Diskuze
ČLOVĚČINY: Zlaté ručičky
Děkujeme za pochopení.
M. Beda
hihi, čekala jsem
že se tam pro ty klíče pak vrátíte :-D ... hezky popsané Alex :-))))))
v autě zabouchnuté pamatuji v Janských lázních - pomohl hodný pán s drátem, odneslo to lehce zdeformované těsnění u okénka... a nejen v autě, ale i od bytu - klíče zabouchnuté, nechané v zámku (zevně) třeba i přes noc atd., atd. (zabouchnuté řešila naposledy lucYnka včera, hehe - u mě totiž byly nechané její od doby kdy jsem jí krmila kočky, pane jak se hodily)
Alex, skvěle popsané
a při větě .. "To kdyby se stalo mně, to by bylo řečí!!!" jsem vyprskla smíchy (včetně dodatku s baterkou).To jsi snad psala o mém choti, ne? Jak já jsem ráda, že i jemu se občas stane "nehoda", protože se pak mohu v skrytu duše chválit, jak nejsem ale vůůůbec škodolibá a držím zobák.
Bruslení musel být nádherný zážitek. Také jsme s manželem několikrát měli možnost bruslit na dlouhých zamrzlých vodních plochách a dodnes na to rádi vzpomínáme. Jen by mě zajímalo, tak vedle vás tu dlouhou cestu po ledě (tam a zpět) zvládla Eriska !?!? Vás občas vezly brusle samy, kdežto ona musela každý krůček odběhnat.
Na ztracení, nebo zabouchnutí klíčů od auta se nepamatuji. Ale manžel měl kdysi kolegu, který s manželkou rád jezdil na kanoii. Tak si jednou zase vyrazili a jako vždy se dvěma auty. Na dolním konci (po proudu řeky) nechali její auto a s druhým a kanoí na střeše jeli řadu km proti proudu. Tak kánoi sputili a kochali se jízdou dolů, aby (jako už drive) kanoi vytáhli, dali na střechu jejího auta a svorně se vrátili nahoru pro druhé. Jenže ONA, jak se v autě před vodní cestou svlékla, zapomněla z kapsy vyndat svoje klíče. Prý to nekonečné pádlování zpět proti proudu po celkem prudké řece byla největší fuška, jakou zažili.
Ony klíče vůbec z kapes rády vypadávají a tak není divu, že je rodiče svým dětem věší na šňůrky na krk (já ho tak nosila). Něco podobného jako zimní palčáky spojené šňůrkou a protažené kabátem.
A. Lex
Re: Alex, skvěle popsané
Maričko, Eriska tuhle cestu určitě měla ve svých tlapkách alespoň 2x navíc. Fofrem běhala v tušení směru před nás a zase se vracela k nám. Takhle probíhala cestu i na běžkách nebo na kole. Stejně i Klérka, ta za těch 15 let s námi bohužel bruslení na Brněnské přehradě nezažila. Ne že by přehrada nezamrzla, ale po tahle léta jejího života buď při mrazech padal sníh a to potom byl led značně kostrbatý, stejně když při mrazech zpočátku fouká silný vítr, tak se nedá jezdit po celé délce nádrže. Nebo napadal sníh po zamrznutí v pořádné výšce. To potom vznikají na nádrži desítky kluzišť, jak nadšenci sníh z nějaké plochy odklidí a dá se bruslit. Musím se přiznat, že já nejraději bruslím po celé nádrži a tehdy jsem netušila, že to bude zážitek na celý život. To se mi poštěstilo jenom párkrát, kdy byla velmi příhodná ledová situace. Dnes už bych to nedala. Za prvé bych měla strach upadnout a něco si zlomit, za druhé fyzička je v nenávratnu a za třetí už mne kde co bolí a - nejde to. Ale jsem spokojená a vděčná, že jsem si mohla v mládí takhle užívat a dnes na co vzpomínat.
Ano, i já jsem nosila celé své dětství klíče od bytu na krku. Rodiče byli celý den pryč a jak maminka říkavala, nešťastně, že jsem dítě ulice. Ale já byla šťastné dítě :-). Jo, holt představy matek a dětí, o štěstí, se někdy diametrálně odlišují :-).
Z. Jenny
Klíče,klíče,klíče...
Milá Alex, moc dobrá historka, naštěstí historická. Klíče tam někde š´tastně odpočívají a čekají na případného objevitele. Další kdovíkolikátá generace je časem objeví a bude marně přemýšlet, co to asi je. A tak Tvoje klíče čeká minimálně muzeum a zážitek budoucích historiků.
Klíče v autě jsem si zabouchla několikrát, pak nastalo složité putování za klíči domácími a návraty k autu, adrenalin úžasný, Taky jsem se dvakrát v autě tasekla, když jsem skákala po hlavě otevřenými zadni dveřmi dovniř abych zevnitř otevřela zmrzlá dvířka. Sněhule trčící ze zadku auta poutaly kýženou pozornost.
Jednou jsem taky klíče vytratila v trávě,přišla jsem po dlouhém hledání domů bez klíčů auto na velmi vzdáleném místě. Přednosta mně vztekle vyštval zpět ať si je najdu a jak tak řval ať se bez klíčů nevracím, pokusil se to obrátit v žert a zaječel... a bez jahod se nevracej Marušo. Výprava skončila nakonec dobře.
Z. Velká_Kočka
Už to nezažiji.....
Vidím o jaké nezapomenutelné historky jsem přišla tím, že jsme nikdy auto neměli. A přichází o ně i syn, ani on auto nevlastnil a nevlastní.
Jsme oba na vlastní pohon a já vozím všechny náklady na nákupním vozíku. Zrovna včera 12 kg granulí a těžkou krabici kočičího steliva. Odvlekla jsem tak domů i ten rower. Ale fakt je že obtěžuji spolucestující a dožaduji se pomoci. To když autobus zastaví tak že se nedá sjet vozíkem na chodník (a to je vlastně vždycky) a zůstane mezi autobusem a chodníkem propast dobrých 40 - 50 cm široká. Zatím se pomoc vždycky našla, dokonce i sám šofér mi jednou pomohl. To oni tu nedělají, asi to nemají v popisu práce. ;o)
Z. Matylda
No, víš, Alex,
ale stejně je šikovnej- všechno to dokázal! Ty kecy kolem musí být, aby to neprodal tak zadarmo :) Je to taková ta historka, kdy v průběhu jsi na infarkt a s odstupem času se tomu nakonec smějí všichni :)
Ž. Eva
Zasmála jsem se.
Jak tvému příspěvku tak Dalmi. Člověk, vloupávající se do vlastního auta je dobrý fór. My se jednou museli vloupávat do vlastního baráku, protože děda se zamkl - zevnitř. Vzbudit nešel. Bylo odpoledne někdy kolem 4-5 a Bára prolézala okénkem (naštěstí je štíhlá, já bych se vešla těžko). Naštěstí nikdo policajty nezavolal. Děda to dodnes neví....
Tak si uvědomuji, že hlavní důvod, proč nás nevykradli není dobře zajištěný barák, ale to, že lidi nedůvěřují třem poměrně velkým černým psům. Holky navíc upozorňují na cizí mocným řevem. I když když byla Ája štěňátko (asi 4-5 měsíců), vlezli k nám do baráku zloději. Nedostali se dál, než na verandu, škoda byla pár tisíc (asi 2 z peněženky MLP, postarší přehrávač a pár drobností.). Nejhorší bylo, že peněženku ukradli i s doklady. Ája spokojeně spinkala a ani necekla. Teď by už holky asi řvaly.
M. Pajakerryková
Veselé historky plus jedna zabijačková
Alex, taky chápu, že na takové historky se nezapomíná. Já teda klíče od auta zatím!!! neztratila ale vzpomněla jsem si na dvě povedené příhody. Jednou mi Terry zamkl auto, naštěstí byl otevřený kufr a tak stačilo přešmiknout škrpásky co držely mříž a pak jsem jednou nechala svítit a ve tři ráno mi hodný taxikář přes kabely nahodil baterku. Jinak klíče opatruju jak oko v hlavě páč mám jedny jediné...
a ta zabijačková je úplně čerstvá z dnešního rána, Nasti hráblo, orafla se po Terrym, ten spadl jak jí uhýbal z postele na Frogiho, který mu procvikl ouško, takže krve jak z prasátka, celá ložnice od krve...nové povlečení....prostě skvělý začátek dne.....a chudák Terry zas bitý a mrzačený přitom je nejhodnější! po konzulaci s veterinářkou to na šití není
Všem přeju příjemný a klidný den
A. Lex
Re: Veselé historky plus jedna zabijačková
Hi, hi, takový dominový efekt ve psím podání :-).
T. Zana
Aleeex :D
Alex, úžasně jsem se nasmála a věta: "nakonec to můj páneček se zlatýma ručičkama s funěním dokázal" mě úplně odrovnala. Krásné, chápu, že na to vzpomínáš dodnes.
Autovou příhodu nemá, ale kdysi byl můj tatínek se synkem, tehdy asi dvanáctiletým, na čtrnáct dní v létě v půjčené chalupě. Na víkend jsem za nimi přijela a k večeru jsme se šli projít. Bylo krásně, třešně dozrávaly, teplý večer. Bloumali jsme po silničce osmé třídy mezi poli až do setmění, no a došedše (to je přechodník, co!) zpátky k chalupě, zjistili jsme, že klíče nejsou, zřejmě vypadly při trhání třešní.
Chalupa byla taková ta jihočeská, dvůr obehnaný zdí, vrata vysoká... Takže zpátky na silnici a v posledním světle jsme je prosím našli!
O.T. - připomínám, že za týden, v pátek 7.3. je PRAŽENÍ.
Z. Dalmi
Taky mám....
jednu příhodu. Jeli jsme v plném obsazení na výstavu Zahrada Čech. Můj muž nerad, holky ochotně, pes samozřejmě nadšeně. Ne, nezapadly nám nikam klíče, měli jsme ale s sebou (už nevím proč) náhradní. A na nich nebyl klíč od páky, která jistila volant a tím celé auto proti zlodějům. Takže síla zvyku - páku zaklapnout a jdeme. Nakoupili jsme, vracíme se na parkoviště a ejhle!!! Můj muž (jeho nálada, už předtím mizerná, se opravdu nevylepšila) se vrátil na výstaviště, koupil pilku a zuřivě páku odřezával. Ovšem bdělí byli hlídači parkoviště. Přišli nás zkontrolovat. Nebýt mě, tak zřejmě dostali přes hubu, chudáci :-)
Nejlepší byly holky. Dělaly, že k nám nepatří a ještě hecovaly ty hlídače - jako třeba - měli byste zavolat policii, kdoví, co jsou ty lidi zač apod. Už se tvořil hlouček lidí :-) Loajální byl jen pes, který nadšeně běhal mezi námi a měl radost, že je rozruch.
A. Lex
Re: Taky mám....
Hi, hi, dítka mají smysl pro legraci ....ještě hecovaly ty hlídače ... Jinak vypjatou situaci si dovedu živě představit ;-))).
Z. Jjana
Alex, to nemá chybu!
Musím říci, že je to jedna z historek, na které se potom krásně vzpomíná, ale v tu chvíli není člověku do tance. Ustáli jste to skvěle, musíte být skvělý pár.
Mám s auty taky několik veselých historek, jednu z nich se LJ pořád odhodlává napsat, tak ji zde bohužel nemůžu povídat celou (a máš to, miláčku, tímto deklarováno jako kapitalistický veřejný závazek :)). Tak jen stručně - končilo to tím, že jsme potřebovali dotankovat benzín do auta a já nebyla šton otevřít nádrž. I vlétla jsem do pokladního prostoru a veřejně zoufale poprosila: "Pěkně prosím, neuměl by někdo otevřít nádrž u Fabie?" A na překvapené pohledy jsem doreagovala: "Ne, my to auto neukradli, my ho máme půjčené!" . Naštěstí se dobrovolníci našli a byli úspěšní.
A. Lex
Re: Alex, to nemá chybu!
S autem je opravdu velké množství historek. Jedna také hódně stará.
To jednou v jakémsi chvatu a spěchu jsem se ručičkou přehmátla a do skoro prázdné nádrže jsem natankovala naftu (motor benzínový). Ta pistole mi připadal jakási moc velká a hamatná, ale opravdu jsem spěchala. V cukuletu mne zastavil benzínář, který na mne zařval ode dveří: "Šmárjá, co to děláte!?" Já se tak lekla, že jsem málem naftou postříkala své okolí. Pán mi "chytře" poradil, že mám nádrž doplnit benzínem (nafty tam byly asi čtyři litry). Na můj dotaz, jestli auto pojede, blahosklonně, jako by odpovídal silně retardovanému jedinci, odpověděl, že ano. Auto ujelo asi pětset metrů, potom začalo škytat, škubat a poskakovat přískoky, za mnou se kouřilo černým dýmem. A zastavilo na naftovou věčnost. Po zoufalém telefonování z místní hospody asi VI. cenové skupiny (hi, hi,mobyly ještě nebyly ani v myšlenkách autorů sci-fi) jsem byla potupně odtažena domů svým manželem, sousedovic autem. Nádrž vypuštěna - 30 litrů Alex speciál. Jezdila jsem tenkrát na Babetě - dlouho jsem jezdila na Babetě na tuhle speciálku. Část jsme ještě rozředili a lili do nádrže škodověnky.
;-) Jó, tenkrát ještě bejvala auta, která svému pánečkovi sloužila ;-).
Vyhledávání
TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA
Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.
ondrejneff@gmail.comRubriku Zvířetník vede Lika.
zviretnik.lika@gmail.comHYENA
Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.
https://www.hyena.cz