Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Tři předvánoční setkání v pražské MHD
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Hana Williamson 19.3.2007 0:01Pozde, ale prece... ...jsem se k tomu dostala - krasne psani a bezva komentare. |
|
|
Jakub S. 17.3.2007 0:47To je pěkné, takové drobné, příznačné-nepříznačné postřehy, záznamy, historky! Zdravím. |
|
|
Lucka 16.3.2007 23:32Já jsem zase zaznamenala v Brně zajímavý trend... ...na zastávce (autobus, trolejbus. tramvaj) stojí lidé a čekají, až něco přijede.. Přijede nějaký vůz, kolem dveří hrozny davu.. tak čekám na konci fronty a najednou zjistím, že se nehýbe.. V tom hroznu jsou i ti, kteří čekají na úplně jiný spoj a vytváří přede dveřmi neprostupnou hradbu.. Nevím, ale v tomhle se mi zdá Praha ohleduplnější - lidé stojí dál od obrubníku a ke kraji přijdou jen ti, kterým přijíždí jejich spoj.. Omlouvám se všem brňákům, ale hovořím ze zkušenosti s pravidelně se opakujícími situacemi na tram zastávkách Hlavní nádraží, trolejbusové zastávce 31, 33 tamtéž a na bus zastávce Úzká (u Tesca) |
musím si zahrát na ledoborec, abych mohla nastoupit.. Spoj odjíždí a lidská hradba tam stojí dál.. Asi mají potřebu sprintovat k volným sedačkám - jinak si to neumím vysvětlit..
|
|
Jakub S. 17.3.2007 10:37Zdaleka nejlíp se vždycky nastupovalo v té odevšad zesměšňované Ostravě: poku jenom moje paměť sahá, stavěli se tam vždycky ti "primitivní" chachaři zcela samozřejmě do front a stejně pak nastupovali. Krvavě jsem záviděl - ty chumly na zastávkách v Práglu aji v Brně, většinou aji ve Zlíně - nevím, platí-li to pořád. A Ostrava si mě vůbec, když jsem tam už jako dospělý párkrát pracovně vždy pár týdnů pobýval, mnoha věcma úplně získala. Jo, to je jiná pohádka. Ale velkolepá. |
|
|
Magid 20.3.2007 0:13Re: Zdaleka nejlíp se vždycky nastupovalo v té odevšad zesměšňované Ostravě:
|
!|
|
Lucko! 17.3.2007 18:56Re: Já jsem zase zaznamenala v Brně zajímavý trend... Já raději nastupuju na Novejch Sadech, vyhnu se tak davům a mám to z domu blížeji, bydlím za "lázňovým" rohem |
|
|
Zkumavka 19.3.2007 20:23Re: Já jsem zase zaznamenala v Brně zajímavý trend... Ale tohle je ve Prague taky ! Některý jsou jako nemyslící dav./stádo/. Každej chce urvat místo nebo co.Lezu z metra a proti mě stojí 10 lidí.Nemám kam stoupnout.Je jim to zcela jedno,chtěji bejt první uvnitř. Jen já to nechápu. |
|
|
Vakandi 16.3.2007 15:43:-) Úžasný povídání |
díky 
|
|
JoVo 16.3.2007 14:21Povídání z MHD.
|
Paní Věro, moc hezké povídání z MHD.Díky
|
|
Kaštan 16.3.2007 12:19Příhoda z metra punčocháková Tahle příhoda patří k rodinnému fondu těch "zlatých". Stala se mojí sestře v dobách jejích studií na VŠE. Byla zima a ségra nosí pod úzké džíny punčocháče silonové černé nebo barvy tělové. Punčocháče barvy tělové ale většinou dost utrpěly tím, že ségře barvily černé boty a ťapky tedy získaly barvu černou, po vyprání lehce ušmudlanou. Tož vrátila se sestra večer ze školy, unavená, vědomostmi sedřená. I ukládala se do postele a džíny svlékla najednou i s punčocháči pod nimi. Druhý den ráno, navlékla ty samé džíny a pod ně nové, čisté punčocháče. V metru pak utíkala, aby chytla právě stojící, a zjistila, že cos se jí okolo bot mrská, barvy tělové, tlapka zašmudlaná.... Ve vagónu pak usedla a snažila se věci té nepříjemné zbaviti. Velmi nenápadně začala punčocháči vytahovat z nohavice ven. Jenže punčocháče ta hezky v těsných džínách v rozkroku držela, jen se natáhla a místo tlapky koukal asi metr a půl. To vypadalo na veškerou ztrátu cti a ségra musela brzo vystoupit. Svraštila čelo, zapřemýšlela a celé to dílo vytažené narvala do nohavice zpět. Pak krokem maličkým vycupkala na nejbližší veřejné WC a tam se upravila zpět do stavu přijatelného. |
|
|
PetraK 16.3.2007 12:49Re: Příhoda z metra punčocháková
|
|
|
Kaštan 16.3.2007 13:15Re: Re: Příhoda z metra punčocháková Na příhody z metra byla moje sestra za experta. Do školy si nosila malou pullitrovou flašku s vodou. Tu špatně zavřela, vrazila do kabelky - jak jinak vyrážet do školy, že. V metru pak jí paní klepala na rameno a upozornila ji, že jakási tekutina tenkým čůrkem z kabelky, na rameni přehozené, jí vytéká. Kabelka měla vevnitř pogumování, takže tam vše hezky plovalo jak v bazéně, včetně prázné flahule. A jak ségra šla, tenkým čůrkem na podlagu značení za sebou dělala. |
|
|
Zdena b.p. 16.3.2007 13:22Re: Re: Příhoda z Václaváku nepunčocháková To ještě punčocháky nebyly. Měly jsme sukně do půli stehen, punčochy cca 10 cm výš a kalhotky podstatně výýýýš. Byly sice rifle (mladším = džíny), ale já si je jela teprve koupit do Túzu. Teplota -18stC a nožičky přímo zvonily. Když to už nešlo vydržet, šla hrdost stranou a já si koupila PŘÍŠERNÉ (tedy na onu dobu, dnes by to naprosto nikoho nebralo) punčochy barvy lahvově zelené(je to snad jediná barva, kterou jsem považovala za naprosto nepřijatelnou), tlusté a hladce obrace. WC v nedohlednu, tak to jistily popelnice v průjezdu. Jasně, že mne tam v mezičase našel velmi hlasitý domovní důvěrník a já nemohla prchat, protože jsem brčálovou měla jen jednu nohu. Zlatý punčocháče a kalhoty. |
|
|
Kaštan 16.3.2007 13:33Re: Re: Re: Příhoda z Václaváku nepunčocháková
|
|
|
Štětinka 16.3.2007 13:58Re: Re: Re: Re: Příhoda z Václaváku nepunčocháková Nejsem si sice jistá,jestli sem neni tahle příhoda příliš pikantní, ale když už jste u těch minisukní...Živě si pamatuji svoji návštěvu druhé třídy základní školy, kdy jsem si pečlivě oblékla minisukýnku, ale zapomněla na kalhotky. řeknete si, že to nic neni, že jsem byla malá. Ale já byla v té školní lavici rudá jako břicho kuňky. Ještě, že ten den byl tělocvik a já měla ve své cvičebním pytlíku takové ty modré trenýrky. Jinak bych se asi hanbou propadla |
|
|
Kaštan 16.3.2007 14:10Re: Re: Re: Re: Re: Příhoda z Václaváku nepunčocháková Alespoň se Ti pak v letech budoucích dostalo satisfakce v podobě Sharon Stone. Předběhla jsi v Čechách dobu, i když neúmyslně... Jen muselo být nepříjemné to stuzení zespoda. |
|
|
Beňa st. 16.3.2007 10:32:-) jo v hromadných dopravních prostředcích, to jsou někdy takové útržky života... |
|
|
JanaBa 16.3.2007 10:31Moc hezke, zvlaste babicka jablicko. Co se tyce tehle kredencioznich dam, ony jsou pri vedomi sve hmotne nadrazenosti neco jako ledoborci, drtici vechno, co jim brani v ceste vpred. Take jsem se jednou takovehle valkyre pripletla do cesty a malem jsem slysela praskat zebra. Moje. Vesla jsem do obchodu, vtom se ozvalo duneni, prisupela lokomotiva, prispendlila me na zed a rekla ..nemuzes pockat, kravo.. |
|
|
PetraK 16.3.2007 10:10Tak tedy dneska tolik krásnýho čtení!!!! Věro díky, občas si člověk z toho únavnýho cestování pořídí poznatky jak z cesty do Indie, což? |
|
|
Zuzka 16.3.2007 10:05Milá Věro! Je opravdu nádherné, když se kolem člověk dokáže dívat srdcem jako vy! Děkuji. |
|
|
Li 16.3.2007 9:59Hmmmmm Věrko, díky |
|
|
Ejška 16.3.2007 9:23Příjemné čtení, takové mile úsměvné. Nějak mě na mysli na základě Tvého příjmení K. vytanul jeden pán K., který působil na FPBT uvedené školy na katedře MPaK. Ten pán v tramvaji byl asi rozkošný diblík. Děkuji Věro za psané krásno |
|
|
Zdena b.p. 16.3.2007 9:01Tak cestování do práce i služební cesty by vydalo na sebrané spisy. Nádherně napsané - díky. |
|
|
Beda 16.3.2007 8:58setkání jedno trochu záhadné, jedno nakonec krásné a jedno... no, asi nasí/rací - ale nakonec úlevný smích |
... dík za pěkné počtení|
|
Bláža 16.3.2007 8:50Šmankote, to bylo ale krásný čtení! Chvíli smutno, pak zase veselo, tak jako v životě! Díky! |
|
|
KláraS 16.3.2007 8:46... krásné povídání po ránu - díky. Rozesmála si mě i rozbrečela... naše babi by měla v úterý svátek... |
|
|
Vave 16.3.2007 8:08Milá Věro, Vaše miniatury, to je krev mé krve, krása při pátku. |
|
|
Fallowa 16.3.2007 7:22To jsou zajímavé postřehy z cestování pražskou MHD |
|
|
Štětinka 16.3.2007 9:34To byl tak hezký příběh Já tu zařila jako sluníčko s tou krásnou babičkou, když dostala tu hvězdu. Věro, jsi zlatý člověk, tohle napadne málokoho, dát někomu úplně cizímu dáreček. Já bych asi určitě k té babičce šla a utěšovala jí, ale dárek je něco mnohem lepšího, osobnějšího a hmotnějšího. Budu si to pamatovat. Vzpomínám si, že když byl Vojtík malej, seděli jsme už strašně dlouho v čekárně u zubaře a on se děsně nudil, furt se válel a plazil po sedadlech. Pak najednou jedna pani vytáhla kapesník a pár pohyby z něj poskládala myšku. S ouškama i ocáskem. Vojtík zářil jako sluníčko. Myška mu zkrátila dobu čekání a když paní šla do ordinace, zeptala se mě, jestli mám kapesník, že mu ho složí, aby to měl i na doma. Bohužel jsem měla jen několik balíčků papírových. A ona? Řekla, že to neva a dala mu ten svůj... Někdy mě chování lidí opravdu krásně vyvede z míry |
|
|
Rpuť 16.3.2007 6:25Říkám podobným lidem - typ patník. Vyrostou vám pod nohama, vysunou se ze zdi, zhmotní se uprostřed ulice, rozcápnou se a začnou vadit - a nic je nenaštve tak, jako když se jim začneme smát. Smějme se - co nejvíc! |
