Z. Jitur 10.5.2024 10:08

Optám se, zcela laicky - proč toto omezení? Čistě z pravidel, nebo je i nějaký problém další? Díky za odpověď

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 10.5.2024 10:02

Dodatečně se připojuji se svým příspěvkem: opravdu, kdo si myslí, jaký je odchování štěňat úžasný džob na výdělek - by se asi divil. A taky ono je jiné, o dost sakra jiné, když jeden přijede k chovateli, dvě, tři hoďky se mazlí s chumlem štěňátek a pak zvedne krovky a jede domů... protože Ti, co zůstanou, mají několik týdnů fakt práce nad hlavu!!! Díky za to!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 8.5.2024 20:01

To je přece parádní, že jste pomohli najít spoustě lidí skvělou a smysluplnou náplň života.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 8.5.2024 18:26

Evo, 126 odchovaných štěňat to je úctyhodný počet - celý štěňecí regiment Přeji, aby i tihle poslední drobečci našli milující majitele.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Janaba 8.5.2024 10:16

Tuhle infekci bych brala! Všeobecně gratuluji k chovu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 8.5.2024 9:05

Děkuju, to je velmi lichotivé Obvykle si o nás myslí, že normální nejsme. Ale tím se také příznivě změnilo spektrum přátel a známých

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kolman 7.5.2024 22:21

Pěkné písání

Tady je svět ještě normální

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 7.5.2024 19:18

Ano, Ája byla matka zakladatelka rodu a kompletně nám přeorala život. Od té doby jsem no asi ne dáma, ale s kachnou, bažantem, nebo jinou zvěří. A v srdcích máme i další, nejen naše holky. A náš rod pokračuje i v jiných chovkách. A co hůř, změnili jsme podobně život několika dalším lidem, varuju všechny, ža jsme nebezpečně infekční

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 7.5.2024 19:01

Děkuju. Bylo to za víc než 15 let, nemáme úplně každý rok. Každá fena má jen 2x za život štěňata a tak to nahrazuji tím, že mám kamarádku spoluchovatelku a pak jsem si půjčovala Fleur. Pokud jsem to narychlo spočítala správně, byla jich i se současným vrhem 126. To jedno štěně je opravdu malá Fleur s mámou Derry. Pamatuješ si to úžasně. Většinou jich je kolem 10. Ale měli jsme jedináčka z vrhy se 6 a 5 štěňaty. A z velkých vrhů byly občas ztráty, hlavně ta Derry infekce nám sebrala 2 zdravá štěňata. Jinak někdy se narodí jedno málo životaschopné a nevypiplá se (jedno dokonce Luna odmítla, bylo slabé a mělo špatný sací reflex a ona ho nechtěla - jinak byla vynikající matka). Fotky se prostě někdy povedpou, nemám pořád u sebe foťák a spoustu krásných momentek prošvihnu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 7.5.2024 18:25

Evo, moc hezky sepsaný článek, velice poučný. Kolik těch stěňat za těch 15 let bylo? A fotky jsem si tak0 ráda prohlédla. Třeba ta řada válečků při krmení. Moc se mi líbí fotka 17 (štěndo na ní má kouzelný kukuč) pak č. 21 - štěně na pekáči a pak poslední "matka s dcerou". Je to ta fena, která porodila jen jedno štěně (zato cvaldu)? Už si nepoamatuji, která fena to byla (Fleur?) Ta je až dojemná.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 7.5.2024 17:11

To jsou kouzelná štěňátka! A ráda jsem se podívala i na všechny starší fotky. Jména fenek i pejsků už mám za tu dobu popletené, ale samozřejmě vím, že matkou zakladatelkou byla Ája, které z tebe udělala Dámu s kachnou. To je pro mě prostě nezapomenutelné, stejně jako pro tebe všechny ty roky s fletkami, jednou hezčí a šikovnější než druhou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 7.5.2024 14:01

Jo a ty fotky jsou z různých vrhů. Jen vrh A a B nám kdysi sežral padlý disk, tak jsme obnovili jen minimum. Jsou tam i Tia a Luna, ktré odchovávaly u kamarádky..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 7.5.2024 13:53

Jsou lidi, kteří mají těch štěňat za sebou daleko víc. Já spíš jsem psavější. A pár osvětových článků je asi lepších. I když kdo nechce vidět problémy, ten se radši koukne na roztomilé fotky... To je nejen u psů. Ale možná napíšu i něco veselejšího. Většina momentů trvá tak vteřinu a nevyfotíš to. Jsou to chvilky, které máš jen pro sebe. Na druhé straně ty rány, když máš fenu, které je zle, ty taky nevyfotíš. Protože nemáš sílu. Ta Derry s infuzí je jediná fotka z třítýdenního martyria.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 7.5.2024 13:48

Díky. Ano, také po těch zkušenostech zuřím, když si lidé představují reklamní obrázek. Když to jde dobře, tak je to jen hromada práce. Když to není hromada práce, tak jsou chodáci štěňata i matka. A když to jde blbě... škoda mluvit. Jak si "příroda pomůže" jsem viděla v Egyptě. Vychrtlá, zničená fena, samý bolák, pár trochu podvyživených štěňat (předpokládám, že jí půlka uhynula, zbytek chudera uživila). Bylo mi do breku. Ti naši zpovykaní rozmazlenci nevědí, co mají.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 7.5.2024 12:30

Proč se někdy fena bojí štěňat? Dá se to vysvětlit?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 7.5.2024 12:29

Ráda tě čtu a na tenhle článek jsem se těšila. Patnáctkrát štěňata , to je pomalu na knihu - často píšou lidi, co mají spíš sebedůvěru než znalosti, bylo by to hodně přínosné. Ale chápu, že čas věnuješ potřebnějším věcem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 7.5.2024 12:25

Krásná ale secsakramensky těžká práce. Radost až do rána a pak znovu, znám a vím,gratuluji k 15.vrhu. Jsou krásní a když k tomu ještě řácky konzumují, tak je to paráda. Prožívám teď s Pájou, má doma malé kerrýky od Delinky. A ano, měli by všichni číst povinně! Za ta léta jsem totálně alergická na ty kecy o radostných fenách,které musí mí štěňata atp. , jsem v tomo ohledu drak, zbila bych to na jedno hromadu. Díky za poutavý článek a klobouk dolů!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 7.5.2024 11:14

Mezitím už jsou štěňatům téměř 4 týdny. Už odmítají být zavřená v bedně, ale zatím okupují jen kuchyň. Laudie se jich kupodivu trochu bojí (sice proti Ginny, která 3 dny trávila v naší ložnici a bála se jít i napít, to nic není, ale nečekala jsem to). No a krmení do nich padá po litrech.Zatím mléko pro štěňata s trochou kaše a mixovaným kuřetem. Pak to budou granule, maso hrubší a nakonec i suché granulky.Jak se zlepší počasí, vypadnou aspoň na část dne ven (ubyde úklid, aspoň trochu. ) Prostě jako vždy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 7.5.2024 11:00

To jsou zážitky, které nevymažeš. Ať už pokračuješ jako my, nebo z jakéhokoliv důvodu skončíš. Moje kamarádka měla jediný vrh labradorů. Odrodila jsem jí ho, pomáhala jsem. A pro ni to byl životní zážitek. A to má 2 děti. Ten pes je závislý celý život, děti se osamostatní. Samozřejmě mám daleko radši děti, ale větší zodpovědnost cítím za ty závislé tvory. Děti jsou zcela soběstačné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 7.5.2024 10:57

Někdy se to taky nepovede. Pak se musí chovatel k věci postavit čelem a řešit to. Vše záleží na člověku. Pes nám byl svěřen a nechci citovát Exupéryho, je to otřepané, ale cítím to tak. Jsem zodpovědná i za ty mrňouse.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 7.5.2024 10:54

Máš naprosto rozumný přístup. Já chtěla chovat už od dětství, u tety jsem pomáhala se štěňaty. Mám nějakou genetickou vadu

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 7.5.2024 10:53

Přesně.U křížence nikdy nevíš, co se to v povaze objeví. Je to jako v tom vtipu, kdy G.B. Shawovi říkala místní krasavice" Mistře, my bychom měli spolu mít dítě. Bylo by krásné po mně a chytré po vás" On na to suše odpověděl" madam, ale předstate si, že by bylo krásné po mně a chytré po vás..."

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 7.5.2024 10:49

Uznávám, že existuje výjimečně takhle kvalitní jedinec bez PP. I když ta chovnost se u většiny plemen získá tak snadno, že je to škoda. Ale majitel chovného psa riskuje, že mu psa vyředí z chovu, když nakryje nechovnou fenu a přijde se na to. A lidi teď závidí a jsou někdy hnusní.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 7.5.2024 9:52

Je to zajímavé čtení, ale utvrzuje mě v tom, že nejsem chovatel, jen spokojený majitel. Odchovat vlastní štěníky netoužím, pokud je to potřeba, tak si štěně od zodpovědného chovatele koupím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 7.5.2024 8:48

Tvoji porodní bednu čtu ráda a hodně si opakuju...vždycky mi naskočí příběhy mojí porodní bedny (3x) a z těch zavřených šuplat vylezou vzpomínky, které byly dlouho skryty...ale já vím, že tam někd ejsou a že s eprostě objeví...moc děkuju za to,co píšeš, pro spoustu nechovatelů je to zajímavé čtení,pro nezkušené,je to učebnice a velice dobrá...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 7.5.2024 7:55

Čest každému chovateli, který nemá fenu jenom jako výrobní jednotku.

Naše Mimi bylo z takového hodně zvláštního "chovu". Majitelé fenky si přáli štěňátka, ale nechtělo se jim chodit po výstavách a fenku uchovnit. Byli ale velmi odpovědní a přistoupili k celému problému jako opravdoví chovatelé. Jejich fenka byla Ruska a tatínka si sehnali Francouze, oba papíroví a krásní psi. Miminka piplali s velkým nasazením a majitele jim hledali svědomitě. Vzhledem k ceně štěněte se jim ten odchov musel značně prodražit. Tak to je vyjímečný příklad odchovu bez PP. Na druhé straně znám fenečku, která nepřišla na svět protože maminku neuhlídali, ale cíleně. Maminka kříženec, tatínek kříženec. Jo a nebyl to první vrh. Štěňata se snažili nacpat každému, kdo pomalu šel kolem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Lika 7.5.2024 7:45

Výborný článek - tohle se musí neustále připomínat. Mít zdravého psa s dobrou povahou, to je výhra. A podívat se, v jakých podmínkách štěně vyrostlo.

Vaši psi jsou krásní, Evo, vaše péče je neocenitelná investice. Děkuju za ty psy a za osvětu

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 7.5.2024 6:33

hezké úterý z porodní bedny všem Zvířetníkům a zvířátkům

moc hezky sepsané. Mělo by to viset na všech "psích nádražích" na každém "psím rohu". Ale stejně se bude množit a množit a množit... těch jakoplemen a kříženců je moc - a pak je jich v nabídce útulků kolem roku k darování taky moc...

• reagovat
• nahlásit příspěvek