Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Vzpomínky starého zbrojnoše - Neprůstřelnej zakladatel
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Bubu 21.7.2009 11:35Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání fouky fouky na bolístku, |
|
|
Vave 21.7.2009 11:38Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání Chůďátko Surikatka! |
Držím palce 
|
|
Kačer 21.7.2009 11:53Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání Držím palce |
|
|
YGA 21.7.2009 12:02Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání Danečkovi držím palce |
|
|
Renata 21.7.2009 12:45Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání DOBŘE TO DOPADNE!!! |
Držím |
|
radanova 21.7.2009 13:24Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání ne že bych Ti tu zkušenost přála, ale udělalas mi svou informací fakt radost |
|
|
Renata 21.7.2009 14:38Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání Rádo se stalo |
Neboj, bude dobře |
|
Jakub S. 21.7.2009 14:14Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání No, slyšet trávu růst není tedy moc příjemné ani praktické... |
|
|
Renata 21.7.2009 14:39Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání No, někdy není, to je fakt |
|
|
Dede 21.7.2009 12:51Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání Neboj Radko, bude dobře - je to mladý pes. |
Každopádně držím palce |
|
zana 21.7.2009 12:52Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání Moc držím |
|
|
Xerxová 21.7.2009 12:54Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání držím palce, ať to ušisko sroste dobře Já tady ostré osiny moc neznám, zato v té Itálii jsem je neustále měla zabodnuté v sandálech... jak já se bála o Betí tlapky (uši mě naštěstí nenapadly, ty ona má dost vysoko) a dvakrát denně kontrolovala paciny. Naštěstí tlapátka odolala - tam ta osinatá tráva rostla všude |
|
|
radanova 21.7.2009 14:03Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání za všechny palečky moc děkuju, moc ste mi ženský zvedly náladu,třeba to fakt přejde bez následků, ty osiny mají prý maličký háčky, že držej jak mrchy, já si od včera říkám že mi to mohlo dojít, on v poli rejdí rád, žádný mu není dost velký, teď si tedy budu dávat bacha. Petro řekla bych že Ash má taky uši věčně v luftě, jenže je odost větší tak asi víc v bezpečí, Dan každou chvíli přiběhne uši otevřený, plácačky na šošolce. Vaví, Zano, Ygo moc děkuju za podporu. Bubu taky dík a propásla jsem fotky z dovolené,viděla jen pochvalování a nemohla oko potěšit, kde bych je našla? Dede přesně si ho popsala, létavice bláznivá, budu uvažovat o nějakých síťkách do uší nebo mu narazím čepici. Xerxová to má tedy Betka báječný tlapky, že se jí nic nezapíchlo a přitom do sandál ano! Levitovala? Abych nezapoměla já tu minulý týden na komentáře občas nakukovala, ale nějak jsem nebyla schopná přispět. Kačírku Kikušce jsem držela palce za bukem a moc doufám, že se pořád jen lepší. Tatínkovi od Heduš je lépe jak jsem zaznamenala, to je fajn. A oslavencům jsem posílala jen myšlénku což je jim určitě šumafuk, ale třeba si aspoň pro zdraví škytli . |
|
|
Jakub S. 21.7.2009 14:21Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání Já myslím, že to není fuk... |
|
|
Bubu 21.7.2009 14:23Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání potěš si oko a podrbej surikatu Dana... |
|
|
Jakub S. 21.7.2009 14:40Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání Bubu, nádherné záběry! Z podhledu se nemají zachycovat pouze zříceniny. Mezi ty nespadáš. A Mistra Jana jste tam nepotkali? |
|
|
Bubu 21.7.2009 14:53Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání Občas se sice zřítím na gauč, ale šplhá na mě zatím jenom Prachovka, tůristi ještě ne. Mistra Jana jsme nepotkali, ale nejistá kuňkavá slečna průvodkyně na Krakovci rozvíjela jakousi teorii o knížeti Krokovi, co prý sní věčným spánkem ve vinném sklepě hradu. Ne že bych věděla o lepším místě pro věčný spánek, ale ňák se mi to nezdá. |
|
|
Vave 21.7.2009 15:10Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání Ještě k těm volejům - mně většinou nevadí, já jsem ráda na vodě, myslím přímo na řece. Z dob ježdění na gumácích vím, že rychlost řeky i na voleji je cca 4 km v hodině (v obvyklém protivětru asi tak 3 km za hodinu Řeka si mě vždycky dotekla, kam jsem potřebovala. Výjimkou je hnusné počasí, kdy člověk pádluje v sebeobraně. |
|
|
Vave 21.7.2009 15:12Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání Ta Barunka, to je lodička Barum, ne labinka od Bubu. |
|
|
Bubu 21.7.2009 15:19Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání Máš naprostou pravdu, naše průměrná rychlost kolísala mezi 5 a 3,5 km/h v závislosti na vzdálenosti spluté (fuj, to slovo vypadá šeredně) v soulodí. Jsou-li lidé dobří a milí a řeka přívětivá, v pytli se najde životabudič a na světě je krásně. |
|
|
PetraK 21.7.2009 15:50Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání já si teď vzpomněla na známého, který má taky děravý ucho a je na tom jako Renata, taky nechodí do kolečka a taky slyší. Tak neboj! Vosiny jsou sfíně hnusný. Já jak to začne dozrávat tak Ešusa do pole, kde je osinatý obilí moc nepouštím. Sice v trávě to může drapnout taky, ale to by pak nemohl nikam, no. Tak moc držím ty palce. |
|
|
radanova 21.7.2009 18:43Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání Petro to mu zase zvyšuje šanci, díky, popravdě jsem tohle nebezpečí tak nějak pominula, Dan nutně potřebuje velký prostor na rozběh a vylítání, zatím vůbec nevím jak se budeme polím vyhýbat, teď má vodítkovou čumáček, ale už za nimi musím mazat, Pavel je od jedné hodiny lítání po doktorech tak jsou samotní |
|
|
Kytka 22.7.2009 12:10Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání Už jsem to zde jednou psala.. Dádul |
A ta osina nebyla z obilí ale z trávy-teď je toho všude mraky, tak prohlížím Oldu 
|
|
Apina 21.7.2009 14:48Re: OT - potřebovala bych telepatické pofoukání
|
|
|
radanova 21.7.2009 11:03jako scifi, díky Georgi za představu, jak to taky může fungovat. Jsou to borci nejen v práci. I v tom jak dokáží v rodině pracovat na jednom díle. Tak ať se jim dobře daří co nejdéle a na jejich bezpapírový chod nenaběhne nějakej ńoumos státem posvěcený. |
|
|
Karolína 21.7.2009 10:51Krásné počtení a mně obzvláště těší to, že jsem snad normální, když chodím do práce v normálním a značně neformálním oblečení ze supermarketu (občas i ze sekáče), nesnáším kostýmky, lodičky a kabelčičky, pokud možno vše značkové! Občas jako majitelka firmy uklízím sklad, luxuju a myju okna a když jsem ještě byla schopna řídit auto se spojkou, rozvážela jsem naším velkým Boxerem po vlastech českých i moravských zboží. Možná není až tak zcela normální skutečnost, že jsem schopná si dodaný přístroj i namontovat nebo opravit, ale na druhé straně když něco prodávám, musím vědět, jak to vypadá rozebrané a zevnitř a jak to funguje a tudíž, když už tohle vím, tak si to můžu i nainstalovat! Jediné, co opravdu nemohu nijak ovlivnit, je to neuvěřitelné papírování! To tedy bohužel! Jedno pitomé výběrové řízení na přístroj v hodnotě nějakých 90 tisíc korun a kolem toho 5 cm tlustá vrstva papírů a celodenní práce! A šiml řehtá a řehtá! O kostýmcích to tedy opravdu není! Slupka skryje to uvnitř jen chvíli, když se protrhne, je to obvykle průšvih! Neříkám, že chodím do práce otrhaná a jsem na to pyšná! Jen chci zůstat normální! A začátky podnikání před 15 lety? Ty byly podobné! V bytě, v kuchyni na půlce jídelního stolu byl zpočátku psací stroj a hromádka papírů. Faxový přístroj v předsíni na stolku. Když už jsme pak jedli v obýváku na konferenčním stolečku vsedě na koberci, pro papíry, prospekty a šanony nebylo kam šlápnout a přednosta odhrnoval šanony i ze své půlky postele, dostala jsem ultimátum - buď si najdu kancelář nebo bude nepříjemný! Tak vznikla moje první maličká kancelář a dál už to šlo skoro samo - vzorkovna, sklady, prodejna, velká kancelář, servisní dílny......... samo to nešlo, je za tím spousta tvrdé práce, ale také skvělý tým lidí, kteří se mnou spolupracují léta a jsme taky taková velká rodina. Na to jsem opravdu pyšná! |
|
|
Apina 21.7.2009 11:19Re: Krásné počtení nedivím se ti a z celého srdce ti přeji, aby tvůj podnik šlapal pořád bez nějakých podstatných zádrhelů - předpokládám, že na menší, které nutně přicházejí, máš svůj recept. Právě ten fakt, že jsi schopna přístroj rozebrat a opravit a víš o jeho funkci všechno, je strašně důležitý. Pro mě to bylo vloni tak důležité, že jsem pro výzkumničení dala přednost zámořskému přístroji dodávaném přes západoevropskou zemi mimo EU a o poznání dražšímu před levnějším s obchodním zastoupením tady, pro mě doslova za dveřmi. V té ceně jsem ale měla trochu kliku, že dolar byl zrovna za 15 Kč, to jsem vyhmátla, trochu to srovnalo ceny. Pro ten zámořský přístroj nakonec nejpodstatnější roli hrálo to, že jsem měla dostatečné reference a evropského, i když mimounijního dodavatele (tím pádem k dodání přes jednoho zdejšího, ale jím doporučeného), který o přístroji ví vše a přijel nás proškolit. Český dodavatel je bohužel pouhý dealer, který umí prodat, o funkci přístroje nevěděl prakticky nic, neuměl nic vysvětlit a reference také nedodal a na mou jedinou pracně sehnanou, ale zásadně negativní, nedokázal reagovat, zatímco u zámořského přístroje jsem dostala všechna možná vysvětlení na funkci, proč je tam toto a tamto, kde je jaký patent a proč. Při koupi prvního přístroje v ČR by ale měl pochopit, že takovéto věci jistou roli hrají. Výsledek je, že bez problémů měřím, co potřebuji a mám jistotu, že kdyby se něco podělalo (a jednoho dne se tak jistě stane), jsou dva lidé, kteří mi v případě problémů budou skutečně nápomocni a nebudou okolo toho akorát bloumat. Ono totiž šlo nakonec o milionovou zakázku, a to je třeba, aby ty věci opravdu šlapaly, všechny ty komplikace s dodáním se vyplatily. A o tom to vlastně nakonec celé je, ať se prodává kafemlejnek nebo letadlo. |
|
|
Karolína 21.7.2009 13:15Re: Krásné počtení Opravdu velmi rozumím! Zatímco já jsem se musela a hlavně chtěla svůj dnešní sortiment poctivě naučit a proškolit se u výrobců v zahraničí, protože jsem původně vystudovala něco úplně jiného, nežli čím se teď zabývám, ale chtěla jsem vše dělat poctivě a pořádně, tak některé firmy, které se vyrojily jak houby po dešti fungují tak, že prodají klidně i zpopelněnou vlastní babičku, jen aby vydělaly, ale neví o sortimentu nic! Mne má práce neuvěřitelně baví a těší a mám ji i jako koníčka, nejen jako zdroj obživy. Takže se snažím neustále v něčem vzdělávat a něco se učit, abych věděla, zda zrovna tento výrobek je pro našeho klienta ten vhodný, doporučila a poradila. Není umění prodat, je umění poradit! Občas se stává, že narazíme na přístroj, přikrytý starým prostěradlem, který nikdo nikdy nepoužil, ale dealer ho doporučil a pana ředitele či jinou osobu náležitě motivoval, tudíž se koupil a je nanic! O neschopnosti následného servisu těchto rádoby odborných firem bych mohla psát knihy! Kolikrát náš šikovný technik, jinak "Ferda Mravenec - práce všeho druhu" opravil zdánlivě neopravitelné, kdy se dodavatelská firma k servisu nehlásila nebo trval měsíce a stejně nikam nevedl....... Podnikat může každý, kdo má pár korun na založení firmy a dostatek drzosti! Ale etika podnikání, na kterou byli zvyklí naši předci, jaksi vymizela! Bohužel! Těch pár, co to chtějí dělat poctivě, jsou ostatním za blázny a je nás stejně zoufale málo! O to víc se ovšem snažíme tu slušnost dodržovat dál a spolupracovat tak, abychom přežili! Boj s těmi, co jim slušnost nic neříká, je ovšem dost zoufalý!!!! |
|
|
Jakub S. 21.7.2009 14:20Etika podnikání - ano, právě Karolina by o ní měla přednášet. Kamarádi, Karolina má teda být nač pyšná. Z ní vyzařuje taková klidná sebejistota a vědomí, co se má dělat a co se udělá a jak a kdy a s kým a vůbec - a takové praktické podnikatelské kladné myšlení (no su Zlíňák, že) a optimismus a věcný úsudek, a dělá jí radost dělat pro druhé - a přitom nic z toho není laciné. Další z vás, před kterým mi nezbývá než smeknout. |
|
|
Karolína 21.7.2009 14:36Re: Etika podnikání - ano, právě Karolina by o ní měla přednášet. Děkuji, až slzy mi vyhrkly, že mne tak chválíš! Byla jsem vychovaná svými rodiči k tomu, abych byla poctivá, slušná a pracovitá, nemůžu a nebudu se nikdy chovat jinak! Možná nejsem milionář, nemám vily s bazénem a drahé hadry ve skříni, ale mám čisté svědomí a nemám se zač stydět, když se ohlédnu zpátky. A prosperujeme i bez úplatků a křivého jednání! A to je pro mne to nejdůležitější! |
