Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Zlaté ručičky
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
O. Joklová 27.2.2014 22:00hihi, čekala jsem že se tam pro ty klíče pak vrátíte :-D ... hezky popsané Alex :-)))))) v autě zabouchnuté pamatuji v Janských lázních - pomohl hodný pán s drátem, odneslo to lehce zdeformované těsnění u okénka... a nejen v autě, ale i od bytu - klíče zabouchnuté, nechané v zámku (zevně) třeba i přes noc atd., atd. (zabouchnuté řešila naposledy lucYnka včera, hehe - u mě totiž byly nechané její od doby kdy jsem jí krmila kočky, pane jak se hodily) |
|
M. Crossette 27.2.2014 18:59Alex, skvěle popsané a při větě .. "To kdyby se stalo mně, to by bylo řečí!!!" jsem vyprskla smíchy (včetně dodatku s baterkou).To jsi snad psala o mém choti, ne? Jak já jsem ráda, že i jemu se občas stane "nehoda", protože se pak mohu v skrytu duše chválit, jak nejsem ale vůůůbec škodolibá a držím zobák. Bruslení musel být nádherný zážitek. Také jsme s manželem několikrát měli možnost bruslit na dlouhých zamrzlých vodních plochách a dodnes na to rádi vzpomínáme. Jen by mě zajímalo, tak vedle vás tu dlouhou cestu po ledě (tam a zpět) zvládla Eriska !?!? Vás občas vezly brusle samy, kdežto ona musela každý krůček odběhnat. Na ztracení, nebo zabouchnutí klíčů od auta se nepamatuji. Ale manžel měl kdysi kolegu, který s manželkou rád jezdil na kanoii. Tak si jednou zase vyrazili a jako vždy se dvěma auty. Na dolním konci (po proudu řeky) nechali její auto a s druhým a kanoí na střeše jeli řadu km proti proudu. Tak kánoi sputili a kochali se jízdou dolů, aby (jako už drive) kanoi vytáhli, dali na střechu jejího auta a svorně se vrátili nahoru pro druhé. Jenže ONA, jak se v autě před vodní cestou svlékla, zapomněla z kapsy vyndat svoje klíče. Prý to nekonečné pádlování zpět proti proudu po celkem prudké řece byla největší fuška, jakou zažili. Ony klíče vůbec z kapes rády vypadávají a tak není divu, že je rodiče svým dětem věší na šňůrky na krk (já ho tak nosila). Něco podobného jako zimní palčáky spojené šňůrkou a protažené kabátem. |
|
A. Lex 27.2.2014 19:27Re: Alex, skvěle popsané Maričko, Eriska tuhle cestu určitě měla ve svých tlapkách alespoň 2x navíc. Fofrem běhala v tušení směru před nás a zase se vracela k nám. Takhle probíhala cestu i na běžkách nebo na kole. Stejně i Klérka, ta za těch 15 let s námi bohužel bruslení na Brněnské přehradě nezažila. Ne že by přehrada nezamrzla, ale po tahle léta jejího života buď při mrazech padal sníh a to potom byl led značně kostrbatý, stejně když při mrazech zpočátku fouká silný vítr, tak se nedá jezdit po celé délce nádrže. Nebo napadal sníh po zamrznutí v pořádné výšce. To potom vznikají na nádrži desítky kluzišť, jak nadšenci sníh z nějaké plochy odklidí a dá se bruslit. Musím se přiznat, že já nejraději bruslím po celé nádrži a tehdy jsem netušila, že to bude zážitek na celý život. To se mi poštěstilo jenom párkrát, kdy byla velmi příhodná ledová situace. Dnes už bych to nedala. Za prvé bych měla strach upadnout a něco si zlomit, za druhé fyzička je v nenávratnu a za třetí už mne kde co bolí a - nejde to. Ale jsem spokojená a vděčná, že jsem si mohla v mládí takhle užívat a dnes na co vzpomínat. Ano, i já jsem nosila celé své dětství klíče od bytu na krku. Rodiče byli celý den pryč a jak maminka říkavala, nešťastně, že jsem dítě ulice. Ale já byla šťastné dítě :-). Jo, holt představy matek a dětí, o štěstí, se někdy diametrálně odlišují :-). |
|
Z. Jenny 27.2.2014 18:22Klíče,klíče,klíče... Milá Alex, moc dobrá historka, naštěstí historická. Klíče tam někde š´tastně odpočívají a čekají na případného objevitele. Další kdovíkolikátá generace je časem objeví a bude marně přemýšlet, co to asi je. A tak Tvoje klíče čeká minimálně muzeum a zážitek budoucích historiků. Klíče v autě jsem si zabouchla několikrát, pak nastalo složité putování za klíči domácími a návraty k autu, adrenalin úžasný, Taky jsem se dvakrát v autě tasekla, když jsem skákala po hlavě otevřenými zadni dveřmi dovniř abych zevnitř otevřela zmrzlá dvířka. Sněhule trčící ze zadku auta poutaly kýženou pozornost. Jednou jsem taky klíče vytratila v trávě,přišla jsem po dlouhém hledání domů bez klíčů auto na velmi vzdáleném místě. Přednosta mně vztekle vyštval zpět ať si je najdu a jak tak řval ať se bez klíčů nevracím, pokusil se to obrátit v žert a zaječel... a bez jahod se nevracej Marušo. Výprava skončila nakonec dobře. |
|
|
Z. Velká_Kočka 27.2.2014 15:12Už to nezažiji..... Vidím o jaké nezapomenutelné historky jsem přišla tím, že jsme nikdy auto neměli. A přichází o ně i syn, ani on auto nevlastnil a nevlastní. Jsme oba na vlastní pohon a já vozím všechny náklady na nákupním vozíku. Zrovna včera 12 kg granulí a těžkou krabici kočičího steliva. Odvlekla jsem tak domů i ten rower. Ale fakt je že obtěžuji spolucestující a dožaduji se pomoci. To když autobus zastaví tak že se nedá sjet vozíkem na chodník (a to je vlastně vždycky) a zůstane mezi autobusem a chodníkem propast dobrých 40 - 50 cm široká. Zatím se pomoc vždycky našla, dokonce i sám šofér mi jednou pomohl. To oni tu nedělají, asi to nemají v popisu práce. ;o) |
|
Z. Matylda 27.2.2014 14:49No, víš, Alex, ale stejně je šikovnej- všechno to dokázal! Ty kecy kolem musí být, aby to neprodal tak zadarmo :) Je to taková ta historka, kdy v průběhu jsi na infarkt a s odstupem času se tomu nakonec smějí všichni :) |
|
|
E. Žampachová 27.2.2014 12:39Zasmála jsem se. Jak tvému příspěvku tak Dalmi. Člověk, vloupávající se do vlastního auta je dobrý fór. My se jednou museli vloupávat do vlastního baráku, protože děda se zamkl - zevnitř. Vzbudit nešel. Bylo odpoledne někdy kolem 4-5 a Bára prolézala okénkem (naštěstí je štíhlá, já bych se vešla těžko). Naštěstí nikdo policajty nezavolal. Děda to dodnes neví.... Tak si uvědomuji, že hlavní důvod, proč nás nevykradli není dobře zajištěný barák, ale to, že lidi nedůvěřují třem poměrně velkým černým psům. Holky navíc upozorňují na cizí mocným řevem. I když když byla Ája štěňátko (asi 4-5 měsíců), vlezli k nám do baráku zloději. Nedostali se dál, než na verandu, škoda byla pár tisíc (asi 2 z peněženky MLP, postarší přehrávač a pár drobností.). Nejhorší bylo, že peněženku ukradli i s doklady. Ája spokojeně spinkala a ani necekla. Teď by už holky asi řvaly. |
|
M. Pajakerryková 27.2.2014 10:35Veselé historky plus jedna zabijačková Alex, taky chápu, že na takové historky se nezapomíná. Já teda klíče od auta zatím!!! neztratila ale vzpomněla jsem si na dvě povedené příhody. Jednou mi Terry zamkl auto, naštěstí byl otevřený kufr a tak stačilo přešmiknout škrpásky co držely mříž a pak jsem jednou nechala svítit a ve tři ráno mi hodný taxikář přes kabely nahodil baterku. Jinak klíče opatruju jak oko v hlavě páč mám jedny jediné... a ta zabijačková je úplně čerstvá z dnešního rána, Nasti hráblo, orafla se po Terrym, ten spadl jak jí uhýbal z postele na Frogiho, který mu procvikl ouško, takže krve jak z prasátka, celá ložnice od krve...nové povlečení....prostě skvělý začátek dne.....a chudák Terry zas bitý a mrzačený přitom je nejhodnější! po konzulaci s veterinářkou to na šití není Všem přeju příjemný a klidný den |
|
|
A. Lex 27.2.2014 13:11Re: Veselé historky plus jedna zabijačková Hi, hi, takový dominový efekt ve psím podání :-). |
|
|
M. Pajakerryková 27.2.2014 13:30Re: Veselé historky plus jedna zabijačková jelikož to ouško krvácí hodně, tak má chudák zavázanou hlavu, přitom to jen taková malá ranka... spinká chudák v pelíšku, uplatila jsem ho piškotem a kouskem sušeného masa....on je hrozná héréčka a když je raněný tak je raněný, dokonce na mě zkoušel jestli bysem ho nedonesla domů, klacek 18kilový :) |
|
T. Zana 27.2.2014 9:43Aleeex :D Alex, úžasně jsem se nasmála a věta: "nakonec to můj páneček se zlatýma ručičkama s funěním dokázal" mě úplně odrovnala. Krásné, chápu, že na to vzpomínáš dodnes. Autovou příhodu nemá, ale kdysi byl můj tatínek se synkem, tehdy asi dvanáctiletým, na čtrnáct dní v létě v půjčené chalupě. Na víkend jsem za nimi přijela a k večeru jsme se šli projít. Bylo krásně, třešně dozrávaly, teplý večer. Bloumali jsme po silničce osmé třídy mezi poli až do setmění, no a došedše (to je přechodník, co!) zpátky k chalupě, zjistili jsme, že klíče nejsou, zřejmě vypadly při trhání třešní. Chalupa byla taková ta jihočeská, dvůr obehnaný zdí, vrata vysoká... Takže zpátky na silnici a v posledním světle jsme je prosím našli! O.T. - připomínám, že za týden, v pátek 7.3. je PRAŽENÍ. |
|
Z. Dalmi 27.2.2014 9:21Taky mám.... jednu příhodu. Jeli jsme v plném obsazení na výstavu Zahrada Čech. Můj muž nerad, holky ochotně, pes samozřejmě nadšeně. Ne, nezapadly nám nikam klíče, měli jsme ale s sebou (už nevím proč) náhradní. A na nich nebyl klíč od páky, která jistila volant a tím celé auto proti zlodějům. Takže síla zvyku - páku zaklapnout a jdeme. Nakoupili jsme, vracíme se na parkoviště a ejhle!!! Můj muž (jeho nálada, už předtím mizerná, se opravdu nevylepšila) se vrátil na výstaviště, koupil pilku a zuřivě páku odřezával. Ovšem bdělí byli hlídači parkoviště. Přišli nás zkontrolovat. Nebýt mě, tak zřejmě dostali přes hubu, chudáci :-) Nejlepší byly holky. Dělaly, že k nám nepatří a ještě hecovaly ty hlídače - jako třeba - měli byste zavolat policii, kdoví, co jsou ty lidi zač apod. Už se tvořil hlouček lidí :-) Loajální byl jen pes, který nadšeně běhal mezi námi a měl radost, že je rozruch. |
|
|
A. Lex 27.2.2014 9:30Re: Taky mám.... Hi, hi, dítka mají smysl pro legraci ....ještě hecovaly ty hlídače ... Jinak vypjatou situaci si dovedu živě představit ;-))). |
|
|
T. Zana 27.2.2014 9:44Re: Taky mám.... ... si to představuju :D |
|
Z. Yga 27.2.2014 10:07Re: Taky mám.... No - v tomto případě obdivuju tvého muže. Sice děti se bít nemají, ale tentokrát si o počuni přímo koledovaly (:o))))! Jojo - děti jsou radost. |
|
|
Z. Dalmi 27.2.2014 13:04Re: Taky mám.... Ygo, představ si, že by v tomto případě ještě řezal děti. Krade auta a týrá cizí fakany. To už bych asi vysvětlovala policii :-) Asi je zachránilo to, že přeříznout tu páku dalo zabrat, měl plné ruce práce. Ale nasmáli jsme se tomu nakonec všichni :-)) |
|
Z. Jjana 27.2.2014 9:18Alex, to nemá chybu! Musím říci, že je to jedna z historek, na které se potom krásně vzpomíná, ale v tu chvíli není člověku do tance. Ustáli jste to skvěle, musíte být skvělý pár. Mám s auty taky několik veselých historek, jednu z nich se LJ pořád odhodlává napsat, tak ji zde bohužel nemůžu povídat celou (a máš to, miláčku, tímto deklarováno jako kapitalistický veřejný závazek :)). Tak jen stručně - končilo to tím, že jsme potřebovali dotankovat benzín do auta a já nebyla šton otevřít nádrž. I vlétla jsem do pokladního prostoru a veřejně zoufale poprosila: "Pěkně prosím, neuměl by někdo otevřít nádrž u Fabie?" A na překvapené pohledy jsem doreagovala: "Ne, my to auto neukradli, my ho máme půjčené!" . Naštěstí se dobrovolníci našli a byli úspěšní. |
|
|
A. Lex 27.2.2014 9:47Re: Alex, to nemá chybu! S autem je opravdu velké množství historek. Jedna také hódně stará. To jednou v jakémsi chvatu a spěchu jsem se ručičkou přehmátla a do skoro prázdné nádrže jsem natankovala naftu (motor benzínový). Ta pistole mi připadal jakási moc velká a hamatná, ale opravdu jsem spěchala. V cukuletu mne zastavil benzínář, který na mne zařval ode dveří: "Šmárjá, co to děláte!?" Já se tak lekla, že jsem málem naftou postříkala své okolí. Pán mi "chytře" poradil, že mám nádrž doplnit benzínem (nafty tam byly asi čtyři litry). Na můj dotaz, jestli auto pojede, blahosklonně, jako by odpovídal silně retardovanému jedinci, odpověděl, že ano. Auto ujelo asi pětset metrů, potom začalo škytat, škubat a poskakovat přískoky, za mnou se kouřilo černým dýmem. A zastavilo na naftovou věčnost. Po zoufalém telefonování z místní hospody asi VI. cenové skupiny (hi, hi,mobyly ještě nebyly ani v myšlenkách autorů sci-fi) jsem byla potupně odtažena domů svým manželem, sousedovic autem. Nádrž vypuštěna - 30 litrů Alex speciál. Jezdila jsem tenkrát na Babetě - dlouho jsem jezdila na Babetě na tuhle speciálku. Část jsme ještě rozředili a lili do nádrže škodověnky. ;-) Jó, tenkrát ještě bejvala auta, která svému pánečkovi sloužila ;-). |
|
Z. Vave 27.2.2014 9:00Moc pěkná příhoda, milá Alex. Jakož i všechny ostatní - těším se na dnešní diskusní příspěvky. Já si teď nahonem vzpomínám na dvě klíčové autové příhody. Je zima, mínus patnáct (ne teď, před pár lety), auto parkuje o několik ulic dál, než bydlíme. Přijdu k autu, nastartuju, pustím topení a začnu se škrábat zamrzlá skla. Když skončím, ouha, zjistím že auto je zamčené, motor běží, na sedadle kabelka. Nějak jsem bundou zavadila o zamykání na dveřích a jak jsem zavřela dveře, zamkly se. Naštěstí klíče od bytu byly v kapse, tak jsem nechala u chodníku nastartované auto, došla domů, vypátrala náhradní klíče a v pohodě odjela do práce. Nevím, co bych byla dělala, kdyby byly klíče od bytu v kabelce, stejně jako mobil, peníze a doklady. Ufff, velká klika. Podruhé jsem si stejným způsobem zabouchla dveře na parkovišti před prací, když jsem si vyběhla sklopit sloupek. Tenkrát jsem přijela do práce dřív, protože jsem potřebovala něco udělat. A pak jsem čekala na kolegu, že za a) dokáže auto otevřít po zlodějsku, za b) mě odveze domů pro náhradní klíče. Naštěstí se mu povedlo auto otevřít poměrně rychle, než došel benzín, kterého jsme měla po čertech málo. Přeju všem krásný den. <3 |
|
Z. Inka 27.2.2014 8:08Moc krásné taky mi to připomnělo jednu příhodu. Kdysi dávno jsem byla Bimbem odvelena z chlíva a byl mi zařízen malý krámek. Docela mě to bavilo, ale na zbohatnutí to pochopitelně nebylo, ale jinak si to na sebe i mne vydělalo. Ovšem na nové auto na vození zboží ne. Takže když se naše autíčko poendilo, půjčoval nám kamarád. Jednou jsme jeli do Pleasu, nabrali jsme plné auto zboží a na náměstí dostal Bimbo hlad. I zašli jsme do uzenářství, on se nadlábnul a že teda pojedeme domů. Když jsme přišli k autu, první jeho pohled byl na klíče,houpající se ve spínací skřínce a zamčené auto. Takže zpátky do tentokrát železářství pro drát a vlámávat se do auta. Nikdo se nad tím nepozastavil, auto plné krabic, pán kradoucí ho a nic. Kdyby po něm někdo chtěl doklady od toho auta, tak ty byly pochopitelně uvnitř.... |
|
|
Z. Yga 27.2.2014 8:01Alex! Normálně se tu chechtám - věta K mému zděšení nevěděl jak! mne dostala do kolen. A představuju si tvého muže (anž není trpaslíkem), jak se skládá pod volant a nadává, že špatně svítíš ... úžasná příhoda, teď, po letech!! Jo - už to, že ho Eriska STAROSTLIVĚ POSKÁKALA je hodno zapamatování. Ač zimu nijak neoblibuju (stále mám praotci Čechovi a pradědovi Moravovi za zlé, že byli líní a nepřešplhali ty Alpy - co by jim to udělalo, pár set kiláků navíc! já je jezdím každý rok), tak jsem doufala, že letos zase zamrzne Apollo a my si uděláme po jeho hladině pěknou procházku. Tak zas až na rok. |
|
D. Ruščáková 27.2.2014 8:27Re: Alex! Ygo, přemýšlela jsem, jak si okopíruju ty nejlepší věci a hle, tys snadno postřehla všechny nejlepší části - tak se tedy lípnu pod tebe:)) Alex, ta historka byla úžasná, üž když jsi mi ji vyprávěla, ale napsaná je snad ještě lepší. Tvůj úžas nad tím, že by snad tvůj muž neuměl (???) ukrást vlastní auto je nádherná a ještě lepší je fakt, žes byla tak přesvědčivá, že to auto skutečně otevřel a ještě s ním i odjel:)))) Ad svícení... myslím, že TOHLE zažil každý, kdo dobrovolně či nedobrovolně někomu pomáhal:)) Jinak taky mám podobnou historku - po cvičáku mi vypadly klíčky do kufru auta, kam jsem usadila Nazgúly. Zabouchla jsem kufr, šla se rozloučit, auto se zamklo... a já se pak taky divila, že bývalý policajt (vedoucí cvičáku) neumí otevřít auto! V zoufalství už jsem se chtěla zeptat, jestli tedy nezná nějakého šikovného zloděje, když si s autem poradili dva z dalších páníčků, kteří se nejdřív strašně smáli, jak že se mi to vlastně povedlo. Nakonec jim asi bylo líto psů, tak to drátem přes naštěstí maličko pootevřené okénko otevřeli. Přiznám se, že od té doby jsem kapku paranoidní, pokud jde o klíčky od auta:)) |
|
|
A. Lex 27.2.2014 9:24Re: Alex! Dede, to je to správné slovo - paranoia z klíčků v autě. To jsem se orosila zrovna včera na parkovišti u Globusu. Otevřela jsem jenom páté dveře, abych mohla nandat nákup z vozíku do kufru (ostatní bývají zamčené). Se šťastným výdechem, že mám hotovo jsem svižně dveře zabouchla a vzápětí s milým zvukem zacvaknutí, s lehce opoceným čelem od leknutí, jsem hnedle začala hledat, kde mám klíče od auta. Projela jsem všechny kapsy - nic. Prolustrovala malou kabelku, i s kapsičkama - nic. VYSYPALA, jsem obsah celé kabelky na kapotu - heuréka, třímala jsem v ruce se šťastným přiblblým úsměvem klíčky. Pán na vedlejším stání, mne zkoumavě, vědecky pozoroval. |
|
|
A. Lex 27.2.2014 9:26Re: Alex! Psssst, Ygo, dnes už by se pro objem určité partie těla pod ten volant nedostal. A není to hlava. |
|
|
Z. Yga 27.2.2014 10:12Re: Alex! Že by mu narostla chodidla?! |
|
|
A. Lex 27.2.2014 15:24Re: Alex! Šmánkote, Ygóóó! :-))))))) |
|
|
M. Sedláková 27.2.2014 7:37Oprava píše se ledacos, já vím. Jen jsem se ještě po ránu nenahodila. Míša |
|
|
M. Sedláková 27.2.2014 7:36Krásné příhoda Ano v těch filmech jde ledacost, ale v reálném životě to není až taková sranda. Míša z Plzně |
|
Š. Matyášová 27.2.2014 7:03Alex a svatozář si manžel odkládá ? Krásná příhoda...čekala jsem teda, že počkáte v autě a jeho vyštvete hledat ty klíče pod Veveří na led, ale nedočkala jsem se... Tak si představuji,jak zdolává vůz, posléze vše zase spojuje, když už měl doma náhradní klíčky... a prskám si kafe na monitor :-D |
|
|
A. Lex 27.2.2014 9:15Re: Alex a svatozář si manžel odkládá ? Ano, Šárko, jak tak funěl pod volantem a já ŠPATNĚ svítila, tak mi zafuněl přesně místo, kde se doma náhradní klíčky nacházejí. (Snad si myslel, že pro ně poběžím - na druhou stranu okresu a v bruslích :-O) ??? |
