Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Se zájmem jsem si početla o hounokřupkách, vysušených plackách a vůbec inteligentním počínání chlupatců, kluků a holek ušatých Hnedle si vážím svých uvážlivých koček, které se občas samoobslouží šunkou z obložené mísy, kterou zažerou kočičí trávou, takže se za chvilku dočkáme zvukových efektů a teplé hromádky čehosi... Ale možná pořád lepší než rybí nebo výkalové suši

Mám ráda, když v nějakém - často vážném, až napjatém - textu je najednou věta či dvě "na odlehčení, uvolnění". Možná ani sám autor(ka) nečekal(a), že budou tak trefné, ale já se u nich krásně zdravotně zasměji. Zdeno, tobě se právě tohle dnes v článku povedlo. Já vím, že pro Kess i tebe návštěva veta nebylo nic zábavného, takže se omlouvám, ale já tady prostě vybuchla smíchy až mi tekly slzy. -"Tudíž narkóza a tudíž odpoledne předán lehce zpitomělý psík. Kess byla ráda, že nás vidí, ale evidentně nevěděla proč" .Jak píšu, vážná situace (s dobrým koncem !), tak trefně popsaná, že jsem živě viděla malátnou Kessinku radostně vrtící ocáskem. A později i tohle u patálie s budíky : "Umíte si představit ty obličeje prodavaček, když jsem chodila každý týden kupovat nový budík? Už mi ani nevypisovaly záruční list a jen se ptaly, jestli mají objednat další". Zdeno, všechny tvé články jsou skvělé, ale za ten dnešní máš pár hvězdiček navíc. Mně totiž dělá takovéhle nečekané protřesení hrudníku velice dobře a hned je na světě lépe. Roztomilé Kessince přeji mnoho dalších radostných zážitků o kterých si kdykoliv ráda přečtu.

My sice žádného Vilibalda na zahradě nemáme, ale co do okusování poupat mu silně konkurují naše veverky. Mívali jsme spoustu obrovských, citronově vonících květů na magnlii. Sice už i tenkrát občasná veverak odkousala nerozvitá poupata, ale jak tu teď máme veverek víc, je to bída. Raduji se z každého květu, protože sotva pět poupat stačí rozkvést, ostatní skončí okousané na zemi. Naše veverky jsou totiž gurmánky. Na větvi odhryznou nerozvinutou šišku květu , okoušou křehké konce a zbytek hodí na zem - pro ně chutné veveří artyčoky

Fotky jsou též moc pěkné!

Maričko, s těmi artyčoky mě to taky okamžitě napadlo. A inspirovala jsi mě k dalšímu veverčímu článku, jestli nezapomenu

Zdena se omlouvá, že nemůže přímo reagovat - ale všechno čte

Jezevka Dulinka byla moc chytrá, když jsem měla nějaké jídlo na konferenčním stolku a informovala ji, že nesmí, jen seděla a koukala. Jednou jsem šla vyprovodit návštěvu, zapomněla jsem zakázat a když jsem se vrátila, zbytek obložené mísy byl pryč. Jednou si Jakub přivedl kamarádku, odložila kabelku na gauč a šli se projít. Když se vrátili, nahlédla do kabelky, a že prý tam měla tabulku mléčné čokolády a je pryč. Když jsem koncem týdne uklízela, vysavač vytáhl zpod sedačky obal od čokolády - Dulinka ukradla, rozbalila, snědla a uklidila.Že je čokoláda pro psy jedovatá, se neprojevilo. Nejhorší smradlavý zážitek byl, když se při procházce po břehu Pastvinské přehrady vyválela v mrtvé rybě.

Dnes o výživě, zajímavé popuární téma. Naše Jenka, malá barevná bolonka,tak ta je specialistka na kočičí sušený enona z kadibudky,sice se už polepšila ale hlídám,jenže, když nejsme doma, že ... Cony, ta je spíš povaleč po něčem, naposledy a nechci to zakřiknout ,to byla nějaká vysušenina v trávě,poměrně velká, stihla jsem to, popadla placku čehosi a dostala s ní takovou přes dršťku, že mne to samotnou udivilo. No, prostě venku i doma je třeba být ve střehu. Damík kocouří nic, jen občas rychle ulízne zakysanku,pokud ji nechám na lince,jinak nekrade ale má jinou neřest, každé ráno v 6hod. začne provádět harasment,tedy haraší vším možným,téměř posouvá nábytek aby mne dostal z postele.

Naši psi byli docela vzorní. Majk měl sice jako mladík tendence venku cokoliv sloupnout, ale já jsem mu, nedbajíc jeho protestů, nacpala ruku až do krku a to "cokoliv" vylovila, vše doprovázelo hlasité Fůůůůůj!. Asi to bylo pro něj hodně nepříjemné, takže posléze stačilo to Fůůůůj!. Darek sice byl nenasyta, ale doma "jen" loudil a venku byl v pohodě.

Z koček je nejhorší Otesánek Kája. Když dávám holkám, musím ho zavřít, protože by jim to sežral. On je od misek nevyhání, ale jen stojí vedle nich a čeká....protože je jednou tak velkej, tak se obvykle dočká. Nechat na stole nebo na lince jídlo nelze, Kája si s elegancí vyskočí. Holky to taky umí, ale nedělají to. Dárečky nám nosí Líza skoro denně

Jak už jsem psala, gourmet Becca vybraně křoupá zmrzlá kočičí hovínka. Rex, Ross a Scott byli relativně slušní, ti jenom uklízeli po návštěvách, které jsme vyprovázeli. No a Lord byl opravdu hodný svého jména. Nekradl, nestoloval venku, ale nalézal a přinášel věci, které bylo záhodno míti doma. Přinesl pánský klobouk, přinesl jeden dámský, několik rukavic, ponožku a také dámské kalhotky. Jak už jsem zmiňovala i vykuchaného lososa z kuchyně hotelu, který jsme míjeli a vůbec, staral se! Moje lásky psí!!

Zano, včera jsem nebyla, tak chci dneska pochválit Meg, jak fešná je to holka! Pro ty puntíky si šla dvakrát, že ano.

Meggie jako štěně žrala hlínu i kameny (nekousala, polykala). Naštěstí ji to dost brzy přešlo.

Kesinka je estét, když si dala vysvětlit, že hnusy se nejí. Takový byl náš Doník, za Edýse neručím i když se snažíme.... . Známých retrívr také žral kamení a také je operace stála dost peněz, jinak to byl zlatý pes, doslova, milý a hodný.

Chudák retrívr s tím kamením... dají se takto zlámat i zuby, to je taky veterinární chuťovka.

Jako kočičí člověk musím být ve střehu, není možné nechat jakékoli jídlo bez dozoru. Suzinka ztratila na stará kolínka jakékoli zábrany a těmi svými dlouhými packami dosáhne hodně daleko I jen aby ukojila zvědavost. Naštěstí mi nemohou nosit zvenčí smradlavé "dárky", ovšem babouky, to zas jo

Hezky jsem si početla a tyhle peripetie nezávidím teda. Vilibald aspoň zdobí, potfora

Ahoj, všem! Tak my máme jedno specifikum - westíkovi Quicksovi chutnají zaječí bobky. A v těch "enónech" tedy speciálně lidských se s láskou válí - naštěstí je tedy nežere.

Zaječí bobky někdy, na válení mají gaučové krasavice vybrané rozleželé mrtvoly. V ničem jiném ne.