Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: U dědečka na chalupě (2)
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Kytka 2.4.2009 15:53Re: No, od prvního do posledního písmene bych napsala totéž |
Fallowa 
mě předběhla, než jsem přelouskala dnešní nadílku čtení. Začínám mít problém při kupování masa i když představy odkud pochází, přepínám do polohy "vypnuto". Asi z nás budou vegetariáni nejen kvůli tomu, že se maso blbě kouše.
|
|
Marička 2.4.2009 2:25tvého dědečka moc chápu Milá Renato, moc pěkné povídání. Také jsme kdysi na chatě během prázdnin vykrmili z malého housátka velkého housera. Chyba byla, že jsme mu dali jméno Luboš. Naučil se za námi všude chodit jako pejsek, když nám nestačil, žalostně plakal. Dokonce i naše kočka kolem něho chodila obloukem. Houser měl ale chromou nožičku a silně pajdal. Když už byl moc tlustý a kvůli noze nemohl ani chodit , věděli jsme, že je čas ukončit jeho trápení a "dát ho na pekáč". Tatínek už nežil a maminka ho prostě zabít nedokázala. Nakonec se toho úkolu ujala sousedka-chatařka. Byla z vesnice a bez rozpaků řekla, že nám ho zabije. Ale prý se nakonec i jí chvěla ruka. Já se té popravy nezůčastnila, musela jsem odejít do lesa. Když jsem se vrátila, chudák Luboš už opravdu na tom pekáči v troubě ležel. V té době byla takováhle pochoutka vzácností, ale tenkrát nám ani jednomu to maso nechutnalo. |
