M. Crossette 27.2.2024 18:23

Mám ráda, když v nějakém - často vážném, až napjatém - textu je najednou věta či dvě "na odlehčení, uvolnění". Možná ani sám autor(ka) nečekal(a), že budou tak trefné, ale já se u nich krásně zdravotně zasměji. Zdeno, tobě se právě tohle dnes v článku povedlo. Já vím, že pro Kess i tebe návštěva veta nebylo nic zábavného, takže se omlouvám, ale já tady prostě vybuchla smíchy až mi tekly slzy. -"Tudíž narkóza a tudíž odpoledne předán lehce zpitomělý psík. Kess byla ráda, že nás vidí, ale evidentně nevěděla proč" .Jak píšu, vážná situace (s dobrým koncem !), tak trefně popsaná, že jsem živě viděla malátnou Kessinku radostně vrtící ocáskem. A později i tohle u patálie s budíky : "Umíte si představit ty obličeje prodavaček, když jsem chodila každý týden kupovat nový budík? Už mi ani nevypisovaly záruční list a jen se ptaly, jestli mají objednat další". Zdeno, všechny tvé články jsou skvělé, ale za ten dnešní máš pár hvězdiček navíc. Mně totiž dělá takovéhle nečekané protřesení hrudníku velice dobře a hned je na světě lépe. Roztomilé Kessince přeji mnoho dalších radostných zážitků o kterých si kdykoliv ráda přečtu.

My sice žádného Vilibalda na zahradě nemáme, ale co do okusování poupat mu silně konkurují naše veverky. Mívali jsme spoustu obrovských, citronově vonících květů na magnlii. Sice už i tenkrát občasná veverak odkousala nerozvitá poupata, ale jak tu teď máme veverek víc, je to bída. Raduji se z každého květu, protože sotva pět poupat stačí rozkvést, ostatní skončí okousané na zemi. Naše veverky jsou totiž gurmánky. Na větvi odhryznou nerozvinutou šišku květu , okoušou křehké konce a zbytek hodí na zem - pro ně chutné veveří artyčoky

Fotky jsou též moc pěkné!

• reagovat
• nahlásit příspěvek