Vave 28.5.2009 6:47

Weeeeelmi plastický popis,

milá Matyldo, přenesl mě o hezkých pár let zpátky. Jojo, bejvávalo to obtížné donutit děti k úklidu, střídala jsem několik metod:

Spoluúčast - to hlavně, když byly děti malé nebo se jednalo o zásadní grunt nebo když už selhaly všechny další metody. Sestěhování věcí - to bylo vytvoření velehromady uprostřed pokoje (špinavé ponožky kradla Píďa). Bohužel po Sestěhování často musela následovat Spoluúčast. Dálkové ovládání - to jsi popsala poměrně výstižně. I tady někdy musela následovat Spoluúčast, to když odešly hlasivky nebo nervy nebo se čas klonil už půlnoci a nebylo kam složit dětskou hlavu.

Zajímavé je, že jsem se nikdy neodhodlala k vyhazování věcí z okna, což mě u Tebe zaujalo minule, a což jsi tentokrát vynechala. Přitom bydlím ve zvýšeném přízemí a děti by to neměly tak daleko. Připisuju to tomu, že dnes je daleko otevřenější doba a dialog mezi rodiči a dětmi je svobodnější.

Přeju všem krásný den a Matyldě děkuju za rozjasnění rána.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Fallowa 28.5.2009 5:28

Milá Matyldo,

díky za toto povídání!A já už myslela,že jsem jediná,kdo má děti alergické na úklid.Tedy měla jsem,teď už jsou z domu,ale nechuť k úklidu mají stále.Smekám před tvou vytrvalostí a důsledností.Já kdysi obvykle po třetím napomenutí jsem začala jmenovitě přikazovat,kdo má co uklidit a pokud bylo málo času (návštěva pořádkumilovných babiček a tetiček) jsem to udělala sama,což byla samozřejmě chyba a tak jsem synáčkům určila,kdo bude týden nakupovat a kdo uklízet a další týden si to prohodí.Myslela jsem,že konečně to funguje,dokud jsem nezjistila,že uklízí jen mladší,kterého starší uplácí,aby to za něj udělal.A při gruntování jsem jen zírala, jaké poklady může dětský pokoj skrývat.Moc se mi líbí činnost Borůvky,která se nenechá vyvést z míry a věnuje se při tom svým aktivitám.

• reagovat
• nahlásit příspěvek