat do posteleTa husa už se peče na nízkou teplotu od včerejška a ještě není hotová. Manžel si jí nejspíš sní sám. Ani já, ani dcera to nesmíme.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 12.11.2020 7:34

Na husu bývám pozvána na Vánoce, ale bývá jaksi... vysušenější. Na Martina občas upeču nějakou husí součástku, přece jen jsme doma jen dva. Letos ale bude asi kachna, husa se jaksi nedostavila do mrazáku, zatímco kačena jo...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Fialová 12.11.2020 7:06

Bude se dlouho píct... 15 hodin, když to tak píše Vave, jo?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Fialová 12.11.2020 7:03

Vave, Tvůj popis, kterak husu 15 hodin mumifikovala jsi, mi velmi prosvětlil den!

Ale pak Tvůj recept na husu z hospůdky... Se mi znovu vrátily chmury. Páč jsem chtěla uplatnit podobný, nepříliš náročný, někdy v Mlsotníku: "1. zjistíme, že v oblíbené závodní & rodinné domácí jídelně je v nabídce pečená husička na dvojce, 2. zakoupíme si stravenku s příslušným číslem, 3. s touto a s prázdným jídlonosičem kráčíme k výdejnímu okénku." A teď mám po žížalkách

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 12.11.2020 6:39

hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům

u nás husička bude v sobotu. Husička domácí, s láskou chovaná i zabitá na statku, ze kterého máme i vajíčka a králíky i kačeny. Už se na ni těším, bude se dlouho píct, aby byla měkoučká... neboť husy, které mají přirozený prostor jsou přeci jen "vyběhanější" po trávě a vyplavanější, než z velkochovů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Enatae 12.11.2020 1:01

Taky se chystáme na husu v krabičce. Ale mnohem radši bych si na ni k Matěji zašla.

Když nám bylo 13-14, jezdily jsme s kamarádkou na jejich chatu na Vysočině. Byla to vesnice, kde jedinou známkou civilizace byla pojízdná prodejna jednou za týden. Pozemek nebyl oplocený a korzovalo po něm cizí hejno husí, tak 10 jich bylo. My, městské holky, jsme se jich ze začátku trochu bály - než jsme zjistily, že nejlepší obrana je útok. Pak už jsme jenom sbíraly peří, které z nich občas vypadávalo a dělaly jsme si indiánské čelenky, na které padl jeden děravý povlak na polštář.

• reagovat
• nahlásit příspěvek