Přestože je Night dovezen ze slavné chovné stanice z veliké dálky, žádná kariéra výstavního psa se od něj neočekává. Od počátku jsme nezastírali fakt, že to má být rodinný kámoš se specializací péče o děti a chození po horách.

ALE... třeba EvaŽ mi hned u představení štěníka napsala, že jestli ho neuchovním, pokud správně doroste, že jsem zločinec :o) A i z jiných stran jsme slyšeli – máte drahého dovezeného psa, zcela nepříbuzného na tuzemský chov, tak snad ho uchovníte...

K uchovnění psa je potřeba bonitace. A k bonitaci jedna výstava (s udílením CAC) z „dospělé“ třídy. Tady psík musí být starší 15 měsíců. Druhého května bylo Nightovi 15 měsíců a osmého května se konala speciální výstava německých dog v Mladé Boleslavi.

Už přihlášení nebylo snadné. V propozicích zůstala věta, že importovaný pes musí být zapsán v české plemenné knize. Od ledna to neplatí, ale organizátoři výstav propozice nepřepsali... A my kvůli chybějícím barvám Nightových předků přeregistrováni být stále ještě nemůžeme. Vznesla jsem dotaz na dvě výstavy (v Boleslavi a Litoměřicích). Odpověděli jen z Boleslavi – že prý tedy přeregistraci mít Garaboun nemusí.

Další novinkou pro nás je systém dogoffice. Do systému lze vložit kopie průkazu původu, informace o psovi a přihlášky na výstavy jdou generovat v systému. No – chápu, že chtějí kopii dokladu o platbě (byť variabilní symbol by si mohli umět párovat automaticky), ale že nám to napíše, že příloha „kopie dokladu platby“ je moc velká a nejde vložit a že znovu a lépe... to už bylo na páníka skoro moc. Mohli maximální velikost přílohy napsat do poznámky... Ale příště už to budeme umět (jestli bude nějaké příště :o) )

Nightova nadšená radost ze psů je dobře známa. Uměla jsem si představit Nighta, jak na výstavním špagátku (speciální výstavní vodítko) mě odtáhne za nějakým tím chlupáčem. Představa běhu v kruhu pro mě byla noční můrou – se vzpínajícím se ořem chodícím po zadních se většinou na výstavy nechodí. A ladný dlouhý klus naše obluda moc nepoužívá, preferuje cval, skoky a někdy bohužel i mimochod.

Hopsa hejsa

Netrpělivě jsem vyhlížela, až se na stránkách výstavy objeví rozpis psů. No – rozpis se objevil týden před výstavou – ale jen pro krajskou výstavu... Speciální a klubové výstavy (a bylo jich tam dost) prostě podrobnosti uveřejněny neměly. V seznamu vystavovatelů jsme nechyběli jen my, ale všichni dogaři. Ostatní plemena věděla, kolik psů bude ve které třídě... my jen věděli, že dog tam bude 53. Za více peněz méně muziky.

Takže pro mě radostnou informaci, že v mezitřídě bude Night sám, jsem se dočetla až v katalogu před začátkem výstavy. Přeci jen si myslím, že to pro něho bylo snazší, když jsme běhali sami, než kdyby měl pro své blbiny v kruhu parťáka.

Na výstavišti jsme se potkali se starými známými – „brněnskými příbuznými“. Náš příbuzenecký vztah není přes rodokmen lidí, ale psů :o) Whitney Bonoda byla vrstevnicí a příbuznou Xerdy a Aliska byla babičkou Betky. Ty časy jsou dávno pryč. Už není ani Whitnuška, ani její nástupkyně Frýda, ani Aliska, její plášťové dcerky Arlen a Ailen, Xerda, Betka... Ale jsou další dogy – Phoenix, Terezka, Night...

Phoenix Bonoda

Betky chovatelka Lenka má doma sedmiletou modrou dozí dámu Terezku, ale na výstavách nyní úspěšně prezentuje Phoenixe Bonodu – žlutého krasavce své maminky. A já dostala nápad. Night vypadá hezky, když se vyprsí. To ale dělá, jen když ho něco hóóódně zaujme (pes za plotem) a nebo když se mu ztratím...

Lenka z toho nedělala vědu. Zkusila si Nighta zkusmo postavit (a hned napoprvé s ní vypadal mnohem lépe než se mnou). Potíž byla s pohybem – jakmile se s ním rozeběhla, snažil se dostat za mnou. Takže dohoda byla jasná – já odprezentuji zuby a pohyb – a Lenka mě zastoupí při prezentaci psa ve výstavním postoji. Střídání vystavovatelů sice není dle výstavního řádu, ale často se to na malých výstavách toleruje a rozhodčí zavírají oči. Nebyly jsme jediné...

Pěkný klus

Night přežil svou první výstavu v poklidu. Žádná hysterie z davů psů a lidí. Dokonce v klidu ležel na dece, případně mi seděl na klíně. Pozdravil se s některými psíky i čubinami, nechal se obdivovat, hladit. Měla jsem s sebou i normální obojek a vodítko – ale nebylo to potřeba – výstavní tkanička stačila.

Přítomnost známého „jména“ v katalogu přilákala i některé zkušené chovatele. A dozvěděli jsme se to, co víme. Že má úžasnou štíhlou dlouhokrkou postavu, krásnou lesklou srst a skvělý původ. A báječnou vyrovnanou povahu. Ale že má hodně spáditou záď. A ta ho kazí v postoji i v pohybu. A že je to k vzteku – taková krev... a tady... a z Garaby...

Dostali jsme i řadu doporučení, jak vadu co nejvíce eliminovat. Počkat, až dospěje a zmacatí. Naučit ho stát tak, aby to bylo méně zřetelné. Naučit ho dokonalý protažený klus... Myslím, že nemůžou pochopit, proč si takoví amatéři dovezli TAKOVÉHO psa. Byli báječní. Snažili se opravdu pomoci.

Na první výstavě dostal Night v mezitřídě velmi dobrou. Rozhodčí vyzdvihl dlouhý krásný krk, vysokou postavu, dobré předhrudí. Vytkl spáditou záď, měkké nadprstí na pravé přední a na psa jemnější hlavu. O všech vadách jsem věděla. Nic nového... Když jsme jeli na výstavu, říkala jsem, že když se vše povede, budeme mít VD. A tak trochu jsem počítala i s jinou možností – cituji výstavní řád: pes, který se nepohybuje, stále skáče na svého vůdce, snaží se dostat z kruhu, obdrží hodnocení „nemůže být posouzen“

V kruhu si nechal v klidu zkontrolovat zuby. Při předvedení v pohybu blbnul – vystřídal skoky, cval, mimochod, chůzi po zadních... i ten pěkný klus. Ale nesnažil se odejít, nebyl nervózní, prostě blbnul. A s Lenkou stál jak profík. Inu – kdo umí, ten umí. A Lenka umí. S Phoenixem získali BOBa. Ale to my už neviděli – nás čekal rodinný narozeninový mejdan.

A tam si Night u mě našplhal snad víc než na výstavě. Byl poslušný, neprokousl ani jeden míč, vydržel si nevšímat malého hysterického jezevčíka!!!, pohyboval se volně mezi třemi mrňaty a spoustou jídla... Byl moc hodný.

Heslo výstavního svátečního pátku – mnohem důležitější než křivé pozadí je skvělá povaha.

Foto: Xerxovi