Já totiž sbírám netřesky - tedy ne že bych pátrala, jak se která varieta jmenuje, stejně bych si to nezapamatovala. Mívala jsem je jen v různých keramických miskách a teprve v posledních letech je mám i v záhoně a na skalce. Některým se daří móc dobře a je nutno je omezovat… tedy vyrýpat ty přebytečné. A co pak s nimi, přece neskončí na kompostě.

V době, kdy jsem z péče o děti přecházela do péče o maminku s Alzheimrem:(, jsem začala chodit na keramiku pro dospělé, abych to nějak přežila. Výtvarné buňky nemám a tak jsem sice našla báječné nové kamarádky, ale moje výrobky byly většinou jen všelijaké misky, obvykle s odtokovou dírkou… Tak jsem si říkala, co kdyby něco podobného si vyrobili s Myší pomocí trpaslíci a já bych jim k tomu dodala ty netřesky.

Od myšlenky k činům je u mne většinou dost daleko, nápady by byly, ale ten čas… Nicméně tentokrát to vyšlo. Domluvily jsme se s Myší a minulý pátek jsem hned ráno vyrazila autobusem do Pelhřimova.

Myši jsem napsala, že poznávací znamení bude veliká taška... A jen jsem vylezla z autobusu a trochu se rozhlídla, už jsem viděla Myš s vozíkem, Magdou a skoro všemi trpaslíky. Malá trpaslíková chyběla. (Musím přiznat, že si trpaslíky pořád pletu...) Vozík přišel moc vhod, přece jenom jsem kromě třech krabic s netřesky ještě vlekla všelijaké materiály pro Myš a krabici od bot plnou dřevěných kostek pro trpaslíky. Dorazili jsme do školy, dostala jsem kafe a mlsotu, trpaslíci zatím prozkoumali kostky. Ještě mi zazpívali a také jsme stihli jeden tanec. Po něm jsme se pustili do sázení. Myš měla připravené květináčky (na "nočníky" nedošlo), igelit na stole, zeminu i písek. Ukázalo se, že na trpasličí packy je to složité, tak mi alespoň chystali zem na dno květináčků - tedy někteří. Jiní se věnovali stavebnici pod oknem.

Venku bylo krásně, netřesků bylo moc - nebo květináčků málo?, ale u školy mají zahradu a tak jsme šli ven a zbylé netřesky jsme s Myší zasadily tam. Trpaslíci zatím sbírali s Magdou sedmikrásky. Pak byla ještě chvilka ve škole na dočtení pohádky a další písničku a byl konec vyučování a odchod na oběd.

Po obědě jsme odevzdaly zbylé trpaslíky v družině a vydaly se přes město k Myšímu domovu. Seznámila jsem se s Lindou - je to krásná pejska. Vypila jsem další kafe, popovídala s Myší (probraly jsme kde co) a byl čas vyrazit na autobus k domovu...

Když jsem ráno vylezla v Pelhřimově z autobusu, řekla jsem, že už dlouho toužím po dnu, kdy budu moct dělat jen to, co chci a ne to, co musím. Myslím, že v ten pátek se mi to doopravdy povedlo. A to jsem ještě pak v Praze na Roztylech prolezla OBI pod záminkou nákupu hrábí a koupila jsem si taky afrikány, semínka a ksichtíkovou macešku :-)

Foto: Myš:)

P.S.: Už vymýšlím, že časem akci zopakuji - upletu trpaslíkům z pediku dna na malé ošatky, nechám jim udělat jen výplet stěny, to by mohli s dopomocí zvládnout... hledám pomocnici, musím to ještě promyslet...:)